Co se ve workshopech nepovedlo

Na svůj úplně první šicí workshop jsem loni dorazila bez kabelu k šicímu stroji. Ne, že bych si s sebou nezabalila kabel vůbec žádný, sbalila - akorát že byl od notebooku. Nejdřív jsem se politá horkem zkusila zeptat, zda na škole náhodou nemají jiný šicí stroj - tipujete správně, neměli. A pak už jsem skákala do auta a fičela pro něj domů.  A dodnes děkuji osudu, že premiérového šicího pozvání se mi dostalo na Zličín, a ne třeba do Znojma.

Moc fajn mi nebylo ani jindy, když paní učitelka strávila celou mou šicí lekci na telefonu. Leč mě si objednala paní ředitelka školky a já se snažila aspoň okouzlit tamější děti, když pedagožce jsem za pozornost nestála.

To jsem ale netušila, že jednou povedu lekci šití na šicím stroji, kdy paní učitelka odejde ze třídy úplně, i s paní asistentkou. A tak jsme tam zůstali jen já, stroj a dvacet pět dětí. Na babrání se ve vlastním pocitu hořkosti a neférovosti jsem ale v tu chvíli neměla čas, čapla jsem příležitost za pačesy a čtvrťáčkům věnovala doufám krásnou dvouhodinu. I když jsem je viděla poprvé v životě, neznala jejich jména a musela je přesadit, abychom spolu mohli hezky fungovat. Ta parta dětí byla náročná - ale dát od nich ruce pryč jsem nechtěla. Propotila jsem s nimi tričko! Ale moje nadšení pro práci s dětmi je pevné - jak ucha Mitnik kabelky!

"Dobrý den, zašijete mi to?" Strká mi do rukou neznámá paní svou sportovní bundu. Nikdy jsme se neviděly a já v té školní třídě vůbec nevím, kdo to je. Nevěřícně koukám na rozpáraný rukáv a snažím se po pravdě vymluvit na to, že s sebou nemám černou niť. Po hodině se s paní ze školní vrátnice potkáme na chodbě znovu, ale ani tentokrát spolu nenajdeme společnou niť ani řeč - pospíchám totiž učit(!) do další třídy.

A jako učitelce je mi strašně zle pokaždé, když proti mě žák namíří dřevěné krejčovské pravítko a pomyslně vystřelí. Když to udělala první holčička letos v lednu, cítila jsem své žaludeční šťávy až v krku. A občas se to děje znovu - a vždycky pak prosím, aby to už nikdy nedělali, že se bojím, že jsem je přišla naučit něco nového a chci se zas vrátit domů živá a zdravá.

Nemám takové situace ráda, a i přestože se při šicích workshopech některé děti i někteří moji dočasní kolegové chovají divně, já se tam pokaždé moc těším. Miluji, když se dětem zájmem doširoka otevřou jejich oči i obzory. Mám ráda jejich otázky (dobře, prvních pět set otázek). Zbožňuji jejich upřímné úvahy a životní spekulace. Ráda bořím stereotypy a ruším strachy. Věřím, že naučit někoho šít rovnosteh je k něčemu. 

Věřím, že učením můžu změnit steh i svět!

...

A pokud byste chtěli, abych naučila šít na šicím stroji právě vaše děti, žáky nebo studenty,

přísahám, že sbalím svůj kabel k šicímu stroji a ráda přijedu.

info@rosamitnik.cz

Co o mně řekli žáci

Vždy, když skončí můj šicí workshop - poprosím učitelé i přítomné rodiče o zpětnou vazbu.

Paní Rosa nás se svými kabelkami, šicím strojem a látkami navštívila těsně před Vánoci. Vyprávěla dětem o tom, co všechno je potřeba pro ušití kabelky nebo oblečení, ukázala jim šicí potřeby a zasvětila je do tajů používání šicího stroje. A to si pak malí prvňáčci mohli vyzkoušet na vlastní kůži. Navíc si z krásných vánočních látek vyrobili jehelníček, který si pak odnesli na památku domů. Tuto šicí dílnu doporučujeme všem, malým i velkým.

Lenka, Martina a Andrea z Nového PORGu v Praze

Díky ”šicí dílně” jsme mohli v družině prožít krásné tvůrčí odpoledne. Paní Belhová nás seznámila s tímto povoláním. Prohlédli jsme si různé druhy látek, krejčovské nůžky a další pomůcky k šití a hlavně šicí stroj. Vysvětlila nám, jak šicí stroj funguje a my jsme si šití na stroji vyzkoušeli. Doma jsme se pochlubili jahelníčkem, který jsme si sami vyrobili.

Marie

Krásnou a šikovnou Mirku Belhovou alias Rosu Mitnik jsme si pozvali do naší waldorfské 3. D v rámci epochy řemesel. A byla to trefa do černého! Mirka ve svém dvouhodinovém workshopu skvěle propojila poutavé povídání o šití, o látkách, o svých kabelkách a podnikání a spoustě dalších zajímavých témat s prohlídkou šicího stroje a s praktickými ukázkami: děti si zkusily šití na stroji, staly se na chvíli návrháři triček a vyrobily si vlastní jehelníček z překrásných látek “od Rosy”. To je nadchlo a musím říct, že naše děti jsou díky waldorfské orientaci dost zručné a šikovné, takže laťka byla vysoko! A Mirka dokázala po celou dobu udržet jejich pozornost a zabavit je: celých 120 minut 24 dětí…! To je úctyhodný výkon. Její šicí workshop budeme všude doporučovat, byl to parádní zážitek pro děti i nás dospělé. Děkujeme!

Lenka

Během března a dubna se z prvostupňových dětí postupně stávají švadleny a krejčí. Ptáte se, jak je to možné? To díky paní Mirce Belhové nebo, chcete-li umělecké jméno, Rose Mitnik. Během workshopu se děti dozvídají o tom, co obnáší práce švadleny, co ke

své práci potřebuje, prohlédnou si ručně šité kabelky, zjišťují, jaké kousky si mohou ušít a že existuje velké množství vzorů, barev a materiálů látek, vytvoří si vlastní jehelníček, zjistí, jak funguje šicí stroj a kouknou se mu i “pod kapotu”, navrhnou si autorské tričko a nakonec si každý vyzkouší šít na skutečném šicím stroji. To všechno pod vedením zkušené švadleny a zároveň středoškolské učitelky. Vše je pro děti dobře připravené a promyšlené. Nabyté zkušenosti a informace už někteří žáci doma zužitkovali a pustili se plni elánu do šití. 🙂 Workshopy mají za sebou zatím první a druhé ročníky a na další přijde brzy

řada. Barbora Vavroňová

Moc děkuji za celou 1.A. Všechny děti si workshop moc užily. Po celou dobu byly nadšené, naslouchaly Vašemu vyprávění. Radostně tvořily jehelníček, zkoušely různé druhy látek. Šití na stroji byl pro děti velký zážitek. Musím Vám moc poděkovat za laskavý přístup, promyšlenost i interaktivitu celého programu. Děti byly z této akce opravdu nadšené a i já jsem si společně strávený čas moc užila.

Díky, díky, díky

Jana

A co o mně teda řekli žáci?

...

Některé děti se přijdou pomazlit. Některé nakreslí obrázek. Některé přijdou a řeknou, že to bylo super.

Ale za mě nemusí nic - to, že nám spolu lekce šití na stroji ve třídách funguje,

tam myslím spokojeně cítíme všichni.

Díky vám, děcka!

Kdo platí Mitnik

Jsou tři nejčastější způsoby, jak školy platí můj šicí workshop pro děti.

Buď na to paní učitelka či pan učitel použijí třídní fond.

Nebo jej třída či družina uhradí z tzv. šablon.

Nebo rodič dítěte - maminka, tatínek, babička - kurz šití na šicím stroji zaplatí ze svého a třídě ho věnují jako sponzorský dar.

...

A co jsou to vůbec ty šablony? Máte je ve škole? A nebyla by to zrovna pro vás fajn cesta?

Díky šablonám od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy lze čerpat evropské finance

pro vzdělávací aktivity žáků.

Šablon se nebojte.

Jejich svět možná nemusí být na první pohled průhledný, ale stačí pár přesně mířených dotazů

a rychle se v něm zorientujete.

Ano, je to papírování, 

ale výměnou za vaši energii vám budou dostupné finanční zdroje.

A když začnete ze šablon úspěšně čerpat - uvidíte, hned vám bude připadat snadné hledat si cesty k financování i jiných aktivit, které pak budou přínosem pro vaše žáky, školu i pro vás.

Cílem šablony Operační program Jan Amos Komenský

je také spolupráce s rodiči žáků a veřejností a odborně zaměřená tematická setkávání

 

a to je právě  M i t n i k

a její dvouhodinová lekce o práci švadleny a nahlédnutí do rukodělného, tvůrčího světa.

...

Mám přijet i k vám?

Bude mi ctí.

Cena je 2000 korun.

A přihlásit se můžete na info@rosamitnik.cz

S dětmi vyrábíme jehelníček z kabelkových látek.

A pak společně šijeme.

Za šicí stroj se mnou usedne úplně každý, i školkové děti.

Protože každý den je pro co šít.

Kdo se mnou souhlasí?

Kdy si pozvat Mitnik aneb klauni byli minule

Nejčastěji učím dětí šít na šicím stroji na prvním stupni základní školy. V rámci předmětu pracovní činnosti si povídáme o mojí práci švadleny, představujeme si krejčovské pomůcky a vyrábíme vlastní jehelníček.

Šicí workshop se mnou ale hravě zvládnou i děti v mateřské školce či herní skupině. Komu zatím nedosáhnou nožky až na pedál od stroje, tomu přistavíme stupátko a pedál položíme na něj. A komu se těžko koordinuje práce ruky a nohy, ten zkrátka jen šlape a na mě zůstává manipulace s látkou, od toho jsem tam!

Častým hostem jsem také ve školních družinách. Tam je odpoledne jiná atmosféra - nálada je méně oficiální, zato více tvořivá, odvážná a neotřelá.

Na druhém stupni základní školy se už děti vždy více ptají na můj byznys. Jak přesně jsem začínala, komu jsem prodala svou první kabelku a co bych poradila jim, jak mají začít s podnikáním. Od pětky výše potkávám překvapivě hodně dětí, které už šily roušky - tuhle výjimečnou životní etapu už nám všem nikdo neodpáře.

Když šiju se studenty na gymnáziu, občas tam cítím trochu studu - že jejich výkon nebude hned perfektní. Ale tam se zase vždy hrozně nasmějeme, bez ohledu na to, že někomu to jde těžko s nůžkami, jinému utíkají stehy šejdrem a dalšímu utekla stužka ze zavíracího špendlíku úplně. A i studenti na gymplu chtějí vědět, proč nemám kamennou prodejnu, jaké jsou výrobní náklady jedné dámské tašky nebo jestli mě víc baví šít nebo učit.

Letos jsem v premiéře měla možnost vést šicí setkání také v církevním spolku, a tam to bylo o mé vášni k šití nejvíc. Byla sobota a já všem dětem, které za mnou přišly ve svém volném čase, mohla absolutně předvést, proč každý den je pro co šít. Pracovala jsem s menšími dětmi i šikovnými náctiletými slečnami, které když po skončení odcházely, až mi to bylo líto. Že by bylo fajn se zase potkat, pokračovat v tom, co jsme se už naučily, zkoušet další nápady a variace, zkoušet spolu možné i nemožné. Třeba příště!

...

Většinou si mě zvete vy, moji čtenáři, zákazníci a fanoušci. Stane se ale i, že někdo zná jen mou kabelkovou práci a rád by si mě pozval, aniž by věděl o šicím workshopu. A přesně takto mě oslovila jedna paní učitelka z přípravné třídy - měla nějakou představu, a když jsem ji popsala, co a jak nabízím, byla nadšená. A když jsme se ve finále domluvily na datu a čase, zakončila náš hovor velikou radostí: "To je úplně super, paráda, skvělé, přijďte - minule jsme měli klauny, tohle bude taky bezva!" O.K.

...

A kdo byste si přál, abych se svým humorem a kabelkovým cirkusem přijela i k vám,

neváhejte mi napsat na info@rosamitnik.cz,

bude mi velkou ctí!

Jak snadné je šít

Loni jsem navštívila neuvěřitelných sedmnáct českých škol.

2 mateřské, 13 základních, jednu střední a jednu jazykovou.

Potkala jsem se s více než sedmi stovkami dětí a hodiny a hodiny jim ukazovala, jak snadné je šít.

Sedla jsem si za šicí stroj s dětmi, které za nim rozhodně neseděly poprvé, srovnaly si patku a šláply na to. Šila jsem s dětmi, kterým se hemžily neklidné ruce a vlastní noha na pedálu od stroje je vůbec neposlouchala - šily fest mimo látku, motaly nitě i moje nervy.

Ale pokaždé všichni do jednoho úžasem zmlkli, když jsem vyprávěla o mé kabelkové práci. Z jakých látek a kolika dílů šiji tašky nebo k čemu je na stroji dobrá regulace přítlaku patky. Stokrát jsem slyšela jejich hlasité WOW, když jsem odklopila stroj a ukázala dětem vnitřní mechaniku šicího stroje.

Některá děcka nevěděla, k čemu tak v životě může být dobrý špendlík a jiná mi zas hlásila, že jejich maminka má taky doma šicí stroj, některé mamky prý tři a některé pět - však znáte děti.

A ve finále šicího workshopu si děti domů vždy odnášejí svůj jehelníček, který si se mnou vyrobily. Pokaždé je vyzvu, že ho mohou věnovat mamce a ony na mě zpravidla koukají, že ne - že ten je přece jejich. On vztah k tomu, co si sami vlastníma rukama vyrobíte, je totiž jiný. Magie ruční práce je silná a výjimečná.

Děti si své jehelníčky opatrují a hýčkají. A jsou až zaskočeny, že stejně tak někdo ušil jejich mikinu či gatě. 

Možná v Česku, dost možná v jihovýchodní Asii.

A jestli i u vás ve škole či ve škole vašich dětí

byste chtěli vidět na vlastní oči práci na šicím stroji, slyšet o tvrdém chlebíčku soukromé podnikatelky

i o radostné rauši, když potkám někoho cizího na chodníku s kabelkou Rosy Mitnik,

ráda přijedu i k vám.

...

Délka šicí lekce je dvě hodiny.

Cena 2000 korun.

A přihlásit se můžete na info@rosamitnik.cz.

(Šicí workshop lze financovat z tzv. šablon pro školy.)

Poslední šicí workshop

Pro letošek padla.

Dnes se mnou šily děti naposledy - dokonce z vánočních látek. A když jsme ustřihly poslední niť od stroje, zaklepal na dveře bratr jedné z holčiček (škola je základní školou i gymnáziem), jestli se chce jít podívat do laboratoře na vyndávání vnitřností z kapra.

Anička chtěla a chtěla i celá třída, a tak šli všichni.

A to je za mě nejlepší konec a nejlepší pointa. Já naučila děti šít a ony pak šly kuchat.

...

Nádherný koloběh - už se nemůžu dočkat, co přinese nový rok.

4 hodiny na D1 aneb každý den je pro co šít

Ujela jsem přes dvě stě kilometrů, strávila na D1 čtyři hodiny a zestárla tam o deset let - ale stálo to za to!

Učit šít v moravském vinném městě takřka na hranicích s Rakouskem byl totiž další můj výjimečný školský zážitek. Poznala jsem děti a atmosféru v úžasné škole, kde všechny tři paní učitelky fakt makaly a děcka jim to vracela skvělými výkony. A já si pár dní po stávce říkala, že by učitelé neměli usilovat o sto třicet procent průměrného platu, výborní pedagogové by měli brát sto třicet měsičně!

...

Jasně, i tady měly malé děti tradičně velké oči a chtěly se mnou na první hodině ušít přinejmenším kabelku.

A když si pak samy vyráběly vánoční jehelníček, achaly a ochaly nad tím, jaká je to fuška.

Ale to k tomu patří - to je poctivé řemeslo!

Jeden z posledních workshopů 2023 byl pro mě vážně za odměnu.

A celou cestu zpátky v autě jsem přemýšlela nad tím, že snad napíšu o českém školství knihu. Letos jsem totiž vedla šicí lekce ve státních i soukromých školách, klasických i alternativních, komorních i masových, městských i vesnických, českých i moravských. A potkala tolik inspirativních učitelů!

Četli byste takovou knihu od Mitnik? Bavil by vás můj vhled dovnitř?

Vybíráme látky na vlastní jehelníček.

Protože každý den je ... - vy víte co!

Že zlomit jehlu neznamená konec světa

Jak se vlastně navléká horní a spodní niť.

Že každému se může líbit jiná látka.

Nebo že když umíš šít, můžeš si ušít úplně, co chceš.

To jsem opět měla tu čest naučit - tentokrát malé školáky pod Vyšehradem.

Živá děcka plná energie a života, která se při finálním šití na stroji půvabně zklidnila. A i ta největší esa a všetečkové sedli za stroj, dali jemně nožku na pedál, ruce na látku a šili jsme.

Miluju to - říct, o čem je kabelkové řemeslo, co je k němu potřeba a dodat malým i velkým

kuráž zkusit si poprvé něco ušít.

...

A kdybyste chtěli, abych přijela s šicím workshopem i k vám - p ř i j e d u.

Stačí mi napsat na info@rosamitnik.cz

Učitelé napsali o šicím workshopu

Vážená paní Belhová,

Milá paní Mirko,

ráda bych Vám ještě jednou poděkovala za dnešní návštěvu u nás v jazykovce. Bylo to s Vámi nesmírně milé, zábavné a kreativní dopoledne :-). Všechny děti včetně kolegyně Martiny si to s Vámi užily a já jen doufám, že jsme se neviděly naposledy.

Mockrát děkuji a vážím si toho, že jste k nám zavítala.

Pavlína Dvořáková, Pelhřimov

...

Milá Mirko,

moc rádi jsme Vás přivítali v naší škole a poslechli si poutavé povídání o profesi švadleny a vyzkoušeli šití. Určitě bylo snazší zaujmout mladší žáky, kteří jsou ještě hodně tvárni, ale i starší žáci si jistě odnesli spoustu nových informací a zkušeností. Bylo nám všem s Vámi dobře, jste milá a příjemná žena. A třeba někdy na viděnou u dalšího šicího projektu. 

Přeji krásné letní dny,  nádherné prázdniny s rodinou a spoustu profesních úspěchů. 

Zdeňka Muchová, ZŠ Lázně Libverda

...

Dobrý den Roso,

moc děkujeme za velmi pěkně připravený program pro děti.

Byly nadšené, některé chtějí v šití pokračovat a dokonce holčička ze 4.třídy už šila celý víkend a dětem přinese výrobky ukázat !!!!!

Určitě rády doporučíme kolegyním ze 2. i 1. stupně.

Také moc děkujeme za velmi pěkný přístup k dětem s názorným a srozumitelným vysvětlením.

Bylo to takové "pohlazení po duši" :-P

S pozdravem Anděla Miklošová a Eva Majerová, ZŠ Žatec

...

A máte-li i vy teď v červnu ve škole  v o l n é  dny, neváhejte si mě pozvat s šicím workshopem.

Ráda za vámi přijedu.

- info@rosamitnik.cz -

Okolo Hradce v malé školce

 

No, zas tak malá nebyla - protože mě v ní čekalo skoro sedmdesát dětí.

A nevím, co mě to napadlo nebo spíš proč jsem se nad tím víc nezamyslela. Ale já si prostě naplánovala, že všechny ty školkové děti budou se mnou šít. A taky šily. Akorát koordinace nohy na pedálu a rukou na stroji jim zatím moc nešla, a tak jsem se dohodli, že oni budou šlapat a já šéfovat látku.

A ono to šlo! Jen těm úplně úplně nejmenším dětem jsme dali pod pedál ještě stupátko.

Děkuji za pomoc všem paním učitelkám, pánům učitelům i paním asistentkám.

...

A klobouk dolů všem, kdo pracují s takto malinkými dětmi denně - děcka, mě z toho tak bolela záda!

Nebo jak vy to děláte? Platí vám školka masáže?

Protože nikdy není příliš brzo začít šít!