Síťovka vol. 12

Byla jsi úžasná!

A vy jste byla naprosto báječná a já se zamilovala do vašeho příběhu a projevu…děkuju moc za to!

Bylo to moc fajn. Jako budoucí obyvatelé Řevnic nás ta akce děsně nadchla. Mrzí mne, že vás jsem už neslyšela, těšila jsem se na to. Ale naše drahé 6lete dítě už měli po 5bojarce fakt dost a museli jsme to zabalit.

...

Napsali mi moji přátelé a diváci Síťovky.

Děkuji, děkuji, děkuji.

Jak přežít 125 diváků

Zaparkuji auto, vynesu z něj šicí stroj a vstoupím do řevnického Dřeváku. Je to výjimečná stavba, původně obyčejný sklad u nádraží, dnes nádherně rekonstruovaný, čistý a parádně nasvícený prostor. Holky za barem už kmitají, zvukař pobíhá v čele s tabletem v ruce, DJ César se chystá a jediný, kdo teď nemá nic na práci, je naše sousedka z kempu, herečka Erika Stárková, která zde doprovází svého peruánského partnera za mixážním pultem.

 

V šest máme všichni vystupující sraz, všem to ohromně sluší a všichni se dost klepeme. Cvičně si zkoušíme vyskočit na stupínek, ze kterého budeme mluvit k publiku a hlavní organizátorka Bashka nám na závěr ukazuje tajný trik s mikrofonem - pro nás, co se nám nervozitou klepou ruce. Geniální! A učitel improvizace Ondřej nám ještě honem šušká do ucha, představte si, že 85% lidí z publika by ani za nic teď nechtělo být na vašem místě. Jdeme na to!

 

Do hodiny se sál naplní do posledního místečka, přijde můj muž, moje kamarádky i Jitka, která nakonec sehnala vstupenky na týden vyprodanou show. První jde na řadu Katka, má v Dobřichovicích restauraci a na sobě nádherný outfit s širokými kalhotami a bílou vestičkou. „Na to, že je z gastra, mluvila úplně fantasticky!“, hodnotí obratem její podnikatelský příběh David. Na pódiu ji střídá lékárnice a bylinkářka Dagmar v kroji žítkovských bohyň. Sklízí potlesk obrovský. Ondra umí improvizovat a jeho čtyřminutové vystoupení je doplněné osmi šílenými fotkami vysmátého chlapíka a stejně na plné koule si to teď a tady užívá on. Petra ve fuchsiových montérkách pak mluví o rekonstrukci stoletého domu, který jí s manželem spadl na hlavu, ale díky této stavební katastrofě však objevila díru na trhu - kterou rozhodně jsou montérky pro holky v lila, cihlových, skořicových či tyrkysových odstínech. „Holky přece nepracují!“, křičí Péťa ironicky na celý Dřevák a publikum jí nadšeně tleská!

 

Kromě nás s byznys příběhem jsou hostem večera i naše sousedka ze vsi a desátá z olympiády v Paříži pětibojařka Lucie Hlaváčková nebo ředitelka berounského domácího hospicu Mezi břehy, která minulou Síťovku vyhrála a i dnes naprosto dojme, rozpláče a rozloží nás všecky; protože snad všichni chceme zemřít doma.

 

Náladu zpátky nám zvedne pambíčkář Standa se svým projektem Křesťanská akademie, protože vtipnějšího gay katolíka nepotkáte. Sochařka Bára okouzlila svým vystoupením mého muže natolik, že se mě ještě druhý den ráno znova ptal, jestli to vyhrála. Soukromý investor řevnické sportovní haly předvede zcela sebevědomý řečnický výkon a jako poslední promluvím já.

...

Byl to silný večer, který jsem si v publiku obrovsky užívala, tleskala jsem a ječela, co to šlo. Vítězi gratuluji, sportovní kampus pro něj navrhl můj kamarád - který se za to dostal do finále České ceny za architekturu 2024 - a stát vedle něj a vyprávět o Mitnik kabelkách byla pro mě čest.

 

Všem, kdo si ten večer ode mě chtěli koupit šitíčko do kabelky, dojatě děkuji. Všem, kdo mě pozvali na drink a večeři taky. Těším se na ofiko fotky a díky, parto, bylo mi ctí zažít si tohle s vámi. Děkuji Meandru Řevnice za pozvání, Míše Peckové za make-up a Bashce a Veronice za skvělou životní lekci kuráže.

Síťovka - Setkání inspirativních sousedů od Berounky

 

Dostalo se mi výjimečné šance.

Příští pátek budu v Řevnicích vyprávět svůj podnikatelský příběh - a spolu se mnou sedm fantastických žen a mužů. Už jsme se společně sešli a mně spadla brada, hluboko na zem. Seděli jsme spolu okolo stolu, postupně se každý z nás postavil do jeho čela a ve čtyřech minutách řekl, co je zač. Protože přesně tolik času dostaneme za týden před skutečným publikem.

A aby to lidi bavilo, navzájem jsme si pomáhali dát to slušně do kupy. Někdo mluvil místo čtyř minut osm, někdo pořád o svých rodičích, někdo se ve vyprávění o sobě sám úplně ztratil. A mě celé čtyři hodiny našeho setkání nepřestávala fascinovat ochota těch úspěšných a zajímavých lidí poslouchat druhé, psát si poznámky a pomoci si. Jak vybrat to nosné a inspirativní. Kde ve vyprávění začít a skončit. Kde je hodnota našich příběhů.

A něco vám řeknu - Kateřina, Dagmar, Ondřej, Petra, Standa, Josef i Barbora jsou krom všeho jiného neuvěřitelně vtipní lidé, se kterými jsem se zasmála, jak už dlouho ne.

Proto, kdo máte chuť, přijďte 11. dubna v 19 hodin do Dřeváku v Řevnicích.

Vstupenky jsou už on-line.

Staňte se spolu s mým mužem mým fan clubem.

...

A ještě jedno moje poděkování, paní Veronice Šamonilové - která nám teď pomáhá s obsahem a formou prezentace. Za dvacet let mého učení před tabulí už mé vystupování, mluvu, gesta, intonaci či barvu hlasu komentoval kde kdo, pochvala i kritika od Veronika však zněla jinak. Tato byznysová koučka, mentorka a TEDx koučka mě velice citlivě rozstřelila na kusy a pro mě je čest svou prezentaci vystavět pro více než stohlavé publikum znova. Držte mi palce.

Jak se mi daří získávat zajímavé hosty

To je nejčastější otázka, kterou k učení na gymnáziu dostávám, tedy spolu s otázkou, zda jsou mi za to moji studenti vděční, co pro ně dělám. Ale popořadě.

Učím ekonomický seminář o podnikání a seminář mediální výchovy. A hosty do nich oslovuji úplně všude. Už přišli moji přátelé a přátelé mých přátel. Přišli moji kolegové z jiných prací, přišly moji klienti, moji bývalí studenti. Přišli bratři a sestry mých přátel, rodiče spolužáků mých dětí, naší sousedé.

Jsou hosté, které si pozvou studenti sami; to jsou pak jejich přátelé, přátelé přátel, zaměstnanci či zaměstnavatelé rodičů, jejich sousedi.

Některé hosty jsem viděla v rozhovoru na DVTV, užasla jsem a řekla si, že toho nebo tu chci mít v hodině! Napsala jim na bezpohlavní firemní mail info@xy.cz a čekala jsem, jestli se mi vůbec někdo ozve.

Bez odpovědi zůstaly všechny moje maily do České televize, do Českého rozhlasu nebo časopisu Elle. Neodepisují ani instagramoví, ani investiční influenceři. Obecně jsem úspěšná tak v padesáti procentech. Produkční práce v seminářích chce obrovsky moc času, věčnou naději a stálý optimismus - že to, co děláte, má smysl. Musíte se pořád koukat kolem sebe a musíte to pořád zkoušet.

Obecně mám ale vyzkoušené, že čím vyšší šajba, tím snadnější je ji pozvat. Martin Veselovský přišel k nám do školy ani ne do týdne od pozvání. A podnikatelé? Z těch opakovaně cítím, že čím úspěšnější jsou, tím zodpovědněji se cítí ke společnosti, k budoucí generaci, ke gymnaziálním studentům, a pak rádi přijdou.

Skvělá je také Nadace České spořitelny Den pro školu, která vytvořila dlouhý seznam odborníků z praxe, které můžete jako učitelé oslovit a oni za vámi přijdou na základní či střední školu. Mně se tak podařilo přivést hollywoodskou kostýmní výtvarnici Stáňu Šlosserovou, která dělala kostýmy filmům jako Gladiátor nebo Černý jestřáb sestřelen a jako host na gymplu byla taky na Oscara - skvělá, úžasná, otevřená, vostrá a motivující. Přesně to, co ve čtvrťáku potřebujete a chcete!

Pak jsou taky hosté, kteří mi odepsali, že účast v semináři "je mimo jejich komfortní zónu" nebo tací, kteří řekli, že přijdou, a pak trapně nepřišli. Ale já vím, že to není vůbec lehké postavit se před publikum, stát si za svým příběhem a odpovídat studentům na otázky. Taky všichni hosté, včetně největších hvězd Martina V. či Terezy K., tam zcela upřímně propotili triko.

A jak je to s vděkem mých studentů? Děcka ve škole se mi po hodině nevěší na krk, že jsem nejlepší. A já to ani nechci. Jsem si jistá, tím co dělám, věřím ve svůj pedagogický přístup a tematický plán seminářů. A vidím to pokaždé v jejich tvářích - že je to baví, že se uvnitř nich něco děje. A taky mi to dost píšou do domácích úkolů.

...

O mých seminárních hostech se více dočtete tady.

Jak jsem byla hostem Evy Urbanové z Nily

 „Ale já tam nemůžu jít …“

„Běž už!“

Řekl muž, vystrčil mě z futer a zavřel za mnou dveře.

 

Na poslední chvíli jsem totiž propadla silné panice, že nemůžu na workshopu o podnikání promluvit. Že nejsem tak dobrá, úspěšná, inspirativní ... Že díky mně tamější účastníci prostě miliony nevydělají.

 

„Máš svoji jedinečnou zkušenost a o tom tam mluv,“ povzbudil mě zcela racionálně David. Naložila jsem tedy do auta pár svých kabelek a jeden šicí stroj a dost mě uklidnilo, že když jsem s ním šla Karlínem v náručí, nikdo se za mnou ani neohlídl. Hned jsem si pomyslela, že jsem udělala dobře – když si svůj Janome 393 postavím do rohu pódia; můj talisman, můj zdroj obživy, moji lásku.

 

Pak to ale vůbec nezačalo dobře. Eva Urbanová, majitelka Nily, nás oba hosty představila – Vendulu Stokláskovou (100class concept store) i mě a dala mi slovo. Já sice dokázala správně vysvětlit, kdo je Rosa Mitnik a proč je to moje literární přezdívka stejně jako obchodní značka, do další části odpovědi jsem se ale úplně zamotala, slyšela jsem sama sebe, jak mluvím nahlas, ale vlastně nic neříkám, došlo mi, že vůbec nevím, na co odpovídám, ani co chci říct. A jediné, co se mi v té chvíli chtělo, bylo utéct z pódia pryč.

 

Naštěstí Eva byla precizně připravená a další dotaz položila Vendy. A ta odpovídala naprosto autenticky, osobně, s obrovskou zkušeností a fajn humorem, že jsem se uklidnila. Že těch třicet platících účastníků v publiku dostane pořádnou dávku inspirace a byznys zážitků od ní – když ne ode mě.

 

Eva se dál ptala i mě – proč jsem začala podnikat a kdo jsou moje zákaznici. Já hovořila o překvapivé sezónnosti dámských kabelek a Eva upozorňovala přítomné na nutnost lednových zásob. Řeč přišla i na mé šicí workshopy pro školní děti, a pak jsem se pustila do svého připraveného seznamu podnikatelských chyb.

Jak mě dodnes mrzí, že jsem přišla o svůj facebookový účet a jak tomu předcházet. Jak se tvoří cena produktu a jak si umět ocenit vlastní práci. Jak si vybírat spolupracovníky, koho jo a koho proč ne. A pak se do diskuze přihlásila půvabná žena z publika v ještě krásnějších lněných šatech a řekla, že mě zná a čte můj blog od dob, kdy jsme měli jedno dítě a že má jeden můj organizér a zeptala se, co chtěla vědět.

 

A Evu zase zajímalo, proč nemám kamennou prodejnu, kolik procent obratu tvoří prodeje mých kabelek v jiných kamenných prodejnách, jak často posílám newsletter, kolik lidí se z něj pokaždé odhlásí, jestli mám(!) byznys plán a ve finále - kde se vidím za tři roky.

 

A Vendulka vtipně a s nadhledem mluvila o vyhozených penězích za reklamní kampaň, která se nikdy nestala a částce za ni, která by stačila na moc pěknou dovolenou, a ještě by vám zbylo na hodinky. O tom, proč nemá ráda, když jí noví tvůrci s nabídkou rovnou klepou na dveře jejího krámu. A co ji naopak v její práci dělá výjimečně šťastnou.

 

A pro mě sedět tam mezi Evou a Vendulou byla největší profesní odměna. Propotila jsem tam sako a nevím, jestli jsem někomu z přítomných pomohla do podnikání. Ale děkuji Evě za respekt a úctu, které se dostalo mému příběhu o Rose Mitnik. Děkuji Vendule za její náramný nadhled i hluboké zaujetí pro českou i světovou módu. Díky, že jsem mohla sedět vedle Tvého nadšení.

 

A děkuji všem divákům

za jejich pozornost a úsměvy, střetnutí pohledů, objetí i osobní slova na závěr.

Nikdy by mě nenapadlo, když jsem před osmi lety byla sama účastníkem podobného Nila kurzu, že se jednou můžu stát i jeho hostem. A všem, kdo jsou nyní na své podnikatelské cestě - hned na jejím začátku či zrovna ve slepé uličce - moc držím palce a přeji sílu, úspěch, peníze i pocit naplnění.

Pozvání od Českých Budějovic

Dostalo se mi vzácného pozvání a příští středu 25. května vystoupím na setkání skupiny Budějcké maminkatelky.

Ta sdružuje podnikavé mamky na mateřské, které mají chuť se navzájem vzdělávat a také setkávat. Pravidelně se potkávají na brunchích, školeních, ale i na hřišti s dětmi. A ve skupině funguje na dvě svět maminek, které jsou v různé fázi podnikání a věnují se aktivitám od šití, přes masáže, koučink, daňové poradenství až po vlastní tvorbu či právu sociálních sítí.

Začínáme v 17:00,

adresa je Riegrova 51, České Budějovice - přidáte se?

Jako první vystoupí Gábi Hrdina, spolumajitelka značky Utukutu a povídat si společně budeme o delegování pracovních pravomocí i tvorbě vlastního týmu. Jak skloubit roli matky a podnikatelky.

Nebo jak si udržet skvělý byznys i zdravý rozum.

...

Kdo máte čas, chuť a máte to kousek, těším se na vás!!

Po letech s Gábi zase bok po boku - já na mamku, mamka na mě.

O podnikání se Železnou koulí

Nápad pozvat si tohoto hosta do mého ekonomického semináře na gymnáziu přišel od vás sledujících. Fitness koncept Železná koule jsem nejdřív chvíli sledovala na instagramu, poté jsem Michala Radara Vrátného oslovila. Na mail reagoval do minuty, zavolal mi, jasně se zeptal, co chtěl vědět - a pak řekl: Oukej.

Michalovi bylo o něco málo víc než mým studentům, když sám rozjel svůj byznys. A tak jim napřímo, ještě začerstva a na tykačku mohl předat, jak začínal. Jak se mu první vydělaná pětistovka za hodinu cvičení zdála strašně moc, ale proč je to vlastně strašně málo. Jaké měl sny, jaká očekávání. Proč chtěl trénovat profesionální sportovce, a místo toho měl tělocvičnu plnou křehkých IT. Nebo proč dnes mnohem raději než Karlose Vémolu trénuje táty od rodiny, co tady chtějí být pro své děti co nejdéle.

A studenti se Michala ptali - na všechna jeho tetování a z podnikání, jak si vybírá trenéry i jak je těžké lidi propouštět. Jak své podnikání financoval. A jestli to chtěl někdy všecko zabalit a skončil. Taky proč už není CEO Železné koule. A kde vidí svoji budoucnost.

Jeden z včerejších Michalových výroků - Cena dělá hodnotu, jsem si pro studenty vybrala za domácí o úkol,

aby o něm napsali esej a Michalovi děkuji za vše.

Za chuť se s děckama bavit, že se o ně zajímal. Že jim jadrně přiznal své minulé i nynější chyby.

Že nám předvedl své obrovské nadšení a ochotu udělat pro svůj sen všechno.

Že nám nejvtipněji popsal, že vznikl název Železná koule, když webová doména kettlebell byla již obsazená.

I že se studentům nežinýroval říct, co jej v podnikání nejvíc lechtá na koulích.

...

Koule do každé školy, řekla bych.

My děkujeme, bylo nám ctí.

O tvorbě cen

Takto komentovaly moji práci dvě ženy na facebooku. Kabelky pod značkou Rosa Mitnik šiju deset let a dlouhou cestu jsem ušla i k tvorbě jejich ceny. A za ní si stojím. Víte z čeho se skládá cena kabelky?

Z materiálu

Z práce stříhání a šití

Z výrobní režie (šicí stroj a jeho servis)

Z daně

Ze sociálního a zdravotního pojištění

Z nákladů na provoz a správu e-shopu

Z nákladů na nafocení produktových i lifestylových fotek

Z nákladů na štítky, vizitky a firemní visačky

Z nákladů na reklamu a propagaci na sociálních sítích

Z práce balení a expedice objednávek

A z mého zisku

Cením si každé vaší objednávky a vlastní rukou vám za ni vždy děkuji. Je mi velikou ctí přivítat každého vracejícího se zákazníka. A myslím, že dobře víte, že i péči o své zákazníky věnuji maximální pozornost.

Tak co – je moje cena nářez? Jednoduchý střih, obyčejný materiál a přepálená cena?

Zajímalo by mě, jak vnímáte ceny českých tvůrců, kteří se svou tvorbou skutečně živí?
A ráda tady uslyším i vás ostatní tvůrce, kteří mě sledujete. Umíte si stanovit cenu za svou práci?

A umíte si za ní stát? 

A právě tolik stojí i nová, poeticky barevná kabelka Gingko.

S hravými detaily, které umí vykouzlit jenom poctivá ruční práce.
...
Včetně nápadité podšívky, která byla, je a vždy bude něco jako můj podpis.

O podnikání s podnikateli na gymnáziu

Dalším mým vzácným hostem v semináři ekonomie, který učím na pražském gymplu, byl architekt Peter Sticzay-Gromski. A vyprávěl studentům, jak začínal hned po revoluci v Anglii, kdy více pozornosti, než jeho vlastní architektonické návrhy, budil chlupatý žlutý papír, na který jediný se dalo kopírovat na jediném místě v Londýně, na československé ambasádě.

Vlastně začal tím, že nejdůležitější ve všech oborech je umění komunikace. Pro koho postavil ten nejkrásnější dům, ale pár se stejně rozvedl. (Podle Petera se při stavbě domu rozvede pět párů z deseti.) Jak se staví pro obec a pro stát, když se u moci střídají různé politické strany. Nebo proč má naše šedesát let stará funkcionalistická budova gymnázia konkávní markýzu - což pro nás všechny byla zpráva, která navždy změnila náš pohled na školu; i na svět!

Povídání se protáhlo o půl hodiny, nikdo nechtěl jít domů a jeden z mých studentů (aktuálně již přijatý na architekturu) se Petera zeptal na možnost brigády v jeho ateliéru.

Jsem opravdu šťastná učitelka.

...

A máte-li tip, koho bych si mohla pozvat příště - kdo by se se studenty podělil o svůj čas a talent, prosím napište mi. Hledám podnikatelské příběhy plné inspirace, kuráže i pokory.

Klidně ať osobnosti taky mluví sprostě, ale upřímně. Hledám do školy lidi ze života!

Vítejte ve škole

Zítra končí první pololetí a já znovu a velmi děkuji všem vzácným hostům, kteří věnovali svůj čas a energii a přišli k nám do školy - do mého ekonomického semináře - vyprávět o své podnikatelské kariéře.

Kdo začal s prodejem nejdříve kamarádům přes facebook. Komu rodina nevěřila, že prodávat lidem oblečení přes internet není blbost. Nebo čí maminka nechtěla, aby si vzdělaná a úspěšná dcera otevřela obyčejný krám.

Komu na rozjezd stačilo dvacet pět tisíc od rodičů a kdo potřeboval pět milionů. Kdo začal podnikat doma z kuchyně nebo kdo potkal svého obchodního partnera v tramvaji.

Ale taky kdo kdy naše hosty okradl, proč (ne)podnikat s vlastním mužem nebo proč vás jako podnikatele

nikdo nikdy nepochválí.

...

A než k nám do Vršovic hosté dorazí, posíláme jim vždy předem stejných třináct šťastných otázek,

které si pro ně připravili studenti.

1. Co jste chtěl/a studovat po střední škole? A co jste studoval/a?

2. Jak dlouho trvalo vaše vysokoškolské studium? Pracoval/a jste při něm?

3. Jaké byly vaše pracovní začátky?

4. Byl/a jste někdy zaměstnaný/á?

5. Čeho si nejvíce ceníte na volné noze?

6. Co považujete za nejtěžší na volné noze?

7. Co/kdo je vaše konkurence?

8. Jaké profesní milníky jste už zažil/a – co vás posunulo dál?

9. Co je váš největší profesní úspěch?

10. Udělal/a jste někdy podnikatelskou chybu? Špatná investici? Špatný klient?

11. Kde berete inspiraci?

12. Pochybujete někdy o své cestě?

13. A co je vaší reklamou?

A studenti se taky sami během hodinové diskuze hodně ptají - třeba na marži z jednoho páru barefootových bot, jak se ke spolupráci oslovuje značka z Asie nebo proč se někdo rozhodne tak úspěšnou firmu prodat.

Kláro, Lenko, Evo, Václave a Karolíno,

děkuji vám - nejen za byznys radu, kterou dali mým studentům do života.

MUSÍTE CHTÍT.

INVESTUJTE.

A MĚJTE TYKADLA NASTAVENÁ NA VŠECHNO NOVÉ.

Tak hodně štěstí, děcka - hodně štěstí všem!

A jen vám tady pod čarou přiznám, že všechna ta doporučení hltám stejně lačně jako moji žáci. A v den, kdy jsem šla ze školy trochu jako zpráskaný pes, že já nikdy roční kabelkový obrat 200 milionů bez DPH nedokážu, jsem na radotínském bazéně potkala cizí paní s Mitnik tvídovkou. To nemůže být náhoda, že?!

A na té vlně euforie plavu doteď!

Už zase skáču před tabulí on-line

Před dvěma lety na jaře jsem volala panu řediteli, abych mu řekla, že po mateřské už zpátky na gymnázium nenastoupím. Přemluvil mě, a tak vznikl atypický formát mého semináře. Učím ekonomii, se zaměřením na podnikání, kde gró našeho setkávání tvoří pozvaní hosté - podnikatelé a podnikatelky.

Z rodinných firem, ze sociálních firem. Podnikatelé, kterým na začátku peníze půjčili rodiče či děda. Podnikatelé s akademickými tituly i vyhození ze škol. Podnikající v potravinářském průmyslu, knížkách, hračkách i digitálních sférách reklamy. Podnikatelé s ročním obratem 250 milionů i ti, kteří skončili v insolvenci. Podnikatelé, které rodiče vyhodili z domu, obchodní partneři podvedli, byznys jim vzala povodeň, ale i ti, kteří za svůj produkt dostali cenu britské královny.

Nemléko, Marmelinda, Hračkotéka, Tvorba, Labyrint, Symbio, Skibi a Pinwheels - jsou ti, kteří mé pozvání před gymnaziální studenty neodmítli. Nechali si zaslat patnáct námi připravených otázek a setkali se s námi na hodinu přes aplikaci zoom. A i moji studenti pravidelně usedají ke svým počítačům s týdenní přípravou, kdy čtou a poslouchají rozhovory s našimi budoucími hosty na internetu, studují, co je sociální podnikání, franšíza nebo B2B, a vždy si také chystají tři vlastní dotazy na hosta.

A pak to přijde a každé naše distanční setkání je úplně jiné, s jinou energii, v jiné atmosféře. Jeden host je tichý, jiný překotný. Jeden se směje, jiný filosofuje. Jeden je přepečlivě připravený, druhý mistrně improvizuje. Ale všechny je spojuje velký životný drajv a dost dobrý tah na branku. A taky skoro všichni v jednu magickou chvíli mým studentům řekli: "Vám to můžu říct, vás je tady pár ..." a prozradili něco ze svých (ne)úspěchů. Na co jsou hrdí i za co se styděli.

A co na to studenti? Šedesát minut ani nedýchají, hlásí se, ptají se, nesouhlasí, nechápou, chtějí vysvětlit. Jsou pozorní, přítomní a někdy dělají ramena. Ale kdyby mi nebyli vzdálení přes obrazovku, nejradši bych je na ně spokojeně poklepala; jsou dobří! A já si děkuji, že jsem se do školy vrátila. A taky děkuji, že jsem právě dnes jako pedagogický pracovník mohla být očkována. Hned se mi zase skáče lépe!