pátek 6. prosince 2019

Dárkové balení ke každé kabelce


Opět po roce jsem měla minulý víkend na festivalu Mini možnost prodávat vám svoje kabelky osobně. A opět to byl pro mě fascinující zážitek, za který vám děkuji. Nedokázala jsem nezírat, když jsem vás viděla, jak nosíte mé tvídové dámské tašky a baret k tomu. Tolik vám to slušelo - jak z francouzského filmu! Hltala jsem každé vaše slovo, když jste po jedné brali do rukou echino kabelky, vlněné kousky i veliké oversize kabely. Někdo jste se nad jejich cross body uchem nesympaticky ušklíbl, jiní jste jej kvitovali. Někdo váhal s výběrem velikostí, někdo špekuloval nad počtem, někdo věděl hned.

Nevím, jak dlouho můžu žít z euforie, že si kabelečku u mě vybral i David Koller se ženou. Než umřu?! Každopádně krom pubertálního zešílení mnou projela i velká radost. Duší; i tělem. A úplně na závěr Mini přišel na řadu Mitnik nákup ze všech nejvoňavější, to když si v sobotu navečer jedna křehká pozitivní dáma odnesla šedé psaníčko spolu s oblakem mého parfému. Prostě se mě zeptala, čím tak pěkně voním, navíc po celém dni. A protože už předtím mi spiklenecky prozradila, že s mnou minimalistickou dopisnicí vyrazí do víru světa hned dneska večer, tak si ji zkrátka taky rovnou navoněla. Dolce&Gabbana The One a bav se!
...

Teď tady zase zpátky doma mě mrzí, že vás vždy nevidím, když si vybíráte kabelky on-line.
Mrzí mě, že si u toho spolu nemůžeme povídat, 
zatímco bagáž balím, vážu na ni pentli, píšu soukromé poděkování na šitíčko a vkládám zrcátko jako
dárek k nákupu. Jak halím kabelku do hedvábného papíru, přelepuji svou značkou a vkládám do ploché krabice.

Jen si to představte!
A k tomu vězte, že celý prosinec máte ode mě - už tradičně - každou kabelku v dárkovém balení zdarma.




Najdete tam třeba tuto okrově geometrickou kabelku s jemnou dávkou vtipu.
Jmenuje se Skořicová duha.

Ale i kousky černobílé, floristické nebo s ptáčky. Prostě to nejlepší z roku 2019.
...



 jk

čtvrtek 28. listopadu 2019

Balím kufry


A nejen školní kufry, ale i dámské kabelky a malá psaníčka. A celou kolekci To je moje. A platební terminál navrch. Na festival Mini.

Moc se na vás těším zítra v pátek 29. a v sobotu 30. listopadu.

V obchodním domě Kotva - náměstí Republiky 8, Praha 1, kde mě najdete tradičně v 5. patře.
Každý ten den od 10 do 18 hodin.
...

Těším se na vás, jak se přijdete předvést, o kolik je vás víc na světě.
Že se přijdete ukázat, jak rostete.
Že mi zase budete vyprávět, jak se dobře daří vaším kufrům u vás doma.
Těším se na celebrity,
které u našeho stánku utratí celou svou seriálovou apanáž i ty, co nás přehlédnout jak družstevní lány.

Těším se na své bývalé spolužačky a mé bývalé studentky, co už mají neteře, synovce i děti(!).
Těším se na holky z redakce a lidi od nás ze vsi a těším se po roce na ostatní prodejce.

Na shledanou zítra!

A chybět nebudou ani pastelové mini taštičky.




Ani čajový servis do domácnosti.

Nebo mikulášské pytlíky.




Prostě celá Rosa Mitnik.
úterý 26. listopadu 2019

David Bőhm: A jako Antarktida/Pohled z druhé strany


Knížka A jako Antarktida vám obrátí život vzhůru nohama. A když ne celý váš život, tak se vsadím, že alespoň váš pohled na něj. Změní váš názor na to, co je nahoře a co dole, co je blízko a daleko, co vidíme a co víme; co je relativní.

Výtvarník David Bőhm napsal a ilustroval velikou encyklopedii o historii pátého největšího světadílu, který zároveň jako jediný kontinent nebyl nikdy obýván lidmi. Píše o prvním překročení jižního polárního kruhu, o letitých kartografických snahách zobrazení světa na mapě (s povedeným příkladem o zeměkouli nakreslené na pomeranči) nebo o statečném, leč fatálním boji mezi vítězným Roaldem Amundsenem a nebohým Robertem Falconem Scottem, o to kdo první stane na jižním pólu (a koho to bude stát život). A je dobré vědět, že jejich tehdejší vzájemné závodění bylo i poměřením sil mezi technickými vymoženostmi a tradičním přístupem inuitů, kdy ten eskymácký se stal při dobývání pólu úspěšnější. Nechceme se tím inspirovat i dnes?

A nebo se z knížky dozvědět více o "tučných ptácích", které naprosto neskutečně skutečně našila Dita Rakouská a David Bőhm fotografie pěti druhů plyšových tučňáků žijících na Antarktidě svým hravým ručním písmem popsal a biologicky rozlišil. A jako Antarktida však není jen odborným čtením o tamější polární září, ledové pevnině a praskajících krách. Obrázky a poznámky v ní nás opakovaně vedou k našemu vlastním zamyšlení(!). Třeba o tom, co vidíme a co jen tušíme. Co si domýšlíme. A co když si to domýšlené domýšlíme špatně? A co teprv, když si každý z nás můžeme domýšlet jinak? Co, vy na to, děti?!

Četla jsem a listovala knihou pořád dál a stále mi fascinovaně nebylo jasné, jak se někdo dokáže tak hluboce, poutavě a čtenářsky napínavě ponořit do vybraného tématu, až teprve na straně 64 mi to došlo. Ale vám to neprozradím, k tomu si přes všechny ty vědeckovýzkumné polární stanice v zemi nikoho proražte cestu sami. Jen vám mateřsky napovím, že hlavní roli v tom budou hrát dva synové a otec D.B. - který si myslí, že je dobrý brát s sebou děti do práce.
...

Toto čtení bude výborné pro školáky s dobrodružnou duší i pro jejich rodiče, kteří se rádi při čtení
před spaním nenudí.
Zopakujete si něco ze školy a nemáte-li už žádné osmičky ani slepé střevo, můžete začít uvažovat
o kariéře polárního vědce.
Při večerním postelovém čtení vás malinko varuji před opakovaným otáčením pořádné knihy,
protože část textu, včetně veškerého stránkování, je napsáno naopak. Ale jestli vám čtivo o "zasněženém pišingu" Antarktidě ukáže, že na věci se lze dívat i jinak, tak to posilování paží celé rodiny stálo za to!


Kombinované výtvarné techniky, staré mapy.

A technické projekce - na rozložitelných dvoustranách.

Nejkrásnější krejčovina na planetě!

A strana 31 - plyšová fáze dospívání tučňáka spolu s odstavcem, který u nás doma tuším najde velké pochopení.

"Během dospívání se lidé formují a dělají rozhodnutí, která mohou ovlivnit celý jejich život, i když u toho někdy vypadají legračně. Podobně neohrabaně působí i puberťák tučňáka císařského. Ostatně někdy vypadá legračně každý. A kdo si myslí, že ne , tak je vlastně směšný pořád ... "


Tolik báječně znepokojujících otázek!

Česká stanice.

A nakonec desatero českého polárníka Jaroslava Pavlíčka,
které bych se vám - v jemné ženské nadsázce - nebála doporučit i jako návod, jak přežít blížící se advent.
pondělí 25. listopadu 2019

Andrea se bude stěhovat


Nový rok čeká Andrejku v novém. Ale ještě než vám o jejím dalším ohromném bytě něco napíšu, myslím, že nic moc neprozradím, když už se nenápadně zmíním, že to bude zase pecka. Protože jak taky jinak! A navíc k tomu máte právě teď v prosincovém čísle Marianne Bydlení jedinečnou a poslední možnost užít si její současný vršovický činžák. Obývák bez tíže. Ve kterém se posouvaly příčky i kuchyňská linka. Renovovaly dubové parkety a ladily antracitové detaily. A v osobním rozhovoru s ABíčkem se taky zkušeně dočtete, jak docílit snesitelné lehkosti interiéru nebo jestli se (ne)bát designové černé.
...
O pár stránek dříve pak scénáristka Lucie Konečná s chutí vypráví o své sběratelské vášni starožitných ozdob, akorát tedy větičku o větší radosti z rozbalování zajímavých vánočních kousků než z rozbalovaní nové kabelky dělám, že jsem ji jaksi ehm ani nečetla.
Co bychom však ani já ani vy vážně(!) neměli přehlédnout, je ve finále svátečního magazínu
Průvodce dárky,
kam znalá redakce zařadila i můj baby organizér z kolekce To je moje.

Jsme tam mezi slovutnými Brassi, křehkou Zoryou nebo heboučkou Kateřinou Soukupovou v kapitolce Patrioti.
Díky Ti za to, milé Marianne Bydlení!
Za Ježíška už v listopadu. Přála jsem si to a teď se šťastná tetelím.

Andrejčino krásné doma.




Zamilovaná sběratelka.

A náš tyrkysový kapsář pro děti z autorské látky - vyrobené v tradičních východních Čechách.

Nic z toho si nenechte ujít!
pátek 22. listopadu 2019

To je moje holčička


Měla bych to lidem přestat říkat - že jsou jí dva. Příští měsíc totiž Týnka oslaví třetí narozeniny a už teď je to všecko jiné.

Týnka začala občas chodit do školky, a i když je doma bez ní pomalé ticho, zase nám díky tomu do domácnosti přibyly další dvě holčičky. Terezka a Lili a s nimi my teď žijeme. Ne snad že by k nám chodily na kakao a kus řeči, to spíš že se o nich pořád bavíme|musíme bavit. Co řekly, co udělaly, co mají, co viděly, co si přejí od Ježíška. A protože naše T. už si dost výpravně sama hraje, na domnělou Terku a Lilču - v rámci hry volá i huláká, vaří s nimi v kuchyňce i venčí na švihadle plyšového psa. Nepamatuji se, že by si kdy chlapečci tak detailně fiktivně hráli s kámoši.

Ona je Týnka celá jiná. Ona jediná z nich umí ve sprše po plavání - když jí pomáhám z plavek - chytit mě mokrou rukou okolo ramen tak, aby mi nenamočila tričko. A obejme mě, i když se teď spolu den co den díváme na StarDance kolem dokola a celé čtyři minuty mi párově dýchá do ucha. A na rozdíl od zbytku naší rodiny by ji u sobotních tanců v přímém přenosu nikdy nenapadlo se mě zeptat, jestli brečím. A proč. A proč zase. Ona ví.

Ví, kolik vajíček se klepe do bábovky. Ví, kde máme máslovačku. A myslím, že by na rozdíl od Kubky nikdy nepřijela z koloniálu se šlehačkou do buchty - ve spreji! Ovšem ne všechny její znalosti se vždy hodí. Ona totiž taky ví(!), co se nosí a co k čemu ne|hodí. A to byste jí roztrhli. Tři vrstvy pudrového tylu si obléká i přes pyžamo, do školky i k táboráku. Všechno by nejradši s květinkami v barvách duhy a od sestřiny svatby si tolik oblíbila své plyšové bolérko, že v tom travesti kožíšku i celá zpocená spí. A vymluví vám díru do hlavy, když něco na sebe nechce, nemluvě když je někde na šatstvu malá trhlinka nebo nedejbože nečistota. To je úplný konec a restart celého outfitu. Protože to převlečené se přece zase musí hodit ke zbytku! Ale to už se tady do těch hader zamotávám příliš.

V čem má ale Týnečka naopak jasno, jsou její vzpomínky. Nevím, zda jí vydrží na celý život, ale ona si ještě teď pamatuje a vypráví nám o tom bez širšího kontextu, jak jsem ji kojila - před spaním u ní nahoře v pokoji. Nebo podle úplně malých ústřižků z látek si sama pro sebe dojatě vzpomíná na kabelky a taštičky, které jsme kdy darovaly babičce, mojí, její kamarádce. Při hře z ní někdy lezou i věty, které mě děsí, ale snad je to v pořádku, když ve svém fantazijním světě motá dohromady moje výchovně káravé hlášky, bojové hry chlapečků, zemité texty moravských lidovek, plytké reklamy vyslechnuté z autorádia i hluboká milostná vyznání svých rodičů - pronesena u sporáku.

Je kouzelná. K brzkým narozkám si přeje autosedačku pro panenku a my ji ten červený nesmysl samozřejmě dopřejeme. Protože kdoví, komu ji vlastně kupuji. Jí? Nebo malé Mirce? Protože od té chvíle, co máme holčičku, někdy cítím, jako by se malý kousek mojí zbloudilé duše oddělil a našel tu svou spřízněnou. V ní. Ale o tom moc nemluvím, to by mi stejně nikdo nevěřil.
...

V čem mě ale myslím pochopíte, je radost, jakou Týnce vykouzlily podzimní Bobux kožačky
s třpytivým povrchem a zlatou gumkou na kotníku.

Máme je tradičně z LittleSHOES a až je vynosí, ty snad půjdou i do vitríny!






...

"Týnko, to si obouváš kozí nohy."
"Neobouvám, mami - dívej!"
čtvrtek 21. listopadu 2019

Zenové povlečení pro zenové děti


Jestli toužíte v ložnici po klidu a večer chcete padat jen do peřin v béžovém odstínu. Nic strakatého, žádná divočina - jen nezaměnitelná výtvarná poetika Jany JouJou Nachlingerové.

Pak sáhněte po našem vintage povlečení.

V klasických mírách deky 125 na 115 cm a polštářku 55 na 35 cm a se zavazováním na retro mašličky.

Jak už víte, autorské látky v Oekotex Standardu 100 I. třídy - vhodné pro děti do tří let - si s Janou necháváme vyrábět ve východních Čechách,

Na takové to domácí válení!
...
A nepřehlédněte ani poslední obrázek - naše věci pro vás ze zásady balíme co nejméně, za to co nejpěkněji.
Souhlasíte s námi?

Krátké mašličky a dlouhý spánek.




A návod k použití. Jen nechtějte vidět naše reklamační řízení!