Deset nejkrásnějších chalup

Jaká chalupa je nejlepší? Když uvnitř krásně voní duchny a venku se dá dlouho snídat.

A za mě ještě - když má fajn koupelnu. I to patří k prázdninovému relaxu a letnímu zenu ženy.

Toto je moje vyzkoušená best of desítka, kde jsme si to s dětmi moc užili.

1. Chalupa Sára v Sumrakově (Česká Kanada) - původně zemědělská usedlost s uzavřeným dvorem na konci vesnice, dál už je jen ovocný sad, keře rybízu a pole. Uvnitř si pak můžete užít dlouhý stůl, strakaté hrnečky a teple rudá kachlová kamna.

2. Chalupa Viktorie v Sumrakově (Česká Kanada) - menší sousedka v ulici, také s dokonale uzavřeným dvorem a v kuchyni s designovou modrou lednicí. To chceš!

3. Chalupa Bílý Potok pod Smrkem (Jizerské hory) - s obrovskou zahradou a ještě větším ořechem uprostřed ní. Pod něj si sednete s kafem, hned co vás přestane bavit ta nekrásnější tyrkysová kuchyně uvnitř. A kdyby počasí venku nebylo úplně ažúr, těšte se domů na jejich krbová kamna ve světnici.

4. Roubenka Anna, Kořenov - Polubný (Jizerské hory) - skutečně roubená horská chalupa na rozhraní Jizerek a Krkonoš, nádherné místo; výborně vybavená, s poetickým výhledem i super saunou.

5. Bouda U vleku (Krkonoše) - současně rekonstruovaná chalupa přímo na sjezdovce. Skandinávsky sympatický interiér i exteriér, s kouzelnou terasou i vlastní saunou.

6. Chalupa Lysečinky (Krkonoše) - nová roubenka v malebném údolí Lysečinského potoka. S dokonalé velikou spíží, šikovnou kuchyní, ale hlavně milým posazením venku - s výhledem/výběhem na louku.

7. Chalupa U Matěje v Bartošovicích (Orlické hory) - pozor pozor na skutečně nízké stropy, ale i s boulí na hlavě si užijete milé stavení na jižním svahu s venkovním krbem za chalupou. Stejně jako romantickou vesnici a nedaleký Neratov.

8. Sudetský grunt (Jeseníky) - podhorské stavení z roku 1858, obklopené ovocnými stromy, loukami a potůčkem. Doma s tradičním dobovými dvoulůžky v ložnici i nadčasovou marockou dlažbou v koupelně.

9. Chalupa Bzové - Karolínka (Beskydy) - v samém srdci Valašska, bezvadný výchozí bod pro turisty i kousek do Nového Hrozenkova vykoupat se v tamějším Balatonu. Nová chalupa s velkorysým posezením s grilem i opičími prolézačkami pro děti.

10. ...

A co byste opět za desáté přidali vy? Kam jste se vydali na české prázdniny a bylo vám tam hezky?

...

Děkuji předem za vaši príma inspiraci.

A kdo ještě nemá na léto sbaleno - doporučuji Mitnik organizéry.

Šikovné pořadače všude s sebou - přehledně a hezky.

Udělají službu a ještě udělají parádu.

Užijte si voňavé léto - kdekoli na světě.

Krásno v Orlických horách

Jsem ani netušila, že Říčky umí tak(!) pěkné počasí. Naše podzimní prázdniny tradičně ve východních Čechách. Draci na špagátu a děcka na volno.

Draci!

Počasí, že by fotografa nevyhnal

Nepomohlo nic! Ani rituální halasné písně proti dešti unisono vykřičené do údolí osmnácti dětskými hlásky.

A tak čím více venku pršelo/foukalo/sněžilo, tím více jsme my všichni doma v hájovně jedli horké polévky, pili (cokoli) a tančili od podlahy od rána do večera a od večera do rána, až nám bylo vedro. Na těle i v srdci! 

Chladně podzimní Říčky v Orlických horách.

...

A ještě bych se vám ráda chtěla pochlubit, 

že jsem se spolu s naší rodinnou neúnavnou snahou tahat děcka po horách, i když se venku čerti žení,

s Týnkou v nosítku na břiše a s lehkou obavou, že mi zmokne můj těžký objektiv

přihlásila

do soutěže o cestu do Laponska.

Soutěžím se svým blogem, se svým životapostojem, se svými fotkami 

a vzít s sebou na drsný sever Evropy k polárnímu kruhu pak budu moct vzít jedno dítě, což by když tak byl Kubka.

Držte mi palce, ať si nás ve finské Reimě vyberou.

Nás dva jako symbol akční dvojky, co bere hravý pohyb na vzduchu a naši velkou kamarádskou partu fakt vážně.

...

A i vy můžete soutěžit a vyhrát! Držme si klobouky a držme si palce. 

Všecko o účasti, pravidlech a sdílení si přečtěte na facebooku Reimy.

Kavárna Neratov: S mlékem, nebo bez

Aneb jak jsme otevřeli kavárnu tam, kde to nikdo nečekal.

Půjčila jsem si na tu knížku od muže. A udělala jsem dobře!

Poslední den rodinné dovolené mě vzal David na kafe, do Neratova. Já to tam miluju. Malilinká kavárna se dvěma baristy, pár sezení uvnitř a do pěti stolku venku na zahradě. Hluboko v Orlických horách. Kdo potřebuje, má tam i kostel. Někomu stačí kontemplovat jen při pohledu na vrchy všude okolo. Ráj na zemi. Trochu zjevení. Vlastně zázrak.

Když jsem si ale kromě toniku v kávě - velkého letního hitu, který jsem snad až pubertálně natěšeně tolik toužila ochutnat – koupila i knížku, která stála vystavená na chladící vitríně s mini zákusky, zjistila jsem, že všecko je trochu jinak. Jeden ze zakladatelů a majitelů kavárny Kamil Provazník v knize velmi otevřeně a napřímo popisuje svou životní cestu, která jej zavedla až mezi zrnka kvalitní kávy na Žamberecku. Z jaké je rodiny, kdy si poprvé jako dospívající postavil rodičům hlavu, jak sám okouzleně vyjel na zkušenou do Německa, kde byl zklamaně na stáži na vysoké, a jak pak začal po škole pracovat. Knížka je příběhem velké a odhodlané snahy jít si za štěstím, a však s naprosto realisticky kritickým náhledem našeho světa. Je to autobiografie. Je to vtipné. Je to ale i svým způsobem motivační brožurka - pro každého, kdo by chtěl začít podnikat. Pracovat sám na sebe.

Čtení je rozděleno do tří částí – Velká idea/Velké uvědomění/Velká sebereflexe. V úvodní části bychom se všichni mohli myslím podepsat pod každým slovem. (Skoro) všichni už jsme si zažili zaměstnanecký poměr, vystřízlivění ze studentského snu, jak svou profesí změníme svět, otravný stereotyp dospělého pracujícího člověka, pletichy na pracovišti a i léta vyhořelé šéfy. Ale jen někdo jde dál. Najde si svůj sen. A kráčí za ním. Nejí, nespí, šetří, utrácí, cestuje, vzdělává se, zase si šetří, dá výpověď, čelí okolí, nejí, nespí, investuje, nespí, a pak začne podnikat. I když na mě je Kamil místy až příliš korektní a správňácký, prvních padesát stránek jsem spolu s ním úplně žila, úplně dýchala. A prošla všecky nutné kroky k přípravě i (nutné) kotrmelce a zádrhele a neplánované finanční výdaje těsně přesně před na knap plánovaným otevřením voňavého podniku. (Skoro jako rekonstruovat dům.)

I ve druhé třetině knížky jsem byla písmenko od písmenka s ním. A navíc i ohromně hrdá na to, že já sama jsem do kavárny přišla utratit své prachy, když Kamila s Tomášem právě čekal začátek první drsné zimní sezóny, kterou kavárna málem nepřežila. Jak ji ostatně proklamovaly všechny zlé jazyky z blízkého i vzdáleného okolí. Jsem ráda, že si nás tam v říjnu dva patnáct přišlo posedět skoro deset holek, až pro nás nebylo místa. A jak jsme všechny furt na střídačku těhotné a kojící a zase těhotné, tak jsme tam tehdy vyžraly vše sladké – za to dám ruku do šlehačky! A taky že jsem do neratovské kavárny tahala i další léto celou svou rodinu, včetně tchána, který vůbec nechápal, co si počít v lokále, kde nečepují desítku. Tak si dal aspoň zmrzlinu. A že jsem tam byla zase i loni na podzim. A teďka v létě opět. A že jsem vždycky(!!!) potkala i někoho z vás – mých čtenářů, který mě buď oslovil rovnou, až jsem byla z toho celá nervózně brunátná nebo mi napsal ex-post fajný mail.

To, že jsem se tam vracela furt dokola, je myslím výborným oceněním pečlivé (a) vydřené práce obou mladých mužů v chic baristických zástěrách. Ti dva z ničeho na konci světa udělali prestižní kavárenský podnik. Značková káva, drobné zákusečky, designové čaje. Ale hlavně – s obsluhou, která by se pro vás přetrhla. Která tam vždy byla osobně. S úsměvem a těžce v pohodě. Teprve, až si sami přečtete jejich knížku, zjistíte, jaká robota za tím byla. Komu se kdy udělalo z front zákazníků blbě, až skončil se zeleným obličejem v blízkém potoku. A kdy zas nejen fronty ale i zákazníci vůbec v kavárničce sakra chyběli, až jejím vlastníkům nevycházely peníze ani na vlastní nájem, takže se museli stěhovat.

A proč má tahle knížka i onu třetí část? Když kavárna šlape furt dál? Lidé, čtěte. Já to obrečela. Ne, nikdo neumřel, ale i tak. Sebereflexivní pasáže a další budoucnost tohoto kávového podnikatelského záměru se mě při čtení obrovsky dotýkala. A myslím, že každého, kdo podniká. Každého, kdo má vysokou školu, ale nově se živí rukama. Každého, kdo miluje i nenávidí přání a chutě svých zákazníků. Každého, kdo umí počítat. Každého, kdo není blbý.

Když se mi při koupi paperbacku zásadně vždy vysmátý (autor) Kamil nabídl, že mi do knížky dá i věnování a já si je oba pěkné kluky při tom ještě honem fotila na telefon, brala jsem to jako mladickou srandičku takhle při pátku v éře pošahané sociálními sítěmi. Teď doma ale pro mě mají slova: „Rose, ať se daří a proplouvá životem bez obav. Kamil a Tomáš“ až mezní význam.

Pánové, díky moc, že jste do toho šli.

 Díky za inspiraci. Díky za vaši upřímnost.  Akorát mě štve, že měl můj manžel zase pravdu.
...

Orlické Záhoří podruhé

Už z toho máme tradici.

První týden prázdnin sbalíme své zlaté příbuzné, kufr auta po strop napěchujeme nafukovacím bazénem, grilovacími omáčkami, sladkými sirupy do kávy, tepláky, gumáky, pronajmeme si chalupu a jedeme! Tentokrát zase do Orlického Záhoří. Opět jsme zatoužili chvíli si pobýt na konci světa - tam, kde krávy dávají dobrou noc. Tam, kde každý den aspoň jednou prší. Tam, kde na těch nejširších lukách rostou ty nejkrásnější kytky.

Dovolenka se nám rozjížděla pomalu. Teplota venku klesla na dvanáct stupňů, a tak jsem si vařili sedm čajů denně a nikam nespěchali. To je vám taková slast, když jdete kojit, a pak usnete. Když si jdete číst, a pak usnete. Když si jdete lehnout, a pak usnete. Když jsme si všichni spánkově stabilizovali a oba chlapečci se oklepali z vlastních dočasných teplot, vrhli jsme se na hory. Bez řečí a malých očí tři krát protočených v sloup se tedy naše túry neobešly, ale i tak jsme ty Orličky nakonec pěkně obešli.

Cestou jsme sbírali klacky, hráli lesní hry, trhali kyselé borůvky, fotili drobnou zvěř v detailu, plazili se nahoru po sjezdovce, prolézali bunkry a svačili a svačili a svačili.

I Týnka si řekla, že si dovolenou užije pořádně a břuch si nacpe, ale ona, ona že v noci. Já bych tě láskou sněd´. Hlav-ně-v-no-ci. Což byl ale snad jediný slabý moment celého našeho týdne, i když mě pak tedy ráno bývalo taky pořádně slabo. Výborných chvilek za to bylo více: když jsme ráno hráli Člověče ještě v pyžamu, když jsme snídali jabka v županu. Když jsme si všichni všem navzájem četli. Když děda vyrobil klukům vodní mlýnek. Když já jsem s maminkou a svou sestrou mlela furt a o všem možném. Když jsme každý večer chtěli jít do sauny, ale nikdy to nestihli, protože jsme pokaždé museli grilovat. Ale - v Šerlišském mlýnu jsme konečně stihli objednat si nadýchané tvarohové koláče včas a nacpat si jimi u kafe břicha tak, že jsme sotva mohli dýchat. Když jsme se celá rodina naučila zpaměti novou knížku Každý bulí nad cibulí. Nebo když jsme celá rodina bulela smíchy při nočních pantomimických společenských hrách pro dospělé.

To byly naše plné volné dny.

Privátní bazén - Penzion U Cvrčků.

Orlické Záhoří.

...
Mimořádná kuchyně v Kozím chlívku v Deštném.

Moji rodiče - myslím, že kdyby Woody Allen natáčel druhý díl, mohli by v něm oba hrát.
(Jinak jsou to pláštěnky do deště.)
...
A v šoubyznysu by se jistě chytil i zbytek naší báječné rodiny: vydali-li by hudební album, obal na desku už mají!
Zpívá celá rodina.