Tentokrát jsem doma zapomněla jen pyžamo pro sebe a Kubovy lyžařské ponožky, jinak bylo vše jako vždy. Auto naložené až po střechu a natěšení veliké. Na poslední lyžovačku.
Ve čtvrtek jsme všichni poblioni dorazili na místo a v pátek vykopali základní tábor
v dětském světě ve výšce dvanácti set metrů. Střídali jsme se. Já u turniketu před lanovkou stepovala už v osm dvacet sedm ráno, abych se nahoru nechala vyvézt úplně úplně první kabinkou, a pak si až na dřeň užila
své soukromé dvě hodiny letu z kopce. Podmínky byly tak úžasné, že jsem na to ani lyžovat umět nemusela. V noci mrzlo, přes den slunko a předlouhé alpské sjezdovky. Flying Mozart. Flying Mitnik. Ruměnce ve tvářích, v očích široké nadšení a na zádech pot. Ze samé radosti už mě ani nic nebolelo. Tss, natrénováno!
A pak lyžovali kluci. A pak oběd. A pak David, dokud nezacinkali u vleku na poslední jízdu dolů. A když už nám s dětmi přes den byl sníh moc bílý, zalezli jsme si dovnitř, do vyhřívané boudy pro maloše - stavět si kostky, vystřihovat rolbu z kartonu a na horký čaj se vaflemi.
 |
| Okamžitá možnost tepla a sucha uvnitř byla báječná a k nezaplacení a zdarma, ale sněžnému kolotoči ... |
 |
... se nic nevyrovnalo.
Až by z toho jeden padl.
Večer jsme pak zasedali za jeden stůl s kamarády, kteří už na svět přivedli bratru osm nových daňových poplatníků,
takže nám takhle ve třech rodinách a v tolika dětech bylo dobře. Veselo. U špaget. I u sushi. Ale jako u Suchánků to u nás nebylo nikdy! |
 |
| A ráno zase nanovo. |
 |
| Tři dny, dokola. Do kola! |
 |
| Na velikonoční neděli jsme svátečně navštívili iglú. |
 |
| A v pondělí si dali bez klobouku, bez lyží, bos dvojitý výlet. |
 |
| Přes údolí lanovkou. |
 |
| Daleko. Vysoko. Do nebes. Protože s ním bych jela kamkoli. |
