Obal na knížku
Zobrazují se příspěvky se štítkemObal na knížku. Zobrazit všechny příspěvky
středa 12. března 2014

Malou kabelku, velkou kabelku, kosmetickou taštičku


... to všecko už ode mě dostala.
Sakra!


Takže letos, milá Soňo, aspoň obal na knihu. Tedy i s knihou, samozřejmě.
...
Jediný pech, že zrovna v úplně stejný den, jako byl kamarádčin narozeninový mejdan, jsem Kateřinu Tučkovou potkala na ulici!
(Uvnitř obalu totiž jsou Bohyně.)
Jenže já měla balíček už zabalený - připravený navečer doma.
Tak vám aspoň řeknu, že paní spisovatelka je teda kost! Takové krásné nohy jsem už dlouho neviděla!!!
...
Blahopřání mám z LIDU.
A balící papír je origoš Rosa Mitnik.
úterý 24. září 2013

Látkový obal na scrapbook



Šila jsem pro ni už podruhé.
Kromě kabelky má teď ode mě i tenhle futrál. 

A spolupráce zase výborná. Protože je z oboru, formuluje přesně - geometrické vzory a proužek -, ale na závěr to vždy nechává na mě. Vybrala si šest látek, ale vidět chtěla pak až konečný výsledek.

Díky moc za důvěru vloženou v mou stranu!


Tohle jako není ten její book, 
ale vyfoceno bez obsahu vypadal obal nějak chcíple.
(In: fotoalbum Kubky)


Jasně - gumička,
bez ní by to už nešlo!




A ještě vnitřní strana.
Proužkům a puntíkům a proužkům zdar!

...


A teď krátká poznámka stran mého idealistického mládi. Jako mladinká jsem prosím nechtěla být ničím jiným než hlasatelkou Československé televize. Maruška Retků, Stáňa Lekešů a Hanka Heřmánků - to vám byly mé vzory. Protože: ta saka, tekuté make-upy, vlasové ondulace! Dokonce jsem si po jejich příkladu četla nahlas televizní program a sama sebe přitom nahrávala na magneťák. No, a asi proto, že když si člověk něco opravdu opravdu přeje, tak se mu to tak nějak splní, tak asi proto teď bydlím pod Kavčími horami a pes Václava Moravce nám jednou málem sežal Kubu. Aneb když se v parku potká dítě Neposlucha se srdečným zlatým retrívrem. Konec hádanky!
pátek 23. srpna 2013

Pohodička opička


Takhle při pátku.
Pro jednu vášnivou zooložku a milovnici zelených odstínů.



Ta gumička. Ta gumička!

úterý 16. července 2013

Možná mi to nebudete věřit



... ale ne všichni padají z mých kabelek na znak.

Občas někomu nabídnu ušití tašky a on chce raději obal na knihu. No, co můžu dělat - nosit zavazadlo Rosy Mitnik zatím není ze zákona povinné.




Aspoň že taštičku na drobnosti jsem ji vnutila.
Naší slečně, co hlídá přes rok Kubu, když jsem na přednášce.
Ale zas: byla to velká legrace - sledovat na vlastní oči, jak si někdo vybírá látku.
Kolikrát si říkám, proč tak dlouho nejde mail s objednávkou a teď už to chápu.
Linda měla vybrané tři varianty, pak čtyři, pak žádnou. Pak si to chtěla rozmyslet.
Ten její zoufalý pohled ...
Já jsem střelec, ve vteřině vidím: to jo, to ne, to nikdy.
Bych měla zapracovat na své empatii - (nejen) k lidem, co váhají.

Vtipná gumička byl její nápad.
Praktický set na cesty. A teď jedeme! Třeba na konec světa. 

Nebo do Řecka? Studené Norsko? Nebo stylový Londýn? Trendy New York?  Nebo high-tech Japonsko? Nebo už konečně ten zelený Zéland?