čtvrtek 21. února 2019

Echino budiž pochváleno


Čtyřicet pět procent bavlny, padesát pět lnu.
A taky krásně vysoká gramáž, pěkně pevná látka a kolekce japonských vzorů poznatelná na první dobrou.
...

Už jsem z echina šila zamlada. A teď s ním zčerstva znovu vítám jaro 2019!
Ikonické dámské kabelečky jsou nyní šedivé nebo temně modré. A pro ty nejněžnější z nás i růžové.

Spolu s kosmetickými taštičkami stejných dezénů - něžní ptáci, hlasití ptáci a nespoutané divoké květy.




A velikánskou košili,
co si s ní foťák nevěděl rady, ta je bezejmenná značka, kterou jsem za pusu objevila opět v havířovském second-hand na Hlavní.

A moje zlaté střevíčky 
jsou lokální, eko, fair trade a naprosto pohodlná francouzská Veja.

pondělí 18. února 2019

Mokropeský masopust


To je jednou za rok - hlasité setkání s přáteli, lepivé setkání s vatou a letos poprvé i velbloudí žentour.







Aneb jak se kočce s myší narodil transformer.
čtvrtek 14. února 2019

Ponožky Nauta


Slavím výročí. Asi před tisíci lety jsem na konci zimy 2011 odešla z práce na mateřskou. Opustila jsem svůj tichý a spořádaný gymnaziální svět a vydala se úplně jinou (rychlo)dráhu.

Kruh intenzivních plíneček a dudlíčků se mi teď pomalu uzavírá a i já jako učitelka v záloze jsem od svých dětí dostala několik dobrých lekcí. Ti tři naši pidi lidi mě třeba výborně vyškolili v tolik populárním hygge. Všimli jste si toho taky - že děti prostě nespěchají?! Oni to neumí. Oni to nedokážou. Oni to nechtějí! Můžete je o čase informovat předem. Můžete je varovat. Můžete na ječet, křičet, na kolenou klečet. Můžete klidně i brečet s nimi, ale oni nepohnout. Oni mají svůj svět|zen, ve kterém je hlavně potřeba pořádně užít si všecky slasti, všechno si prohlédnout, se vším si pohrát, všecko si s sebou sbalit. Naše děti nic nevydivočí; ranní školní zvonek, ani odjezd vlaku. Naše děti jsou výrazně antistresové. A právě ta nekompromisní, plná dětská radost z každého okamžiku budiž mi denní inspirací.

A že mi to asi nestačí jen ve třech kusech, kývla jsem na nabídku a šla v rámci profesního bloku "přednášet" do Mikiho školky o povolání švadleny - všem tamějším dvaceti dětem. Vzala jsem si pod paži svůj bílý stroj, výrazné látky a tradiční Týnku a vyrazila s (mylnou) představou, že jim ukážu, jak se šije pytlíček na hračky nebo dva a půjdu zas domů. Jenže všecky děti bez ohledu na věk či pohlaví moje retro hlučná mašina tak chytla, že jsem nakonec s Týnečkou na klíně šila těch malých bavlněných sáčků přesně dvacet. To nešlo jinak, první paní učitelka střídala baby látky dle výběru předškolního zákazníka, já drchala na stroji rychle rychle jeden kus za druhým a poslední z nás dospělých navlékala šňůrky a galanterní brzdičky. A když už se můj Janome ani na chvilku nezastavil, ptala jsem se dětí já, aby řeč nestála, cože si do pytlíčků budou dávat. Nejčastěji na mě přes své malé|chybějící|rostoucí|veliké přední zuby frkaly, že peníze(!). Snad jen Toníček od Vrzuzy to měl jinak. Zuza mi pak večer psala, že se sáčkem na krku šel i spát a dovnitř do něj si dal skleněnou zkumavku, kterou jim každému daroval otec-chemik, jenž s dětmi v mateřské školce mluvil hodinu přede mnou.

No, zdá se, že utáhnout na dlouhé niti se poslední dobou snažím kdekoho. I Kubova spolužáka, co u nás byl teď na víkend. Když kluci začali být sami sobě si otravní, pustili jsme se do šití obalů na mobil. Ty se nám tam nakonec tedy nevešly, protože hoši si telefony sami změřili, míry s jistou vůlí přenesli na vybraná plátna, která si s orosenými čely sami nastříhali kovovými krejčovskými nůžkami. Vzniklé obdélníky si sami podžehlili ronofixem a kromě zipu, který jsem jim pomohla všít, si malou kapsičku celou i sami sešili. Finální rozměry nakonec úplně neseděly, ale peněženka (zase?) byla na světě. Navíc ta Vojtova byla fikaně neviditelná. Kamarádovi se podařilo v mých metrážových zásobách totiž najít úplně stejný dezén jako měl košili na sobě, takže si ten optický klam asi umíte představit. A špendlíček na hlavičku oba uhodili, když mi pak nakonec přinesli darovat jejich společný pánský komiks aneb návod, jak si ušít futrál.

Všechny děti světa toho samy umí opravdu hodně! Neumí tedy prohrávat a i empatií se musí učit. S některými si boty prošoupete cestou na logopedii a jiné holčičky jménem Týnka zas ve dvou letech umí až nevhodně moc příslovcí. Jako co byste jí řekli na to, když ji dáte večer spát a jí se to nezdá, a tak z postýlky řve na mého muže přes celý dům: "On je snad dole, nebo co?!" A nevynesli byste ji v zubech, když vám u oběda vztekle přes půl stolu odsune talíř plný polívky se slovy: "Ale já jsem ti přece říkala, že to nebudu jíst!"

Kdysi jsem studenty učila o stoleté i druhé světové válce, dneska se učím sama, jak nespěchat, když doma taky nikdo nekvaltuje. Učím se, jak si ve svých pokynech neprotiřečit. Jak nelhat. Jak nekecat. Jak se nelitovat. Jak uvařit pořádně hustou rajskou. A jak načesat dva culíky z řídkých vlasů.

...

A jestli vám byl v minulých letech můj blog v něčem inspirací, všimněte si i našich ponožek Nauta.
Nauta Socks svůj originální projekt dotáhly k dokonalosti.

Nepřehlédnutelně vzorované fusekle se vyrábějí v Česku
a jsou propletené s vlastním příběhem. Každé balení jednoho páru vašich ponožek totiž obsahuje tajný kód,
(Vypráví Aňa Geislerová, Jiří Macháček nebo Pavel Liška.)

A jak u nás má každé dítě (systematicky) ponožky jiné kolekce, má každý i svůj jiný dobrodružný příběh.

Něco malinko vám prozradím třeba z pohádky ke Kubovým punčochám, kterou napsala Klára Cvachovcová.
O hvězdici, která četla noviny.

Procítěný příběh hvězdice - frajera Tonyho ve svém humorném začátku skoro až připomíná opravdu povedenou lekci z mediální výchovy. Podmořský ostnokožec se vydá na svůj pravidelný ranní nákup tisku, kdy si vybírá z Oceánské pravdy, Hlubinného zpravodaje nebo Podvodního výplachu. Ale k mání je i obrázkový časopis H20, pro ty, co se jim nechce moc číst.
Zápletka se ale záhy začne roztáčet jinde, Tonymu po snídani není vůbec dobře a nafukuje se a nafukuje, až se skoro nedokáže udržet pod hladinou. Potřebuje proto okamžitou pomoc svých dvou nových přátel s provazem, ale hlavně potřebuje řešení problému na hraně přežití. A dál už vám to neřeknu. Jen naznačím, že půjde o dojemně kamarádský příběh s výrazným ekologickým aspektem, s reálnými prvky našeho světa 21. století. O napínavý příběh ochotné pomoci druhému i pomoci naší planetě, při kterém chvílemi nebudete našponovaně ani dýchat, ale slibuji, že se při něm všichni doma opravdu hodně nasmějete. Malí i velcí!
...

A nakonec ještě dost podstatná poznámka pro nás všechny skladatelky voňavého prádla,
ponožky Nauta jsou na patě očíslovány svou velikostí, čímž se opravdu rychle hledá jejich levá i majitel.






středa 13. února 2019

Milada Rezková: Babočky


Koupila jsem těch březnových výtisků Marianne Bydlení "s námi" pět. Více jich u nás na vsi ani neměli, ale já toužila z trafiky odejít s plnou náručí - abych časopisy mohla rozeslat tetě do Ostravy, mojí babičce ... Tu už mám jen jednu, ale ta druhá by bývala oslavila svůj svátek právě minulý čtvrtek, když M.B. vyšlo. A tak jsem si prostě nějak smutně šťastná řekla, že je to znamení, že ona ho tam nahoře určitě taky viděla. Však vy už jste tady ode mě četli, jaká Veronika bývala dáma; jí by se ten náš na chvilenku vyleštěný a vyuklízený starý domek ve fajnovém magazínu myslím moc líbil.

A beztak i nový a neotřelý nápad knížky Babočky. Výborná Milada Rezková si pohrála se slovní hříčkou jména nejznámějšího motýla, a s plnou energie pak rozjela příběh o těch nejbáječnějších letních prázdninách, studené vodě na koupání, studené zmrzlině, o dámských letních snech o letních romancích, o bláznivém cirkusu plném vystupujících myší, kde vstupným je plátek sýra - děti a vojsko za polovic. Příběh, ve kterém ale existují síly, které pečují právě o to, aby v červenci a sronu bylo všechno náramné a bezva. Síly, které tajně nití k sobě přišívají dvě třešně, aby se holky v létě mohly prsit náušnicemi. Síly, které umí zahřát vodu v řece. Síly, které si navlékají speciální pilníkové trenky, aby v nich pak sedly na kámen a zadkem vrtěly tak dlouho, dokud nevyvrtí dokonalý placák, kterým hodíme na hladině žabku jedna báseň.

Přijde vám to zvláštní? Nebo už tušíte? A co by na to řekly vaše děti? Přeci si nemyslíte, že všichni dědové, kteří nám odešli, v nebi jen klidně luští křížovky a babičky jim k tomu pletou šály?! Jen nad tím zauvažujte! Tajné heslo je Babočky a dědocky.

Velkoformátovou něžně nadějnou pohádku
 plnou nádherných šíleností, detektivních ztrát v ZOO a zmínky o nutriích u šicího stroje(!) ilustroval
vždy energicko-dynamický kreslíř Lukáš Urbánek

(a taky že za ni dostal ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku).

...






úterý 12. února 2019

Květa Pacovská: Pozvání na čaj


Tohle přinesl Ježíšek mně! Fakt. Protože ví, že všem dětem okolo vždycky stejně dávám, co bych si sama přála. Protože on mě zná. Protože mě má rád. A to vám ani nebudu psát, že to byla Andrea.

My dvě tedy u toho obdarovávání čaj nesrkaly a navíc, jak já neumím vůbec francouzsky, tak moje radost z téhle knížky byla naprosto a nefalšovaně primitivně přímá. Archetypálně rudá. Jasně placatá. Hodně strakatá. Knížka je trochu pop-up, trochu lesklá, veliká a trochu tvrdá. A proto je její nekonečné ohlížení opravdu mimořádně fajnové. Je zábavné poprvé, podruhé, posté. Kéž by i mě paní mistryně Pacovská jednou pozvala na sušenky!

Když už ke stolu natahala nosorožce, klauna, tanečnici i ptačího šaška ...

A i když knížka L´invitataion je u Hračkyodjinud již zcela vyprodaná, vy si honem

Chcete-li darovat|zažít velký knihařský zen plný autorské poetiky.
Chcete-li nasát nekončící energii z barev. Chcete-li si zažít vděčnou chvilku obrazového štěstí.

...
Ale hlavně

si nenechte ujít možnost osobního setkání s K.P. a výtvarnicemi z POP-PAP studia,
které pořádá Grafika roku a POP-PAP

příští pátek, to je 22. února od tří do pěti hodin
v Obecním domě
(účast na setkání je zdarma k platné vstupence).

Přijďte se podívat na její autorskou knihu Ptáci/Oiseaaux, která má v České republice premiéru.
Více o výstavě se dočtete tady.

Že byste si šli s novou knížkou rovnou pro autogram?!








pondělí 11. února 2019

Valentýnský týden


Máme teď doma takovou radostnou dobu. Týnkečka bude slavit svátek, my druhé výročí domku a k tomu se všude okolo vznáší valentýnská láska. A tak jsem si vymyslela takový malý dramaturgický plán, že se vám teď tady každý den vypíšu z toho, co mě mitnikovsky hezky těší.

Třeba Týnčina holčičí zástěrka, kterou jí ušila moje maminka. A ta dokonale ladící chňapka k ní?! Tu jsem prostě musela ušít, rozuměj do té jsem všila všechen svůj vztek i adrenalin, když mě před Vánocemi dvě malé firmy vypekly a zradou v hodině H mi stornovaly objednávku v pátek dvacátého prvního prosince. Nakonec jsem svůj mateřsky urputný nákup stejné švédské kuchyňky nabušila na německý Amazon, který mi ji skutečně doručil (za patřičný eurový příplatek) rovnou v den oslavy Týnčiných narozenin. Aspoň že tak. Valentýna k ní proto dostala i malinkou gastro rukavici - hádám, že jedinou na světě. Nebo se pletu? Šili jste taky?

A ještě něco přesladkého pro vás mám. Něžné perníčky. Ty jako dárek ke svým dvěma letům dostala T. od své prababičky a u nás doma se jich teď všichni nemůžeme nabažit. Tři hnědé dřevěné šablony ve tvaru perníkových postav a hvězdy a k tomu nespočet (65) malých, pastelově barevných ozdob, kterými můžete své cukrovíčko autorsky vyšperkovat. Je to vážně zenová radost. Co baví i naše kluky. Uklidňuje návštěvy. A umělecké duše pudí soutěžit v těch nejbizarnějších aranžmá. Nebojte se drobných kousků ani pro malé děti, když budete panáčky čančat společně. Kašlete na gender! A zdobte si své tradiční medové pečivo klidně i po Vánocích.

...

My si set objednali ze známého e-shopu smysluplných hraček Mamiee,
kde jej sice mají zrovna vyprodaný,  ale na konci února by už zase měl zavonět skladem.

Dírečky, zdobení a jdeme na to! Špetkový úchop v akci.


Každý máme to vlastní spokojené estetično nastaveno jinak. A svobodně.

Ale ani následování přiložených vzorů se meze nekladou.




Snad jen ta krabička mě vyloženě nebaví!
...
Nevím, proč Djeco
tuto nádherně jednoduchou jemně motorickou a fantazijně tvůrčí sadu zabalilo do tak ukecaně výpravné krabice.
Všechna čest, že je ta škatule - jako u nich vždy - z pořádně tvrdého a léta odolného kartonu, ale jen dno samotné krabičky,
které vidíte na fotce výše,
je mnohem poetičtější, stylovější a více francouzské retro.

Tak ať se dílo podaří!