pondělí 13. února 2017

Valentýnská sleva na organizéry


Ať už to ve vás láskou právě vře nebo jste milování a miluje léta, zkrátka pro všechny srdečné ženy a dívky nabízím své organizéry do kabelky za novou nižší cenu - šest set padesát korun.

Vřelá nabídka trvá až do konce studeného února.

Organizér Vlaštovčí hnízdo.
Organizér Šatník.

Organizér Velká květina.

Organizér Červená vlaštovka a další ...
čtvrtek 9. února 2017

111 míst v Praze


Už u nás doma byl na obhlídce stěhovací technik, kterého David již bohorovně vybídl, aby se nezouval, což mě omylo (a já pak zase podlahy). Už jsme se byli představit v Kubově nové školce a otevřenými dveřmi prošli i do jeho budoucí školy.
Děcka, my UŽ se vážně asi stěhujeme!

A přesto - nebo možná právě proto - jsem si teď na náhodné doporučení mé kamarádky honem koupila nového průvodce Prahou. Nevšedního. Úplně aktuálního. Krásného. Růžového. Který baví. Takže vy, kdo milujete místa běžně spíš opomíjená, mám tady něco přesně pro vás! Nechte se inspirovat.












...

A koho navigace v telefonu spíš dezorientuje a mate, ten najde na závěr knížky správného kapesního formátu jasnou mapku.

A k tomu i dva medailonky autorů, abychom věděli, komu máme být za nápady na nevšední zážitky v matičce Praze vděční.
středa 8. února 2017

Co by kdyby



Tak, šestinedělí je navždy v trapu a já mám výběr fotek za loňský rok hotový. Čtyři sta čtyřicet dva (za)milovaných obrázků za tři sta šedesát pět minulých dní. A našla jsem i zapomenuté poklady - jako třeba potahové látky na naše repasované Halabala křeslo.

Jo, kdo to v lednu dva 16 mohl tušit, že vybrat potah na z rodiny zděděnou letitou lenošku bude jen opravdu malá rozcvička na to, co nás spolu s opravou starého domu na podzim a v zimě čekalo (a ještě čeká!).

Tenkrát jsme s Andreou vybíraly u ColorDesign a v Parádě.



,,,

A letní výsledek. A ty jeho krásné nohy ...
úterý 7. února 2017

Sbohem, mé šestinedělí


Je to nejchladnější zima od roku 1942. Padal sníh, mně vlasy a já únavou.

Ale taky to byla doba, kdy jsme my doma mohli sledovat tu největší radost a údiv Kuby nad zrozením nového člověka - nad potřebami Týnky, jejím růstem, vývojem, nad jejím prvním úsměvem. A vedle toho tu byla Mikiho jednoduchá a jasná touha svou malou sestru prostě láskou umačkat! Byl to čas, kdy jsme byli hodně spolu doma, v hrubých ponožkách, dole na koberci, kde probíhaly buď architektonické realizace duploidních staveb nebo dinosauří líté boje. A byly to týdny, kdy jsem byla až málem dojatá, když jsem se večer setkala se svým vlastním mužem na gauči, dala si v tichu konce dne deci piva a on za mě zbytek kuželky kamarádsky dojel. 

Byl to můj měsíc seriálů: Luther (drsná detektivka ze současného Londýna, výrazně antimateřská, ale potřebujete-li úplně vypnout, oprostit se od sebe a svých životů, tuhle kriminální řadu doporučuju!), Miranda (groteska taky z anglické provenience a skvělá konverzační podívaná, když máte chuť se na obrazovce potkat s někým, kdo je ještě tlustější a zmatenější než vy!), Temný kraj (české policejní vyšetřování, kdy jen zíráte, jak nám Lukáš Vaculík pěkně stárne/zraje), Svět pod hlavou (českotelevizní surové retro, které mě dost baví hlavně stylizací a výkony herců ve vedlejších rolích) a Specialisté na Nově (na ty jsem koukala snad jen pro letecké pohledy na Prahu).

A bylo to hlavně půl tucet týdnů mimořádných setkání. Děkuji všem fantastickým ženám, které nás s Týnkou přišly navštívit. Díky nim jsem přežila. Díky ženské síle. Bylo to krásné! Díky vám, dámy, že jsem měla ráno dobrý důvod si umýt vlasy, upravit obočí a navonět se. Jak osvěžující. Díky, že jste se přišly těšit z našeho štěstí. Díky vám za nadšení a ochotu nosit v náručí Týnu tak dlouho, dokud se úplně nerozpustila ve spánku. Díky vám za možnost sdílení svých starostí a běsů aneb co všecko jednoho při nočním kojením nenapadne. Díky, že jsme spolu vzpomínaly: třeba kdy jsme nejvíc mateřsky plakaly a proč. Díky za bezkonkurenční historku dvou sester, kdy starší přišla navštívit mladší do porodnice a ta ji tam zoufalá a nerozkojená uprosila, aby zkusila nakojit její maličkou dceru. Starší (už trojnásobná mamka) tak tedy udělala a spokojené miminečko pak spalo šokujících osm hodin vkuse - až se na něj chodilo dívat celé novorozenecké oddělení. Díky za vtip a laskavost, který jste k nám přinesly, když my s Vali nemohly ven. A pevně doufám, že vy, co jste se k nám přišly nakazit těhotenstvím, jste odcházely už infikované a my dvě Mitnikova děvčata vám tak budeme moc už brzy oplatit vřelou návštěvu, stejně jako přinést rozkošné dárky a puget vonících květin.

Holky, děkuju vám. Neříkám a ani nechci říkat Davidovi všechno, a tak rozmluvy s vámi a vaše pozornost mi teď byla nade vše. A je úplně jedno, jestli máte 0, 1, 2 nebo 3 děti. Jste skvělé a já jsem ráda, že vás mám. Jste moje madony.
pondělí 6. února 2017

Hravé lyžování II


Opřel se do toho stejně jako loni. Školkovské odpolední lyžování s denním dojížděním na svah kousek za Prahu.

A opět nám s nadšením od pondělí do čtvrtku doma vyprávěl o lahvi šampaňského pro vítěze slalomu v závěru týdne. Letos na to měl však Kubka jasný plán: "Trať už znám, tak tentokrát pojedu rychle ... "












...

A Týnka, s tou to šlo z kopce!
čtvrtek 2. února 2017

Už máme termín stěhování


Je to krásné datum. Symbolické.
Ale musela jsem muže k tomu trochu přitlačit; štěstí že zbraně už mám v pořádku.

K přesné revizi kalendáře nás přivedly dramatické trable minulého týdne. Hned z jeho kraje jsem začala balit a to dvě naše vestavěné skříně, které nás při stěhování předběhnou. Po menší kosmetické úpravě u truhláře půjdou napřed a jako první na naší nové adrese zapadnout do míst, která jsme jim na centimetr přesně nechali připravit. Začala jsem pakovat s vervou a odhodlaně, měla jsem nachystané velké krabice a igelitové pytle a vrhla jsem se na to. Třídila jsem/vyhazovala a balila dětské oblečení, hračky, cestovní postýlku, horskou nosičku, stan a spacáky, mé výtvarné věci a darované látky. Dále mou bizarní, ale velmi rozsáhlou sbírku kartonových krabic, které se vždy hodí - na úhledné zabalení kabelek či slušivý obal pro dárek. (Tu jsem tedy vyhodila komplet celou!). Po dětském pokojíčku jsem pokračovala u nás v ložnici: šaty, obleky, košile, věšáky ... hadry, hadry, hadry. Zhruba ve dvou třetinách mé práce jsem ale začala propadat beznaději, že to nezvládnu. Že to nikdy nedokončím, že já naši rodinu snad přestěhovat nedokážu. Začaly mi chybět fyzické síly. Každá ta naplněná škatule byla tak těžká, o černém sto litrovém vaku ani nemluvě. Ten navíc neuvěřitelně hnusně smrděl pryží. Ale dala jsem to. Něco jsem pojedla, projela si instagram, překonala krizi a dotáhla čistění polic a šuplíků do konce. Oboje jsem si pak spokojená po zbytek odpoledne ještě mnohokrát šla sama prázdné prohlížet: jaká je to čistá krása a těšila se jak malá, až budou velké šatní skříně na druhý den odvezeny.

Jenže pak mi zazvonil telefon.

Našeho truhláře zradilo srdce a po trojitém bypassu zrovna leží jednotce intenzivní péče, volal mi navečer jeho kolega. Mluvil smutně, ale já byla hlavně ráda, že mistr dřeva žije. Že měl víc štěstí, než můj děda, který nám před třemi týdny odešel. On to šikovný řemeslník v letech zvládne, přestane kouřit a dá se zase do kupy, já mu věřím! Oba dva jsme u svých telefonních přístrojů pokývali hlavou a chvilku na to začali společně dávat dohromady seznam toho, co je třeba u nás v domě ještě před nastěhováním dokončit. Jen akutní věci. Deska pracovního stolu, knihovna i zástěna v koupelně jdou teď stranou, hlásil mi rozumně spolupracovník, a tak náš horký seznam nakonec čítá jen(?) pět položek a pevně doufám, že nám (i teď!) půjde štěstíčko naproti a všecko klapne.

Když jsem ale mobil típla, došlo mi, že tak jako tak dochází k časovému skluzu a na vteřinu jsem začala uvažovat, jestli z toho všeho nemám rovnou omdlít kolmo. Dopadla bych do měkkého. Uprostřed bytu jsme v tu chvíli totiž měli deset XXL pytlů naplněných k prasknutí. A jestli jsem si někdy stýskala, jak to mám těžké: se třemi dětmi a kabelkovou dílnou vměstnat se do tři plus KK, tak teď se mi život pěkně vysmál. Přesně takto jsme zůstali v bytě nasáčkovaní, ale ještě napůl zabaleni s krabicemi naštosovanými v obýváku před knihovnou tak, že se k nám do bytu skoro přestaly dát otevřít vstupní dveře.

A tady naše bydlící story prozatím končí a se uvidí, jestli nám velké finále interiérových proměn dobře vyjde a nás pět statečných se bude moct konečně pohnout o dům dál. Stěhováci už jsou objednáni a zájemci, ať nám prosím drží palce.


Snad budeme mít kliku ...


Ale teplo domova a plná břicha už jsou zajištěná. Vidíte troubu ...
středa 1. února 2017

Únorové slevy na kabelky Rosa Mitnik


Koukáte-li po očku na mé kabelky,
potěšeně
a opakovaně ...

Využijte únorových slev a vyberte si nyní tašku za 1100 korun.
Všechny nákupky jsou za výbornou cenu po celý měsíc.




Včetně této sympatické kabelky.
Ušité z hrubě tkané bavlněné potahové látky a teple hnědé koženky.

Taška má praktických 35 cm na šířku a šikovných 33 na výšku.


Uvnitř vás při každém pohledu potěší drobný puntík na šedivém podkladu.
A kapsy má kabela dvě - jednu na telefon a druhou na bezpečný zip.
...
Tu musíte mít!