pondělí 21. října 2024
Jak pokřtít nový dům
neděle 20. října 2024
Sochařský workshop s Lucií Rónovou
pátek 11. října 2024
Jak přežít design
neděle 6. října 2024
pátek 4. října 2024
Jak přežít rekonstrukci
úterý 1. října 2024
Zažít sochu s Jaroslavem Rónou
Tentokrát bych vás ráda pozvala na výtvarnou dílnu se sochaři Lucií a Jaroslavem Rónovými.
Lucie
vystudovala Akademii výtvarných umění a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou
v Praze, ateliér architektury u profesora J. Smetany. Věnuje se malbě,
sochám, designu a realizacím ve veřejném prostoru.
Jaroslav je sochař a malíř, je autorem pomníku Franze Kafky v Praze, sochy markraběte Jošta v Brně, sošky Anděla, ceny Akademie populární hudby či scénických návrhů pro film Amerika.
...
Na tvůrčím setkání se děti seznámí s technikou kašírování a papier mâché.
Společně vytvoříme krajinu pro
zvířátka. Každý si své zvířátko – z časových důvodů již předpřipravené –
dotvoří a nakonec odnese domů. Společná krajina však zůstane v nás!
Co je kašírování? Kašírování je technologie, kterou se nanáší horní vrstva z jiného materiálu na podkladový materiál, a to buď suchým kašírováním, kašírováním pomocí vosků a nebo kašírováním za tepla s cílem zlepšit nebo vhodně změnit základní vlastnosti nosiče. My budeme kašírovat pomocí lepidla na tapety a tradičního Herkulesu.
Co je papier
mâché? Papírmaš neboli papírová masa je směs drceného papíru, vody a lepidla,
která se po vytvarování lije do forem a suší se. Tradiční metoda papírmaše
spočívá pak spočívá v použití vody a mouky či jiné škroboviny,
z nichž vznikne krémovitá kaše, která se smíchá s rozvařeným a
rozmačkaným papírem. U nás přijde na řadu kartón či obaly od vajíček.
Vhodné pro děti od 6 let.
Neděle 20. října 2024 od 10 hodin ve Vindyšově továrně, Praha - Radotín.
Na viděnou!
pátek 27. září 2024
pátek 20. září 2024
Jak přežít růžovou koupelnu
Majitel první stavební firmy, se kterou jsme rekonstrukci rok připravovali, se vždy, když přišla řeč na propojení otopných soustav v domě, tvářil jako že ho bolí zuby. Vyžádal si naše faktury za plyn za poslední tři roky, aby vypočítal velikost a kapacitu nového kotle. A opakovaně nás upozorňoval na to, že nový kotel bude muset být obrovský, včetně ještě větší akumulační nádrže. Že to s pánem nakonec neklaplo, už víte.
U druhé stavební firmy to vzalo ještě rychlejší konec, právě po návštěvě topenáře. Ten řekl, že zrušení kotle v horní koupelně a probourání stoupaček do spodní koupelny je příliš komplikované, náročné, složité, vlastně nejde a sbohem.
Naše stavební firma to ale dokázala. Byly to manévry - na scéně topenář, instalatéři, zedníci, jejich styčný důstojník, náš stavbyvedoucí, David a já. Ve spodní koupelně se musela dočasně vysadit posuvná stěna se zrcadlem a dozdít kus zdi. Jeden pátek jsme však s mužem ráno odešli, a když jsme se odpoledne vrátili, styčný důstojník A. hrdě hlásil, že je hotovo. Že máme nový kotel i retenční nádrž a barák cvičně vytopený na přehnaných dvacet dva stupňů.
Malý krok pro lidstvo, ale životní úspěch pro nás. V prvním patře vznikl čistý a velkorysý prostor novou koupelnu, dole se jen posunuly lišty, ve kterých se šoupe zrcadlo a koupelka je zase krásná jako z časopisu. A jak to teď vypadá nahoře?
Původně tam byla samostatná toaleta, koupelna s umyvadlem a vanou a ještě chodbička mezi nimi. Dnes je to vše jeden prostor, a když si v září přišli synovi spolužáci po škole poprvé k nám pohrát, slyšela jsem shora: "Ty vogo, to není koupelna, to jsou úplný lázně!"
Autorkou návrhu je one and only Andrejka Čučka, která mně dopřála vanu pro dva a mužovi velkokapacitní sprchový kout, ze kterého odmítal ustoupit o každý jeden centimetr, takže se kvůli němu nakonec ještě dozdíval komín a walk-in sprchový zástěna je geniálně posuvná.
Vizuál koupelny jsme s Andy měly vymyšlený celých osm let, Mitnik marocká dlažba na podlaze, pudrově růžový obklad deset na deset centimetrů na stěnách. Zlatá světla, černé doplňky.
Vybourání původní koupelny v patře bylo šílené, prach a cihly všude, přestože dělníci po sobě denně vytřeli a běsný David ještě jednou po nich. V koupelně se posouvalo okno, měnily rozvody. S Andrejkou jsme si v noci volaly přes Whatsapp, jak moc se má zítra dozdít geberit. Ona dokojila, já vytáhla krejčovský metr a ona se chytala za hlavu, proč proboha nemám přesný kovový svinovací metr jako všichni na světě. Prostě legrace.
Bydlet v domě, kde se staví nová koupelna, je super. Pan obkladač mi představil asi devět možností spárořezu a mohla jsem si na místě vybrat. Prstem jsem si ukázala, kde chci výklenky na šampony i sprchové hadice, světla v podhledu či LED pásek tamtéž. Všechno živě, teď a tady, protože většinou pracuji o patro níž.
Děti naší růžové koupelně říkají Barbie, voní v ní dubový nábytek a my už čekáme jen na dveře. Těmi se uzavře jedna naše velká kapitola, kdy stálo za to slyšet opakovaně: to nepůjde, to nejde, to nebude stačit, to se vám tady nevejde ... Až jsme potkali partu mužů, které ta výzva až klukovsky bavila, a když se nový kotel poprvé rozsvítil, slyšela jsem, jak si všichni v koupelně, ty vole, zatleskali.