Deset nejlepších audioknih 2.0

Právě dnes přidávám pět nových audioknih, které v autě milujeme

a nemůžu se dočkat, až s nimi zase vyrazíme na prázdninové cesty až na kraj svět.

1. Návrat z prázdnin a jiné Mikulášovy patálie
Mikuláš a Vendelín, Augustín, Albín, Celestýn, Kryšpín, Viktorín či Fridolín, to jsou naše parta nemožných. Tahle skupinka nepřemožitelných tropí v sedmi veselých příbězích výborné brykule a my se smějeme spolu s nimi. Nákupu školních pomůcek, tajnému heslu, pečení s kaší ve školní jídelně i vždy nezvanému sousedovi Durdovi na návštěvě. Jedinečný Mirek Vladyka nám čte slavnou knížku René Goscinnyho víc než skvěle, a jestli někdo umíte vypočítat tamější závěrečný matematický příklad, tak mi napište.

2. Harry Potter a Kámen mudrců
Není třeba co dodávat, protože jedenácté narozeniny, které Harrymu změnily život, jsme si přáli všichni. Dostat dopis i Hedviku. Odjet do prestižní školy, získat pár dobrých kamarádů a naučit si mistrovsky hrát famfrpál. To se prostě neoposlouchá, i když výslovnost jména H.P. z úst Jiřího Lábuse je jiná, než jak ji známe ze všech filmů.

3. Káťa a Škubánek

Zvukovou nahrávku oblíbeného večerníčku nám na cestách čte ráno, v poledne i večer dokonalá Jitka Molavcová. Nerozlučná dvojka holčičky Káti a jejího pejska Škubánka, kteří ač nemají rodiče (což naše děti dost trápí a vrtá jim hlavou), jdou neohroženě životem. A my jim přitom pokaždé držíme palce a máme rádi i kocoura Luciáše, i myšáka Mikiho. A pokaždé trneme strachy při krádeži démantového obojku.

4. Cesta do pravěku

Kultovní filmový příběh vypráví perfektní Oldřich Kaiser. O minulosti naší planety, o rostlinách a živočiších. Čtveřice chlapců putuje proti toku času a krajina kolem nich se postupně proměňuje. Ocitají se v různých údobích a prostředích. Navštíví pračlověčí jeskyni, zabojují s veleještěry a přes džunglí přesliček a plavuní doplují až k živému trilobitovi. Napínavý děj a původní zvukové efekty, dialogy a hudba - to je prostě paráda i ve 21. století.

5. Babička Drsňačka
A zase ten Jiří Lábus. Tentokrát čte o Benově babičce, která má bílé vlasy, silné brýle, zubní protézu a naslouchátko. Ráda hraje scrabble a chodí brzo spát. Ale taky má v plánu ukrást britské korunovační klenoty. Nenechte se odradit ani slabším začátkem příběhu, ani kapustovou polévkou v něm. Slibují vám, že ve finále budete plakat. Je to totiž silný příběh o předsudcích a toleranci, o překvapivých odhaleních; o životě a lásce. David Walliams jej možná napsal pro děti, ale dost možná pro nás pro všechny - dcery, syny, maminky, táty, babičky a dědečky.

6. Podivný případ se psem
Moji vůbec nejoblíbenější knihu jsem si s dětmi poslechli prvně loni v létě a hlavního hrdinu patnáctiletého autistického kluka Christophera jsme rovnou přijali do rodiny - protože kus Ch. je prostě v každém z nás. Christopher vyšetřuje vraždu sousedovic psa, kterého někdo za plotem zapíchnul vidlemi a jaksi mimochodem k tomu vyřeší i zdánlivě neřešitelnou krizi manželství svých rodičů. Velice civilně čte Matouš Ruml.

7. Pan Kaplan má třídu rád
Ikona naší rodiny, podle této knihy vznikla moje přezdívka Rosa Mitnik a tuto audioknihu umíme všichni nazpaměť. Jazykové mistrovství překladu Antonína Přidala je na jedničku s vestičkou a věřím, že půvabnému humoru jazykových a jiných obtíží žáků Večerní přípravné školy pro dospělé v New Yorku propadnete i vy.

8. Sherlock Holmes - Umírající detektiv
Neskutečně dobrá rozhlasová hra v podání Miloše Kopeckého (S.H.) a Rudolfa Hrušínského (věrný Watson). V tomto příběhu se řeší záhadný balíček. I takový génius jako je Holmes se však může dostat do úzkých. A to někdy až nepříjemně blízko smrti, kdy ani vždy spolehlivý doktor Watson nemusí umět pomoci ...

9. Justýnka a asistenční jednorožec
Audioknihu s pastelovým obalem jsme původně vybrala pro Týnku, ale asistenční jednorožec Hubert je teď kámoš už nás všech. Justýnka je docela obyčejná holčička, které ale dočista chybí fantazie. Svět vidí docela nudně, šedivě a bez nápadu. Stačí ale pouhých šest dní a všecko je jinak. Nejněžnější herečka Jana Plodková se myslím v knížce magicky našla a my s mužem pokaždé v autě čekáme na tatínkovu hlášku o tchýni týden na návštěvě či růžové krajkové podprsence maminky. Tedy opět poslech pro malé i velké.

A  d e s á t ý  tip si zase prosím od vás. Máte? Co posloucháte vy?

Tak šťastnou cestu. Bon voyage.

Jak jsem (ne)jela do Berlína

Autobus z Florence mi odjížděl v 8:10, a tak jsem všechny ráno doma olíbala a vyrazila na vlak.

"Ten vám stejně nepojede", štěkla na mě paní za okýnkem, když jsem si u nás na vsi chtěla koupit jízdenku do Prahy - Hlavního nádraží. "V Dobřichovicích spadla trolej, vlak 6:45 je zrušený, pojedete až ten v 7:05", dokončila své hlášení.

To je mi jedno, pomyslela jsem si, mám rezervu a akorát jsem muži poslala na Whatsapp sdělení o padlé troleji spolu s opičkou přikrývající si oči. Sedla jsem si na lavičku na perón a v klidu čekala. Na rozdíl od ostatních na refýži, spěchajících do práce a do škol. Chvilku po sedmé ostatně dorazil i náš nejstarší syn, spolu se spolužačkou, i oni by rádi do Prahy za výukou. Když uviděli houstnoucí davy kolem, ptali se mě, co je, co je. A když i vlak v 7:05 byl z důvodu nenadálé situaci na trati zrušen, začali soptit.

Já pořád zenově doufala, že všichni odfičíme následujícím spojem v 7:15 a všichni všechno v pohodě stihněme; robotu, vzdělání i parádní prodloužený víkend v německé metropoli. Pak ale aplikace v telefonu začala ukazovat rostoucí zpoždění i tohoto vlaku, a když jej v 7:22 smazala z jízdního řádu úplně, rozloučila jsem se s děckama a rozběhla se domů - v naději, že mě někam (zatím nevím kam) hodí David autem.

Když jsem ale byla od nádraží asi 200 metrů, začaly cinkat závory a já se ve vteřině otočila na patě a valila zpátky na perón. "Ach můj bože, proč mám v tom batohu i okurky ve sklenici?!", začala jsem si nadávat sama sobě v duchu. Batoh na zádech mě v klusu tížil jak prase, vlak přijíždějící na nástupiště brzdil zostra a já běžela, co to šlo. Doběhla jsem zpátky po chodníku k podchodu, seběhla po dvou schody, a když jsem byla v půlce schodiště nahoru, výpravčí nahlas zahvízdal na píšťalku, aby ukončil výstup a nástup a vlak mohl odjet. Ale já věděla, že teď nebo nikdy, opřela jsem se do toho z posledních sil zkušené čtyřicátnice a do vlakových dveří strčila nejdřív hlavu, po vzoru vítězících sportovců.

Ten vlak jsem stihla, a když jsem pak zpocená durch zavolala Kubkovi, omluvil se mi do telefonu: "Mami, promiň, my tím vlakem odjeli". "Ale já taky", zvolala jsem šťastně, a pak jsme se oba prodrali nacpaným vagónem a svorně a ulepeně se objali. Ve vlaku jsem však ještě neměla vyhráno. Znáte České dráhy = Času Dost a Čekej Dlouho. Dokud jsem nevyskočila z vlaku na hlaváku, klepala jsem se strachy, abychom se nikde nezastavili. Bylo 7:55.

V metru na Hlavním nádraží jsem si už celá vystresovaná nejdřív spletla nástupiště a na Florenci samozřejmě vylezla na ulici opačným východem. Když jsem pak uviděla ceduli o stavbě, staveništi a náhradní cestě Křižíkovou, chtělo se mi omdlít. Ale byla jsem odhodlaná projít i zdí, abych ten bus do Berlína stihla. A tak se taky stalo, první oslovený řidič FlixBusu jel sice do Budapešti, ale ten druhý už byl můj. "Ještě si skočím na záchod!", řekla jsem slovenskému vodiči, poté co načetl QR kód mé jízdenky. Bylo 8:02 a já měla pocit totální euforie. "Ale máte len osem minuť", řekl mi na oko varovně přátelský Slovák. "Budu zpátky za dvě a půl", zavtipkovala jsem na odchodu, protože teď už mi bylo hej. Chtělo se mi smát a křičet a mávat rukama a objímat celý svět.

Ale nejvíc se mi chtělo smát, když jsem se na veřejných záchodcích uviděla v zrcadle, zpocená a s přilepenou patkou na čele. Tu jsem si den předem nechala střihnout kadeřnicí, která mi k ní řekla, že patka vždy vypadá lépe trochu mastná než čerstvě vyfénovaná. A přesně s touto frizúrou jsem se vydala vstříc úžasnému víkendu v Berlíně a Drážďanech s mojí milovanou kamarádkou Soňou. Gute Reise!

Do Drážďan jsme jely na premiéru současného a dechberoucího baletu White Darkness
- moc doporučuju.

A také největší česká výstava umělců 20. a 21. století v Drážďanech stojí za to - určitě jeďte!

Kabelková revoluce

Přátelé, toto je výjimečná chvíle v dějinách Mitnik.

Mám pro vás novou kabelku. Jinou. Bez koženky a bez vzorů.

Toto léto můžete svůj notebook, čerstvý nákup nebo plážovou osušku nosit v kabelce ušité z pudrového proševu. Veliká kabela toho pojme opravdu hodně a její neutrální ladění se spřátelí s každou parádou ve vašem šatníku.

Vnější kapsa na sáhnutí, pohodlně prošitá ucha a jdeme na to!

Už se na vás směje v e-shopu.

...

A vy mi napište, jakou další barvu kabelky tohoto střihu byste rádi našli v moje nabídce.

Děkuji vám.

Rychlá a šikovná kapsa k venku vám bude hned při ruce.

Střih se mění, ale můj rukopis zůstává.

K vodě a na vodu

Loni jsem tady snila o letním spaní venku pod širákem, a to se nám s dětmi na Robinsonově týdnu v České Kanadě skutečně splnilo. Slunko, pruhy a vítr ve vlasech - tušíte, kam mířím letos?

Že bychom zkusili rodinnou dovolenou na vodě? Sladká voda, hořké pivo. Tři děti, dvě silná partnerská ega a žádné zkušenosti s vodáctvím. Je to blbost nebo do toho máme jít po hlavě? A vy - plavíte se? Dáte nám tip - odkud kam? A co všechno s sebou?

...

Kdo však dáváte o prázdninách přednost moři a rybníkům nebo jen všude s sebou nosíte opravdu pořádně věcí, šikovně veliké kabely nejen na pláž už visí v Mitnik e-shopu.

A až půjdete večer na skleničku nebo do města vybrat si pohledy domů, sáhněte po mém psaníčku. 

Lehounká kabelka na všechny ty maličkosti, co pro nás ženy mají veliký význam.

Béžová niť a detail prošití pořádného ucha na XXL kabelce s hnědým prvkem. Ahoy!

Počasí navzdory

Ať už vás dnes navštívil déšť, nebo (zatím) nikoli - od teď v mojí nabídce najdete letní plážové kabelky.

Největší na světě.

Ve dvou barvách - se zemitou hnědou a klasickou červenou koženkou na dně, ušité z tradiční bavlněné lehátkoviny s pruhem.

Na knížku a deku. Na vše, co s sebou o prázdninách potřebujete.

A plány na léto ke kabele už máte? A můžu je vědět? Nebo to je u zatím všechno tak nějak "na vodě"?