pátek 17. ledna 2020

Prošev, prosím


Šití z proševu od mě vždycky vyžaduje soustředění na sto deset procent, tím spíš z proševu šusťákového - klouže a vlní se, jak se mu zachce. Ale ať. Vždyť já si stejně látky pro své tašky a taštičky nejvíc vybírám podle dezénu a barvy. A hlavně - když se mi něco líbí, nemůžu jinak!

V lednové premiéře bych ráda nový svěží vítr do svých e-shopových polic nafoukala poetickou Hvězdnou oblohou na temněmodrém podkladu a dvěma hodně retro odstíny z šedesátých let. Ale nepřehlédněte ani omyvatelné kosmetické kabelky s vizuální chutí kávy nebo velmi romanticky rozkvetlé větve mandloně.

Marta, která si svou etují ode mě koupila jako letos úplně první, na instagram napsala, že si ji bude brát do posilovny a sauny. Tak ať se letos také chystáte shazovat přebytečná kila či zbytečné závazky, nabírat svalovou hmotu či nové výzvy, ať se už přes rok budete potit i mimo parní lázeň,

přeji si, ať jsou vám k tomu Mitnik kabelečky pevnou a krásnou oporou!!


Stylové ladění do klidného retra.

Energie tepla.

Modrá a červená - to jsem celá já (a) Mitnik.



Mile pastelová podšívka.




...

I omyvatelné kousky z povstvené bavlny - Kávové retro.

A příslib blížícího se jara na konec.
středa 15. ledna 2020

Chang, P.: Tajemný kufr pana Benjamina


Příběh pana B. si můžete číst v mnoha vrstvách. Buď jako detektivní story váženého občana, který musí náhle a nedobrovolně opustit svou zemi a daleko lépe by se hodilo, aby při tajném překračování hranic cestoval bez svého obřího a tudíž nepřehlédnutelného kufru. Nebo tento skutečný příběh svým dětem můžete zapustit do kontextu válečných dějin Evropy, abychom na ně nezapomněly. A tuším, že mnohým z vás to taky nedá a pustí se doma i do rozhovoru o současných motivech a osudech uprchlíků našeho světa.

U nás byli Miki s Týnkou napnutí dramatem, zatímco Kubka nejdřív nutně potřeboval vědět, co v tom mýtické kufru teda je!! Když si však kromě všech vážných i komických spekulací v knížce přečetl i větu: "Ne, ne, moje teorie je, že sepsal nějakou teorii jako odpověď na moji teorii.", byl konečně (filosoficky) spokojen.
...

Předškoláky osloví především velký formát, nádherné celostránkové ilustrace a napětím našponovaný děj. 
A pro začínající čtenáře 
by knížka s šikovně krátkými texty mohla být výborným dárkem k prvnímu vysvědčení.
Mě si nejvíc získala pravdivými reáliemi, něžným humorem v těžkých chvílích a hlavně svým 
filantropickým přesahem. Miluju své děti znepokojovat - s láskou!

Napsala a ilustrovala Pei-Yu Chang, která vystudovala německý jazyk a literaturu v Tchaj-peji a ilustraci 
v Műnsteru; Tajemný kufr je její první dětskou knížkou. 

Vydal Albatros.

Už jen ta předsádka fascinuje!

Pan B.

Tak šly dějiny.


Nejen ilustrace, ale i typografie je mimořádná a poutavá.

A něco málo z otevřeného konce.
pondělí 13. ledna 2020

Tři krát květiny, prosím


Moje babička minulé pondělí oslavila své osmdesáté páté narozeniny. A protože už léta odmítá dary - knížky, šály, kosmetiku nám po čase vrací, vymyslela jsem, že ji zkusíme potěšit květinovým triptychem. Můj plán - nechat si navázat puget, Kubka, Miki a Týnka jej zvěční a já jejich obrázky nechám dát do jednoduchých dubových rámečků, které pak pra|babičce společně předáme na rodinném setkání na konci měsíce zase s úplně stejnou kytkou!

Ač původně jsem v hlavě nosila spíš představu hojné a divoké luční kytice, nakonec jsme se s květinářem u nás na vsi rozumně rozhodli pro dlouhé růže. Jsou velmi tradiční a statečně zvládnou i naší cestu do Havířova. Ale abych to svým dětem nedala tak lacino, alespoň jsem sáhla po duhových květech. V pátek jsme si puget nechali navázat, děcka se v sobotu do toho pustila a teď už si jen za dva týdny - až přijde čas narozeninové slávy - opatříme na stejném místě stejný svazek stejných růží.

...
A ještě - na začátku naší tajné květinové mise jsem váhala,
co s tou první pořádnou kyticí budu pak dělat, ale teď si ji doma úplně hýčkám. Všecko mě to dojímá,
děti, babka i velké chystané odpoledne. Těším se a modlím, ať všecky ukecám na tisíce společných fotek.
Matka se dvěma syny. Babičky se čtyřmi vnučkami. Prababička se šesti pravnoučaty a dvěma dalšími na cestě. Myslím, že to bude šou!!


Nejdřív tužka, potom temperky. I když Kubínek si neodpustil poznámku, že skicovat si lze i žlutou temperou - jak to dělají oni(!)
na výtvarce. 


Týnečka v procesu - s konturou vázy jsem ji musela pomoc, ale dál už jela odvážně sama.

A její hotový obrázek, který už čeká jen na rámeček.

Mikiho dílo.

A Kubkův opus.
sobota 11. ledna 2020

Citlivost, čas, clona


Společné fotky s Týnkou se mi vždycky vzácné. Tím spíš, když jsou spontánní. A ještě za něco jsem mému taťkovi vděčná. On si prostě umí(!) správně nastavit foťák, a když se o Vánocích dozvěděl, že půjdu k Šibíkovi do učení, ještě mi honem - už asi po sté v životě - na kousek papíru nakreslil magický trojúhelník expozičních parametrů, aby mě bývalý fotoreportér Reflexu prý nevyhodil hned od dveří. Se uvidí.


pátek 10. ledna 2020

Týnčiny třetí narozeniny


O Vánocích jsme si dopřáli výjimečného luxusu - tři dny jsme byli jenom spolu a jenom doma. Nosili jsme gatě do gumy a právě podle toho jsme si pochutnávali na všem dobrém; abychom to všecko ve finále zajedli Týnčiným dortem. Děkuji své zkušené kamarádce Martině, která mi poradila upéct malý snídaňový dortík z muffinového těsta. A děkuji Týnce, že nám z ní roste taková šikovná holčička, které už tedy necháme narůst ty dlouhé vlasy, když je tak chce!

A ještě bych moc chtěla za všecko poděkovat svému tělu, 
které teď dost šílí a asi zažívá abstinenční příznaky, protože poprvé za devět let není pravidelně po třech letech těhotné, což mi dává dost sežrat. Zažily jste to taky?


Krém z mascarpone a šlehačky, přesně to 27. prosince potřebuješ!




Sladké plody života.
Mimochodem v den výroční Týnčina narození jsem si - jako vždy - přes den oblékla přesně tu noční košili, ve které jsem T. přivedla na svět. Abych pak večer se slzou v oku dojatá nad fotoalbem zjistila, že to tehdy bylo ale úplně jiné pyžamo.
Ach, my matky bláznivé!
čtvrtek 9. ledna 2020

Emoce, emoce, emoce


V poledne už to Miki nevydržel a šel a izolepou si slepil svůj zlomený dřevěný meč, který si s autorskou jmenovkou sám sobě daroval pod stromeček. Štědrý den se u nás dětem tradičně vlekl. Týnka svou dlouhou chvíli věnovala výběru krátkých šatů na večer a Kubka se s námi výborně bavil u naší každoroční rodinné filmové perli - Cesta do Sedlčan, zejména si oblíbil filosofickou pasáž mladého Vladimíra Dlouhého, jak někdo něco dělá rád nerad a nerad rád. Už jsem to tu kdysi psala, ale vážně doporučuji ke shlédnutí; partnerské stýkání a potýkání dvojice Janžurová|Menšík myslím výtečně funguje kdykoli v roce.

A pak už šlo ráz na ráz, podle polské tradice jsme si namazali křupavé oplatky medem a tu nejsladší část dali každému u stolu spolu s osobním přáním kousnout. Nejněžnějším básníkem byl letos Mikešek, on je prostě jak do jídla, tak do poezie! Když však oba chlapečci konečně pod stromečkem rozbalili vysněné lego, celý ostatní svět se mohl klidně vysublimovat do vesmíru. Jen ta Týnečka zůstala s námi, napjatě čekala, co si třeba rozbalí David nebo já, dárečky nám chválila a s nepředstíraným zájmem se nás ptala, kam si novou věcem dáme. To jsme zažili poprvé v životě. Zatímco si kluci v obýváku začali stavil Minecraft město - a staví jej do teď!

Mně Ježíšek nadělil fotokurz u Jana Šibíka, který mě nejdřív opravdu oslovil svým intenzivním přístupem, jak se naučit nováčky fotit v rozhovoru  DVTV, a pak ještě dost dobře pobavil u Jana Krause. Leč kamarádka Kačka, kterou v její fotografické práci velmi ctím a velmi obdivuji mi J.Š. na Silvestra trošku zdrbla, ale nakonec jsme se naštěstí obě shodly, že z toho minimálně bude prý dobrý článek na blog. No, kéž byste vy - moji laskaví čtenáři - aspoň poznali, že už mám workshop za sebou. Jeho datum vám zatím budu teatrálně tajit, ale snad mě lepší fotky prozradí ...



Vteřina před.






A statické finále naší štědrovečerní jízdy na konec.