Jak vypadá kabelka po pěti letech

Prvním letošním kabelkovým kouskem v Mitnik e-shopu je oversize tvídovka - nenechte si ujít! A mám velikou radost, že se mi podařilo opět sehnat tmavý vlněný tvíd, protože právě z něj jsem si ušila stejnou tašku s džínovým dnem už v roce 2015. Podívat se na ni a přečíst si své komentáře můžete tady. A tak jsem si při této slavnostní chvilce umyla vlasy, vyprala kabelu - kterou s sebou tahám takřka denně - na Jemný program v pračce a vyfotila se pro vás!

Nejvíc kabelka jeví známky nošení na dně, ale za mě ta letitá patina džínovině sluší.

Naopak koženková ucha jsou stále stejná. A vás pořád prosím, nepřetěžujte svou tašku, ona pak s vámi 

za odměnu půjde životem velice dlouho!

A fotka s Kubkou ve finále je všechno - důkaz, že jsem tu kabelu fotila teď i navždy naše vzpomínka na to, že v lednu dva dvacet jedna stačilo písknout a on-line děcko vám o přestávce mohlo přijít zapózovat před zrcadlo.

 A jaký je váš kabelkový rekord? A jak o svou nejmilejší kabelečku pečujete vy? Nebo dáváte ze zásady přednost bezúdržbovým kouskům?

2019

2015

Dno 2021

Dno 2019

Dno 2015

Ucha 2021

Ucha 2019

Ucha na začátku 2015

A opakovaně praná světlá podšívka se zlatým puntíkem.
...
A níže - jak šel čas, z Podolí za Prahu; taška drží, jen ten náš chlapeček nějak vyrostl!

Jak dlouho vydrží moje kabelky

Minulý pátek mi Ilča napsala na blog, že na její tvídovce začínají praskat a párat se ucha. A na prosincovém festivalu Mini jste se zas nejčastěji ptali s obavou, zda tvídové kabelky neplstnatí.

Co na to nejlépe říct?! Mám tady pro vás tělo jako důkaz!

Tedy především rameno a na něm mou oversize kabelku, kterou jsem si pro sebe ušila na podzim roku 2015.

Miluju tuhle tmavou tašku a mám pocit, že její rozměry mi sluší, nosím ji snad každý den.

Je mi mou nejlepší chodící reklamou.

Mamka tří dětí - ve školce, na basketu, na plavání, na výtvarce, v papírnictví.

S velikou kabelou plnou svačin a cviček.

S bagáži, na které předvádím krásy a kvality(!) letitého vlněného tvídu.

A hlavně 

poutám nevídanou pozornost zlatým polka puntíkem na krémové podšívce uvnitř. Tak aspoň každému můžu nejpravdivěji demonstrovat, že mé kabelky se skutečně dají prát.

V pračce. Na Jemný program.

Protože do té mé už se skutečně vylily litry čaje i šampónů.

A takto vypadají moje koženková ucha. 

Která mně stále dobře slouží a bez vzhledových chyb.

To naopak prkenné džínové dno si na rozích časem pěkně vzalo patinu.

A nakonec ještě (skoro) čistý slibovaný interiér.
...

Jen teď se koukám, jestli jste si taky všimli, že před lety jsem si tu košelu zapnula o knoflíček méně ... 

Jak vypadá moje kabelka po dvou letech nošení

Upřímné jarní slunce mi ukázalo, že je to zas potřeba - vyprat si svou kočárkovou kabelku.

A budiž mi svědkem každý, kdo mě naživo potkal nebo sledoval můj blog za posledních dvanáct měsíců,
že jsem právě ji měla s sebou venku každý jeden den.

Nebimbá-li mi má taška na madle Mikeškova vozíku, je na dně!
Na dně auta, na podlaze tramvaje nebo na chodníku opřená o lavičku v parku.
A tak je jasné, že nejušmudlanější bylo opět její koženkové dno.

A přejít mlčením bychom neměli ani ony drobky a špínu našich dní na riflové podšívce uvnitř. Jdeme na to!

Svou koženkolátkovou kabelku jsem už tradičně nejdřív hodila do vany a pořádně ji vydrbala teplou vodou a mýdlem.

Samozřejmě za přítomnosti mého věrného asistenta, bez kterého poslední dobou nedám ani ránu.
(Nebo je to naopak?!)

A pak putovala kabela do pračky. Na program Jemného praní, s maximální teplotou třicet stupňů.

A můžeme zapnout.

(Mikiho snad nejoblíbenější životní činnost.)

Dosti mokrá pak těžká váha šla ven na šňůru.

A tady je suchý očistný výsledek.
Zářivá a opět čerstvě naimpregnovaná běžným sprejem na boty. Méně se pak špiní a přežije v suchu i aprílový deštík.

Za dva roky nošení
jsem na ni změnila pouze typ karabinky, poté co jsem on-line objevila tento festovnější typ,
který více unese a navíc funguje na pérko, takže se snadněji a svižněji při uchycování na kočárek zapíná.

Přestože ne všichni na světě (pochopitelně) jsou fandové koženky, čili technicky vzato vrstvy barvy nastříkané na látce,
v mých očích a rukou
je tento materiál dobře odolný každodenní zátěží. Je snadno omyvatelný, nic neváží a barevných možností je snad úplně podle přání každého.

Že něco vydrží je vidět i na uchách.

Která obě jsou bez známek obnošení.

Snad jen já po letech vidím ten zbytečně malinký steh, protože právě moje kabelka byla první,
kdy jsem koženková ucha ušila začištěná i po stranách.
A ještě jsem to tehdy moc neuměla světácky ušít.

Za co ale (sama) dnes a denně chválím, je vnitřní uspořádání kabelkového prostoru.
Čtyři velkokapacitní kapsy, dvě a dvě po stranách, nám všem pomáhají furt udržet tašku přehlednou a funkční.

I kluci ví, kde přesně hledat třeba drobné zábavy pro jízdu v tramvaji.

Kde jsou vlhčené ubrousky a kde honem kapesník.
...
Navíc uprostřed tašky ještě stálé zůstává volný prostor, na cokoli - třeba dvě láhve ke svačině.

I džínovina tady odvádí dobou robotu, to je obecně vynikajícím zátěžový materiálem na kabelky a tašky.
Za to já se pod knírkem směju, když mi někdo hlásí, že mu moje mama-taška přijde povědomá. Ušila jsem si ji totiž tenkrát z darovaného a už rozstříhaného povlečení z Ikea.
Poznali jste? Taky spíte s mojí kabelkou?

Jak vypadá kabelka po roce nošení

Znáte tu tisíckrát roboticky otevřenou skřínku v Ikey? Nebo opakovaně vysunutý šuplík? Zasednuté křeslo?

Zkusila jsem pro vás něco podobného. Svou tašku na kočárek jsem jsem za uplynulý rok použila 365 krát, abych si v nejnáročnějších podmínkách otestovala, co to s ní udělá. Loni v dubnu jsme začínali - naše první procházka s novým členem rodinného týmu, vánočka v zavinovačce premiérově na vzduchu.

A situace teď - dneska už mi Mikeš asistuje u všeho, u praní včetně.
...
Kabela s námi zažila městské nákupy, lékařské prohlídky, procházky v parku, výlety za město, plavecké hodiny, kavárenské degustace, cesty do hor, válení se u řeky ... - bez ní (podprsenky a řasenky) nikdy ven nelezu, 
což na ni však po dvanácti měsících šlo vidět. Bílé puntíky dostávaly zcela nevhodný nádech svého šedavého okolí. 
Proto abych si návrat k správné bílé pojistila, nejdřív jsem tašku namočila a dopřála jí mýdlovou koupel.
Poté putovala do pračky.
...
Všecky mé koženkolátkové kabelky se dají prát v pračce! Od prvního kousku, který jsem si ušila, jsem věděla, že je to nutnost.
Jednou jsem totiž uklouzla na hřišti v Riegrových sadech a sjela travnatý kopeček dolů  po zadku. A aby mi to frčelo ještě více, posadila jsem se při tom v té rychlosti na mou právě čerstvě došitou krémovou cross body tašku.

A protože nejsem má maminka, která umí kouzelně v ruce vyprat dokonale jakýkoli flek, zbavovala jsem se těch bahno-zelených trajektorových stop mé jízdy na kabelce právě v pračce. Na třicet stupňů. V programu Jemné praní.

A takhle vypadá naše taška (nejen) na kočárek po očistě a následném přežehlení látkové části.

Až si budu šít originální zavazadlo pro další (naše?) děti, osobně bych si dovolila si doporučit,
aby uchycení na madlo na kočárek bylo šito z co nejtmavší látky. Osahá/zašpiní se totiž z celé tašky nejvíc.

Za vnitřní uspořádání se naopak chválím. Riflovina lemovaná koženkou obstála. Ve velkokapacitních kapsách se najde každý chaotik.

A toto jsou ucha po ročním zápřahu.

Pořád zvažuju, zda nešít ucha kožená. Některým látkám by kůže ohromně slušela, už jsem měla i schůzku se sedlářem a ve skříni mi voní krabice jeho/pro mě vyrobených vzorků.
Přesto - ačkoli jsem tašku dost přetěžovala - tři lahve s pitím, svačiny, ovoce, čtivo do tramvaje, nákup, náhradní boty, foťák ... prostě až se nám kočár div nepřeklápěl,
na uchou není vidět jediné změna.

Stejně jako koženkové dno je bez poskvrnky. I když naše kabela ležela
v písku a sněhu a trávě a parkovištím štěrku nesčetněkrát.
...
Teď už si jen tašku opět naimpregnuju kvalitním sprejem na boty. Ne snad že bych pak mohla s kabelou do sprchy, ale dobře ošetřená kabelka vzdoruje nečistotám viditelně(!) déle.

A pokud mi, moji milí, zachováte přízeň, sejdeme se tady zase za rok se stejným testovacím kouskem.