Ušila jsem Kubovi molitanovou krychli na hraní.
Nápad vznikl jednou u nedělního oběda a nakonec se na její realizaci podílelo nemálo členů naší rodiny.
A to je dobře!
 |
| Uvnitř je molitan o hraně patnáct centimetrů s titulní stranou s písmenem vystřiženým z filcu a krasopisně přientlovaným s mou největší snahou. |
 |
| Zhora jsem vymyslela počítadlo, jehož funkcí by neměly být součty, ale poznávání tvarů (alespoň já si to tak ideálně maluju!). ... Korálky navlečené na gumě. |
Při realizaci následných stran už musely naběhnout další pomocné ruce.
Knoflíkové dírky mě premiérově naučila šít moje maminka a na její radu jsme žlutý kabátek ještě vyztužily ronem. Počáteční zapínání jde zatím ztuha, ale on si to snad Kubka nějak vygajdá.
 |
| Inspirace pro jednotlivé stěny jsem hledala na fleru a pinterestu, kde jsem našla plno krásných kostek (a pravda i pár, které mě v horečkách možná budou strašit ze sna). Můj výsledný koktejl je pak směsicí činnost, které bych ráda, aby si náš dvouletý Kubínek osvojil. ... Zejména od této "bavorské" strany si hodně slibuju. ... O fenoménu nýtů mě nejdřív poučil švagr, ševcovský syn. Moje maminka se pak nabídla, že je sežene, protože ona je pro jakýkoli prodžekt pro Kubínečička nejnadšenější. Z galanterky však přinesla cosi, co zcela nefungovala, a tak se do hry zapojil i můj muž a z hobby marketu obratem dovezl jinou soupravičku. Jako taktéž synek obuvníka se ihned jal nýty do látky vpravit a řeknu vám, výsledek vůbec nevypadal, jak bych si představovala. Karta následně padla na mého taťku, protože ten umí všecko(!) a dírky na tkaničku byly konečně na světě, jen já - jako nejvyšší inspektorka vkusu - jsem furt prohlašovala, že jako dobrý, ale hnusný. Takže nakonec tři výstavní otvory do rifloviny vyrobila má maminka za asistence hrubé síly Davida a fiflena Rosička byla už konečně spokojená. |
 |
| Guma ala penál od Papelote. |
 |
| A ještě kapsa, třeba na blok či jiné Jakoubkovi nutnosti. ... Příprava šesti stran, kombinace látek a kombinace didaktických úkolů mě neskutečně bavila, následné šití potom krapátko stresovalo. Zpočátku sešívání čtverců k sobě to šlo, pak jsem ale propadla hysterii, že rohy nebudu mít hezké (a nemám), stejně jako by některé hrany vodováhou neprošly. Zbývající dvě strany jsou po "oblečení kostky" sešila rukou, a i tady bych se mohla/měla zlepšit. Nemluvě o času, který si tento prototyp vyžádal. ... Ale sakum pikum dohromady jsem spokojená a zcela opicoidně zvědavá, co příští úterý Kubulda na to. Už jen pět dní! |
