Oběd s přáteli na dvorečku

Akorát že ten dvoreček nebyl pařížský, ale radotínský. Příště si s kolegy z práce chceme zahrát na Itálii.

Workshop Doktor Racek s Lukášem Urbánkem

První jarní neděli 22. března od 10 hodin.

Ráda bych vás pozvala na výtvarný workshop Hrdina v akci. Na tvůrčí setkání s výtvarníkem a autorem legendárního Doktora Racka, kde pravda a komiksové bubliny musí zvítězit nad lží a nenávistí. A co budeme dělat? Ponoříme se do světa nikdy nekončící fantazie. Společně objevíme, kdo je pro nás hrdina a kde bydlí odvaha. A vytvoříme si hrdinu vlastního, včetně odhalení jeho i našich superschopností. Humor a nadsázka potečou proudem.

Vindyšova továrna, Praha - Radotín

P o s l e d n í  volná místa jsou v prodeji.

...

Potkáme se?

Jak si pozvat Artyčok store

Splnil se mi sen. Už dlouho jsem do svého ekonomického semináře chtěla pozvat podnikatelskou dvojici, ale buď moje pozvání přijali pouze jeden z nich a nebo si přáli přijít každý zvlášť, protože každý měl jiný příběh.

I na Lízu a Tomáše z Artyčok store jsem si musela počkat, ale tento školní rok už nám to klaplo, oba přišli letošním maturantům vyprávět o svém byznysu a byli naprosto fantastičtí.

V kabinetu před hodinou ještě honem zpochybňovali mou volbu právě jich, nebyli si jistí, zda jsou dostatečně zkušení a úspěšní na to, aby mohli ovlivňovat budoucí generace. Ale to oni rozhodně jsou a mým studentům se líbili, hned co vkročili do dveří třídy, protože L. i T. jsou velice mladí, a to bylo děckám sympatické na první dobrou.

A pak začala neuvěřitelná show podpořena prezentací, kdy Líza s Tomášem skutečně krok po kroku, cihlu po cihle, popisovali stavbu jejich společného podnikání. Řekli, co oba studovali na vysoké škole a řekli, čím se dnes oba živí i mimo Artyčok store. A potom už jsme viděli zoufalou fotku původního krámku s květinami v ulice Dónská v pražských Vršovicích, který si mladá dvojice vlastníma rukama předělala k obrazu svému. K dokonale čistému prostoru, kde 1. prosince 2023 chtěla začít prodávat design dovezený z Japonska či Austrálie. Půvabné kousky, které jinde neseženete. Vizuální libůstky, které toužíte mít doma. A že se jim to povedlo!

Když přišel čas na otázky studentů, synergie Lízy a Tomáše nabrala na plné síle. Protože se snad pokaždé stalo, že slovo si vzal Tom a na dotaz odpověděl. A pak zakroutila hlavou Líza a řekla: "Tak tak to vůbec nebylo." A uvedla svou verzi. Ten zdánlivý nesoulad byl tak milý a uvěřitelný, že bylo radost je poslouchat. Proč podnikají právě ve Vršovicích. Proč nechtějí poskytovat franšízu. Jak si vybírají dodavatelé. Jak odmítají dodavatelé. Proč svůj prodejní prostor dotažený do nejmenšího detailu nepronajali jinému podnikateli, který tam chtěl prodávat kola. Nebo proč častěji nezvou lidi k sobě na pivo.

Míra jejich otevřenosti byla skvělá. A jakkoli oba měli tendenci popisovat svou podnikatelkou cestu slovy: "Takhle vy to určitě nedělejte", neměli pravdu. A přestože slovo "fuck-up" znělou tou hodinou taky opakovaně, bylo to výborné. Slyšet, jak má někdo svůj sen, za kterým si statečně jde. I když byl nesčetněkrát naivní nebo se mýlil. Poslouchat o tom, jak chcete neon, na který nemáte rozpočet, a tak si vymyslíte vlastní autorský postup, jak si vyrobit něco, co vypadá jako neon. A jak to nejdřív svítí až moc, a pak to upadne, ale nakonec je z toho váš ikonický vstup z ulice, kteří dobře znají lidí z Vršovic i Vinohrad. A znali jej i moji studenti, kteří šli někdy kolem.

Nebudu vám kecat, do téhle podnikatelské dvojice jsem se zamilovala. A když jsem pro vás chystala tento text, rovnou jsem u nich online nakoupila i pár vánočních dárků. Absolutně oceňuji, když někdo ví, co má rád, co ho dělá šťastným. Když umí věci realizovat, dotáhnout je do konce. Když je ochoten to sdílet s ostatními. Artyčok store se minulé pondělí rozhodně stal mým love brandem.

Lízo a Tome, děkuji, že jste přišli, poctivě se na nás připravili - a vystřihli ve škole perfektní přednášku. 

Vaše láska ke krásným věcem v nás zůstane.

Jak jsem nepotkala Rudyho Linku

Děkuji Rudymu Linkovi, že se vyfotil s mým mužem.

Oba se potkali na jenom večírku, který byl ohromně nóbl a kterým měl jen jedinou chybu - mezi pozvanými nebyla Rosa Mitnik.

A protože můj muž dělá práci, ke které má každý (svou) otázku, dal se s ním do řeči i mistr Linka, což mu už navždy budu závidět. Vyprávěli si společně zcela v duchu jeho fantastické a skvělé životopisné knihy Na cestě domů ... vždycky a Rudy byl stejně trefný a vtipný, akorát o poznání méně korektní - což z něj rázem dělalo toho nejtrefnějšího a nejvtipnějšího člověka na světě.

My s Davidem umíme jeho (audio)knihu zpaměti; milujeme pasáže ze švédské emigrace, amerických studiích i svatby jeho dcery Stephanie. Ovšem kapitola o Karlu Gottovi je ze všech nejlepší, a to včetně ikonické věty Rudovy maminky: "Rudolfe, toho si važ!", což si s mužem doma říkáme často.

My s mužem jsme Linkovi ultras fanoušci a počet jeho koncertů, na kterých jsme byli, už se nedá ani spočítat. Ten příští bude ve středu 15. října v Městské knihovně v Praze a lístky ještě jsou. Teda již ne do první řady, tam budeme viset na každém Rudyho slovu třeba my dva. Jeho One man show - Úplně jednoduché by bylo ... je báječný zážitek, trochu stand-up, k tomu kytarová sóla a ještě si můžete nechat podepsat Rudyho originální vinyl. Moc doporučuji.

Zažij knížku Harry Potter s Ilonou Polanski

Dnes je moje pozvání kouzelné.

Zvu vás na Harry Pottera a výtvarnou dílnu s ilustrátorkou jeho nového vydání Ilonou Polanski. Právě ji si vybrali v Londýně, aby obálku magické ságy ilustrovala znovu - po dvaceti pěti letech.

Uvidíme se v neděli 1. června od jedné hodiny v radotínské Vindyšově továrně.

Vstupenky jsou již on-line.

Jen pozor, tentokrát je jich jen pár.

Tvůrčí workshop bude totiž výjimečný; vytvoříme si vlastní čarodějnickou postavu a vymyslíme vlastní čarodějnickou třídu. A děti také exkluzivně dostanou od Ilony dárek.

Tak koukejte přijít, mudlové!

Pro děti 7+.

Jak přežít jarní únavu

Moje nejdražší přítelkyně Andrejka mě vzala do sauny.

Do nejutajovanější sauny v Praze. Potkaly jsme se u tramvaje, prošly vrátnicí provozní budovy Národního divadla a vyšplhaly se až sedmého patra. Přesně tam se ukrývá ráj. Dobová sauna v renovovaném kabátku, čisťounká, voňavá, s otužovacím bazénkem, který je tak příjemný, že se vám z něj nebude ctít ven.

Na střeše jedné z brutalistických budov Nové scény už od roku 1976 funguje tahle finská slast.

Daly jsme si tři cykly; z odpočívárny nakoukly do oken bytů v Ostrovní ulici nebo se kochaly výhledem na Žofín. A pak jsme šly na drink.

A. už si předtím stěžovala na špatně fungující čočku v pravém oku, ale říkala, že intarzii v baru Forbína, za kterou ilustrátor Michal Bačák letos dostal cenu Grand Czech Design, musíme vidět! Ptala jsem se jí, co že to na ní je, protože já už na dálku slabě vidím dlouho a s mou poloslepou kamarádkou jsme se shodly na rostlinných a zvířecích motivech. Snad.

Když nám pak číšník asi tak dva a půl krát mladší než my vysvětloval koncept baru a vyprávěl o požáru Národního divadla, uvnitř jsem se hodně smála. "Vždyť já to skoro zažila, chlapečku," chichotala jsem se v duchu. Když mi pak ale tohle mládě naservírovalo dechberoucí drink s bublinou na vršku, jenom jsem žasla. A když mi bublina praskla, zatímco Andrejka redesignovala náš stůl kvůli fotky, přiskočil chlapec s pistolí ještě jednou a bublinku nám vykouzlil znovu. Miláček!

A potom jsme si povídaly, povídaly a povídaly. Pomluvily všechny, kdo dávají do stories na instagramu texty tak malé, že to nejde přečíst. A kdykoli jsem Andy chtěla něco ukázat v telefonu, ona si přikryla pravé oko, aby to viděla aspoň levým. Byla jsem tak okouzlená; přijela jsem z vesnice do veliké Prahy, vypotila jsem se z podstaty a v podniku do dala bublinu do nosu - všechno pro mě ten den bylo tak nové, jiné a efektní. Proto když jsem na stole objevila jakousi maličkou věc, hned jsem se zeptala mojí světácké kámošky, co to je. "Nevím, já to nevidím!" hlesla ona a obě jsme se pak smály až do rána.

A moje rady, jak přežít jarní úvahu? Dopřávejte si pravidelně saunu, kamarádku a něco dobrého. A kde vzal na fotce můj muž? Moje saunová rauš totiž byla tak obrovská, že jsem si v Národním zapomněla pantofle, a tak jsem pár dní na to zabookovala Národní saunu i pro nás dva.

N á r o d   s a u n ě !

 

Bagety pro barbíny

Náramně mě tahle kombinace baví.

Hořčicový baret a petrolejová kabelka. A k tomu ta košile s proužkem, kterou mi holky v premiéře zapnuly až ke krku. To byl takový pařížský look, že nám chybělo už jen jediné - bageta vykukující z manšestrové kabely ...

Potud oficiální příběh. A jak to bylo skutečně? Voňavý stánek s pečivem na Náplavce byl půvabný, pecny chleba fotogenické, a tak nezbývalo, než poprosit pána, jestli bychom se s jeho krámkem mohly vyfotit. "Vůbec tam nepůjdete vidět", popisuji muži budoucí výsledek. "To je dobře, protože já jsem v celostátním pátrání", zavtipkoval ve vteřině snědý pekař, který opravdu vypadal hodně jako bratr slovenské rappera Rytmuse.

Zasmáli jsme se všichni, pekár couvl mimo záběr a my se s Katarínou a Aňou daly do focení. A protože ikonické francouzské pečivo v nabídce neměl, nakoupila jsem u něj alespoň slané šik tyčky.

"Co to je, bagety pro barbíny?!",

glosovala to obratem maskérka Míša stojící s pudrem a štětcem opodál.

Říkám vám, s kabelkami Mitnik je vždycky legrace.

Jak jsme na Náplavce fotily jaro II. díl

"Dáš si kávu?"

"Ano - děkuji moc."

"A nedáš si třeba vajíčka?"

Už se mi v životě stalo mnoho krásných věcí, ale že by mě někdo ráno líčil a někdo jiný by mi k tomu chtěl dělat na snídaní míchaná vejce, takové blaho bych nemusela přežít. Míša a její muž jsou tak milí lidé, stejně jako jejich tři děti, jen jedna věc mi to brzké sobotní ráno, než jsme se pustily do focení kabelek na Náplavce, nedá spát. Kam dali ty věci?! Jejich byt je totiž dokonalý, barevně i stylově čisťounký, jen sakra nevím, kde všechno mají. Prázdná kuchyňská linka, prázdná stůl, prázdná umyvadla v koupelně.

"A dívala si se do vany?" ptá se mě fotografka Katarína.

"A do pračky?" chichotá se s telefonem v ruce Aňa.

Ani holky na místě srazu nemohly uvěřit, jak někdo takhle dokonale může bydlet, ale i tak jsme vzaly perfektní Míšu do naší Mitnik party a pustily se do jarního focení.

Každá scéna se fotí a točí v průměru natřikrát. Míša mi ještě finálově přečísla vlasy a přepudrovala nos - a já šla na to. Schody od hodin na Výtoni dolů k Vltavě jsem seběhla jednou, zpátky nahoru, podruhé a potřetí. Kameramanka i fotografka byly spokojené, a když jsme se vrátily zpátky na místo, kde stála obří cestovní taška na kolečkách s dalšími mými kabáty, barety a košilemi na focení, stály vedle ní nehnutě i čtyři cizí ženy.

Vedle sebe měly taky na kolečkách mobilní stojánky, v nich časopisy a navrch citáty o Bohu. No, každá holčičí parta tráví víkendová dopoledne po svém. My karmínovou baretku vyměnily za růžovou, kabát s rybí kostí za oversize antracitově šedivý a posunuly se dál. Aňa mi ke kochání se Pražským hradem z Rašínova nábřeží nasadila na nos své sluneční brýle, ze kterých mi šla za chvíli hlava kolem. Ač jsem si včera nedala ani kapku alkoholu, z Aniččiných dioptrických brýlích jsem ve vteřině měla kocovinu jak blázen. Přesto vám ale takové brejličky na focení doporučuji. Trpíte-li stejně jako já ostychem před objektivem, tak tím že foťák skoro nevidíte, dost se studu zbavíte. Věřte mi.

Čemu jsme pak nemohly uvěřit my, byla madam, která koukala zcela zblízka do mé cestovní kabely a už už to vypadalo, že po jedné z manšestrových tašek sáhne a odnese si ji. Když jsme totiž měnily další můj outfit za medový kabát, hořčicový baret a košili s kobaltově modrými proužky, paní si asi myslela, že kabelky na Náplavce prodáváme. Zaujala ji hlavně moje britská novinka s kárem a vůbec jí nevadilo, že nemáme stánek nad hlavou, jenom zavazadlo u nohou. Stála asi centimetr od nás, a kdyby ji její muž s nevolí neodvedl, určitě si ode mě něco koupí.

Stihly jsme se tomu kratičce zasmát a já už stála v řadě na kafe. "Prosím vás, mohla by mě tady kamarádka natočit, jak si u vás objednávám kávu? Já šiju tyhle kabelky a my dnes tady na ně točíme reklamu ..." "Madam, vy jste první člověk na světě, kdo se mě nejdřív zeptal!" usměje se opravdu zeširoka vysoký pán, který mi připomíná mého strýce Lumíra. A pak už jde vše hladce - muž i jeho žena se smějí, makají na latte artu, Anička natáčí nejdřív zleva, pak zprava, detaily zblízka a na závěr celek. A přestože se nám všem stále trošku kouří zimou od pusy, atmosféra je vřelá. My s Katarínou naoko brebentíme nad porcelánovými šálky s kávou, hrajíc dvě kámošky na kafi. A vesmír nás v tu chvíli tak miluje, že se uvolní i lavička u vody, my na ni skočíme, Kačka přitlačí své plné rty na hrneček a kameramanka natočí i její sexy obtisk.

Takhle to ale nemáme vždy. Při mém kabelkovém focení už nás hrubě až vulgárně vyhodili z podolského přístavu a v kavárně na Novém světě měli z našeho natáčení takový amok, že jsme tam nemohly ani záchod. Taky jsme potkaly podivína, který fotografce Katce tlačil do dlaně svou vizitku, přál si, aby jej vyfotila hned na místě a fotky mu pak poslala. A dnes na Náplavce k nim přibyl i vodník. "Nechcete si mě vzít za manžela?" přilepí se na mě zelený mužík s červenými pentlemi na klobouku, zatímco já pózuji s panoramaty Hradčan v zádech a zakotvenými loďmi na pravoboku. Naštěstí to ani nemusím glosovat, pač hastrman asi řekl, co potřeboval a rychle kráčí dál. Tak rychle, že ho má Kačka na fotce jen půlku.

"Davide, Davidééé!"

Zakloním hlavu a volám nahoru. Finálovou scénu totiž s holkami fotíme v ulici, kde se natáčel film Prvok, Šampón, Tečka a Karel a mě by z téhle čtyřky nejvíc bavil právě David Švehlík, který v ulici Na Hrobci šplhal po okenní římse. Dneska ale Davča nikde nebyl, neviděla jsem ho. A doma nebyla ani kočka, které kdosi lehce po poledni kurýrem poslal obrovský puget rudých růží. Poslíček během našeho natáčení zvonil a volal asi patnáct minut, a jestli měla tahle květinová story happy end, nevíme. My už musely domů. Zmrzlé, nakoupené, vyfocené úplně.

A jaký víkend jste měli vy?

Jak jsme dnes na Náplavce fotily jaro

Dnešní krásné počasí bylo boží - budíček na šest, make-up Pařížanky a jde se na to.

Děkuji mým nejmilejším holčičkám, že šly do toho se mnou. Tím spíš, když přes týden padalo z nebe snad úplně všecko. Letošní jarní kabelkové novinky máme nafoceny, a kdo by se nemohl dočkat oficiálních fotek,

všechny je najdete už v Mitnik e-shopu.

A zvláštní poděkování Kačce, která se z mojí dvorní fotografky mávnutím červené rtěnky proměnila

v mou francouzskou přítelkyni.

...

I love you, girls!

Zleva - Katarina (foto), Míša (líčení a vlasy) a Aňa (video).