Tipy na knížky pod vánoční stromeček

Jestli už vybíráte - jestli už házíte do košíků, nechte se inspirovat Mitnik tipy.

Michal Kašpárek: Fosílie

Knížku jsem od vás dostala doporučenou na základě mého tip Poslední léto a Fosílie je skvělá, opět mezigenerační, kdy otec, dcera i dědeček chtějí jediné - aby je někdo bral vážně. Román to je bolestně úsměvný a hlášku Kdo má IQ vyšší než sto dvacet a neprogramuje, okrádá vlastní rodinu! vidím okolo sebe denně. A kdo je kdo? Děda je tzv. starý bílý muž, otec Vladimír taky a dcera Julie nekompromisní ekologická aktivistka, která nechce děti. A mně se moc líbilo, jak se přes všechna nedorozumění a míjení měli všichni rádi.

Tereza Boučková: Dům v Matoušově ulici

Terezinu novinku jsem přečetla za víkend, je nádherná. Historie jednoho smíchovského domu, kde se potkali snad všichni, které mám v československých dějinách ráda. Od první republiky, přes nacismus, komunismus i kapitalismus. Od šoa až po Alzheimer. Neskutečně skutečné příběhy. O mateřské lásce, o milenkách, o starých rodičích. 

Jiří Hájíček: Drak na polní cestě

Miluji Hájíčkův styl psaní - studený a přesný. Já mu pak všechno věřím. V opět jihočeském románu bojuje ředitel místního statku Tomáš (55) proti drakům z velkého byznysu. Občas se mu do postele připlete učitelka hudby Kristýna (35), ale většinu času jde životem, který nehraje fér, sám. A i všechny vedlejší postavy příběhu jsem měla pocit, že dobře znám, jak uvěřitelně v těžkých životních situacích selhávaly. Nelehké čtení, které se krásně četlo.

Petra Soukupová: Marta děti nechce

Lačně očekáváná novinka vyjde 9. prosince, napsala jsem o ni Ježíškovi.

Jana Poncarová, Dita Pepe: Vlastní pokoje

Kniha, kterou si přeju k narozeninám. Dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami o přístupu k tvorbě, o strategií přežití nejen v umění. O podmínkách, ve kterých tvoří. O času a penězích na to, aby mohly tvořit. Spisovatelky dětné i bezdětné, s malými potomky i odrostlými, ženy krátce po škole a ženy zkušené; debutantky i české autorky světových bestsellerů. Tolik se na ni těším.

EXTRA TIP NA KNÍŽKU PRO DĚTI

Hvězdná velryba

Knížku v originále napsala britská bioložka a básnířka Nicola Davis a do češtiny je převeršoval Robin Král. My jsme s Týnkou byly na křtu v Praze a smějeme se doteď. Zvířatům v hlavní roli, co se jim přihodilo a co jim na planetě Zemi provedl člověk. Je to hezká knížka večer do postele, společně si můžete prohlížet, kochat se kouzelnými ilustracemi nejmilejšího Petra Horáčka, chechtat je trojkočce i pětipsu nebo hrochovi, co šel na Hrocházku.

...

A Vy máte fajn knižní novinku, co doporučujete?

Pište, pište, pište.

Křest v Božské Lahvici v Josefově - Petr Horáček a Robin Král.

Zažít knížku Děti z Bullerbynu s Terezou Konupčíkovou

Ráda bych vás pozvala na letos poslední - vánoční dílnu s ilustrátorkou Terezou Konupčíkovou a její knihou Děti z Bullerbynu.

Tereza začala po střední pedagogické škole pracovat v reklamní agentuře jako ilustrátorka. Od roku 2017 je ilustrátorkou na volné noze a v nakladatelství Albatros jí vyšly knihy Děvčátko a velký černý pes, Kuna z Brna, Pohádkový adventní kalendář nebo autorský komiks o drobných radostech každodenního života Drobnosti. Letos ilustrovala výroční vydání knihy Astrid Lingrenové Děti z Bullerbynu.

 

A co budeme dělat?

Na výtvarném setkání si děti vyrobí z papíru svou knihu úplně od začátku.

Svážeme si ji pomocí tradiční japonské vazby a ve finále si každý nakreslí vlastní obálku vlastní knihy. 

Knihu si děti odnesou domů.

...

V neděli 8. prosince od tří hodin odpoledne v radotínské Vindyšově továrně.

Vstupenky jsou již on-line.

...

 Přijďte si s námi užít půvabné adventní odpoledne a nechte si podepsat knihu.

A která parta jste Vy - Helena Zmatlíková nebo Tereza Konupčíková?

Výjimečný Terezin styl můžete sledovat také na jejím instagramu.

Jak přežít ukrajinské techno

Se stavební firmou jsme byli dopředu dohodnutí, že pánům dělníkům poskytneme naši garáž. Ti si tam nastěhovali kempovací nábytek, rychlovarnou konvici i mikrovlnku. Když to otevřenými vraty viděl náš soused Pavel, dělal si ze mě srandu, ať tam natáhnu i světýlka, že je to u nás hotový glamping.

 

A my si za pár dní na to zvykli, že den na stavbě začíná v sedm ráno, hned poté co se celý náš dům provoněl kávou uvařenou v garáži a prvním cigárem na dvorku. Když ukrajinští kluci poprvé z repráčku pustili svoji muziky, přestala jsem pracovat a říkala jsem si, co to tu hraje. A jak se přemísťovali různě po baráku i venku, zvykla jsem si, že nám to doma porůznu odněkud vyhrává. Nejčastěji ukrajinské techno a elektronická hudba. Ale taky dost Ska nebo world music. Týnka dokonce jednou cestou ze školy viděla našeho styčného důstojníka A. při štukování omítky venku tančit do rytmu. Doma v kuchyni nám to pak večer předváděla a mě bude navždy mrzet, že jsem tohoto fit fat fachmana na vlastní oči neviděla taky. Ale usmívám se už jen té při představě.

 

Snad nejvíc jsem si ukrajinské dělníky cenila ve chvíli, kdy na dílčí práce přicházeli Češi. „To je blbě – to jsme tam dali naopak!“, ozvalo se zvenku jednou. „Ježiš, jsem jouda, tu díru udělal mnohem větší, než musela být!“, znělo u nás zase jindy. Kéž bych to nikdy neslyšela. A díky díky díky za všechny podobné hlášky, které zůstaly ztraceny v ukrajinském překladu. дякую.

 

Děkujeme za všechno. Náš vděk ukrajinským mužům chvílemi přerůstal až v závislost. Někdy v září jsme se s mužem shodli na tom, že Andrej přece nemůže jen tak odejít. V rámci rekonstrukce nám doma opravil a spravil plno věcí. Ale sám mistr nás ujistil, že klidně zase někdy přijde, za rok za dva a udělá, co je bude potřeba. Když jsem jej poprosila o sundání lustru z šesti metrů, za pár hodin leželo svítidlo v hale. Když to pak večer viděl můj muž, šokovaně zíral a od dveří volal: „Oni tu válku vyhrajou!“ Kéž by, tak bych jim to přála!

 

Toto pondělí všichni přišli naposled. Vyklidili garáž, nechali odvézt mobilní toaletu, demontovali boudu na nářadí na zahradě, zametli, zamávali a odjeli. Máme hotovo.

Vánoční kampaň

O víkendu jsem měla možnost zahrát si maminku několika dětí, včetně mojí Týnky.

A jestli už vás nebaví naše bydlení na vsi, doporučuji si prohlédnout projekt Vanguard Prague. Natáčeli jsme totiž exkluzivně v unikátních loftech - a to se jen tak nevidí.

A co vy - líbí se vám původně průmyslové prostory přestavěné na byty?