pátek 24. února 2017

Na domácím poli


Kubínek teď chodí do školky jen na půl a Mikešek rovnou vůbec. A tak nápadů a času na důkladnou aklimatizaci v novém doma mají milion.

A když jim dojde invence, přichází u nich na řadu boj. Jdou do sebe; útočí, skáčou na sebe, zaléhávají se, doráží, naráží, křičí, válcují se, provokují. Sami sebe. A navečer i taťku. A to já nechápu, od toho dávám ruce (i nohy) pryč! To teda ne - když jde na naše chlapečky nuda/agrese/testosteron, se mnou můžou válčit jen v kartách.

Elegantně u stolu! Pěkně po francouzsku. Djeco. Ještě z Hračkotéky v Praze jsme si na to dovezli BataPuzzle.

Pravidla jsou snadná. Nejdřív si vyberete, který dopravní prostředek se vám líbí a chcete si jej složit.

A pak proti sobě jdete do karetní řvavy.

Kdo má větší číslo na kartičce, bere!

A vyhráli-li jste navíc i svou kartičku, hned si z ní začněte skládat vaše auto/bus/loď ...

Berte rychle, svižně. Emoce nahoru, emoce dolů.
(Hra je určena pro kulíšky od čtyř let, našemu Mikimu budou teď na jaře tři a tyhle kartičky má zcela v paži, hraje hezky,
akorát že zatím moc neumí bojovat proti Velkému bratrovi,
prostě on se raduje s Kubušem, on s ním smutní ... by mě zajímalo, kdy tohle skončí?!)

Bojujte a skládejte VW.

Nebo třeba patrový autobus.


A protože Mikulášovo soustředění má stále své limity,
hrajeme pak my dva s Kubou ještě double verzi,
kdy stejně bojujete s kartičkami, ale musíte dávat dvojnásobně pozor, protože skládáte vehikly rovnou dva.
Případně tři.

Protože hra je určena až pro tři hráče a všech dopravních puzzlí ke skládání je celkem šest.
...
Tak držím palec, přeju šťastnou jízdu a vzájemné se praní bez nehod!
čtvrtek 23. února 2017

Přestěhovali jsme se


Minulé úterý. Na Valentýna. Na Valentýnu.

Sedmdesát krabic, dvacet pytlů, postele, stůl a čtyři židle. Zbytek jsme rozdali.

Ráno na nás naběhlo pět profi stěhovacích mužů s takovou razancí, že jsme (plánovaně) honem s Týnkou zdrhaly pryč, aby i mě nesmotali do kozelce bublinkatou folií a Týnečku na dně kartónové škatule neodvezli v náklaďáku taky. My dvě dámičky jsme si vyrazily na naše poslední pražské kafe, symbolicky s lektorkou Národní galerie, pak popřály s kytkou v ruce Pinwheelsu všecko nej do druhého kola, a potom už jen hurá přes podchod na Hlavní nádraží a k nám na novou adresu jsme s kočárkem vlakem dojely ve chvíli, kdy stěhováci svou tradiční fušku už finišovali. Slunce zrovna zářilo a únorová teplota byla skoro dvojciferná!

Zato domě zrovna vládl totální/tvůrčí chaos: truhlář dodělával skříně, parapety, prahy a zábradlí, zatímco muž a švagr koučovali silné frajery, kam podle mého akurátního plánku s očíslovanými pokoji přesně patří všecko naše harampádí. Když jsem pak premiérově na právě složeném lůžku v naší čerstvé ložnici nakojila Týnku a šla ji uspat ven na vzduch, hned na mě přes plot mávala právě kolemjdoucí krásná Z., moje báječná spojka v novém (malém!) městě, kterou mi David děsně závidí, protože on tady zatím žádné blízké duše nemá. A v podvečer pak nastalo mé skutečné blaho - vybalila jsem svůj ateliér! To je vám taková krása, ukládat si věci a čančat je v pokoji, který jste předtím neměli. Ou jéé. Jenže harmonie světa musí být zachována, a tak jsem další tři dny pro změnu otravně vybalovala z krabic mixéry a jogurtovače, malé dětské boty, uzly nabíječek, staré vysokoškolské poznámky, nafukovacího krokodýla do vody, vánoční baňky a ... a nevěděla, kam s tím. Z některých krabic jsem vytáhla jeden dva kousky, a pak je zase zavřela a některé krabice už nechci otevřít nikdy, jenže pro samé papírové kvádry se u nás v novém doma nedalo kam hnout. Nálada klesala, zatímco počet krabic právě vůbec ne.

A tak jsem vytáhla svá silná hospodyňská esa. Vedle Tesca v květinářství jsem koupila svazek žlutých tulipánů a dala je do vázy, přes stůl přehodila vyžehlený ubrus a kuchyň provoněla pečeným masem. A hned nám bylo lépe. Výborný trik je taky vyložit si knihovnu, celá naše jedna obýváková stěna začala hrát barvami a studená zvuková ozvěna zmizela. Potom jsem do komínků úhledně zpracovala šatní skříně, protože hledat si různě po domě ráno co ráno čistou krajku na zadek je k zbláznění. A pak už musel přijít na řadu dětský pokoj. Chlapečci totiž byli celý týden u babičky a dědy na službě na Moravě, a přesto že nás Kubka telefonem vyzýval k zaslání fotek, jak to tady všecko vypadá, chtěli jsme pro ně překvapení. Větší prostor, laděný trochu jako v Praze, ale trochu jako nový; milý, klučíčí, mitnikovský, jejich. A takový ho taky mají a ještě jsme jim uprostřed jejich nové hračkárny nachystali oltářík - na malé stoličce jako překvapení dvě nové hračky do nového startu.

A když nám zbyl poslední večer než se Kuba s Mikim k nám zase vrátili, sedli jsme si s manželem v noci ke kuchyňskému stolu a nevěřili, že tam sedíme. Že máme dům. Že v něm bydlíme. Poprvé jsme si jej z inzerátu přijeli prohlédnout loni 15. května. A 14. února jsme se stěhovali. Zrodil se nám přesně za devět měsíců.

Ještě tedy špatně zvládáme odpadový systém - furt nevíme, kdy správně pro popeláře vykulit popelnici na ulici, v patře nemáme jediné dveře a dole nejsou ani ty od sprchy, pračka se zatím "nebaví" s novým odpadem v prádelně a chybí nám domovní zvonek u křivé branky. Ale vstáváme s výhledem na slunko škrábající se nahoru zpoza brdských kopců. Zatímco vařím, jedním okem z kuchyňského okna vidím, jak chlapečci křídami strakatě pokreslili celý náš přístupový chodník, zatímco druhým sleduju Týnku, která jak široká tak dlouhá dlouze spí vedle pod stromem. A taky s mužem na sebe nově dost řveme - jo, tak velký je ten dům, že se až neslyšíme. Děti na nás hulákají z patra a já věřím, že už teď s klidem a s nadhledem můžu říct, že se nám tady žije hezky.
...

A s novou předsíní vám nesu i nové kabelky. Právě jsem je pro vás naskládala do polic mého e-shopu, třeba tuto tvídovou svěže zelenou. Ať žijí čerstvé jarní začátky!






pondělí 13. února 2017

Valentýnská sleva na organizéry


Ať už to ve vás láskou právě vře nebo jste milování a miluje léta, zkrátka pro všechny srdečné ženy a dívky nabízím své organizéry do kabelky za novou nižší cenu - šest set padesát korun.

Vřelá nabídka trvá až do konce studeného února.

Organizér Vlaštovčí hnízdo.
Organizér Šatník.

Organizér Velká květina.

Organizér Červená vlaštovka a další ...
čtvrtek 9. února 2017

111 míst v Praze


Už u nás doma byl na obhlídce stěhovací technik, kterého David již bohorovně vybídl, aby se nezouval, což mě omylo (a já pak zase podlahy). Už jsme se byli představit v Kubově nové školce a otevřenými dveřmi prošli i do jeho budoucí školy.
Děcka, my UŽ se vážně asi stěhujeme!

A přesto - nebo možná právě proto - jsem si teď na náhodné doporučení mé kamarádky honem koupila nového průvodce Prahou. Nevšedního. Úplně aktuálního. Krásného. Růžového. Který baví. Takže vy, kdo milujete místa běžně spíš opomíjená, mám tady něco přesně pro vás! Nechte se inspirovat.












...

A koho navigace v telefonu spíš dezorientuje a mate, ten najde na závěr knížky správného kapesního formátu jasnou mapku.

A k tomu i dva medailonky autorů, abychom věděli, komu máme být za nápady na nevšední zážitky v matičce Praze vděční.
středa 8. února 2017

Co by kdyby



Tak, šestinedělí je navždy v trapu a já mám výběr fotek za loňský rok hotový. Čtyři sta čtyřicet dva (za)milovaných obrázků za tři sta šedesát pět minulých dní. A našla jsem i zapomenuté poklady - jako třeba potahové látky na naše repasované Halabala křeslo.

Jo, kdo to v lednu dva 16 mohl tušit, že vybrat potah na z rodiny zděděnou letitou lenošku bude jen opravdu malá rozcvička na to, co nás spolu s opravou starého domu na podzim a v zimě čekalo (a ještě čeká!).

Tenkrát jsme s Andreou vybíraly u ColorDesign a v Parádě.



,,,

A letní výsledek. A ty jeho krásné nohy ...
úterý 7. února 2017

Sbohem, mé šestinedělí


Je to nejchladnější zima od roku 1942. Padal sníh, mně vlasy a já únavou.

Ale taky to byla doba, kdy jsme my doma mohli sledovat tu největší radost a údiv Kuby nad zrozením nového člověka - nad potřebami Týnky, jejím růstem, vývojem, nad jejím prvním úsměvem. A vedle toho tu byla Mikiho jednoduchá a jasná touha svou malou sestru prostě láskou umačkat! Byl to čas, kdy jsme byli hodně spolu doma, v hrubých ponožkách, dole na koberci, kde probíhaly buď architektonické realizace duploidních staveb nebo dinosauří líté boje. A byly to týdny, kdy jsem byla až málem dojatá, když jsem se večer setkala se svým vlastním mužem na gauči, dala si v tichu konce dne deci piva a on za mě zbytek kuželky kamarádsky dojel. 

Byl to můj měsíc seriálů: Luther (drsná detektivka ze současného Londýna, výrazně antimateřská, ale potřebujete-li úplně vypnout, oprostit se od sebe a svých životů, tuhle kriminální řadu doporučuju!), Miranda (groteska taky z anglické provenience a skvělá konverzační podívaná, když máte chuť se na obrazovce potkat s někým, kdo je ještě tlustější a zmatenější než vy!), Temný kraj (české policejní vyšetřování, kdy jen zíráte, jak nám Lukáš Vaculík pěkně stárne/zraje), Svět pod hlavou (českotelevizní surové retro, které mě dost baví hlavně stylizací a výkony herců ve vedlejších rolích) a Specialisté na Nově (na ty jsem koukala snad jen pro letecké pohledy na Prahu).

A bylo to hlavně půl tucet týdnů mimořádných setkání. Děkuji všem fantastickým ženám, které nás s Týnkou přišly navštívit. Díky nim jsem přežila. Díky ženské síle. Bylo to krásné! Díky vám, dámy, že jsem měla ráno dobrý důvod si umýt vlasy, upravit obočí a navonět se. Jak osvěžující. Díky, že jste se přišly těšit z našeho štěstí. Díky vám za nadšení a ochotu nosit v náručí Týnu tak dlouho, dokud se úplně nerozpustila ve spánku. Díky vám za možnost sdílení svých starostí a běsů aneb co všecko jednoho při nočním kojením nenapadne. Díky, že jsme spolu vzpomínaly: třeba kdy jsme nejvíc mateřsky plakaly a proč. Díky za bezkonkurenční historku dvou sester, kdy starší přišla navštívit mladší do porodnice a ta ji tam zoufalá a nerozkojená uprosila, aby zkusila nakojit její maličkou dceru. Starší (už trojnásobná mamka) tak tedy udělala a spokojené miminečko pak spalo šokujících osm hodin vkuse - až se na něj chodilo dívat celé novorozenecké oddělení. Díky za vtip a laskavost, který jste k nám přinesly, když my s Vali nemohly ven. A pevně doufám, že vy, co jste se k nám přišly nakazit těhotenstvím, jste odcházely už infikované a my dvě Mitnikova děvčata vám tak budeme moc už brzy oplatit vřelou návštěvu, stejně jako přinést rozkošné dárky a puget vonících květin.

Holky, děkuju vám. Neříkám a ani nechci říkat Davidovi všechno, a tak rozmluvy s vámi a vaše pozornost mi teď byla nade vše. A je úplně jedno, jestli máte 0, 1, 2 nebo 3 děti. Jste skvělé a já jsem ráda, že vás mám. Jste moje madony.
pondělí 6. února 2017

Hravé lyžování II


Opřel se do toho stejně jako loni. Školkovské odpolední lyžování s denním dojížděním na svah kousek za Prahu.

A opět nám s nadšením od pondělí do čtvrtku doma vyprávěl o lahvi šampaňského pro vítěze slalomu v závěru týdne. Letos na to měl však Kubka jasný plán: "Trať už znám, tak tentokrát pojedu rychle ... "












...

A Týnka, s tou to šlo z kopce!