Loni jsem dostala nabídku ušít deky. Piknikové. Pro slavnostní výsadbu mezinárodního parku: se stromy, které zakoření. S kořeny, které u nás (ne)zapustí cizinci, kteří tady žijí. Park bude ve Velké Bytřici. A zahajovací mejdan na konci léta.
Nápad realizace sadu vzešel z
nenápadné publikace mistra Jindřicha Štreita - ze sešitu s civilními
nečesanými portréty expatů a jejích krátkými příběhy o domácích těžkostech, bariérách jazyku, rozdílech temperamentu, o českém šeru, rovnostářství a podezíravosti nebo o životních lásce, dětech a hledání si domova.
Ač jsem tehdy nic podobného nešila, s neslýchaným sebevědomím jsem souhlasila a navíc k tomu vymyslela, ať mi cizinci věnují kus svého oblečení. Že jej všiji do deky. Jsme různí lidé stejné planety. A různě namixovaní jsme i uvnitř nás samotných. Každý člověk je takový zážitkově-osobnostní patchwork, a tak i deky na zem pod listnáče budou různě sešité.
Investor projektu na mou (filosofickou?) myšlenku nadšeně kýval hlavou, i když já jsem ho nenadšeného vlastně nikdy ani neviděla. Když mi ale tentýž muž řekl, že dek má být ušito dvacet devět, přesně jako je cizinců v knížce, zatmělo se mi před očima. Honem jsem v baru polkla mojito, abych neprskala a ve stejně vteřině mu navrhla, ať se mnou šijí ještě
Saša a
Jana.
A co myslíte, že na to ředitel? Zase euforie.
 |
Tak jsme tedy tři. My tři holky, co spolu šijeme.
A dneska na ukázku pro vás jeden kousek. Zrovna s všitým ubrusem (na fotce vpravo dole) od společenské a zamilované Iránky Fereshteh. |
 |
| Deka k ležení je velká sto dvacet na sto dvacet. |
 |
| Uvnitř má vatelín. |
 |
| A taky praktickou kapsou: na rodokaps, přenosné tranzistorové rádio nebo dezertní vidličku. Záleží na vás - co je vám víc po chuti. |
...
 |
A kdo by měl zájem k páchání dobra i o maličko bulváru, tady jedna obrázková chvilka
z druhé/ranní after párty po PechaKucha Night v Olomouci, na které jsme minulý pátek my grácie představovaly sebe i dečky.
Saša zrovna vypráví o svém domě snů, který už objevila - to abyste byli v obraze.
A já vám navíc tajně vyzvoním, že u Grešáků doma je všechno menší, než se zdá na blogu.
Za to pan otec rodiny je sto krát vtipnější, než nám kdy Janča prozradila na blogu.
Akorát chevron kabelky tam opravdu visí na každém myslitelném místě - prostě úplně jako na blogu! |
