pátek 17. května 2019

Kdepak ty, ptáčku, pračku máš?


Etuje. Omyvatelné. Nepropustné. Ani dovnitř. Ani ven! A můžete je prát i na třicet stupňů v pračce.
...

Pro všechny holky, co plavou. Co mají styl. Plavecký i v životě!
Ve dvou velikostech. Menší a větší. Světlé, tmavé. I ve zvýhodněném setu po dvou.


Velká taška Ptáček - 30 na 20 cm - něžná, jemná, dívčí, asijská.

Veliká taška Labutě - pro milovnice věrného retra.
středa 15. května 2019

Návod na dětskou oslavu


Smíchejte milion kamarádů vašich dětí
s bambilion přátel vašich, kteří se do toho všeho umí tak fantasticky položit a kouzelně nadchnout, že nad jejich synergii prostě nic nemá!

Stokrát se pomodlete za slunko a teplo na páteční odpoledne.

A dále k tomu stačí už jen přidat manžela, který za dopoledne nasmaží dva pekáče řízků, namíchá dva saláty a nachladí basu. Zatímco vy noc předtím upečete nepečený dort podle Bjukitchen a tvarohovou buchtu podle vaší mamky.
...

Letošní narozeninová party chlapečků měla kouzelnické téma.
Avšak u nás teď super oblíbeného mistra Pottera ještě protentokrát vystřídala domácí pohádková esa.



...
Pod disciplínou Kouzlus mňamosus je skrývalo ochutnávání dobrot s šátkem přes oči (třeba čokoláda, mandarinka nebo hořčice, blee).


Králíci z klobouku kouzelníka Pokustona skákali v pytlích jak o duši!

Na stanovišti u Zuzici se mělo čarovně malovat zmizíkem do inkoustu.
Ale bacha - ať nekoupíte špatné zmizíky jako já, které nefungovali. Berte ty obyčejné, nikoli s přepisovačem na druhém konci.
A tak my aspoň honem improvizovali s voskovkami a inkoustem.



V písku se hledalo bižu, což by se na první dobrou mohlo zdát jako poněkud primitivní zábava,
ale schválně to zkuste, je to zenově vtipné!
(I když tedy náš rodinný mudrc Kubínek tam málem přišel o rozum, jak hledal a hledal a hledal ...)

Zahradní a nejoblíbenější klasika, tentokrát se tahaly vagóny v železniční zastávce černokněžníka Zababy.


A ještě chill-out zóna.




A veliké týmové finále. Stačí vám k němu dvě partičky a dvě nejobyčejnější obruče hula hop.

Nesmíte se pustit, za to co nejrychleji provléct obruč všemi členy ve vašem týmu!


Což byl nervák i tělocvičná srandička najednou.

A pak už za odměnu všem zpoceným cuc na kládě.




Tak všecko nejlepší, Miki a Kubo!
A pevně doufám, že pařit jsem vás v životě už naučila pořádně. Užijte si to a užívejte!!!

pátek 10. května 2019

Měla vlasy samou loknu


Středeční rozhovor na DVTV se mnou naprosto pohnul. A od té doby vlastně nemyslím na nic jiného než na své vlasy.

Proč já mám vlasy krátké? Proč jsem se tak nechala (navždy!) ostříhat pár dní po svatbě? Proč jsem až do svých šestadvaceti tolik toužila vypadat jako Julia Roberts? Proč jsem celý gympl noc co noc spala s pěnovými natáčkami na hlavě, aby měla vlnitou kštici? Proč jsem si v osmnácti nechala své dlouhé vlasy kompletně spálit nepovedenou trvalou? A kdy mě ta romantická představa dívky-víly opustila? A proč mně se všecky jiné krátkovlasé ženy tak líbí, že se za nimi otočím na ulici?

Souvisí naše vlasy se sexuální dostupností, jak tvrdí etnolog? Je pravda, že jsou krátkovlasé kočky méně sexy? Méně ženy? Co vše tedy demonstrujeme svým účesem? Postoj, odvahu, protiproud? Nebo je to jen reakce na naši genetickou výbavu? Znamená něco upravená hlava, pravidelná péče a pěstěný střih? Je k něčemu nemít v třiceti sedmi šedivé vlasy? Jak moc je pro nás důležitá vlasová přirozenost a jak pohodlí?

A co teprv mýtická představa síly ve vlasech?
...
Odpovědi nechám na vás, ale ať už jste typ princezna či typ Audrey,
ať vám více lahodí na pohled na výpravnou přírodu nebo dáte přednost čistému minimalismu,

ať nosíte kabelku malou či velkou,
A nepřehlédněte ani mé nové roztodivné kosmetické taštičky - i tyhle malé etuje si zaslouží vaši
velkou pozornost!


Moje čerstvě krátké vlasy s květnovou novinkou - barevnými echino psaníčky s ptáčky.



Nebo geometrický minimalismus v retro petrolejových tonech.

Který se vůbec nebojte je odvážně kombinovat. Ano, někdo všechny ty bandasky dětem nosit musí, ale to ještě neznamená,
že maminka nemůže být za dámu!

čtvrtek 9. května 2019

Jak se dělá galerie


Nenechte se mýlit. Ač název zní naučně a slovo galerie noblesně, s touto brněnskou knížkou se vám do ruky dostane veliká a velmi zábavná dětská encyklopedie.

Úvodní třetina skutečně velkoformátové knihy je očekávaně věnována dějinám sbírek obrazů. Jak galerie vznikaly, na světě i u nás. jak se k tomu přičinil osobitý císař Rudolf II. nebo jak na počátku dvacátého století naletěl Vilém de Bode falzu údajné busty od Leonarda da Vinciho. Tyto pasáže si s dětmi můžete číst společně, můžete se k nim vracet nebo si z nich vytahovat bizarní zajímavosti typu bezoárových kamenů, kterým se v minulosti prý připisovala magická moc.

Následující dvě části knihy vás však svým obsahem a svou dynamikou myslím strhnou výrazně více. Ať už galerijní prostředí dobře znáte nebo ať už jste touto výtvarně uměleckou oblastí zcela nepolíbení. Knížka je takový řez galerii a vy se u ní budete bavit, budete se smát. Tvrdí se v ní, že návštěvníkem galerie může být každý, kdo se zajímá o věci kolem sebe, má cit pro krásu a baví ho se dívat na svět i jinak, než bývá obvyklé. Ať jste se v definici poznali nebo nebo ne, pojďte, provedu vás. Důvodů, proč jít do galerie se nabízí řada - někdo chce být v obraze, někdo v tichu; někdo tam jde tvořit, inspirovat se, jiný snít. Někdo tam míří na kafe a další dva na rande. Velmi pečlivě ilustrovaná publikace v kombinaci s hojnými popisky a vysvětlujícími texty vašim potomkům i vám(!) představí, kdo v galerii pracuje a krom ředitele, manažerky sbírek, lektorů a knihovnice neopomene ani citlivě vtipně zmínit správce budovy, pokladní a paní uklizečku, která si "musí dát pozor, aby nesmetla žádný umělecký předmět". Díky precizním obrázkům a návodným schématům se dozvíte, jak se umělecká díla v galerii chrání nebo jakými cestami se do ní vůbec dostanou.

A v poslední fázi knihy to všechno vypukne. Dozvíte se totiž, jak se dělá výstava. Projdete se cestou od úvodního výborného nápadu kurátora, přes napínavou přepravu děl na místo, po práci grafika či galerijního pracovníka public relation. Knížka vám na svých několika stranách umožní ještě dál otevřít její dvojlisty a vy před sebou na velkoryse rozložitém formátu čtyř stránek s našponovaným napětím studujete, jak náročná i radostná může instalace výstavy být. Velmi úsměvné je pak názorné otištění dvou smyšlených recenzí na fiktivní výstavu Zahrada záhad. Jeden kritik ji velebí a oceňuje jedinečný výběr uměleckých děl napříč historií, druhé noviny instalaci naopak strhaly a nazvaly ji galerijním zmatkem připomínající prales, kde okamžitě zabloudíte. A tak to, milé děti, v životě bývá!
...

A vám, rodičové, tuto knihu s největší upřímnosti naprosto doporučuji. Protože
ke všemu, co známe a pochopíme, získáváme rázem jiný vztah.
A v reálu se nenechte odradit
občas pedantskými kustody, jindy nedotaženou či absentující výtvarnou dílnou pro děcka vůbec.
Choďte spolu po výstavách, a když už jste náhodou doma - listujte si druhým, rozšířeným vydáním této knížky.

David Bohm ji ilustroval natolik fundovaně, přitažlivě, živě a s nadhledem, že na jejím konci budete mít obrovskou chuť hodit se hned do gala a běžet honem do vaší nejbližší pobočky.
(Snad i proto je na přední i zadní předsádce knihy mapa celého světa s národními galeriemi.)

Vydala Moravská galerie v Brně (2018).

Mapa galerií světa - kdo byste měl puzení za uměním rovnou cestovat!

Podle našich chlapečku je knížka vhodná od pěti let, ideálně 8 až 12 a soudě podle sebe horní hranici vidím neomezeně!

Rozkládací dvojstrany a časová osa výstavnictví jako na dlani.


Však jen ať naše dětí vědí o Tracey Emin a její posteli (1998).




Velmi šikovná nápověda.

A kvízová otázka na konec, i když nejen ta vás přiměje si celou knížkou společně listovat znova a znova.