pátek 18. října 2019

Londji: Paper family


Zatímco dneškem končí soutěž o voucher na nákup v secondhandovém Brumlovi, ráda bych vám ukázala, že zánovní se dají kupovat i hračky. Objevila jsem totiž, že náš oblíbený originální on-line obchod Hračky odjinud má kolonku Bazar, kde si můžete vybrat tvůrčí a zábavné kousky s drobnou vadou. Zato za lepší peníz!

My s Týnkou jsme bez dlouhých holčičích úvah sáhly po panenkové papírové sadě od španělské značky Londji a vůbec nechápu, jak jsme dosud mohly bez této ploché rodiny žít. Kartonová mamka, kartonový taťka, brácha a ségra - okatí a nahatí, jen v prádle. A k nim pět variací stylového šatstva, které jim obléknete pomocí tradičních titěrných háčků z papíru na ramenou a nohou. A už si hraješ!

To chceš. Panďuláčky ve slavnostním gala. V zimní i letní módní verzi, ve víkendovém pohodlí; celkem se šatníkem o dvaceti nepřehlédnutelných modelech. Tato papírová skládanka vyrobena v Barceloně(!) je z recyklovaného materiálu - jak je pro katalánskou firmu Londji léta typické. Tak to zkuste taky: pořídit si pro sebe něco pěkného v sekci Z druhé ruky.

A ještě - nenechte se zmást všemi těmi vrstvami pudrového tylu. S hravou sadou se u nás baví napříč genderu, oblékají i chlapečči. A když jsem teď v pondělí ráno - už v prázdném ztichlém domě - našla na kuchyňském stole malinkou maminku a tátu v oblečcích hrdinů se škraboškou přes oči, úplně jsem v těch svých měla slzu.

...
Kdo by to všecko chtěl vidět i v pohybu, nabízím ukulele video a e-shop Hračky odjinud má pro vás zase
slevový kupon na 11%.
Heslo je Rosa.
Tím spíš nepřehlédněte jejich novou velkou nabídku Co (malého) do adventního kalendáře!

Té už snad chybí jen kabelka!


Kartonové postavičky mají i šikovný kolmý stojan.


A tady je ten jediný fousek na kráse - my měly v sadě už část oblečků vytlačených z mustru. Což je opravdu maličkost až nic.


Inventura celé garderoby pro vás a dole inventura Týnky, kdo (a v čem) jde zrovna kolem nás.

čtvrtek 17. října 2019

Jako šafránu


Teplá žlutá. Pěkná žlutá.

Medová, hořčicová, okrová. Ale taky kari nebo šafránová. Vyberte si jméno, na které máte sami chuť, protože vám nesu tuto velikou kabelu s pravidelným rastrem, navíc ušitou ze sezónní vlny.

Oversize taška s šedivou koženkou si bude hezky rozumět s vašimi vzory, ale zazářit umí i sama.
A kdo byste toužil po stejně objemném zavazadle, leč v tradičnější variantě s červenou či černou, 

Přeju, ať vám to spolu ladí!



A jemný detail silných uchou.

pondělí 14. října 2019

Byl to nejkrásnější den v roce


A my zrovna fotili naše podzimní novinky z kolekce To je moje.

Zatímco se zlaté slunko opíralo do zeleného listí, zatímco hrdé ibišky okolo plotu už skoro opadaly, zatímco keře pivoněk ještě nestihly úplně zhnědnout a uschnout. Zatímco bylo teplo na tričko. Vítr foukal a my v trávě klouzali na ořeších jak na bruslích. Zatímco zrály asi už fakt poslední měsíční jahody. Zatímco naše kyselé hrozny stále nezesládly a šípky se propíchaly až k sousedům.

Všecko to vyšlo. Děcka se k sobě přilepila láskou a medem
a za foťákem opět stála trpělivá Katarina Čechovská Photography s převelikým pochopením 
pro Kubův, Mikiho a Týnčin vzestup a pád cukru v krvi.

Těším se na výsledek, na hotové profi fotky - pro velkoobchod, pro časopis a festival; pro vás,
ale vlastně už teď cítím spokojenost a vnitřní klid. I když se Kubka naoko naštvaně domáhal větší přítomnosti na fotkách. I když Týnka béžové šaty To je moje kritizuje pro malý podíl růžové barvy na nich. 
I když se všichni tři nakonec porvali o jednu peřinu v křesle.

Fotili jsme dopoledne a od oběda už jen pečovali o zahradu. Vysbírala jsem další tři bedýnky vlašáků a promasírovala trávník hráběmi. A jak honem začalo zapadat to hřejivé slunko, stihli jsme venku i kafe. 
Než zazimujeme i stůl a zalezeme zas domů.

A ať už věříte v nikdy nekončící pěkné počasí nebo se nemůžete dočkat pomalých dní za pecí,
neseme vám všem nové trio plecháčků.

...
Všechny ilustrovala Jana JouJou Nachlingerová. A všechny mají na dně holčičku, co vás postaví na nohy!
Smaltový hrneček 
na tři a půl deci tepla do žaludku - je balený v recyklované krabičce s komickou nálepkou.
Tak co vy? Jste taky doma tři? Tři děti? Nebo minimálně trojí nálady?

Všechny tři hrnečky s černým lemem mají stejný objem a moc jim to spolu sluší.









Tak ať vám z nich chutná.

A ať si máte vždy s kým připít na zdraví!
pátek 11. října 2019

Seconhandové děti podruhé


Slavím teď výročí, rok mojí fotografické spolupráce pro internetový obchod dětské módy z druhé ruky a mám pocit, že se mi za těch dvanáct měsíců změnil svět. Prostě jsem svým dětem přestala kupovat nové oblečení.

Vybírat dětské kousky z druhé ruky se stalo mou vášní. Listovat si tiše nekonečnou on-line nabídkou a hned vidět v produktově nafoceném oblečení, jak asi to bude mým dětem slušet naživo. Český e-shop Brumla své zboží pravidelně doplňuje dvakrát týdně - v pondělí a ve čtvrtek v osm hodin ráno, leč v tento čas na jeho stránkách nejsem. Zkusila jsem to jednou na dovolené, nabídka strakatého zboží byla v tu chvíli opravdu výrazně větší, ale mě na to neužije. Prostě neumím soutěžit; v životě jsem nikoho nikdy (v ničem) nepředběhla, takže ani rychlý lov moc fajn právě vložených oblečků mezi ostatními nakupujícími maminkami pro mě nebyl. To jsem tam spíš hluboko v noci, kdy vidím, že se ani nikdo jiný na zboží nekouká a pod rouškou tmy si skládám do nákupního košíku všechny ty květované šatky pro Týnku, zeštíhlující vodorovné proužky pro Mikiho a šedý minimalismus pro našeho maximálního diskutéra Kubku.

A odkud britské zboží z druhé vůbec pochází? Na položený dotaz od slovenské ambasadorky majitel Brumly pospal jeho tři možné původy. Jednak z tradiční anglických sobot Door to door, kdy majitelé vystaví před dům, co nechtějí a mají uklizeno. Nebo z textilních kontejnerů, kam ostrované odkládají už nepoužívané oblečení. Nebo ze školních či charitativních sbírek, což je v případě Brumly ten nejčastější případ. Zatímco u nás bylo a je tradicí ve škole sbírat papírový sběr, v Británii nosí děcka oblečení. Škola nebo charita jej následně prodá a za utržené peníze financuje své vlastní projekty.

Zboží na Brumlovi je velmi levné. Což v kombinaci s velmi častou nenošeností dětských kousků šatníků, z něj dělá bezkonkurenční zdroj marnivé radosti jedné povrchní mamky. Co chce mít své děti jako z Burdy. Stylové a osobité. Jinačí a hravé. Retro a své! Aniž by kvůli mému parádivému vrtochu muselo na planetě vzniknout další|zbytečné oblečení. Zbožňuju to. Vybírání, kombinace, ladění - jenom z toho, co je! A co už někdo (chvíli) nosil. A baví mě furt a stále někomu z vás odpovídat, odkud že naše dětí mají ty úžasné hadry a následně se s každou druhou mou kamarádkou, známou i followerkou na instagramu "hádat", že to přece není možné. Že mám beztak jako ambasadorka tajné předkupní právo; že ony na Brumlovi nic tak pěkného neviděly.

Ale viděly a nakonec koupily. Stačí to zkusit. Dát si na to chvilku času, vybírat ve dvou velikostech a těšit se, co krásného vám cvrkne do nosu. A pak už se jen jak malé děcko tetelit radostí nad velkým doručeným balíkem - a za hubičku. Jsem ráda, že už se raduje i Andrea. I Martina. I Lucka. Že šířím eko šetrnou cestu k fešn autfitům kudy chodím.

A ať už jste na second-handovém způsobu nakupování taky závislí dávno nebo byste jej rádi zkusili poprvé,
mám tady dnes pro vás soutěž.

O voucher v hodnotě 1000 korun na nákup u Brumly.

Stačí, když mi do příštího pátku, 18. října napíše do komentáře na blog
vaši vlastní ekologickou vychytávku, kterou sami praktikujete, a která účinně šetří naši zem.
(A připojte svůj e-mail - ať Vás po šťastném vylosování můžu kontaktovat.)

úterý 8. října 2019

Látka už je na cestě


Stýskalo se vám?

Letos na podzim se vracíme k naší první látce - s ilustrovanými obrázky z předsádky knížky To je moje na bílém pozadí. Z východočeské továrny nám s Janou JouJou Nachlingerovou už dorazil vzorek ke schválení, my na něj kývly a teď jen čekáme. Na stoprocentní bavlnu. S gramáží 145g/m2. V šíři sto padesát centimetrů. Až bude hotovo.

Koupací kačenka, klučičí auto, proutěný koš, první bota, maňásek na ruku, dřevěný kašpárek, hluboký kočár, červená klouzačka, náš domek, srdíčko z lásky, židlička na krmení, vanička na mytí, jablíčko na svačinu a chrastítko do ruky jsou tam a pro vás se z nich chystá dětské povlečení, polštáře do pokoje, šatovky bez rukávů i volná metráž.
...
A pro zkrácení si dlouhé chvíle než štočky dorazí,
střihla jsem rovnou do zkušebního tisku a ušila Týnce zavinovačku pro panenku.

Čtverec padesát na padesát, dovnitř jsem si našpendlila stejných rozměrů duté vlákno, aby to pěkně pevně drželo a zrubu sešila ze tří stran k sobě. Zavinovačku jsem pak přetočila na líc a poslední stranu jsem čistě zapošila dovnitř. Nakonec jsem k ovázání ušila ještě metrovou mašli - protože toto je moje láska.





středa 2. října 2019

Svatby podle Mitnik


Moje sestra se bude vdávat. Jooo!

A v den její pomyslné rozlučky se svobodou jsme si nejdříve adrenalin vyšponovaly na plno společnou únikovou hrou, abychom se pak vydýchaly na symbolickém vázání věnečků. Martinu Malou (Kurator) jsem si s jejím současným projektem Uvila radost přivezla do brněnské kavárny Flexaret. V pátek večer jsme spolu vyjely z Prahy, předtím jsme se neznaly, ale tři hodiny na D1 v hustém dešti - v autě plném nejvoňavějších květin v kýblech zapříčených za sedadly - daly vzklíčit našemu čerstvému přátelství.

Moc se navzájem neznaly ani sestřiny kamarádky. Ale posaďte deset holek okolo stolu! To si spolu upletete nejen kytkatou krásu se stuhou do vlasů. To se spolu zapletete. Do řečí a dávných historek. Na stonku šípky a duhový nevěstin závoj. Hortenzie, hloh, parvifolia, fialkové limoneum, kanadský javorek a eukalyptus. V květináči vřes, drátovec a ve vodě cypřiš. Kdo se nejdřív bál, byl nadšen. Kdo se těšil, chce jít zas. Jemná práce s přírodou, kterou si pomalu omotáváte drátkem. Ustřihnete snítku, přidáte zelené, navážete k sobě a vážete dál. Hodina nic neznamená, hodiny se zastaví. Nejde to rychle a nejde to urychlit. Naštěstí! Chce to svůj čas, soustředění se na ruce, mít vlastní koncept, držet se ho pevně nebo jej střídavě opouštět. Hlavně ale nikdy z ruky nepouštějte drátkový kotouč, radila nám bodře všudepřítomná a zeleně zamilovaná Martinka.

Uvily jsme, co se dalo, a pak s věnci jak z Vlčnova běžely dál nočním Brniskem a udělaly jsme dobře. Uvily jsme si to tak špičkově, že ani s nedělní špičkou nad ránem nám z vlasů nevypadl ani kvíteček. Myslím, že to bylo zas tou ženskou sílou. A z radosti z brzké veselky. A z kamarádství. A z pečlivě připravovaných překvapení. Je toho moc. V životě je toho moc, všichni někam pořád letí. Ale když si pak najednou sednete, s blízkými, se svými. To povídání. Když si ze společného dětství vzpomenete i na to, co už všichni dávno zapomněli. Nebo když nečekaně zjistíte, že k plánování společné rodiny některým mužům stačí jen pohled na prsa těhotné sestřenice své budoucí manželky. To je ono. Arteterapie. Dary země. Magie věnce. Síla rodiny. Síla rodu.

Je lepší vít spolu, než na sebe. A je dobré ctít přechodové rituály!

Café Flexaret.









Naše nevěsta a její družice.