Bordeaux

Nikdy nejezděte do Bordeaux.

V Bordeaux totiž tak skvěle vaří, pečou a lisují, že byste se mohli zbláznit blahem - jako my.

V Bordeaux jsme si auto nechali v parkovacím domě na předměstí; google recenze parkoviště v centru města pro nebezpečnost nedoporučovaly. Navíc v ceně parkování tam máte rovnou jízdenku na tramvaji, kterou jsme pak pěkně jeli.

Navštívili jsme Národní operu, městskou tržnici, burzovní palác. A protože Bordeaux je maličké, asi jako Brno, nemusíte tam mít přesný plán, stačí chodit, kochat se, ochat, ochutnávat, nakupovat a zase ochutnávat.

Le Bouillon Chartier

 

Poslední báječné chvíle v Paříži jsme strávili poblíž Montparnassu v Chartier - v unikátní vývařovně, kde si číšník naši objednávku napsal na papírový obrus, a pak odešel.

Kde jsme v obrovském sále pojedli francouzské kuchyně v tradici celerové remulády, kohouta na víně či hutné čokoládové pěny. A kde nám to pak stejný serveur na ubruse všechno spočítal, pěkně z hlavy pod sebou. V restauraci, kde se pětičlenná rodina pohostí na večeři pod sto euro.

Jen musíte přijít včas, ideálně před šestou; pak už se fronty venku táhly daleko přes celý bulvár. Bon appétit.

Le Bouillon Chartier

7 Rue du Faubourg Montmartre

750 09 Paris

Musée de l'Air et de l'Espace Paris - Le Bourget

Sedět v Concordu nebo v prvním patře Boeingu?

Nic nemožného! Stačí jet dvěma metry a jedním autobusem na severovýchodní okraj Paříže - na letiště, které dnes už slouží pouze pro soukromé lety; do Muzea letectví a astronautiky.

Tam se dá strávit celý den, procházet si letadla, řídit je na trenažérech a obědvat i večer v místní kantýně typická jídla, která se historicky servírovala na palubě letů Air France.

Kdo milujete civilní i vojenské letouny, lety do vesmíru a vše kolem toho, toto nesmíte minout. Včetně stylového obchodu, odkud jsem si odnesla známý červený přívěšek; jen s textem Kiss me before you flight.

Fondation Louis Vuitton

Než jsme jeli do Francie, poprosila jsem Moničku z Národní galerie o tip na pařížské muzeum. "Pro Tebe a děti nebo jenom pro Tebe?", odepsala mi. A když jsem jí řekla, kdo všechno jede, doporučila nám fantastickou Fondation Louis Vuitton.

Díky ní jsme se podívali pryč z úplného centra, mezi pařížské rezidenty - k Bouloňskému lesíku. Díky ní jsme opět viděli výstavu Davida Hockneyho, jehož plakát jsme si s mužem před milionem let přivezli z New Yorku.

Opravdu, toto je další místo, kam v Paříži choďte s dětmi - k výstavě měli kouzelný pracovní list s tužkami, které samy o sobě byly snad tím nejkrásnějším suvenýrem z Paříže. Stejně jako výhled z muzejních teras.

Stavba amerického architekta Franka Gehryho (také Tančící dům v Praze) by měla odrážet stromy i mraky, její sklo se vyrábělo v Česku a Gehry chtěl nejen aby nijak nevyčnívala z blízkého parku, ale také aby rozhodně nenavazovala na žádnou francouzskou architektonickou tradici. Posuďte sami.

Tady se za děti platí; vstupenky stačí koupit pár dní předem a Hockney končí 1.9.

Jardin du Luxembourg

Kdybyste jste s dětmi v Paříží měli navštívit jedno jediné místo - běžte na lodičky do Lucemburských zahrad.

Půjčte si plachetničku, k ní dostanete šikovnou týč a půl hodiny s ní plujete. Je to vintage a francouzské. Milé a vtipné; pošťuchovat loďku na jezírku před tamějším senátem sem a tam.

Nebo se na to všechno jen tak koukat z ikonických zelených židliček v parku.

Kde se potkat s Belmondem

Než vyrazíte do Francie, doporučuju si sehnat knížku Jana Šmída Co v průvodci nenajdete.

Pokud stejně jako já máte silné radostné stavy z energií míst, o nichž víte, že se tam točila třeba závěrečná scéna nejlepšího francouzského filmu U konce s dechem, tuhle knihu si zabalte s sebou.

Kde bydlela patnáctiletá Brigitte Bardot, kde spisovatel a autor Malého Mikuláše René Gosciny, kde Miloš Forman 21. srpna 1968, když nás obsadily ruské tanky.

Kde Pablo Picasso namaloval Guernicu, kde žil Gérard Philipe, kde Milan Kundera poprvé potkal svou ženu Věru a kde Johnny Depp Vanessu Paradis.

Nebo si dáte kafé tam, kde si jej dávali Sartre, Saint-Exupéry, Camus i David Lynch. Či se pokusíte o rezervaci v bistru, ve kterém natáčel Woody Allen Půlnoc v Paříži.

Nás kniha provázela jak v Paříži, tak v Bordeaux a bylo to výborné.

Louvre

Ani kvůli Paříži jsme nechtěli přijít o prázdniny - bazény, přírodu a snídaně na terase. Proto jsme si vybrali bydlení za Paříži, v naturistickém resortu Heliomonde, každé ráno sedli na vlak a do hodinky vystupovali na zastávce Paris Austerlitz. Milá náhoda, že?!

Dnes nás čekal Louvre, vstupenky jsme si taky víc než měsíc kupovali předem a co jsme ušetřili za děti, za které v žádných státních francouzských muzeích neplatí, to jsme samozřejmě hned probendili. Den jsme začali před Notre-Dame a o pár ulic za rohem se už většina z nás nemohla dočkat, až se zblázní radostí v třípatrovém oficiálním NBA obchodě - napovím vám, Týnka ani já jsme to nebyly.

V přesném časovém slotu, který nám byl muzeem Louvre určen, jsme do něj vstoupili, aby nás spolkl dav fanoušků Leonarda da Vinci a miláčků Mony Lisy. Postupovali jsme, počkali si, koukali a fotili - jako všichni na světě. Pak jsme se v Louvre ztratili, našli, najedli a opět ztratili na odchodu ven, ale cestu do Invalidovny už jsme ze včerejška znali dobře.

Tamější muzeum francouzské armády se náš nejstarší syn pravděpodobně chtěl naučit nazpaměť, byl tam tak dlouho, že nás s Týnkou už už málem pozvali na právě probíhající vojenskou svatbu v komplexu válečných hrdinů. Z krypty Napoleonovy hrobky nás zase ztracené vyvedl syn Mikuláš, kterému i doma říkáme Petit Nicolas; prostě nás ta Francie ohromně baví.

A to včetně kavárničky na nádraží Paris Austerlitz, kde už si dáváme malé kafe na zpáteční cestu vlakem pravidelně, den co den. Jako rodilí Pařížané ...