Bagety pro barbíny

Náramně mě tahle kombinace baví.

Hořčicový baret a petrolejová kabelka. A k tomu ta košile s proužkem, kterou mi holky v premiéře zapnuly až ke krku. To byl takový pařížský look, že nám chybělo už jen jediné - bageta vykukující z manšestrové kabely ...

Potud oficiální příběh. A jak to bylo skutečně? Voňavý stánek s pečivem na Náplavce byl půvabný, pecny chleba fotogenické, a tak nezbývalo, než poprosit pána, jestli bychom se s jeho krámkem mohly vyfotit. "Vůbec tam nepůjdete vidět", popisuji muži budoucí výsledek. "To je dobře, protože já jsem v celostátním pátrání", zavtipkoval ve vteřině snědý pekař, který opravdu vypadal hodně jako bratr slovenské rappera Rytmuse.

Zasmáli jsme se všichni, pekár couvl mimo záběr a my se s Katarínou a Aňou daly do focení. A protože ikonické francouzské pečivo v nabídce neměl, nakoupila jsem u něj alespoň slané šik tyčky.

"Co to je, bagety pro barbíny?!",

glosovala to obratem maskérka Míša stojící s pudrem a štětcem opodál.

Říkám vám, s kabelkami Mitnik je vždycky legrace.

Čtecí dílna s Robinem Králem

Poslouchali jsme básně. Četli jsme básně. Kreslili jsme a u toho poslouchali velryby.

Minulou neděli jsme zažila snad nejpoetičtější výtvarnou dílnu ve Vindyšově továrně.

Děkuji moc všem skvělým rodičům, kteří nám na ni půjčili své fantastické děti. A jestli vám můžu kromě knížky Hvězdná velryba doporučit ještě jednu - pak je to veršované leporelo Bydlíme hned vedle ZOO. 

Už dlouho jsem se tak srdečně nezasmála,

jako když nám ho četl sám autor - nejvtipnější Robin Král.

A ty ilustrace ukrajinské malířky Alice Nikitinové? Ty bych si přála mít doma jako obrazy.

Zamilovaná Raketa

Ze srdce děkujeme nakladatelství Labyrint - že na nás myslí a poslali nám nové číslo časopisu Raketa.

Má tak nádhernou obálku, že byste si ji nejraději dali za rámeček. A uvnitř tolik emocí! O lásce ke sportu, přírodě i k umění. O lásce v každém věku. O lásce na Petříně i Konopišti. Nebo o čokoládové lásce, co prochází žaludkem.

WE LOVE YOU, RAKETA!

Časopis pro děti chytrých rodičů.

Ženám, které si jdou za svým

Ženám, které se našly ve vědě.

Ženám, kterým se daří v byznysu.

Ženám, které jsou nejspokojenější doma.

V sobotu 8. března oslavíme Mezinárodní den žen, abychom si připomněli/y hnutí za práva žen, za jejich rovnoprávnost.

Sama nevím, čeho už bylo víc
- jestli otázek, jak můžu podnikat se třemi dětmi nebo prodaných Mitnik kabelek.

...
Nechť můžou být všechny ženy svobodné, v míru a tam, kde chtějí být!

Poslední vstupenky

Máme poslední volná místa

na básnickou dílnu pro děti s Robinem Králem a knihou Hvězdná velryba.

Tuto neděli 9. března od 10 hodin

v radotínské Vindyšovy továrně - přijdete?

...

Vstupenky jsou on-line.

Lyžařská taštička zdarma

Mám pro vás dárek ke Dni žen.

Ke každé Mitnik kabelce teď ode mě dostanete kosmetickou taštičku s lyžaři či lyžařkami.

Vyberte si, nakupte a dáreček je váš!

...

Platí do soboty 8. března.

Nepotřebujete etuji?!

Je to sice dál, ale za to horší cesta

Po apartmánech na svahu jsme na jarní prázdniny zatoužili po něčem komornějším.

Sáhli jsme po romantické chatě strmě v kopci, a díky ní úplnou náhodou objevili i úžasné lyžařské středisko nedaleko Bad Kleinkirchheimu - Turracher Höhe.

Široké sjezdovky ve dvou tisících metrech, non-stop sluníčko na modrém nebi nebo legrace v podobě přejezdu po zamrzlém jezeře, kdy jsme se všichni na lyžích chytili za traktor.

Já si konečně potykala s novými lyžemi, což náš ikonický prostřední syn opět komentoval slovy: "Cože, maminka se naučila lyžovat?" A mě to potěšilo úplně stejně jako mužova věta: "Já vlastně nevím, jestli jsem raději na svahu nebo tady."

Vybrala jsem totiž chalupu jenom pro nás; dole s kuchyní a krbem, nahoře tři ložnice a sauna. Tu jsme si dopřávali denně, zatímco David se venku na terase snažil zatopit pod ledovou kádí. Ta, než se mu to povedlo, nám sloužila jako výborný otužovací bazenék.

Cestou na svah a domů jsme v autě poslouchali další skvělou audioknihu Davida Walliamse Dědečkův velký útěk, tentokrát s přesahem do druhé světové války, což bavilo i nejstaršího syna. A na základě níž jsme se všichni navzájem začali oslovovat kadete, děvče nebo čarvale. Po lyžovačce jsme mastili karty a cpali se čipsy, mezi saunovými cykly si nahlas četli další dojemně vtipnou knížku Hubert a Kromobyčejná Miri a bylo nám blaze.

Znáte to - když máte svůj vesmír, svůj svět, svůj ráj na zemi.

Když můžete být jen pro sebe a jen spolu. Když je konečně dost času na povídání, masírování, česání, šimrání nebo šeptání. A taky už jsem přišla na to, jak si vyfotit helmu i lyže zaráz!

...

A vidíte ty dveře do chalupy?

Náhoda?! Nemyslím si!

 

Lyžařská sezóna

Jede teď naplno! Sněhu je moc, dokonce i na našich kopcích.

A já má z toho velikou radost - stejně jako z nových softshellových etují s lyžařkami a lyžaři, které se úžasně povedly. Látka na štočku byla fajn a hotové kosmetické taštičky - mám pocit - se na nás přímo smějou.

Na kartáček s pastou, na telefon nebo doklady.

Jak se vám líbí?

Snowboardisti v modré barvě.

 
 Nebo lyžařky ve studených tónech růžové a fialové.

Jak jsme na Náplavce fotily jaro II. díl

"Dáš si kávu?"

"Ano - děkuji moc."

"A nedáš si třeba vajíčka?"

Už se mi v životě stalo mnoho krásných věcí, ale že by mě někdo ráno líčil a někdo jiný by mi k tomu chtěl dělat na snídaní míchaná vejce, takové blaho bych nemusela přežít. Míša a její muž jsou tak milí lidé, stejně jako jejich tři děti, jen jedna věc mi to brzké sobotní ráno, než jsme se pustily do focení kabelek na Náplavce, nedá spát. Kam dali ty věci?! Jejich byt je totiž dokonalý, barevně i stylově čisťounký, jen sakra nevím, kde všechno mají. Prázdná kuchyňská linka, prázdná stůl, prázdná umyvadla v koupelně.

"A dívala si se do vany?" ptá se mě fotografka Katarína.

"A do pračky?" chichotá se s telefonem v ruce Aňa.

Ani holky na místě srazu nemohly uvěřit, jak někdo takhle dokonale může bydlet, ale i tak jsme vzaly perfektní Míšu do naší Mitnik party a pustily se do jarního focení.

Každá scéna se fotí a točí v průměru natřikrát. Míša mi ještě finálově přečísla vlasy a přepudrovala nos - a já šla na to. Schody od hodin na Výtoni dolů k Vltavě jsem seběhla jednou, zpátky nahoru, podruhé a potřetí. Kameramanka i fotografka byly spokojené, a když jsme se vrátily zpátky na místo, kde stála obří cestovní taška na kolečkách s dalšími mými kabáty, barety a košilemi na focení, stály vedle ní nehnutě i čtyři cizí ženy.

Vedle sebe měly taky na kolečkách mobilní stojánky, v nich časopisy a navrch citáty o Bohu. No, každá holčičí parta tráví víkendová dopoledne po svém. My karmínovou baretku vyměnily za růžovou, kabát s rybí kostí za oversize antracitově šedivý a posunuly se dál. Aňa mi ke kochání se Pražským hradem z Rašínova nábřeží nasadila na nos své sluneční brýle, ze kterých mi šla za chvíli hlava kolem. Ač jsem si včera nedala ani kapku alkoholu, z Aniččiných dioptrických brýlích jsem ve vteřině měla kocovinu jak blázen. Přesto vám ale takové brejličky na focení doporučuji. Trpíte-li stejně jako já ostychem před objektivem, tak tím že foťák skoro nevidíte, dost se studu zbavíte. Věřte mi.

Čemu jsme pak nemohly uvěřit my, byla madam, která koukala zcela zblízka do mé cestovní kabely a už už to vypadalo, že po jedné z manšestrových tašek sáhne a odnese si ji. Když jsme totiž měnily další můj outfit za medový kabát, hořčicový baret a košili s kobaltově modrými proužky, paní si asi myslela, že kabelky na Náplavce prodáváme. Zaujala ji hlavně moje britská novinka s kárem a vůbec jí nevadilo, že nemáme stánek nad hlavou, jenom zavazadlo u nohou. Stála asi centimetr od nás, a kdyby ji její muž s nevolí neodvedl, určitě si ode mě něco koupí.

Stihly jsme se tomu kratičce zasmát a já už stála v řadě na kafe. "Prosím vás, mohla by mě tady kamarádka natočit, jak si u vás objednávám kávu? Já šiju tyhle kabelky a my dnes tady na ně točíme reklamu ..." "Madam, vy jste první člověk na světě, kdo se mě nejdřív zeptal!" usměje se opravdu zeširoka vysoký pán, který mi připomíná mého strýce Lumíra. A pak už jde vše hladce - muž i jeho žena se smějí, makají na latte artu, Anička natáčí nejdřív zleva, pak zprava, detaily zblízka a na závěr celek. A přestože se nám všem stále trošku kouří zimou od pusy, atmosféra je vřelá. My s Katarínou naoko brebentíme nad porcelánovými šálky s kávou, hrajíc dvě kámošky na kafi. A vesmír nás v tu chvíli tak miluje, že se uvolní i lavička u vody, my na ni skočíme, Kačka přitlačí své plné rty na hrneček a kameramanka natočí i její sexy obtisk.

Takhle to ale nemáme vždy. Při mém kabelkovém focení už nás hrubě až vulgárně vyhodili z podolského přístavu a v kavárně na Novém světě měli z našeho natáčení takový amok, že jsme tam nemohly ani záchod. Taky jsme potkaly podivína, který fotografce Katce tlačil do dlaně svou vizitku, přál si, aby jej vyfotila hned na místě a fotky mu pak poslala. A dnes na Náplavce k nim přibyl i vodník. "Nechcete si mě vzít za manžela?" přilepí se na mě zelený mužík s červenými pentlemi na klobouku, zatímco já pózuji s panoramaty Hradčan v zádech a zakotvenými loďmi na pravoboku. Naštěstí to ani nemusím glosovat, pač hastrman asi řekl, co potřeboval a rychle kráčí dál. Tak rychle, že ho má Kačka na fotce jen půlku.

"Davide, Davidééé!"

Zakloním hlavu a volám nahoru. Finálovou scénu totiž s holkami fotíme v ulici, kde se natáčel film Prvok, Šampón, Tečka a Karel a mě by z téhle čtyřky nejvíc bavil právě David Švehlík, který v ulici Na Hrobci šplhal po okenní římse. Dneska ale Davča nikde nebyl, neviděla jsem ho. A doma nebyla ani kočka, které kdosi lehce po poledni kurýrem poslal obrovský puget rudých růží. Poslíček během našeho natáčení zvonil a volal asi patnáct minut, a jestli měla tahle květinová story happy end, nevíme. My už musely domů. Zmrzlé, nakoupené, vyfocené úplně.

A jaký víkend jste měli vy?