Deset nejkrásnějších míst ke koupání

Plavková sezónu je tu.

A tak jsem pro vás vybrala fajn, vyzkoušená místa, kde si zaplavete, naobědváte se zmrzliny a spokojeně usnete ve stínu, však to znáte - prázdninové lážo plážo s dětmi.

1. Začnu u nás doma - v biotopu v Radotíně. Přírodní koupání bez chloru, za to s výhledem na zbraslavský kostelík a Cukrák. V koupacím jezeře si můžete zaplavat i užít paddleboard. V zimě pak zchladit po sauně - jako Mitnik.

2. Koupaliště u jezera Lhota - obrovská vodní plocha kousek za Prahou, s vůní borovic a písečnými plážemi. A kdo se chcete vyhnout lidem, neberte si plavky - máme vyzkoušeno na vlastní kůži, že v nudistické části je lidstva poskromnu.

3. Jezero Konětopy - zatopená pískovna s průzračnou vodou, dříve zavřený a nedávno znovu zpřístupněný lom, koupání s travnatou i malou písčitou pláží. A kdo máte rád vodní rarity, třeba potkáte tamější sladkovodní medůzy.

4. Lesní koupaliště Hejnice (Jizerské hory) - kouzelné místo, kde si zaplave vaše tělo a odpočine vaše duše. A kdo chce, může si tam klasickou duši půjčit na vodní blbinky.

5. Lesní plovárna Nové Buky (Krkonoše) - úžasná a fotogenická plovárnička v údolí mezi kopci, studenější voda, za to vřelejší přístup; a půjčí vám i paddleboard.

6. Vodní nádrž Lipno - v jihočeském moři jsme se koupali teď minulý víkend. Voda byla ještě dost svěží, a tak jsme se z písčité pláže v Nové Peci vydali na paddlech po Vltavě proti proudu. Nádherné a zenové. Nula lidí, milion zážitků.

7. Rybník Osika (Česká Kanada) - v romantickém zákoutí Javořické vrchoviny. Pozvolná písčitá pláž, čistá voda a pro milovníky letního retra k vypůjčení i poctivá kovová šlapadla. 

8. Rybník Velký Pařezitý (okres Jihlava) - klasický český rybník s bahenním dnem. Schovat se na dece můžete do stínu rozkošatělých buků a domů si krom parádních zážitků dost možná odnesete i zdravou rašelinu na kůži.

9. A na závěr vodní nádrž Žermanice, čistě z nostalgie a pro naše silné severomoravské kořeny - kde jsme s mužem před více než dvaceti lety sbalili těžký socialistický stan a kempovali U Psí boudy. Jestli to nebude láska?!

10. ...

Desítku už tradičně nechávám na vás - inspirujte, pište do komentářů, řekněte kde.

Kde si dá tělo do těla, nálada stoupá a běžné starosti klesají hluboko ke dnu?

Kam se chodíte koupat vy?

Z Nové Pece proti proudu Vltavy.

Přeji vám šťastnou a bezpečnou jízdu létem!

Zpocená z elektrokola

V pátek večer jsme na Šumavu dorazili s koly rovnou ze servisu. Jaká škoda že se v sobotu ráno ukázalo, že můj bicykl bohužel stále nepřehazuje. A pak se to stalo! Abych všem nezkazila jediný krásný den z prodlouženého víkendu na horách, honem jsem si na Kvildě půjčila elektrokolo. Slunko se rozsvítilo, nahoře kousek od Pramenů Vltavy nám sníh chvíli vtipně křupal pod pneumatikami a já byla rychlejší než vítr. Poprvé v životě jsem opřená urputně do pedálů dostávala záchvaty šťastného smíchu. Poprvé v životě jsem předjela Davida. Poprvé v životě jsem předjela úplně všecky.

Jako bolavě otlačený zadek máte z elektrokola úplně stejně jako vždy, i řetěz vám při blbém přehazování spadne, ale jinak jízda je to famózní. Vlasy jsem měla rychlostí zeširoka okolo celé hlavy a úsměv od ucha k uchu. Ze začátku jsem se za své jednostopé vozidlo napájené baterkou dosti styděla a turistickým kolemjdoucím se ze sedla omlouvala pohledem, jenže tomu adrenalinu z rychlých kopců nahoru a ještě rychlejších dolů, z hrbolatých sjezdů lesem i super-hladkých silničních cest vedoucích vzhůru se prostě nedalo odolat. Cyklistice nehovím, nemám na ni kondičku, vlastně ani pumpičku, ale splnil se mi sen, který jsem si nikdy nepřála. Nosit trikot, měla bych ho v cílové kašperské hospodě jedinkrát za život žlutý.

...

Z včerejšího už pěšího výletu na Klostermannovu rozhlednu Javorník, když bylo na chvíli nádherně, i když pořád zima.

Vylezlo slunéčko!

Z dopolední živé exkurze do malinké sklářské huti v Řetěnicích,
ze které nám domů brzy přijde balíček plný vlastní hubou nafoukaných skleniček. To bude servis!

A úterní noční čarodějky za chalupou (bydleli jsme v Baurově Dvoře), poté co nám dva dny v kuse tak propršelo, 
až by se jeden bál sednou na elektrokolo, aby mu neprobíjelo.

Byl to vřelý čas.

Follow me, baby

Náš první společný cyklovíkend - přestože tři z nás pěti neumí jezdit na kole, včetně mě. 

Ale tak, jsme na začátku sezóny!

1. výlet: z Modravy na Oblík.

Vrchol Luzný.

2. výlet: Návštěvnické centrum Srní - s vlčím výběhem.

3. výlet: Modrava - Tříjezerní slatě - Hauswaldská kaple.

Zázračný pramen - šumavské Lurdy!

S osvěžující pauzičkou v Rechli - u hradlového mostu přes Vydru.

4. výlet - Návštěvnické centrum Kvilda s rysím a jelením výběhem.

Týden na horách

Odjeli jsme si roztáhnout hrudníky. 

Prohnat ucpanými nosy čerstvý vzduch. 

A zakončit lyžařskou sezónu. Tu s velkým napětím.

V lednu byl totiž náš Kuba vyloučen z lyžařské školičky. Pár minut po začátku byl odejit z důvodu absolutního nezájmu. Asi mu nesedlo beskydské klima. O dva týdny později se Kubuš - pro změnu v Jeseníkách - udržel na sněžné lekci už půl hodinu. Úspěch. A zaplacenému lektorovi se navíc zželelo muže, a tak jej(!) po zbytek času učil, jak učit děti lyžovat. David nakonec synovo ski-vedení převzal do svých mužných rukou zcela, Kuba si zkusil jízdu do kopce na tažném laně v dětském snow parku a s ní konečně přišla i první skutečná euforie ze sjetého/vyjetého kopce!

Na Zadově si teď ti dva dali spolu ještě cvičně lyžařskou školu.

Pak větší kopec.

Zase to lano.

A pak přišel vlek!!!

A s ním O.P.R.A.V.D.I.C.K.Á. sjezdovka.
Plus neskutečná Kubínkova radost. A skoro nedospaná rána: když už se zase půjde na svah?!?
...
Včetně čtvrtečního zlomu, kdy David dopoledne přeběhl na běžkách celou Šumavu tam a zpátky,
a když se odpoledne malinko opozdil u turniketu, aby si oddychl,
otočil se na něj Kubka s palčivou otázkou "Tak lyžujeme nebo co?!"

No, a včerejší samojízda. To už byla jen třešnička na dortu. Vzdalujícího synka jsem sledovala se skutečnou slzou v oku.
Jen si jeď, panáčku.

Druhou výzvou bylo mé lyžování. Při letošní premiéře na sněhu jsem si totiž sdosti bolestivě natáhla šlachy na levém koleni.
Při držkopádu na Bílé. Vypnula mi i lyže a na konci kotrmelců jsem plivala sníh.
(I když muž to prý viděl a podle něj jsem si jen tak lehla. Tak nevím.)
Každopádně místo abych pak poctivě nosila svou ortézu v odstínu café latte, kašlala jsem, dámička, na to.
Znáte to: raději úzké kalhoty, punčocháče s puntíky a podobně.

Jenže koleno se později začalo nepříjemně hlásit: při plavání, nástupu s kočárkem do tramvaje, při každodenním opětovném vybíhání do schodů po dvou pro zapomenuté věci. A tak jsem nakonec před odjezdem na hory nasadila prudkou kostivalovou léčbu a svědomitě natahovala béžový lékařský nákoleník (u kterého jsem až teprve za čas přišla na to, že má konický tvar. To víte, za poslední čtyři roky jsem zvyklá, že jsou mi oblečky malé/velké, těsné/volné, takže mi nějaké přiškrcené stehno nad kolenem už ani nepřišlo divné).
...
A jak jsem tak na Churáňově chodila s kočárkem od lesa k lesu, od kopce ke kopci, váhala jsem.
Podmínky k sjezdu byly eňo ňuňo.
Koleno chabrus.
Ale zase: tolik chuti ...

Když se proto na počty členů naší horské výpravy na prodloužený víkend rozšířily, půjčili jsme čerstvým rekreantům naše děti
a šli si s Davidem opravdicky zalyžovat.

Zpočátku jsem zkoušela piánko jízdu, ale protože sjezdovka byla spíš takový sranda-kopec, mohla jsem si za chvíli dovolit přidat i na rychlosti, i na stylu,
takže nakonec mi i hormony štěstí naředily krev. To chceš. To na zimě miluju. Letět si dolů!

Celotýdenní opakovaná empírie taky ukázala, že Mikeškovi tamější atmosféra prodlužovala jeho REM a non-REM fáze tak,
že jedem stihl prolyžovat i permanentku,
a to dřív než se Mikenda probudil.
Kočárek se spícím pilotem se stal všem, lyžařům včetně, na střídačku odpočinkovou zónou.
Aneb jak spojit příjemné s příjemným!

A když nám vypnuli vleky, bobovali jsme a lítali u chalupy po kopcích, dokud prostě slunko nezapadlo.

A protože jsme si teď poprvé pro nás objednali dvoupokojový pokoj,
užívali jsme si přes týden s mužem po večerce v prostě bílých duchnách, obklopeni druhou řadou seriálu Terapie, pivem a whiskou.
Krásné.
Až jsem hned Davidovi říkala, že si takovou pohodičku musíme udělat někdy doma taky.
Škoda jen, že on mi rozuměl: mít doma takovou buchtičku ...
...
Tak takovou jsme měli zimu.