Jak jsem byla v Sama doma

Práce pro českou značku dětské módy WOUKI mi přináší krásné příležitosti. Že se opět ocitnu v živém vysílání České televize, jsem tušila - ne však jako překladatelka(!).

Autorské tisky pro tuto obchodní značku vytváří japonská ilustrátorka žijící v Praze Saki Matsumoto. Pár krát jsme se už pracovně potkaly a jedno společné kafe jsme si daly u ní doma, abychom si prošly, co by si přála v pořadu říkat.

Já si ve slovníku vyhledala pár anglických pojmů jako je tkaný nebo rozmazaný, nastudovala si, co to přesně je risografie (digitální vysokorychlostní tiskařský systém) a zopakovala pilíře šintoismu, ve kterém Saki spatřuje mnoho společného s českým folklorem.

S oceňovanou výtvarnicí jsme si daly sraz na vrátnici hlavní budovy České televize jednu únorovou středu, kdy chvílemi šíleně sněžilo a chvílemi zase vůbec. Mě vyhodili ze dvou oficiálních parkovišť ČT, a tak jsem dívčí šaty, klučičí košile, látkový paraván a svoje šaty na ramínku nesla na Kavčí hory pěkný kus pěšky. Splihly mi vlasy, což v tu chvíli mělo ale malou prioritu.

V mnohem menším studiu, než byste jako diváci čekali, se nás hned ujala moderátorka Petra Eliáš Voláková, která svou plynnou američtinou nacvičila rozhovor se Saki a se mnou. Trošku nás tam režisérka přehazovala mezi sebou - Japonka je droboučká, bývalá modelka překvapivě taky a mě dali stoupnout si na kraj.

Byli jsme maličko ve skluzu, Martin Zounar nebyl na zkoušce k zastavení, ale nakonec jsme stihly i maskérnu. Na dotaz vizážistky, jak bych si přála nalíčit, jsem vyslovila odpověď: "Mladě a svěže" a tahle nejsympatičtější dáma pod sluncem na to řekla: "Přesně to jsem měla v plánu!"

Pak se z vedlejšího maskérského křesla zvedla i česká výtvarnice a ilustrátorka Renata Fučíková, objala se se svou kamarádkou Saki a já si s ní šťastná podala ruku.

Samotné živé vysílání odsýpalo rychle, záhy jsme šly na řadu, moderátorka spletla jméno Japonky a Saki sama na první otázku začala odpovídat něco jiného, než jsme měly připraveno. A já se v tu chvíli musela uvnitř úlevně smát. Pak došlo ještě k zmatení inspirace japonské ilustrátorky, které spolupracovala i s dětmi v mateřské školce a právě tamější atmosféra workshopu se odrazila v kolekci WOUKI. Moderátorka Petra však myslela, že nápad pochází od Sakiiny roční dcery. Vše jsem se snažila trošku uvést na pravou míru a v tom jsem nevědomky nazvala výtvarnici jménem její dcerky - to ale prosím nikde neříkejte.

Po skončení vysílání jsme si se Saki daly velký dortík v televizní kantýně, objaly se a od srdce se zasmály - protože Saki není rodilá mluvčí a já žádná tlumočnice z angličtiny, natož z japonštiny. Zapomněla jsem vám totiž říct, že pět minut před začátkem vysílání ještě narychlo přiběhla do maskérny Péťa, a zatímco jí upravovaly dokonalý make-up, ona se mě mile zeptala, jak dlouho jsem žila v Japonsku. Já říkám, že vůbec a ona hned doplnila svou otázku, že jsem tam snad aspoň studovala. A v ten okamžik mi to došlo! Upřesnily jsme si, že se Saki přece obě mluvíme anglicky, moderátorka řekla Aha a v podpatcích už honem pospíchala před kamery. Sajónara.

Růžové dioptrie

Mám pro vás lifehack, vlastně dva.

První životní vychytávkou je fotit se v cizích, půjčených dioptrických brýlích. Neznala jsem to kouzlo, ale jakmile nevidíte fotografa dobře, mnohem méně se stydíte. Opravdu to zkuste. Já Kačku s foťákem měla někde v mlze a rázem se mi snadněji smálo i nesmálo, hrálo vážnou, zamyšlenou, zaujatou. S fotografkou v oparu zmizel můj ostych i vtíravé myšlenky, jestli na hotových snímcích nebudu zase vypadat hřmotně. Doma v zrcadle se umím vidět křehounká - div ne jako Lily Collins, a pak se nestačím divit.

A druhý fígl mě naučila mladičká stylistka z Notina. Před lety mi na focení vybrala béžový svetřík, s tím že žena mého věku už musí mít u obličeje světlé tóny. A měla pravdu. Tmavé barvy vytahují z tváře vrásky, ale málo co vám zalichotí tolik jako růžový baret. Souhlasíte?

A co vy - dáte taky zlatou radu do placu?

Jak přežít jarní únavu

Moje nejdražší přítelkyně Andrejka mě vzala do sauny.

Do nejutajovanější sauny v Praze. Potkaly jsme se u tramvaje, prošly vrátnicí provozní budovy Národního divadla a vyšplhaly se až sedmého patra. Přesně tam se ukrývá ráj. Dobová sauna v renovovaném kabátku, čisťounká, voňavá, s otužovacím bazénkem, který je tak příjemný, že se vám z něj nebude ctít ven.

Na střeše jedné z brutalistických budov Nové scény už od roku 1976 funguje tahle finská slast.

Daly jsme si tři cykly; z odpočívárny nakoukly do oken bytů v Ostrovní ulici nebo se kochaly výhledem na Žofín. A pak jsme šly na drink.

A. už si předtím stěžovala na špatně fungující čočku v pravém oku, ale říkala, že intarzii v baru Forbína, za kterou ilustrátor Michal Bačák letos dostal cenu Grand Czech Design, musíme vidět! Ptala jsem se jí, co že to na ní je, protože já už na dálku slabě vidím dlouho a s mou poloslepou kamarádkou jsme se shodly na rostlinných a zvířecích motivech. Snad.

Když nám pak číšník asi tak dva a půl krát mladší než my vysvětloval koncept baru a vyprávěl o požáru Národního divadla, uvnitř jsem se hodně smála. "Vždyť já to skoro zažila, chlapečku," chichotala jsem se v duchu. Když mi pak ale tohle mládě naservírovalo dechberoucí drink s bublinou na vršku, jenom jsem žasla. A když mi bublina praskla, zatímco Andrejka redesignovala náš stůl kvůli fotky, přiskočil chlapec s pistolí ještě jednou a bublinku nám vykouzlil znovu. Miláček!

A potom jsme si povídaly, povídaly a povídaly. Pomluvily všechny, kdo dávají do stories na instagramu texty tak malé, že to nejde přečíst. A kdykoli jsem Andy chtěla něco ukázat v telefonu, ona si přikryla pravé oko, aby to viděla aspoň levým. Byla jsem tak okouzlená; přijela jsem z vesnice do veliké Prahy, vypotila jsem se z podstaty a v podniku do dala bublinu do nosu - všechno pro mě ten den bylo tak nové, jiné a efektní. Proto když jsem na stole objevila jakousi maličkou věc, hned jsem se zeptala mojí světácké kámošky, co to je. "Nevím, já to nevidím!" hlesla ona a obě jsme se pak smály až do rána.

A moje rady, jak přežít jarní úvahu? Dopřávejte si pravidelně saunu, kamarádku a něco dobrého. A kde vzal na fotce můj muž? Moje saunová rauš totiž byla tak obrovská, že jsem si v Národním zapomněla pantofle, a tak jsem pár dní na to zabookovala Národní saunu i pro nás dva.

N á r o d   s a u n ě !

 

Bagety pro barbíny

Náramně mě tahle kombinace baví.

Hořčicový baret a petrolejová kabelka. A k tomu ta košile s proužkem, kterou mi holky v premiéře zapnuly až ke krku. To byl takový pařížský look, že nám chybělo už jen jediné - bageta vykukující z manšestrové kabely ...

Potud oficiální příběh. A jak to bylo skutečně? Voňavý stánek s pečivem na Náplavce byl půvabný, pecny chleba fotogenické, a tak nezbývalo, než poprosit pána, jestli bychom se s jeho krámkem mohly vyfotit. "Vůbec tam nepůjdete vidět", popisuji muži budoucí výsledek. "To je dobře, protože já jsem v celostátním pátrání", zavtipkoval ve vteřině snědý pekař, který opravdu vypadal hodně jako bratr slovenské rappera Rytmuse.

Zasmáli jsme se všichni, pekár couvl mimo záběr a my se s Katarínou a Aňou daly do focení. A protože ikonické francouzské pečivo v nabídce neměl, nakoupila jsem u něj alespoň slané šik tyčky.

"Co to je, bagety pro barbíny?!",

glosovala to obratem maskérka Míša stojící s pudrem a štětcem opodál.

Říkám vám, s kabelkami Mitnik je vždycky legrace.

Čtecí dílna s Robinem Králem

Poslouchali jsme básně. Četli jsme básně. Kreslili jsme a u toho poslouchali velryby.

Minulou neděli jsme zažila snad nejpoetičtější výtvarnou dílnu ve Vindyšově továrně.

Děkuji moc všem skvělým rodičům, kteří nám na ni půjčili své fantastické děti. A jestli vám můžu kromě knížky Hvězdná velryba doporučit ještě jednu - pak je to veršované leporelo Bydlíme hned vedle ZOO. 

Už dlouho jsem se tak srdečně nezasmála,

jako když nám ho četl sám autor - nejvtipnější Robin Král.

A ty ilustrace ukrajinské malířky Alice Nikitinové? Ty bych si přála mít doma jako obrazy.

Zamilovaná Raketa

Ze srdce děkujeme nakladatelství Labyrint - že na nás myslí a poslali nám nové číslo časopisu Raketa.

Má tak nádhernou obálku, že byste si ji nejraději dali za rámeček. A uvnitř tolik emocí! O lásce ke sportu, přírodě i k umění. O lásce v každém věku. O lásce na Petříně i Konopišti. Nebo o čokoládové lásce, co prochází žaludkem.

WE LOVE YOU, RAKETA!

Časopis pro děti chytrých rodičů.

Ženám, které si jdou za svým

Ženám, které se našly ve vědě.

Ženám, kterým se daří v byznysu.

Ženám, které jsou nejspokojenější doma.

V sobotu 8. března oslavíme Mezinárodní den žen, abychom si připomněli/y hnutí za práva žen, za jejich rovnoprávnost.

Sama nevím, čeho už bylo víc
- jestli otázek, jak můžu podnikat se třemi dětmi nebo prodaných Mitnik kabelek.

...
Nechť můžou být všechny ženy svobodné, v míru a tam, kde chtějí být!

Poslední vstupenky

Máme poslední volná místa

na básnickou dílnu pro děti s Robinem Králem a knihou Hvězdná velryba.

Tuto neděli 9. března od 10 hodin

v radotínské Vindyšovy továrně - přijdete?

...

Vstupenky jsou on-line.