Anya

Mám za sebou první týden v práci bez Anyi.

Po čtyřech letech se naše profesní cesty rozešly, vrátila se domů.

S Anyou jsme točily a fotily pro značky Skibi, dětskou módu Wouki, náramky OluOlu, restauraci Velo i kabelky Rosa Mitnik.
 
Anya byla obrovsky přísná a nikdy nic nepěkného nepustila ven. Přetočit, přestříhat, znovu nahrát voiceover. Stát před objektivem, když za ním stojí Anya, pro mě však byla absolutní pohoda – věděla jsem, že výsledek bude vždy perfektní.
 
„To musíme natočit znovu – vypadám jak selka!“, ječela jsem jednou na ni, zatímco ona na mě stoicky: „Co to je selka?“ Měly jsme jiné mateřské jazyky, a tak ztraceno v překladu byla občas legrace.
 
Když teď Anya předávala svou pozici novým kolegyním, radila jim mimo jiné – „Mirka nikdy nesmí mít díru!“, rozumějte kameramanka mi musí pohlídat padající patku, aby mi příliš nevykukukovalo čelo. To nesnáším.
 
S Anyou jsme natočily hodiny videí, nafotily tisíce snímků. Vypily mnoho káv a snědly mnoho sladkostí. A když jedné z nás bylo úzko, šly jsme na kafe i v pracovní době. Ani nemusíte hádat - jasně že nás tam v kavárně potkali šéfové.
 
S Anyou jsem loni v zimě omylem vjela s rakví na autě do podzemních garáží a šokovaně couvala zpátky do křižovatky. S Anyou jsme fotily kabelky v mrazech ráno na Náplavce i náramky v plavkách v pěně ve vaně. A na konci jsme si vždycky spokojeně plácly s Anyinymi slovy: „Jsme profiky!“ Tenhle její výrok budu milovat navždy.
 
Když mi Anya řekla, že končí, brečela jsem poprvé. A pak ještě několikrát, ale už jsem si zakázala myslet na to, že se možná nikdy neuvidíme. Připily jsme si na mír a věřím, že ji u ní doma jednou navštívím.

...

 

Anyo, děkuji za všechno, za Tvou profesionalitu, kreativitu a o patnáct let rychlejší mozek, než mám já.

Děkuji za Tvou pomoc a podporu. Děkuji za všechna Tvá objetí.

S l a v a  U k r a i n i .

Jak přežít nový rok

Petra Soukupová: Katka už nebude divná

Tahle kniha rozhodně není young adult. Tahle báječná kniha je pro všechny holky světa. Je skvělá, stejně jako její hlavní hrdinka, která končí základku a nejí, protože když bude hubená, bude všechno v životě lepší. A teď hoďte kabelkou, která z vás jste si toto nikdy nemyslela! Absolutně mě bavily mistrně napsané dialogy mezi Katkou a její maminkou, mezi Katkou a jejími kamarády. V tom je Petra Soukupová bezkonkurenční, úsporná, přesná a přes všechnu bolest, která tam zazní, skvělá. A k té anorexii, všechny ty podvody, lži, vyloučení ze společnosti a pochvaly od společnosti k tomu, i toto vystihla spisovatelka famózně. Jsem šťastná, že Katka našla cestu ven a moc držím palce všem podobným Katkám, ať je jim patnáct nebo padesát - protože ta knížka vůbec není o hladovění, ale o mezilidských vztazích a cestě k sebepřijetí. Dokonalé čtení na leden.

Miřenka Čechová: Co já? Co ty?

Na tu jsem se strašně těšila, protože od Miřenky jsem četla už její předchozí knížku Baletky, a ta byla výborná. Opět těžkosti maminky, dcera, která nakonec musí být umístěna do dětského domova a jeden tamější učitel, který si na ní vezme úplně úplně všechno, co může. Zatím jsem v půlce knihy a nemůžu se od ní odtrhnout. Je napsána novou literární formou - stylizovaného zvukového záznamu, čte se výjimečně rychle, dobře a dost to bolí. Máma hlavní postavy dříve pracovala v kojeneckém ústavu a jeho dobový popis skoro nejde přežít. A jak se žije život po dětském domově ... ? Třicetiletá Laura vypráví svůj příběh exkluzivní prostitutky. Moc doporučuju.

Anna Fodorová: Vlastní krev

Pro Annu Fodorovou mám slabost. Její náročný vztah s maminkou Lenkou Reinerovou mě bavil už v jejich předchozích knihách a čekala jsem proto od jejího nového psychologického thrilleru o rodinných traumatech a potlačených vzpomínkách moc. Leč po první třetině jsem se začala nudit, jakkoli mám silné pochopení pro až posedlou touhu hlavní hrdinky Agáty najít své příbuzné, o kterých dosud nevěděla. Najít a navázat s nimi vztah, který jí tolik chybí. Naštěstí v následujících třetinách kniha dostala spád, rodinné vztahy dynamiku, politické dějiny švunk - a ten závěr?! Bravurní. 

Vánoce u našich

Třetí série mého oblíbeného seriálu na Netflixu. Kdo milujete Norsko, kdo milujte trapno a kdo toužíte po veliké lásce - to musíte vidět. Hlavní hrdinka Johanne pořád hledá toho pravého, v práci se stala vrchní sestrou a nechává si rekonstruovat kuchyň, aby celou svou bláznivou rodinu mohla pohostit na Vánoce. Taky se v tom vidíte? Nasmějete se, popláčete si, uvidíte nádherný sever. Nic hřejivějšího vám teď doporučit vážně nemůžu.

Emily in Paris

A když už jsem měla ten Netflix zapnutý, podívala jsem se i na pátou sérií. Od té první tvrdím, že to, co je v seriálu marketingového, na rozdíl od vztahové roviny, není vůbec hloupé. Tentokrát mě to tolik nebavilo, co jsem ale hltala s otevřenou pusou, byly vlasy a kostýmy. To se filmovým stylistům a kostymérům tak povedlo, že bych chtěla snad každý jeden kousek, který měla Lily Collins na sobě. Stejně jako jsem se naprosto přesně rozhodla, při jaké příležitosti roku 2026 se nechám ostříhat přesně jako ona. Ale zpátky k hadrům - ty barvy, ty vzory, ty střihy. Více energie, života a živočišnosti už jsem dlouho neviděla a budu z toho zážitku čerpat ještě dlouho.

Run, run, run

A když jsme u toho, co mě nabíjí, nově se musím popasovat s tím, že mě můj muž trošku opustil v našem společném běhu. Začal znovu chodit hrát basket a buď teď nemá na běh čas nebo je zraněný ... Hledám proto novou rutinu, jak běhat přes zimu, ale ne za tmy - to se sama u Berounky bojím. Zkouším víkendová rána, ale ta jsou jenom dvě a mně vyhovuje běhat třikrát týdně. Když uberu v běhu, za chvíli mě začínají tlačit kalhoty v pase. Jako člověk má úžasný nadhled, veliké zkušenost i hluboký zen v sobě, ale ten zpomalený metabolismus ve staří je fakt nefér!

A co fajn jste četli, viděli nebo pochopili v novém roce vy?

Šťastný nový rok 2026

Se starým rokem jsme se rozloučili na setkání otužilců v jesenické obci Bludov, kde bydlí naši přátelé.

Sraz byl ve dvě na přírodním koupališti Vlčí důl, kde jsme se na úvod hromadně vyfotili, a pak nás postupně všech šedesát jedna statečných uplavalo, kolik chtělo. Teplota vzduchu byla mínus 3, teplota vody jeden stupeň, mírné sněžení.

A jaké to bylo? Otužuji se pět let - a stejně to bylo peklo. Uplavala jsem tam a zpátky dvacet metrů, na souši dostala hysterický záchvat smíchu, a když jsem nám pak v zázemí chtěla natočit z várnice svařák, ruka se mi komíhala silným třasem.

Ale byl to zážitek. Skupinová legrace. A nejvřelejší objetí od mého muže na konec. Oba jsme dostali medaili i diplom a nálepku šílenců od kamarádů i rodiny.

Šťastný a šílený nový rok.

Vaše Rosa

Workshop s Eliškou Podzimkovou

Byla to nejkrásnější vánoční dílna.

Když jsem před dvěma lety s projektem ve Vindyšově továrně začínala, netušila jsem, co všechno budu mít tu čest zažít, kdo potkat, koho obejmout. Animátorka a výtvarnice Eliška Podzimková je nově naše sousedka z vedlejší vsi, a když mi ve finále našeho tvůrčího setkání nad její knížkou Malá vánoční povídka aneb Jak jsem se ztratil nabídla, že bychom příště místo koláže mohli s dětmi dělat rovnou animaci - v menší partičce, za to v delším čase, nemohla jsem být šťastnější.

Věnovat se produkci od výběru hostů, přes prodej vstupenek až po péči o umělce i děti, co přišly v neděli tvořit, je moje práce snů. A tu knihu, kterou Eliška vytáhla z batohu a věnovala mně a Týnce - tu budu mít doma vystavenou hodně dlouho. Moje letošní kouzlo Vánoc číslo jedna.

Jak si pozvat Artyčok store

Splnil se mi sen. Už dlouho jsem do svého ekonomického semináře chtěla pozvat podnikatelskou dvojici, ale buď moje pozvání přijali pouze jeden z nich a nebo si přáli přijít každý zvlášť, protože každý měl jiný příběh.

I na Lízu a Tomáše z Artyčok store jsem si musela počkat, ale tento školní rok už nám to klaplo, oba přišli letošním maturantům vyprávět o svém byznysu a byli naprosto fantastičtí.

V kabinetu před hodinou ještě honem zpochybňovali mou volbu právě jich, nebyli si jistí, zda jsou dostatečně zkušení a úspěšní na to, aby mohli ovlivňovat budoucí generace. Ale to oni rozhodně jsou a mým studentům se líbili, hned co vkročili do dveří třídy, protože L. i T. jsou velice mladí, a to bylo děckám sympatické na první dobrou.

A pak začala neuvěřitelná show podpořena prezentací, kdy Líza s Tomášem skutečně krok po kroku, cihlu po cihle, popisovali stavbu jejich společného podnikání. Řekli, co oba studovali na vysoké škole a řekli, čím se dnes oba živí i mimo Artyčok store. A potom už jsme viděli zoufalou fotku původního krámku s květinami v ulice Dónská v pražských Vršovicích, který si mladá dvojice vlastníma rukama předělala k obrazu svému. K dokonale čistému prostoru, kde 1. prosince 2023 chtěla začít prodávat design dovezený z Japonska či Austrálie. Půvabné kousky, které jinde neseženete. Vizuální libůstky, které toužíte mít doma. A že se jim to povedlo!

Když přišel čas na otázky studentů, synergie Lízy a Tomáše nabrala na plné síle. Protože se snad pokaždé stalo, že slovo si vzal Tom a na dotaz odpověděl. A pak zakroutila hlavou Líza a řekla: "Tak tak to vůbec nebylo." A uvedla svou verzi. Ten zdánlivý nesoulad byl tak milý a uvěřitelný, že bylo radost je poslouchat. Proč podnikají právě ve Vršovicích. Proč nechtějí poskytovat franšízu. Jak si vybírají dodavatelé. Jak odmítají dodavatelé. Proč svůj prodejní prostor dotažený do nejmenšího detailu nepronajali jinému podnikateli, který tam chtěl prodávat kola. Nebo proč častěji nezvou lidi k sobě na pivo.

Míra jejich otevřenosti byla skvělá. A jakkoli oba měli tendenci popisovat svou podnikatelkou cestu slovy: "Takhle vy to určitě nedělejte", neměli pravdu. A přestože slovo "fuck-up" znělou tou hodinou taky opakovaně, bylo to výborné. Slyšet, jak má někdo svůj sen, za kterým si statečně jde. I když byl nesčetněkrát naivní nebo se mýlil. Poslouchat o tom, jak chcete neon, na který nemáte rozpočet, a tak si vymyslíte vlastní autorský postup, jak si vyrobit něco, co vypadá jako neon. A jak to nejdřív svítí až moc, a pak to upadne, ale nakonec je z toho váš ikonický vstup z ulice, kteří dobře znají lidí z Vršovic i Vinohrad. A znali jej i moji studenti, kteří šli někdy kolem.

Nebudu vám kecat, do téhle podnikatelské dvojice jsem se zamilovala. A když jsem pro vás chystala tento text, rovnou jsem u nich online nakoupila i pár vánočních dárků. Absolutně oceňuji, když někdo ví, co má rád, co ho dělá šťastným. Když umí věci realizovat, dotáhnout je do konce. Když je ochoten to sdílet s ostatními. Artyčok store se minulé pondělí rozhodně stal mým love brandem.

Lízo a Tome, děkuji, že jste přišli, poctivě se na nás připravili - a vystřihli ve škole perfektní přednášku. 

Vaše láska ke krásným věcem v nás zůstane.

Jak přežít listopad

Tenhle měsíc miluju, mám narozeniny. Ale kdyby se o vás přece jen maličko pokoušela nenálada, dejte si deset podzimních Mitnik tipů.

Sorry, baby

Krásnější film jsem už dlouho neviděla. Zbožňuji, když jsou holky vtipné, a tady je nejvtipnější jak hlavní hrdinka Agnes, tak její nejlepší kamarádka Lydia. A že je film o bolestném traumatu z vysoké školy, to ještě neznamená, že na se na jeho konci nemůžete cítit skvěle. V létě jsem filmovým plakátem s kočkou viděla oblepenou celou Paříž, to proto že autorka scénáře, režisérka i herečka v hlavní roli Eva Victor se narodila právě ve francouzské metropoli, přestože biják je to americký a natáčel se v rozkošném státě Massachusetts. Absolutně doporučuji.

Mladá srdce

Další úžasný film, který jsem si vybrala na on-line televizi kviff.tv, jsou Mladá srdce. A jestli se vám líbil můj někdejší tip na seriál Srdcerváči o mladých chlapcích hledající svou sexuální identitu, toto vás potěší. Film o homosexualitě, společenských stereotypech, o našich rodinách a roli prarodičů. Navíc natočený v nádherných belgických domech, bytech, městech i venkově. Psychologická a designová lahůdka.

Renovace

Z evropských filmů vybírám ještě litevský kousek. Mileniály jsem na gymplu učila hned po škole a furt mě tahle generace třicátníků zajímá. A jestli to máte stejně, váhává překladatelka a básnířka Ilona, která se se svým klukem právě přestěhovala do nového bytu, vás bude bavit. Budete chápat ji i její těžké nepochopení aktuálně probíhající renovace jejich panelového domu. Budete ji rozumět, protože vás dnešní svět bolí stejně jako ji. Navíc herečka v hlavní roli jako by vypadla z oka rozkošné Báře Bjukitchen.

Kapelo, hraj

A teď zase něco pro zasmání, i když přes slzy. Dojemný francouzský snímek o dvou bratřích, kteří o sobě nevěděli až do dospělosti. O dvou bratřích, kdy jeden se snaží neumřít na leukémii a hledá správnou kostní dřeň u toho druhého. Film, kde krom rodinných vztahů, hraje první housle hudba. Starší bratr Thibaut je totiž proslulý dirigent a mladší bratr Jimmy hraje na trombon v místním orchestru. Famózní podívaná, krásný zážitek. Syrová i noblesní Francie, město versus venkov, intelektuálové versus pracující třída. Nachystejte si balíček kapesníčků a pusťte si to.

Victoria Beckham

Z Netflixu vybírám třídílný dokument pro milovníky módy. Vím, že má strašné recenze, ale mě zákulisí oděvní značky bývalé Spice Girl, stejně jako módní přehlídka ohromně bavily. Asi stejně jako mě baví představa, kde by kabelková značka Rosa Mitnik mohla být, kdybych si nevzala mého muže Davida B., ale Davida Beckhama. A ano, Victoria není ani milá, ani laskavá, ani vtipná, ani tak bezprostřední jako její manžel a dokument o něm, ale i tak mě ta podívaná bavila až do poslední spadlé kapky i poslední spadlé modelky na Pařížském týdnu módy.

Babické listové máslové

Letošní podzim mi dopřál i jeden mimořádný mezní zážitek, který jestli můžete, vřele doporučuju. Naučila jsem svou dceru péct štrůdl. Jablečná nadúroda nás obě nutí se střídat u trouby, jedeme na dvě směny a její nohavice mi chutnají více. Doma pečeme z babického listové těsta máslového, které má krom dokonalé chuti i výborné složení: jen mouka, sůl, ocet a máslo; je to božská dobrota. Stejně jako kouzelná podívaná na malou velkou pekařku.

Moc mě baví zahájená saunařská sezóna s mým mužem.

Obrovskou radost mi udělal i pohled ve schránce, který mi přišel z Ukrajiny od mojí kolegyně Anyi. Což se ale nedá vůbec srovnat s nadšením, když se mi ona sama po třech měsících zpátky vrátila do týmu. Jsem šťastná, že my dvě zase můžeme spolu točit. 

A materiálně spokojenou mě dělá můj nový vlněný Marimekko kabát v odstínu velbloudí srsti, který jsem ulovila na Vintedu za hubičku. Ale nebojte, co jsem ušetřila na zimníku, jsem si hned dopřála na ručně pleteném šálu od nejkrásnější a nejšikovnější Terezy a její značky Teso&Friends. Objednala jsem si u ní vášnivě rudý kousek Sophia a už počítám dny, kdy si jej sama sobě dám k narozkám.

A co vy a vaše radosti života?

Jak potkat ikonu

Darinu Křivánkovou miluji od chvíle, kdy jsem loni na podzim přečetla její autobiografickou knihu Jak si nabít hubu.

A když tato novinářka přijala pozvání stát se hostem mého Mediálního semináře na gymnáziu, nemohla jsem dospat. Ten den jsem jí pak koupila puget a těšila se na výjimečné odpoledne v životě. Navíc nás obě čekal takzvaný dvoják, podnikatelka a dřívější majitelka českokrumlovského bistra Topinka přijala pozvání i do Ekonomického semináře.

Čekala mě před školou v nádherném vlněném kabátě a s radostí v očích. V obou třídách pak s mými studenty mluvila otevřeně a s takovou energií, že i tuto generaci Z dokázala vtáhnout zpátky před rok 1989, kdy sama maturovala. Řekla jim o svém následném těhotenství i studiu na filosofické fakultě již s dítětem. Vyprávěla o práci v Lidovkách a Reflexu. A popsala, jak pak od filmových recenzí odešla na gastroscénu i jak si založila vlastní podnik.

A studenti se ptali. Jestli mají pro práci v médiích vůbec studovat vysokou. Jestli se někdy nebála, že svou recenzí ublíží tvůrcům. A proč ji přestalo bavit psát o filmu. I proč její byznys skončil. Chtěli vědět, kam podle ní v Praze na jídlo, kam na kafe nebo co si myslí o filmech rappera Řezníka. A Darina povídala a povídala a povídala. Chválila otázky, chválila moje děcka.

Řekla, jestli se dá dneska uživit psaním knih i proč pokračování jejího tolik úspěšného životopisného románu už najdete jen na placené platformě Forendors.cz. Odtajnila, na čem pracuje teď i jestli ještě někdy plánujete otevřít bistro. A skutečně upřímně popsala, co stálo za koncem její Topinky.

Přiznala, zda jsou či nejsou pro ni v životě důležité peníze i koho na české mediálně scéně sledujete ona, koho si platí a proč. Doporučila mým studentům práci v České televize či jiných léta etablovaných médiích a ptala, kdo dělá brigádu v gastru. A protože v ekonomickém semináři o podnikání měli tuto zkušenost skoro všichni studenti, byla vzájemná debata živá, praktická, autentická.

Když nám oběma obě představení skončila, poprosila jsem v kabinetě paní Křivánkovou o podpis do její kuchařky pro mého muže. David ji stejně jako já bezmezně obdivuje, my dva jsme spolu měli předplacené Lidové noviny sto let, my dva jsme spolu chodili do kina na filmy podle Dariny zhruba stejně dlouho.

A pak se stalo něco kouzelného - novinářka vzala knihu Gastrokroužku do ruku a nalistovala stranu 186, kde byl v receptu překlep a manželovi do něj rukou dopsala dvě nuly, které tam správně měly být. No, má ten chlap ale štěstí!

Darino, děkuji Vám. Byla jste půvabnější a citlivější, než jsem si vás vysnila. Bylo mi ctí.  

Znáte výtvarnici Terezu Šedivou?

Znáte výtvarnici a ilustrátorku dětských knih Terezu Šedivou?

Tereza je absolventkou oboru ilustrace na londýnské University of the Arts. Magisterské studium dokončila pod vedením prof. Martina Salisburyho v obor Children´s Book Illustration´na cambridské Anglia Ruskin University. Její autorská kniha Krtkův černobílý svět vyšla v nakladatelství Thames and Hudson a od svého vydání v roce 2020 se dočkala sedmi jazykových mutací. Kromě ilustrace se Terez věnuje tvorbě autorských hraček, vedení tvůrčích dílen a svým třem milovaným dětem.

A já mám tu čest s ní organizovat kreativní večer pro maminky.

Přijďte si pod jejím vedením vyrobit halloweenské překvapení pro vaše děti - slavný surprise paperball.

Ve středu 29. října od šesti večer v brněnské prodejně Skibi Kids, Josefská 492/2.

Zvu vás rodiče, prarodiče i nerodiče, přijďte si k nám užít večer v klidu.

Vstupenky už jsou v online prodeji

a v ceně workshopu máte celý obsah surprise koule, umělkyni a dobrý drink.

...

Na koho se můžu těšit?