neděle 1. prosince 2024
Jak ušetřit čas v adventu
čtvrtek 28. listopadu 2024
Poslední kabelka
Jemně červený manšestr, se kterým jsem si vyhrála - vidíte to taky? |
středa 27. listopadu 2024
Darina Křivánková: Jak si nabít hubu
neděle 24. listopadu 2024
Torben Kuhlmann: Earhart
Perfektní druhé čtení. |
Skvělá i jako kapitola o ženské síle, nezdolné vytrvalosti a chuti světu dokázat, že má smysl jít za svým snem. |
pátek 22. listopadu 2024
pátek 15. listopadu 2024
Jak jsem byla v DVTV
Když
byl Martin Veselovský minulý školní rok mým hostem v semináři Mediální
výchovy, pozval mě také na exkurzi k nim do redakce. První
týden v listopadu u nás na gymnáziu tradičně patří zájezdům, výletům,
návštěvám, a tak jsem se dohodla s editorem DVTV Janem Ouředníkem a
v pondělí ve dvě jsem spolu s dvacet studenty stála dole na recepci
karlínského komplexu Rustonka.
Čekali nás oba pánové, v civilu a se srdcem a humorem na dlani. Vyhradili
si na nás dvě hodiny, představili svou internetovou televizi, a pak dali
prostor dotazům studentům. Já tam v čele seděla vedle nich a dost mě
rozhodili. Už léta si myslím, že můj koncept seminářů, kdy si zvu do školy
skvělé hosty, je výborný. Ti dva gentlemani však na otázky studentů dokázali ve
stejnou chvíli jeden kývat hlavou a druhý jí kroutit. A mně došlo, co je lepší
než host. Dva hosté!! Vzájemná dynamika, shoda i neshoda otevíraly diskuzi
ještě víc, šlo se pod povrch, padalo více otázek, zůstávalo více otazníků.
Martin byl vtipný a laskavý, jak už ho z mých textů znáte. Vyfotil
si nás i sebe, když mu přišlo upozornění od BeReal. Utahoval si ze svého věku,
a ještě více z věku starší Daniely a vysvětloval, proč je potřeba, aby v DVTV pracovali mladí lidé, včetně žen čerstvě po porodu. Ale hlavně chtěl vědět, co si studenti
myslí – koho by do DVTV pozvali oni, odkud berou informace o světě, komu nebo čemu věří
a nevěří.
Jan byl důstojný a otevřený každému hostu, každé celebritě z každé reality show. Řekl nám, který host jim v rozhovoru zvedne čísla sledovanosti i předplatného zaručeně i to, že to ten bývalý snowboardista o sobě moc dobře ví. Řekl, stojíc hned vedle Martina, který rozhovor skončil příliš brzy a který příliš pozdě a proč to bylo blbě. Řekl, že dobrý rozhovor má hotový svůj titulek ještě dřív než vůbec začal. A upřímně popsal, jak mu dnes opět někdo volal s finanční nabídkou, že si rozhovor na DVTV koupí.
Dvě hodiny utekly, jako když luskne. Pak nás všechny poslali
vyčůrat a pozvali do studia na živé natáčení. Posedali jsme si natěsno vedle
sebe na zem na kamery, Daniele maskérka přepudrovala nos, technik přeleštil
Prontem stůl, zvukař všechny hosty ozvučil. Paní Drtinová se režiséra dokumentu
zeptala, jak se správně vyslovuje název filmu Dajori, a hlavní hrdinky, jak se jmenuje její sestra. Paní byla nervózní, Daniela na ní mrkla: „Nebuďte,
to bude dobrý, to jen ta světla tady svítí jako při výslechu.“ A měla
pravdu, ostrost technických lamp byla šílená a napětí ve studiu rostlo. Režisér
filmu ještě stihl říct, že film režírovali dva, ještě s kolegou, to už ale
paní Drtinová řekla, že si nezapamatuje, ale že má jeho jméno určitě sám někde
zmínit. A pak zazněl pokyn z režie a šlo se na to.
Romská
žena popsala, co se ve Varnsdorfu stalo, kde bydlí a proč si mohla vzít
prozatímně do péče děti rodičů, kteří se ne svou vinou ocitli v bytové tísni. Zaznělo,
jaká v tu chvíli byla pomoc tamějších sociálních úředníků, přesněji
nepomoc. Proč jsou Romové negramotní nebo jaké ona sama měla dětství. Když
vyprávěla, jak jí dvě malé děti nechala i její vlastní sestra a už se pro ně
nevrátila, tekly mi slzy a nos jsem si tiše otírala do rukávu košile.
Nevím to, ale náhoda to být nemůže. Že moji studenti elitního
pražského gymnázia museli vidět právě tento rozhovor. V domácím úkolu to
bylo půl na půl, jestli by si rozhovor sami na sítích pustili, každopádně
nehybně pohnutí jsme byli ve studiu všichni. Až na další hodině ve škole jsme
se dozvěděla od dvou kluků, co využili nabídky dívat se na rozhovor ze střižny, že i tam se plakalo. Je mi 43 a už dobře vím, že já svět nezměním. Ale mých patnáct
let praxe ve škole mi už dovolilo učit osobnosti, které dnes hýbou světem – od
Paříže až po Kyjev. A proto věřím, že tato moje letošní dvacítka taky dokáže
něco dobrého. Jsem šťastná, že rozhovor viděli. Jsem šťastná, že
brečeli. Věřím jim a věřím v lepší budoucnost v jejich rukou.
Když rozhovor skončil, kamery i světla zhasla, hosté i my jsme se ve studiu
vyfotili, byl ještě kratinký prostor se zeptat paní Drtinové. Ptala
jsem se jí na míru nervozity před rozhovorem i jak se jí samotné na sebe pak
ex-post kouká. Ona se ptala studentů na jejich studium, současné i budoucí,
mluvila o své dceři, jejich úspěších i jejím mateřském strachu o ni. Když jsme
se loučily, stiskla mi tahle nejostřejší žena české žurnalistiky ruku
překvapivě jemně.
Děcka pak už spěchala ztemnělou Prahou - do autoškoly, na tréninky, domů. My jsme
si s Janem ještě něco dořekli a byl konec. I když jak se to vezme,
pro maturanty to byl dost možná začátek.
středa 13. listopadu 2024
Vánoční etuje
úterý 12. listopadu 2024
Tipy na knížky pod vánoční stromeček
Jana Poncarová, Dita Pepe: Vlastní pokoje
Křest v Božské Lahvici v Josefově - Petr Horáček a Robin Král. |
neděle 10. listopadu 2024
Zažít knížku Děti z Bullerbynu s Terezou Konupčíkovou
Ráda bych vás pozvala na letos poslední - vánoční dílnu s ilustrátorkou Terezou Konupčíkovou a její knihou Děti z Bullerbynu.
Tereza
začala po střední pedagogické škole pracovat v reklamní agentuře jako
ilustrátorka. Od roku 2017 je ilustrátorkou na volné noze a v nakladatelství Albatros jí vyšly knihy Děvčátko
a velký černý pes, Kuna z Brna, Pohádkový adventní kalendář nebo
autorský komiks o drobných radostech každodenního života Drobnosti. Letos
ilustrovala výroční vydání knihy Astrid Lingrenové Děti z Bullerbynu.
A co budeme dělat?
Na výtvarném setkání si děti vyrobí z papíru svou knihu úplně od začátku.
Svážeme si ji pomocí tradiční japonské vazby a ve finále si každý nakreslí vlastní obálku vlastní knihy.
Knihu si děti odnesou domů.
...
V neděli 8. prosince od tří hodin odpoledne v radotínské Vindyšově továrně.
...
Přijďte si s námi užít půvabné adventní odpoledne a nechte si podepsat knihu.
A která parta jste Vy - Helena Zmatlíková nebo Tereza Konupčíková?
Výjimečný Terezin styl můžete sledovat také na jejím instagramu. |
pátek 8. listopadu 2024
Jak přežít ukrajinské techno
Se stavební firmou jsme byli dopředu
dohodnutí, že pánům dělníkům poskytneme naši garáž. Ti si tam nastěhovali
kempovací nábytek, rychlovarnou konvici i mikrovlnku. Když to otevřenými vraty viděl
náš soused Pavel, dělal si ze mě srandu, ať tam natáhnu i světýlka, že je to u
nás hotový glamping.
A my si za pár dní na to zvykli, že
den na stavbě začíná v sedm ráno, hned poté co se celý náš dům provoněl
kávou uvařenou v garáži a prvním cigárem na dvorku. Když ukrajinští kluci
poprvé z repráčku pustili svoji muziky, přestala jsem pracovat a říkala
jsem si, co to tu hraje. A jak se přemísťovali různě po baráku i venku, zvykla
jsem si, že nám to doma porůznu odněkud vyhrává. Nejčastěji ukrajinské techno a
elektronická hudba. Ale taky dost Ska nebo world music. Týnka dokonce jednou
cestou ze školy viděla našeho styčného důstojníka A. při štukování omítky venku
tančit do rytmu. Doma v kuchyni nám to pak večer předváděla a mě
bude navždy mrzet, že jsem tohoto fit fat fachmana na vlastní oči neviděla taky. Ale
usmívám se už jen té při představě.
Snad nejvíc jsem si ukrajinské dělníky
cenila ve chvíli, kdy na dílčí práce přicházeli Češi. „To je blbě – to jsme tam
dali naopak!“, ozvalo se zvenku jednou. „Ježiš, jsem jouda, tu díru udělal
mnohem větší, než musela být!“, znělo u nás zase jindy. Kéž bych to nikdy neslyšela.
A díky díky díky za všechny podobné hlášky, které zůstaly ztraceny v ukrajinském
překladu.
Děkujeme za všechno. Náš vděk ukrajinským
mužům chvílemi přerůstal až v závislost. Někdy v září jsme se s mužem
shodli na tom, že Andrej přece nemůže jen tak odejít. V rámci rekonstrukce
nám doma opravil a spravil plno věcí. Ale sám mistr nás ujistil, že klidně zase
někdy přijde, za rok za dva a udělá, co je bude potřeba. Když jsem jej
poprosila o sundání lustru z šesti metrů, za pár hodin leželo svítidlo v hale.
Když to pak večer viděl můj muž, šokovaně zíral a od dveří volal: „Oni tu válku
vyhrajou!“ Kéž by, tak bych jim to přála!
Toto pondělí všichni přišli naposled. Vyklidili garáž, nechali odvézt mobilní toaletu, demontovali boudu na nářadí na zahradě, zametli, zamávali a odjeli. Máme hotovo.
neděle 3. listopadu 2024
Vánoční kampaň
pondělí 28. října 2024
Sleva sleva sleva
pátek 25. října 2024
Proč jsme dům nerekonstruovali dříve
Přišla mi otázka.
A tady je moje odpověď. Když jsme dům koupili - byla jsem s třetím dítětem v šestém měsíci. Na rekonstrukci jsme měli slabý půlrok a stihli jsme ...
Udělat novou kuchyň a koupelnu dole. Položit v celém domě novou dlažbu, vinyl a zrepasovat dubové parkety. Pověsit lustr na schodišti. A pak už jsme jen makali, pečovali o děti, zase makali a nechali si narůst vlasy - aby o osm let později mohlo přijít další kolo.
Leden 2016 a v únoru jsme se stěhovali. |