Hlasování ještě neskončilo, ale znáte to - kdo je připraven ...
Navíc já se v soutěži časopisu Maminka o reklamní prostor k mediální propagaci své práce aktuálně bohužel propadám. Minulý týden jste mě svými hlasy neuvěřitelně katapultovali až na první místo - což vám nikdy nezapomenu, ale zrovna dneska bych se mezi tři finalistky třeba ani nedostala. Nicméně hra potrvá až do 3. září a navíc regule dovolují hlasovat i opakovaně (vždy s hodinovou pauzou), proto kdyby vám léto nabídlo nějakou tu zahálku a prázdninové lelky, klidně na mě v anketě o podnikající mamku klikněte zas, zas a znovu.
Děkuji vám, protože už od minulého týdne mám připravené neskutečně krásné foto-obrázky produktů z kolekce To je moje. Byl to můj sen a velké přání - nechat si profesionálně nafotit vše, co jsme dosud s výtvarnicí Janou Nachlingerovou společně přivedly na svět: od něžné pamětní knížky až po luxusní dětské povlečení. Přála jsem si retro snímky v lehké náladě šťastného dětství. V představách jsem přesně viděla, co chci, ale vůbec jsem nevěděla, jak to uchopit - kde začít.
Jisté byl jen to, že to nemůžu nafotit já, protože na to nemám um ani potřebný kvalitní foťák, navíc kdo by mi pak dělal přeochotnou asistentku za kamerou, běhal s věcmi nebo narychlo přežehloval zrovna zalehnutý polštář, když já bych mačkala spoušť. Toužila jsem proto najít si citlivého fotografa, avšak bez vlastní fotografické manýry, která by na fotkách mohla potlačit jedinečně křehký výtvarný svět geniální JanyJouJou. A navíc to musel být velmi zocelený profík, který by u nás doma nezešílel, ani kdyby fotil třeba rovnou šest dětí najednou.
A v tom byl můj další trabl. Kde vzít další děcka? Z předchozího kabelkového focení jsem totiž moc dobře věděla, že snímky s divácky přitažlivou energií vznikají jen, pokud se na fotkách opravdu něco děje. Modelové a modelky tedy musí opravdu hrát, tvářit se, přehrávat a pózovat opakovaně. Kubka, Miki a Týnečka jsou sice mojí nejlepší klauni a splachovací blogové děti, ale zrovna tady jsem cítila, že bych si je přála ještě někým naředit, přidat k nim novou krev. Ale koho? S kým budou patřičně živelně souznít a kdo bude zároveň přísně správně fotogenický v magazínu? Kdo si na sebe nechá klidně obléct vintage styl? Kdo bude trpělivě a uvěřitelně zároveň přehrávat kýženou scénku furt dokola? Kdo bude mít čas? A budu mít vůbec na dětské hvězdy dost velký rozpočet? Poprosím kamarády? A půjčí mi třeba jen jedno dítě, když to druhé jejich já nechci? Nebo se urazí? A co na to GDPR?
...
A tady už úvodní ukázka - První díl - našeho výsledku. Co na něj říkáte?
Zahradní párty To je moje.
Lokace: Naše zahrada v červnu.
A teď už se nechte unést
na vlnách dětských vzpomínek na příchod na svět, na první úsměv a mlíko na bradě.
Na vlně vzpomínek na neopakovatelnou vůni dětského prádla vyrovnaného žehličkou nebo na hrkající zvuk jednoduchého chrastítka.
Napište si, nakreslete, schovejte.
Malinký dudlík, rozšlápnutou botku, první expresivní výkres ze školky.
Zaznamenávejte svým dětem neopakovatelné chvilky, a pak jim o tom vyprávějte. Děti to milují!
Nebo je nechte namalovat si autorskou památku do knížky sami.
Věřte, že hotový deníček se tak pro vás doma stane hotovým pokladem.
 |
| Pamětní knížka od narození dítěte po konec první třídy. |
 |
| A kufřík na všechny milé a milované věci - ze života. |
