Comeback

Náš obývák zažívá comeback. 
Nebo možná: poprvé v historii přichází jeho chvíle. Prostě si nevzpomínám, že bych se kdy jako bezdětná v něm zdržovala. Mé vzpomínky na naši tehdejší domácnost jsou také, že jsme buď byli v ložnici nebo pořádali mejdany v kuchyni - ono přece jen od jídelního stolu je to do špajzu a do lednice blíž.

Když se pak Kuba narodil, přišel můj obývákový zlom. Z jeho prvních šesti měsíců si pamatuji snad jediné - že jsem seděla na našem smetanovém gauči a kojila, koukala na ČT24, kojila a nebo kojila. Mou tehdejší nejlepší kámoškou se stala Patricie Strouhalová, provázející dopolední vysílání. Vídaly jsme se spolu (přes obrazovku) každý den! A některé dny byla možná i jediná, která vůči mě pronesla souvislou větu nesoucí význam a - velmi upřímně - měla jsi taky ráda proto, že jsem měla pocit, že ona je možná snad ještě tlustější než já tehdy.

Pak se z prostoru plynně navazující na naši předsíň a kuchyň stalo totální dětské centrum se všemi těmi dečkami a hrazdičkami a hračkami a knížečkami. Zabodnout si dřevěnou kostku hluboce do plosky nohy nebo vyvrtnout si kotník na vláčku u nás nebyl sebemenší problém. Naštěstí zhruba v jeho roce a půl jsme Kubínka vykopali do vlastního pokojíčku, čímž se množství hraček v obýváku snížilo asi tak o pět procent.

Nicméně - od té doby furt a stále - se snažím vytvořit z našeho polštářového otomanu, stolku z antiku, křesla ze Švédska a čtecí lampy důstojný dospělácký prostor, vhodný zejména pro sobotní válení se u StarDance.

Velkým krokem v této proměně byl nákup obrazu od Andrey Tachezy. Krom grafického listu, který jsme dostali ke svatbě, je to náš první originál doma a musím vám říct: mít obraz je METAFYZICKÁ věc. Kdykoli ho minu, cítím příval energie. A to si ani raději nepředstavuju, jaké by to bylo, kdybych měla třeba chvilku čas a na ptáky ve větvích jen tak pár minut v tichu čuměla. 
Nádhera. Silné. Jemné. Přirozené. Přítomné. Opravdické!

Obraz (zakoupený o prázdninách) bohužel stále nevisí ...
(nejen proto že vrtání s příklepem do zdi z 19. století jsme s Kubkou na kurzu Kutílek ještě nebrali),
ale abych muži (pro změnu) tolik nekřivdila,
hmoždinky už koupené JSOU! 

Opřený o skříň působí chudák obraz tak nějak přiťáple,
ale vidíte to to spolu se mnou, jakou dynamiku bude mít zavěšený?
Jak bude krásně korespondovat s křehkým skleníkem?
...
Nejhodnější Lenka mi už poradila, co a jak do něj.
Masožravky (rosnatky/láčkovky/špirlice/mucholapky), fitonie, kapradiny (asplenium, srpovice, ledviník, netík, sleziník), orchideje nebo vodněnky.

...

Hned v lednu jdu na to!

A ještě 
má úplně nová váza - vlastní výroby.
Keramický kurz tento semestr nestíhám, ale protože si některé z vás přály od Ježíška hliněné výrobky mého autorství
a on mi zprávu přeposlal,
jen co to náš rodinně-logistický program dovolil, hned jsem tam mimořádně běžela makat.
A při té příležitosti si vyzvedla tuto šamotkovou paní, zpola naglazovanou,
co tam na mě čekala už od léta.
...
A jako chorobný haptik, kdykoli jdu kolem, hladím ji a hladím.

Nicméně: rekultivace naší obývací polo-místnosti tímto nekončí! Mám pro ni i speciální složku, takže: zůstaňte na lince, já se zase ozvu!

Camel

Vzpomínáte, jak jsme s Kubou vyráběli keramické úchytky na šuplíky?
No, tak z velblouda je teď brož, růžovou bavlnkou přišitá na klopu.

Trochu se pravda bojím, abych při dobíhání tramvaje nepřišla o přední zuby,
ale paráda především, že jo?!?

Jaro, fajn že si tu!

Outdoor

A je to tu - jak jsem slíbila, tak činím. Je leden, tudíž pokračuje náš úterní seriál "Kubova džungle". V novém roce začneme v exteriéru a dobrosrdečně: krmítkem pro ptáky.

Mé inspirační zdroje: Marianne Venkov a Styl (speciál zima) a příloha Lidovek minulý pátek.

Krmítko jsem s Kubou teatrálně zavěsila na pavlači včera dopoledne a k tomu jsem mu vymluvila díru do hlavy všemi těmi informacemi, které jsem si zrovna nastudovala. Pointa by měla být v tom, že on sám může ptáčky sledovat ze svého pokoje, krmítko má přímo naproti. Jako neříkal nic pro ani proti, ale jako dobrá legranda v přestávce mezi hraním si s vláčky, četla jsem mu v očích ...

Prameny.

Podle mě nejlepší tip Marianne - styl Loosova vila :o),
jen: z keramické hlíny by to bylo strašně těžké a navíc vyrobit pravé rohy není žádná sranda. 

Nakonec moje inspirace.

A naše krmítko,
z bílé hlíny, ptáčky jsem vyškrábala do červené hlíny. Dva pláty hlíny a váleček, nic víc.
Akorát doporučuju umístit pod střechu.

Celkový pohled do našeho léta organicky vznikajícího vnitrobloku. Dům, ve kterém bydlíme, je z devatenáctého století.
Na fotce nalevo žlutý dům, kde žije zpěvačka, která si na své romanticky zpustlé zahradě nezřídka hlasitě zpívá,
(vím o ní z 13. komnaty)
napravo ultra nově opravený dům, ještě v létě vypadal takto.

Velmi užitečná stránka z Lidovek - kdo, jak vypadá, kdy a co jí,
patřím totiž k lidem, co nerozeznají pštrosa od kuřete.

Vyhlížení ...

A zase zpátky do starých kolejích ... :o).

Andělové

U QualityDesign jsem před časem viděla krásné anděly. Učarovali mě.

Vyrobila jsem si.

Zase ze šamotky.

Svícny na štědrovečerní stůl.

Betlém

Výzdobu vytahuju z krabic, oprašuju a vesměs rok co rok umísťuju na stejná místa. Tahle famílie má letos u nás doma premiéru. Vítejte!

Z bílé šamotky, jak jinak.

Na večerní keramiku chodím už léta, malý prostor v centru Prahy, bývalá prádelna, zvukomalebný název ulice, který nevím, co znamená. U dvou stolů každý týden parta nemanuálně pracujících lidí. Nezřídka v přelomovém životním období - něco nebaví/něco chybí/něco se hledá. Ženy. A občas i muž. Loni Míša, letos Vlasta (nechávám bez komentáře). Pod ruce se vzájemně nedíváme. Každý si tvoří a každý jinak: někdo opulentně, jiný titěrně. Ten amorfně, jiný s pravítkem. Jednomu se výrobek na konci tvůrčího procesu leskne a blyští všemi barvami a třeba mé věci jsou zpravidla takové přírodní/béžové/haptické. Když už jsou ale naše díla vypálená, naglazovaná, na polici vystavená - ohlížíme, obdivujeme, omdléváme nadšením, komentujeme, zvedáme obočí nebo přecházíme mlčením. Mé svaté rodině bylo vyčteno, že Marie je ošklivá, prý si nechci domů tahat krásnou ženskou. To není pravda, podle mě není, jen - prostě má autorská licence.

Věrná ranní parťačka

Prototyp téhle cukřenky jste už u mě na blogu mohli vidět na jaře. A protože má u nás doma velký úspěch, vznikly další exempláře.

Tenhle pro matku dvou dětí, protože i nezasvěcení ví, že bez sacharidů a kofeinu se to přežít nedá.

Inspiraci jsem našla na fleru, provedení si upravila k radosti své. To je pro mě taková slast: vyrobit asi pět set kuliček z hlíny, udělat do nich dírku versatilkou a mám ji, ovečku.

Druhá

Na zítřek připraveni.
Věnec prostý, nejprostější.
Ze šamotky.

Miss Mísa

Můj best gift. Kdykoli se kohokoli zeptám, co mu mám vyrobit z keramiky - chce tuhle mísu.

Není točená na kruhu, je z volné ruky. Okraje potištěny razítkem. Bílá glazura. Není dokonalá. V dílně, kam chodím na keramiku, se s námi střídají i kamenosochaři. A tahle kráska se sušila příliš blízko rádia, tudíž - někdo se o ní - ještě nevypálenou - malinko otřel. (Teda jako řeknu vám, já bych nechtěla nic mít s kameníkem, samozřejmě čistě TEORETICKY.) 

Je ze šamotové hlíny - tu já miluju. Po vypálení není hladká, jsou v malé kousíčky ostřiva. Mísa je těžká a taková zemitá.

Na jídelní stůl.

O páté nebo kdykoli chcete

Už aby zase začalo pršet - v takových vedrech nikdo na čaj nepřijde ... :o). Aneb čajová konvice po třech letech návštěv večerního kurzu keramiky, překvapivě brnkačka, fakt! Nebo že bych servírovala ice tea ....?!?

Marlene a ona

Bude se stydět, ale když neřest, tak stylově, ne?!

Ruce poprvé, podruhé, potřetí

Každý týden jeden večer prchám na lekce keramiky. Občas mě ale postihne nutkavá potřeba něco stvořit okamžitě, a pro tyto případy mám ve skříni několik hrud hlíny. Když se před dvěma lety brali kamarádi, jako svatební dar jsem jim vyrobila keramickou verzi jejich krásného oznámení. Ruce z hlíny jim vysely u kuchyňského stolu a údajně panu ženichovi dnes a denně sloužily jako didaktické pomůcka při otázkách návštěv "A kdy že jste to měli svatbu?" Ruce už nejsou, jeden jemný pohyb je proměnil na tisíc kousků, to se tak u keramiky někdy stane. Po slzavém telefonátu z jihu republiky jsem pod rouškou tmy a vzácného ticha zasedla doma do své improvizované dílny (= kuchyně) a vysochala kopii svého původního díla. Zvláštní to pocit hodinu hledět na svou vlastní ruku a vymodelovat druhou takovou. Mám to moc ráda, díky keramice získáte úplně nový pohled na řadu věci okolo vás. A konečný výsledek? Srdeční zástava! Neodhadla jsem o kolik může dítě v noci porůst. Ráno se tyhle pracky svižným Kubovým chvatem proměnily (opět) v tisíc kousků, sundal je z parapetu ... 

Na svíčku

Časopisy radí: přestěhujte se na balkón. My jsme ready, jen zajde slunko.

Cukřenka

A už je v provozu. Poprvé jsem vám ji ukazovala v dubnu, dnes vám svou ovci/cukřenku nabízím k pohledu v akci: kafe aroma buon giorno, našlehané mléko a třtinový cukr. Ukázka mé ergoterapie. Přeji krásné dopoledne!

Slepičí úlet

Mají je snad všichni! Asi trend ... Domácí zvířata. Jedni přátelé si koupili ovce, jiní králíky, další aspoň pár slepic. Tak my jsme si honem taky jednu pořídili - z keramiky. Původně jsem ji plánovala jako mísu na stůl na velikonoční vajíčka, leč na svátky jara tahle dáma ještě "nebyla hotová". Tak teď trůní venku, jako květináč. Hlavně že jsme in ... .

Polotovar II

Dodělala jsem jí trvalou a nohy - aby nevypadala jako želva. Teď už jen tisíc stupňů, vylít bílou glazurou a ještě jedna pořádná dávka tepla. A pak vyhlížet někoho, kdo sladí. La dolce vita!