Jak si pozvat Artyčok store

Splnil se mi sen. Už dlouho jsem do svého ekonomického semináře chtěla pozvat podnikatelskou dvojici, ale buď moje pozvání přijali pouze jeden z nich a nebo si přáli přijít každý zvlášť, protože každý měl jiný příběh.

I na Lízu a Tomáše z Artyčok store jsem si musela počkat, ale tento školní rok už nám to klaplo, oba přišli letošním maturantům vyprávět o svém byznysu a byli naprosto fantastičtí.

V kabinetu před hodinou ještě honem zpochybňovali mou volbu právě jich, nebyli si jistí, zda jsou dostatečně zkušení a úspěšní na to, aby mohli ovlivňovat budoucí generace. Ale to oni rozhodně jsou a mým studentům se líbili, hned co vkročili do dveří třídy, protože L. i T. jsou velice mladí, a to bylo děckám sympatické na první dobrou.

A pak začala neuvěřitelná show podpořena prezentací, kdy Líza s Tomášem skutečně krok po kroku, cihlu po cihle, popisovali stavbu jejich společného podnikání. Řekli, co oba studovali na vysoké škole a řekli, čím se dnes oba živí i mimo Artyčok store. A potom už jsme viděli zoufalou fotku původního krámku s květinami v ulice Dónská v pražských Vršovicích, který si mladá dvojice vlastníma rukama předělala k obrazu svému. K dokonale čistému prostoru, kde 1. prosince 2023 chtěla začít prodávat design dovezený z Japonska či Austrálie. Půvabné kousky, které jinde neseženete. Vizuální libůstky, které toužíte mít doma. A že se jim to povedlo!

Když přišel čas na otázky studentů, synergie Lízy a Tomáše nabrala na plné síle. Protože se snad pokaždé stalo, že slovo si vzal Tom a na dotaz odpověděl. A pak zakroutila hlavou Líza a řekla: "Tak tak to vůbec nebylo." A uvedla svou verzi. Ten zdánlivý nesoulad byl tak milý a uvěřitelný, že bylo radost je poslouchat. Proč podnikají právě ve Vršovicích. Proč nechtějí poskytovat franšízu. Jak si vybírají dodavatelé. Jak odmítají dodavatelé. Proč svůj prodejní prostor dotažený do nejmenšího detailu nepronajali jinému podnikateli, který tam chtěl prodávat kola. Nebo proč častěji nezvou lidi k sobě na pivo.

Míra jejich otevřenosti byla skvělá. A jakkoli oba měli tendenci popisovat svou podnikatelkou cestu slovy: "Takhle vy to určitě nedělejte", neměli pravdu. A přestože slovo "fuck-up" znělou tou hodinou taky opakovaně, bylo to výborné. Slyšet, jak má někdo svůj sen, za kterým si statečně jde. I když byl nesčetněkrát naivní nebo se mýlil. Poslouchat o tom, jak chcete neon, na který nemáte rozpočet, a tak si vymyslíte vlastní autorský postup, jak si vyrobit něco, co vypadá jako neon. A jak to nejdřív svítí až moc, a pak to upadne, ale nakonec je z toho váš ikonický vstup z ulice, kteří dobře znají lidí z Vršovic i Vinohrad. A znali jej i moji studenti, kteří šli někdy kolem.

Nebudu vám kecat, do téhle podnikatelské dvojice jsem se zamilovala. A když jsem pro vás chystala tento text, rovnou jsem u nich online nakoupila i pár vánočních dárků. Absolutně oceňuji, když někdo ví, co má rád, co ho dělá šťastným. Když umí věci realizovat, dotáhnout je do konce. Když je ochoten to sdílet s ostatními. Artyčok store se minulé pondělí rozhodně stal mým love brandem.

Lízo a Tome, děkuji, že jste přišli, poctivě se na nás připravili - a vystřihli ve škole perfektní přednášku. 

Vaše láska ke krásným věcem v nás zůstane.

Jak přežít listopad

Tenhle měsíc miluju, mám narozeniny. Ale kdyby se o vás přece jen maličko pokoušela nenálada, dejte si deset podzimních Mitnik tipů.

Sorry, baby

Krásnější film jsem už dlouho neviděla. Zbožňuji, když jsou holky vtipné, a tady je nejvtipnější jak hlavní hrdinka Agnes, tak její nejlepší kamarádka Lydia. A že je film o bolestném traumatu z vysoké školy, to ještě neznamená, že na se na jeho konci nemůžete cítit skvěle. V létě jsem filmovým plakátem s kočkou viděla oblepenou celou Paříž, to proto že autorka scénáře, režisérka i herečka v hlavní roli Eva Victor se narodila právě ve francouzské metropoli, přestože biják je to americký a natáčel se v rozkošném státě Massachusetts. Absolutně doporučuji.

Mladá srdce

Další úžasný film, který jsem si vybrala na on-line televizi kviff.tv, jsou Mladá srdce. A jestli se vám líbil můj někdejší tip na seriál Srdcerváči o mladých chlapcích hledající svou sexuální identitu, toto vás potěší. Film o homosexualitě, společenských stereotypech, o našich rodinách a roli prarodičů. Navíc natočený v nádherných belgických domech, bytech, městech i venkově. Psychologická a designová lahůdka.

Renovace

Z evropských filmů vybírám ještě litevský kousek. Mileniály jsem na gymplu učila hned po škole a furt mě tahle generace třicátníků zajímá. A jestli to máte stejně, váhává překladatelka a básnířka Ilona, která se se svým klukem právě přestěhovala do nového bytu, vás bude bavit. Budete chápat ji i její těžké nepochopení aktuálně probíhající renovace jejich panelového domu. Budete ji rozumět, protože vás dnešní svět bolí stejně jako ji. Navíc herečka v hlavní roli jako by vypadla z oka rozkošné Báře Bjukitchen.

Kapelo, hraj

A teď zase něco pro zasmání, i když přes slzy. Dojemný francouzský snímek o dvou bratřích, kteří o sobě nevěděli až do dospělosti. O dvou bratřích, kdy jeden se snaží neumřít na leukémii a hledá správnou kostní dřeň u toho druhého. Film, kde krom rodinných vztahů, hraje první housle hudba. Starší bratr Thibaut je totiž proslulý dirigent a mladší bratr Jimmy hraje na trombon v místním orchestru. Famózní podívaná, krásný zážitek. Syrová i noblesní Francie, město versus venkov, intelektuálové versus pracující třída. Nachystejte si balíček kapesníčků a pusťte si to.

Victoria Beckham

Z Netflixu vybírám třídílný dokument pro milovníky módy. Vím, že má strašné recenze, ale mě zákulisí oděvní značky bývalé Spice Girl, stejně jako módní přehlídka ohromně bavily. Asi stejně jako mě baví představa, kde by kabelková značka Rosa Mitnik mohla být, kdybych si nevzala mého muže Davida B., ale Davida Beckhama. A ano, Victoria není ani milá, ani laskavá, ani vtipná, ani tak bezprostřední jako její manžel a dokument o něm, ale i tak mě ta podívaná bavila až do poslední spadlé kapky i poslední spadlé modelky na Pařížském týdnu módy.

Babické listové máslové

Letošní podzim mi dopřál i jeden mimořádný mezní zážitek, který jestli můžete, vřele doporučuju. Naučila jsem svou dceru péct štrůdl. Jablečná nadúroda nás obě nutí se střídat u trouby, jedeme na dvě směny a její nohavice mi chutnají více. Doma pečeme z babického listové těsta máslového, které má krom dokonalé chuti i výborné složení: jen mouka, sůl, ocet a máslo; je to božská dobrota. Stejně jako kouzelná podívaná na malou velkou pekařku.

Moc mě baví zahájená saunařská sezóna s mým mužem.

Obrovskou radost mi udělal i pohled ve schránce, který mi přišel z Ukrajiny od mojí kolegyně Anji. Což se ale nedá vůbec srovnat s nadšením, když se mi ona sama po třech měsících zpátky vrátila do týmu. Jsem šťastná, že my dvě zase můžeme spolu točit. 

A materiálně spokojenou mě dělá můj nový vlněný Marimekko kabát v odstínu velbloudí srsti, který jsem ulovila na Vintedu za hubičku. Ale nebojte, co jsem ušetřila na zimníku, jsem si hned dopřála na ručně pleteném šálu od nejkrásnější a nejšikovnější Terezy a její značky Teso&Friends. Objednala jsem si u ní vášnivě rudý kousek Sophia a už počítám dny, kdy si jej sama sobě dám k narozkám.

A co vy a vaše radosti života?