A už mám i tašku na kočárek

Jasně že z Ericy Wakerly.

Už když jsem si z Londýna potahovou látku na naše křeslo objednávala, hned mi bylo jasné, že do téhle výzvy chci jít! Vzít látky víc a šít si z ní kabelku. Antracitový netypický geometrický vzor na lomeně bílém podkladu se totiž jen tak neokouká.

A možná si i někdo pamatuje, že všecky naše děti se vozily v černém kočárku se žlutými prvky,
proto má i moje nová baby kabela okrový detail, tedy ucha.

Nutná Mitnik-vychytávka na uchycení tašky na madlo kočáru.

A vnitřní dělení na dvě a dvě prostorné kapsy.po stranách. Trošku se tady cituju už z minula a i tentokrát mám jako podšívku nestárnoucí džínovinu. A abych uvnitř neměla tmu, zase jsem si vrchní lem kapes ušila ze svítivě koženky.
...
Taška má velkorysé rozměry 44 na 30, aby pojmula leccos.
A komu se taška taky líbila, ještě dva kousky najdete u mě v e-shopu. V černé a šedé verzi.

A když už jsem u toho chlubení a vychloubání,
mám taky nový svetr. Ten mi koupila moje maminky. Zželelo se jí mě.
Když u nás viděla všecky ty čepice a bundy, bambule a sněhule, co mají chlapečky připravené na zimní sezónu.
A tak i já jsem něco dostala - tenhle fantastický (kojící) kašmírek!

Zahajuji hlasování

Látka je stejná.
Jen - v prvním kole tady na blogu to rozjela jako křehká kapečná smršť.

Se šedou koženkou. 

Na větší kabelce na kočárek v mírách čtyřicet čtyři centimetrů na šířku na třicet na vysoko.

Se dvěma a dvěma velkými kapsami po stranách.

A s šikovně nenápadným upínáním na madlo kočáru.
...
Tolik k letnímu dešti. A za malou chvíli u mě na facebooku najdete tutéž bavlnu v obrácené roli.
Jsem na vás zvědavá!

Čas nanuků

Evidentně nastal.

Pro mě. Protože já na téhle kabelce na kočárek nevidím než mrazivý cuc na klacku.

Jak vypadá moje kabelka po dvou letech nošení

Upřímné jarní slunce mi ukázalo, že je to zas potřeba - vyprat si svou kočárkovou kabelku.

A budiž mi svědkem každý, kdo mě naživo potkal nebo sledoval můj blog za posledních dvanáct měsíců,
že jsem právě ji měla s sebou venku každý jeden den.

Nebimbá-li mi má taška na madle Mikeškova vozíku, je na dně!
Na dně auta, na podlaze tramvaje nebo na chodníku opřená o lavičku v parku.
A tak je jasné, že nejušmudlanější bylo opět její koženkové dno.

A přejít mlčením bychom neměli ani ony drobky a špínu našich dní na riflové podšívce uvnitř. Jdeme na to!

Svou koženkolátkovou kabelku jsem už tradičně nejdřív hodila do vany a pořádně ji vydrbala teplou vodou a mýdlem.

Samozřejmě za přítomnosti mého věrného asistenta, bez kterého poslední dobou nedám ani ránu.
(Nebo je to naopak?!)

A pak putovala kabela do pračky. Na program Jemného praní, s maximální teplotou třicet stupňů.

A můžeme zapnout.

(Mikiho snad nejoblíbenější životní činnost.)

Dosti mokrá pak těžká váha šla ven na šňůru.

A tady je suchý očistný výsledek.
Zářivá a opět čerstvě naimpregnovaná běžným sprejem na boty. Méně se pak špiní a přežije v suchu i aprílový deštík.

Za dva roky nošení
jsem na ni změnila pouze typ karabinky, poté co jsem on-line objevila tento festovnější typ,
který více unese a navíc funguje na pérko, takže se snadněji a svižněji při uchycování na kočárek zapíná.

Přestože ne všichni na světě (pochopitelně) jsou fandové koženky, čili technicky vzato vrstvy barvy nastříkané na látce,
v mých očích a rukou
je tento materiál dobře odolný každodenní zátěží. Je snadno omyvatelný, nic neváží a barevných možností je snad úplně podle přání každého.

Že něco vydrží je vidět i na uchách.

Která obě jsou bez známek obnošení.

Snad jen já po letech vidím ten zbytečně malinký steh, protože právě moje kabelka byla první,
kdy jsem koženková ucha ušila začištěná i po stranách.
A ještě jsem to tehdy moc neuměla světácky ušít.

Za co ale (sama) dnes a denně chválím, je vnitřní uspořádání kabelkového prostoru.
Čtyři velkokapacitní kapsy, dvě a dvě po stranách, nám všem pomáhají furt udržet tašku přehlednou a funkční.

I kluci ví, kde přesně hledat třeba drobné zábavy pro jízdu v tramvaji.

Kde jsou vlhčené ubrousky a kde honem kapesník.
...
Navíc uprostřed tašky ještě stálé zůstává volný prostor, na cokoli - třeba dvě láhve ke svačině.

I džínovina tady odvádí dobou robotu, to je obecně vynikajícím zátěžový materiálem na kabelky a tašky.
Za to já se pod knírkem směju, když mi někdo hlásí, že mu moje mama-taška přijde povědomá. Ušila jsem si ji totiž tenkrát z darovaného a už rozstříhaného povlečení z Ikea.
Poznali jste? Taky spíte s mojí kabelkou?