pátek 17. srpna 2018

Letní slevy kabelek


Holé nohy a kdoví co ještě.
Proužky i kostičky.
A bezstarostné úsměvy a opocené tváře - protože léto ještě nekončí!

Tak využijte mojí sezónně nižší cenu prázdninově naladěných tašek.
Berte tu, co se vám líbí a já vám garantuji, že ji stihnete vynosit ještě dosytosti.

...







Prostě jako u nás doma: pohoda jazz.
čtvrtek 16. srpna 2018

I k nám přijela


P.O.U.Ť. Čas a děti - oboje sladké.





středa 15. srpna 2018

S Willy Fogem okolo světa


Jsem Willy Fog,
všem známý, mám dobrodružné plány,
dlouhou cestu chystám.
Mám pověst gentlemana,
můj život to je změna, důkaz hned vám dám ...

Procestovali jsme s ním celý svět - za sedm dní! A přitom se nehnuli z jihočeského statku. Začali jsme přiléhavě horkou Afrikou. Naše děti v opravdu nehraném potu tváře nosily těžkou vodu okolo rybníka. Asijský den se jedlo jen hůlkami a tančilo za zvuku cinkajících zvonečků v písni ladnými pohyby jako papírový drak štěstí. Austrálii jsme projeli hlavně na podivuhodných zvířatech. Amerikou nás divoce provedli rudí indiáni. Za antarktický den jsme snědli při letním teplotním rekordu v Česku co nejvíce zmrzliny na přírodním koupališti Malvíny v Třešti. A kulisami pro náš závěrečný evropský den nám opět byla renesančně ladná Telč.

Ještě před odjezdem na chalupu dostalo všech osm dětí poštou domů do schránky své nové pasy, do kterých za náš společný týden nasbíraly plno vtipných razítek a zasloužených odměn. V klidných chvilkách jsme si stíhali i rozvitě číst z přivezených naučných knížek, ale asi nejdůležitější pro nás bylo se každý den pořádně zchladit: třeba na městském koupališti v Dačicích nebo u rašelinového rybníka Velký pařezitý. Výtvarničili jsme. Běhali. Stavěli Velkou čínskou zeď nebo apačská týpí v jehličnatém lese. Pro někoho byl lví W.F. ze začátku "Bublifuk" a náš Mikeš zas na úvodní otázku, jaké znáte světadíly, po cizí odpovědi Evropa ještě sám honem dodal Evropa 2.

Děcka si to myslím užila. Nový šíp ze dřeva omylem naštěstí letěl jen do krku a i pár žďuchanců a ostře myšlených slov mezi malými milými dětmi padlo. Nic však nepřekonalo Vaškův hlasitý výrok: "Mamííííííííííííííííí, Oliver mě zabil."

Ale nejeli jsme do Sumrakova jen kvůli prťatům. I když i my se umíme rychle poškorpit - třeba kvůli (ne)uklizené mrkací panně - ale ty večery! Plně nachlazené skleničky, křupavé tyčinky a nohy nahoře nás čtyři matky pěkně pohodlně čekaly vždy tak okolo půlnoci - hned co všichni usnuli (a ještě se nestihli znovu probudit) a my jsme si detailně připravily/namalovaly/nalepily/ušily program na další den. Byla to s holkami velká srandička. Všechno jsme si řekly, navzájem doporučily, pochválily i nedoporučily a se značnou úlevou zjistily, že náš pravidelně se objevující černý chlup na bradě nemáme jen my samy. Navíc věřím, že naše přátelství navždy utužilo, když jsme společně hluboko v noci usprejovaly k smrti lakem na vlasy sršně o velikosti dětské dlaně. Ten euforicky úlevný holčičí smích po tom snad ani nechtějte slyšet.

Vejdi k nám, Willy Fogu.

Naše pravidelné a tajné noční přípravy vzkazu dětem na ráno.

Pro africký den patřiční afro make-up, kdy inspiraci jsme si vybírali tady.
...
A hned africká divočina na laně.


Domorodé nošení košů nebo knih na hlavě v různě náročných terénech.

A hlavně nošení (pitné) vody (z rybníka).
...
V jednoduchých plastových květináčích z hobbymarketu
jsme tatínka Petra nechali předem vyvrtat dírky a špagátem je navázali na kulatinu.
Úkolem dětí
bylo nabrat si vodu podle odhadu své síly, oběhnout s náloží vodní plochu, a pak jsme jimi donesený objem přeměřili na jednotku
denní spotřeby africké rodiny.

Pěkná makačka!

Partička.

Místy gang.
...
Každý náš nový den vždy začal razítkovými rituály do pasů.


Asijský den se stavěla (ze dřeva) Velká čínská zeď.

A studovala filosofie a výroba draka štěstí.


Každý si svévolně pomaloval jednu svou kartonovou krabici.


A opatřil si ji barevným krepovým ocasem.

Výsledná kouzelně spontánní taneční choreografie za zvuku cinkání z youtube už navždycky bude patřit k rodinným video-klenotům.

A jasná čína k obědu.

Hned při příjezdu každý způsobilý účastník našeho světového zájezdu
dostal
velkou stírací mapu světa a byl z toho pěkný posnídaňový zvyk - odhalit si nový kontinent, který nás dneska čeká.
(Navíc děcka se tak hezky orientovala v zeměpisném prostoru i prázdninovém týdenním čase.)
...

Pak už jen svačinu s sebou a vyrážíme ven za humna.


Australský den a klokaní utkání s vlastním plyšákem v rádoby kožní řase.
...

Nebo "vylez na strom a sněz list jako koala"!


A parné odpoledne u rybníku Velký pařezitý. Mateřské Před a Po nebo spíš Po a Před.

PS: Lůca samozřejmě věděla, že ji fotím.
Což píšu pro nás všechny, které bychom si při pohledu na její obdivuhodně vycvičené břicho měly obratem obrovskou chuť
jít se oběsit na kojící podprsence.




Během amerického dne si podle tajemného vzkazu děti našly své vlastní luky a šípy v lese.
A řeknu vám, všechny děti bavilo si z nich zastřílet.


K pořádnému náčelnictví pak už jen chyběla autorská čelenka.

Širokou gumu si děti ze zadní strany podlepily papírovou malířskou páskou,
která jim hezky pomohla přichytit roztodivně barevná peříčka (koupena ve výtvarných potřebách).
Aby si pak z vnější strany mohly na čelenku vyšít indiánský vzorek, jaký je napadlo.


A jsou hotoví!

"Jen si pěkně, dětičky, oloupejte brambory na večerní hranolky!
Hranolky z brambor, z největšího prospěchu z vynalezení Ameriky."

Antarktický den a přes noc zamrazené předměty ve formičkách na mufiny.


A už poslední kompletní obrázek na rozloučenou ze zámecké Telče
a
veliké těšeníčko na našeho tátu, který ve stejný čas cestoval skutečným světem. A který taky znale ví, 
že láska: prochází duty-free shopem.