Jak dlouho vydrží moje kabelky

Minulý pátek mi Ilča napsala na blog, že na její tvídovce začínají praskat a párat se ucha. A na prosincovém festivalu Mini jste se zas nejčastěji ptali s obavou, zda tvídové kabelky neplstnatí.

Co na to nejlépe říct?! Mám tady pro vás tělo jako důkaz!

Tedy především rameno a na něm mou oversize kabelku, kterou jsem si pro sebe ušila na podzim roku 2015.

Miluju tuhle tmavou tašku a mám pocit, že její rozměry mi sluší, nosím ji snad každý den.

Je mi mou nejlepší chodící reklamou.

Mamka tří dětí - ve školce, na basketu, na plavání, na výtvarce, v papírnictví.

S velikou kabelou plnou svačin a cviček.

S bagáži, na které předvádím krásy a kvality(!) letitého vlněného tvídu.

A hlavně 

poutám nevídanou pozornost zlatým polka puntíkem na krémové podšívce uvnitř. Tak aspoň každému můžu nejpravdivěji demonstrovat, že mé kabelky se skutečně dají prát.

V pračce. Na Jemný program.

Protože do té mé už se skutečně vylily litry čaje i šampónů.

A takto vypadají moje koženková ucha. 

Která mně stále dobře slouží a bez vzhledových chyb.

To naopak prkenné džínové dno si na rozích časem pěkně vzalo patinu.

A nakonec ještě (skoro) čistý slibovaný interiér.
...

Jen teď se koukám, jestli jste si taky všimli, že před lety jsem si tu košelu zapnula o knoflíček méně ... 

Žába nebo králík aneb kabelková novinka 2016

Začíná to nenápadně a vždycky stejně.

Chystáme se s dětmi ven, takže beru peněženku a telefon. Papírové kapesníky, klíče. Můj krém na suché ruce, jejich krém na kypré tváře. K tomu svačina. Jedna krabička, druhá krabička, jedna láhev, druhá láhev. Moje láhev. Jablko. Pohotovostní banán. Gel na ruce. Autíčko. Autíčka. Semafor. Knížka do tramvaje. Leporelo. Plínka, přebalovací podložka a ubrousky pro všecky případy. Kosmetická taštička. Taštička s náplastmi a antiseptický sprejem. A mé pouzdro s doklady. Taška na kočárek je komplet plná.

Přihodí-li se navíc do ní svetr či dva. Výrobky ze školky. Umění z výtvarky. Ztracená a znovu nalezená šála nebo lichá rukavice, kabela je plná až po okraj.

A když pak na zpáteční cestě domů ještě nakoupíme a květák, co už se nevejde ani do košíku pod kočár, fiknu právě zase do ní, je to tíha. Taška má dost a sundat ji pak v domě rychle(!) a šikovně z madla a běžet po schodek nahoru za kluky, to chce um. A protože na obtížnou manipulaci s titěrnými karabinkami už brblal i David, nově teď budu šít všem jiné kočárkové uchycení.

Novou - jednodušší, ale fortelnější - karabinku už stačí jen zaklapnout.

Odpadá tak jeden pohyb, kdy se karabina musela nejdřív otevřít zobáčkem - teď se jen zahákne.
Čili nastává snadnější obsluha a myslím, že já i Aneta, pro níž jsem tuhle kabelku ušila, budeme mít nově lepší čas.

A ještě vám dlužím vysvětlit dnešní zoomaniacký nadpis.
Anet si totiž přála na podšívce jedno ze dvou svých oblíbených zvířat. A víte co? Má ho tam!

Tvídová velká

V pátek byla světlá a toto je naopak můj nejtmavší odstín tvídu.
Mám z něj obrovskou tašku/mám z něj obrovskou radost.

S vlněnými kalhotami je to pravda trochu až do uniformy.
Ale rozbíjím to!
...
Třeba prkenným džínovým dnem.

Nebo podšívkou.
Původně jsem měla na kupce látek nachystanou šedobílou kostku, ale pak jsem se lekla, abych nevypadala jako liščí ocas,
a raději proto dovnitř střelila zlatý puntík!

A ještě jsem zkusila takový sranda pokus, že jsem si kapsu na telefon a kapsu na peněženku všila až dolů.
Bezpečně u dna!
Navíc tyto obrovské kabelky se při odkládání často ohýbají a překládají, nejsou-li plné k prasknutí, tak ať mi to nevypadne.
No, uvidím. Vyzkouším. A pak vám zase řeknu.

A ještě koženková ucha. Moje první hnědá v životě.

Tvídové psaní

Čeká nás doma velká sláva. Můj taťka bude teď v listopadu slavit. Dokulata. A my všichni už se chystáme. Dárek i s monogramem pro něj nám doručili. Gentlemanské outfity chlapečků byly zadány do výroby. A já mám (zase!) nové šaty. A kabelku, jistě.

Fanatickou fanynkou vzorů Orly Kiely jsem už léta! A v kombinaci s organickým pohodlím biobavlny, dívčím střihem a délkou rukávů tolik lichotící mým pažím jsem je v Nile vážně nemohla na věšáku nechat. Mé druhé People Tree šaty.

A protože mimořádné dny našich životů si žádají mimořádné doplňky, nově jsem si pro teple vybarvený podzim do svých krejčovských zásob objednala metry a metry tvídu - ve třech odstínech šedi.

A z toho nejsvětlejšího jsem si poprvé střihla pro psaníčko.

Rozměry jsem elegantně protáhla na delku třicet centimetrů, zatímco výška dopisnice je jen patnáct, tak tak aby se do vnitřní kapsy vešel telefon.

Drsnou tkaninu smíchala s koženkou Horká čokoláda a zastřešila to béžovým zipem.

A dovnitř, tam jsem si nalila starorůžovou, protože ... 

... podobných holčičáren není nikdy dost!