Dovča

I letos jsme vyrazili na Pálavu.

Jen - tentokrát ve větším počtu. Vzali jsme s sebou kamarády!

Jelo nás tolik, že jsme si sice museli v každé (vyhlášené) hospodě dělat rezervaci, abychom se vešli, ale zase: všechny děti měly své kámoše a my velcí jsme hojně využívali princip rodičovské synergie, kdy stačí aby šest dětí na hřišti hlídal jeden dospělý, zatímco ostatní mohou třeba důstojně popíjet kávu, jíst oběd příborem v obou rukou nebo v klidu disputovat o životě.

A co jsme podnikali?

(S kloboukem naopak aneb gentlemanství v počátcích.)

Pod nebem jak z obrázku ...

... se nekonečně koupali v Nových Mlýnech.

Nebo se plavili.

Nebo líbali.

Zážitky v přírodě  pak střídali s požitky kulinářskými.

Café Fara opět! Tentokrát v jahodové sezóně.

A řeknu vám: mají to tam boží(!) furt!!!

A zatímco Kubka letos ujížděl na modelu celého objektu,

já se velmi těšila na nově otevřené Muzeum kávy.
Jeho návštěva se nám však do režimu kojení-spaní-čůrání-hraní naší drobotiny bohužel nevešla,
takže moje milé Klentnice, těšte se na mě i za rok!

A protože ne vždy bylo počasí ultra-letní, chladnějších teplot jsme využili třeba k premiérovému výstupu na zříceninu Dívčí hrad
(Na obrázku velká legranda s právě zapůjčeným skateboardem,
 na kterém Kubu bavilo jet asi tak pět vteřin.)

Podle popisku umístěného úplně na vrcholu patří tento hrad mezi ty nejméně udržované v Česku,
což je vám ale zhola jedno, když jsou vám tři. Ba přímo naopak.

 Horolezci, horolezkyně, horolezčata.

A nakonec ještě
vlezle
i já, to abyste věděli, že jsem tam byla taky.
(Vyříznuta z hromadné fotky pořízené na samospoušť, proto ta slušivá tupé v dolních rozích.)
...
Tož, fajné to bylo!

Galerie Závodný

Všechny nás to vždycky potěší: když o společném volnu můžu aspoň na chvíli zdrhnout.

V pánské sekci vypuká anarchie.

A já si běžím za uměním.

Tentokrát v Mikulově: do Galerie Závodný. Dovnitř bílo-bílého vápence. Aktuálně na výstavu Čestmíra Kafky.

Výstavní prostor je to komorní, v přízemí půl na půl s kavárnou, v patře s klavírním křídlem. Vstupné se neplatí a to je v ceně i výklad historie galerie a rodiny Závodných.

Práce malíře a grafika Kafky jsem si prohlížela jako jediná.

Redukce výrazových prostředků.
(Opsáno z katalogu k výstavě)

Černá torza zmizelých struktur (mlýnek, větev stromu, okna, dozický zámek ...) se ocitají v bílém tichu rozlehlého prázdného prostoru.
Působí osiřele a tajemně, místy téměř magicky.
(Opsáno tamtéž)

Moje nej!
...
"V mých obrazech se objevila bílá, poněvadž je to malování jako každé jiné a nevnucuje se. Mohl bych užít zelenou, červenou, žlutou, ale proč? ... S barvou pracuji stále. Nemyslím na své práce jako na bílé obrazy. Dělám obrazy, jsem malíř. Používám bílé barvy a pojednávám v ní mnoho barev."
Č. K.

A protože z dohodnutého osobního volna mi zbývala ještě skoro půlka času, ochutnala jsem i kavárnu.

A strašně důležitá 
jsem si listovala knihami z jejich prezenční knihovny.
Dámička, co si v deset dopo dá víno.
Koukali se po mně.
A přitom: byl to hroznový mošt!

A o pár metrů jinde:
mé nebohé opuštěné (ne)strádající mužstvo.
V kavárně Petit Cafe - Pala.

PS: A ještě vám nesmím zapomenout říct, že teď zas na pár dní míříme do pryč - takže tady bude chvíli ticho a klid, ale pak to tu opět spolu rozjedeme. Těšte se!

Café Fara

Na prodloužený pálavský víkend jsem odjížděla se seznamem míst, které rozhodně nemůžeme nevidět.

Klentnická kavárna bylo jedna z nich.

Oceňovaná rekonstrukce historického objektu.

Oceňovaní baristé.

Takže: těšili jsme se velice.

A nebyli jsme jediní.

Hodně hostí, pár čerstvých jídel v nabídce, kmitající obsluha a dětské pískoviště ve stínu.

K tomu tak intenzivní vůně levandule, že ...

... si ji všiml i náš Pražáček.

Namíchali tady zajímavý koktejl: 
původní důstojné a chladivé církevní stavby + nový minimální penzion obložený modřínovými latěmi
+ kovové sezení s francouzským duchem + mobilní prodejna čerstvé zeleniny na voze
+ dámské bicykly s proutěnými koši
+ obří plátěné slunečníky a houpací sítě ve stejném odstínu (mimo záběr).
Jen toho afrického slunce bych trochu ubrala.
...
Výraz muže, prosím, omluvte.
 Nesouvisí aní s exteriérem podniku ani s kvalitou studené rajčatové polévky.
Týká se (jen) čerstvého fleku na jeho kalhotách
aneb jak Kuba opět nedbal našich rad.

Zcela geniální
sešit omalovánek a úkolů, který spolu s mini-pastelkami Kubušák dostal jen tak od slečny servírky.
Najdi pět rozdílů.
Smála jsem se asi patnáct minut - viděli jste už někdy lepší P.R.?

A tady jsem vám fotla ještě kousek stylové toalety,
co mě moc bavil (jako ještě lepší byla WC nádržka, ale to už mi bylo žinantní fotit).
Plus kousek sebe,
kdyby se vám o pár fotek výš zdálo, jestli my tři náhodou nemáme sladěné outfity.
Opravdu nemáme.
Jak vidíte - občas nám to ujede. Všichni tři v proužku, takové faux pas.

Až mi bude v zimě zima

... totok si budu prohlížet.

Dva kohouti ...

... moje intervence ...

... a deal!

A ještě společná fotka závěrem.
Mnoo, máme v albu i ... povedenější ...

Nové Mlýny na šlapadle.