Šťastný nový rok 2026

Se starým rokem jsme se rozloučili na setkání otužilců v jesenické obci Bludov, kde bydlí naši přátelé.

Sraz byl ve dvě na přírodním koupališti Vlčí důl, kde jsme se na úvod hromadně vyfotili, a pak nás postupně všech šedesát jedna statečných uplavalo, kolik chtělo. Teplota vzduchu byla mínus 3, teplota vody jeden stupeň, mírné sněžení.

A jaké to bylo? Otužuji se pět let - a stejně to bylo peklo. Uplavala jsem tam a zpátky dvacet metrů, na souši dostala hysterický záchvat smíchu, a když jsem nám pak v zázemí chtěla natočit z várnice svařák, ruka se mi komíhala silným třasem.

Ale byl to zážitek. Skupinová legrace. A nejvřelejší objetí od mého muže na konec. Oba jsme dostali medaili i diplom a nálepku šílenců od kamarádů i rodiny.

Šťastný a šílený nový rok.

Vaše Rosa

Nuda s Mitnik

Aneb moje desatero o naturistických kempech

1. V naturistických kempech jsou k vidění všichni - těhotné, teenageři, lidé s kočárkem i lidé na vozíku. Češi i černoši. Vyprávěnky pouze o starých, prostorově výrazných Němcích jsou mýtus.

2. Moje filosofie začíná u svobody pohybu při plavání. Nikde vás nic netáhne, neškrtí, nezarývá se. Ta volnost ve vodě je nádherná. A ničím neomezený pobyt na pláží je příjemný bonus. Nic vás nestudí, nejste oblečení v mokrém, ani vlhkém; jste rychle suší. Jste v pohodlí a cítíte se svobodní.

3. V naturistickém kempu je navíc fajn, že si takto můžete zajít na zmrzlinu nebo na drink do beach baru. Pokud si naturista kamkoli sedá, má s sebou vždy svůj ručník, pareo, surfařské pončo nebo plážový župan. Ve venkovních bistrech a restauracích vás obslouží neoblečené.

4. Naopak ve vnitřních restauracích, v místním marketu či na recepcích se vyžaduje plné oblečení a tyto logické prostory jsou vždy označeny patřičným piktogramem. A ještě doplním, že veškerý personál celého naturistického resortu je oblečený, ve Valaltě například v bílých košilích a černých kalhotách lidé z gastronomie, v celém bílém stejnokroji pokojový servis.

5. V naturistických kempech je zakázáno nosit plavky, s výjimkou nezletilých. Ale i mládež jsem tam hojně viděla bez plavek, naopak ženy, které potřebují, nosí spodní díl bikin.

6. Nejčastější poznámku směrem k naturismu, kterou slýchám, je proč se dívat na všechny ty tlusté, škaredé a staré lidi nahé. Ale tak to je - takový je život. Lidé nevypadají jako ti, co hrají v pornu. Já to vím a jsem s tím zcela v míru. Ráda na nudistické pláži zahlédnu sošného muže či souměrnou ženu, ale absolutně mě nezajímají cizí tělesné nedostatky či přebytky nebo nutriční chyby.

7. Stejně tak jsem jako Mirka v míru s tím, že mě někdo cizí vidí bez plavek. Pravidelně plavu, ale taky je mi čtyřicet, mám tři děti a dvě jizvy na těle. Ale už více než dvacet let jsem rozmazlována láskou mého muže, který mi tak tvrdí, jak vypadám báječně, až jsem tomu uvěřila - a pak se užívám tu svobody pohybu při plavání, neomezený pohyb na pláži, cítím se pohodlně, krásná a svobodná.

8. Poprvé bez plavek, za dne a na veřejné pláží jsem plavala před čtyřmi lety na Menorce. A je to cesta - člověk se stydí. Ohlíží se, kontroluje se; není si jistý sám sebou. Ale když přijmete sami sebe, je to úžasné a osvobozující. Přirozené a pohodlné. Klidně nejdřív noste klobouk a sluneční brýle a za čas si všimnete, že vás si nikdo nevšímá. Naturisté jsou na pláži kvůli sobě, kvůli svobodě a pohodlí - ale to už se opakuju.

9. Jediné, v čem vidím statistickou výjimku, je péče naturistů o své tělo. Chodím plavat třikrát týdně a z dámských sprch vím, že běžně české ženy se neupravují tak výrazně v oblastí třísel jako ty na nudistických plážích. A naturistky, stejně jako naturisti jsou nezřídka zdobeni na všech intimních oblastech (piercing, tetování a další, co ani nevím, co je).

10. A čeho jsem si taky všimla - brzy v šest ráno, když jsem šla fotit (což je jinak v naturistických resortech zakázáno), kolik lidí tam běhá, chodí s holemi, cvičí jógu za východu slunce na pláži. Lidé každého věku, kteří o sebe pečují. Pečují o své tělo, pečují o svou duši. Lidé v souladu s přírodou a v souladu se sebou. A to se mi na naturismu tak líbí!

Deset nejkrásnějších míst ke koupání

Plavková sezónu je tu.

A tak jsem pro vás vybrala fajn, vyzkoušená místa, kde si zaplavete, naobědváte se zmrzliny a spokojeně usnete ve stínu, však to znáte - prázdninové lážo plážo s dětmi.

1. Začnu u nás doma - v biotopu v Radotíně. Přírodní koupání bez chloru, za to s výhledem na zbraslavský kostelík a Cukrák. V koupacím jezeře si můžete zaplavat i užít paddleboard. V zimě pak zchladit po sauně - jako Mitnik.

2. Koupaliště u jezera Lhota - obrovská vodní plocha kousek za Prahou, s vůní borovic a písečnými plážemi. A kdo se chcete vyhnout lidem, neberte si plavky - máme vyzkoušeno na vlastní kůži, že v nudistické části je lidstva poskromnu.

3. Jezero Konětopy - zatopená pískovna s průzračnou vodou, dříve zavřený a nedávno znovu zpřístupněný lom, koupání s travnatou i malou písčitou pláží. A kdo máte rád vodní rarity, třeba potkáte tamější sladkovodní medůzy.

4. Lesní koupaliště Hejnice (Jizerské hory) - kouzelné místo, kde si zaplave vaše tělo a odpočine vaše duše. A kdo chce, může si tam klasickou duši půjčit na vodní blbinky.

5. Lesní plovárna Nové Buky (Krkonoše) - úžasná a fotogenická plovárnička v údolí mezi kopci, studenější voda, za to vřelejší přístup; a půjčí vám i paddleboard.

6. Vodní nádrž Lipno - v jihočeském moři jsme se koupali teď minulý víkend. Voda byla ještě dost svěží, a tak jsme se z písčité pláže v Nové Peci vydali na paddlech po Vltavě proti proudu. Nádherné a zenové. Nula lidí, milion zážitků.

7. Rybník Osika (Česká Kanada) - v romantickém zákoutí Javořické vrchoviny. Pozvolná písčitá pláž, čistá voda a pro milovníky letního retra k vypůjčení i poctivá kovová šlapadla. 

8. Rybník Velký Pařezitý (okres Jihlava) - klasický český rybník s bahenním dnem. Schovat se na dece můžete do stínu rozkošatělých buků a domů si krom parádních zážitků dost možná odnesete i zdravou rašelinu na kůži.

9. A na závěr vodní nádrž Žermanice, čistě z nostalgie a pro naše silné severomoravské kořeny - kde jsme s mužem před více než dvaceti lety sbalili těžký socialistický stan a kempovali U Psí boudy. Jestli to nebude láska?!

10. ...

Desítku už tradičně nechávám na vás - inspirujte, pište do komentářů, řekněte kde.

Kde si dá tělo do těla, nálada stoupá a běžné starosti klesají hluboko ke dnu?

Kam se chodíte koupat vy?

Z Nové Pece proti proudu Vltavy.

Přeji vám šťastnou a bezpečnou jízdu létem!

Z jesenických hor

Tak moc jsme si po roční pauze na lyžích přáli, aby i v Jeseníkách bylo dost sněhu, že jsme si úplně zapomněli přát taky slunce. A tak jsme si ve ski areálu Kouty neviděli na špičku nosu, za to na hlavu nám padal sníh a déšť a sníh s deštěm dohromady. Ale sněhu bylo všude dost, to jo - stejně jako naší radosti ze šťastného smýkání se z kopce dolů. A když jsme první večer po horké sprše a už v pyžamech usedli v šest k olympijskému přehledu se zlatou Ester v čele, děti se na nás i na zapnutou televizi koukaly dost zaraženě – zasloužené après-ski lenošení ale k prázdninám patří!

Stejně jako jednodenní lyžařská pauza, kterou jsme si odplavali ve venkovních termálech Velkých Losin. A fantastickou regeneraci těla jsme prožili i v lesní sauně v Loučné nad Desnou. Poctivá kamna na voňavé dřevo nás rozpálila do běla, následný otužovací rituál pak dokouzlila magická tůňka pár kroků vedle.

Lyžovali jsme, bobovali jsme, pili grog a horkou čokoládu. A na zpáteční cestě domů jsme si za maličkých dvacet korun koupili ve velkolosinské pralinkárně koláč veliký jak Davidova dlaň, který jsme spokojeně zapili vyhlášenou šumperskou kávou v café Pikola.

Bude nám to chybět:

dlouhá pyžamová rána a hraní Logika

povídání si na vleku

honičky na lyžích

skokánky a jízda v lese

olympijské zpravodajství cestou v autě

pozvání jesenických přátel na pizzu i hovězí po burgundsku z krávy, která ještě předevčírem běhala

na protějším kopci.

A taky podlahové topení ve vypůjčené chalupě.

...

Prožili jsme spolu výjimečný lokální týden plný nepohody venku a blaha uvnitř/sebe.

A kam se na jarní prázdniny chystáte vy?

Děkuji za všechny vaše tipy – těch fajn vyzkoušených totiž není nikdy dost!

Ester, Ester, Ester!!

Fantastická lesní sauna v Loučné nad Desnou.

A naše finálová jízda na konci týdne, kdy se tamější vyhlášená oblačnost snad i maličko zvedla.

Rok chladové terapie

Začala jsem loni únorový den, kdy tehdejší ministr školství řekl, že děti půjdou do školy možná do konce školního roku, m o ž n á! Z obavy o své duševní zdraví jsem se připadala k mému již otužujícímu se muži a vlezla spontánně na 10 vteřin do kádě.

Dnes se otužuji denně pět minut, počítám si; mlčím, koukám. Otužuji se ráno a miluji tu rázem čistou mysl - kategorie NEUMÍM, NEVÍM, NIKDY NEDOKÁŽU jsou pryč. Ledová voda mě zalívá nadějí a výbornými nápady. Je to kouzlo, na kterém jsem závislá.

Po roce rozeznávám mnoho druhů zim, mnoho druhů chladu vzduchu i chladu vody. Taky je otužování pro mě každý den jiné. Voda v kádi mě nestudí - ponořím se po ramena, první vteřiny dlouze a nahlas vydechuji, a pak se ve mně rozlívá zen. Někdy se mi chce v kádi blahem až usnout.

Po roce chladové terapie jsem přišla o lupenku, se kterou žiju celý život. Včetně vlasů, které si nenamáčím. Voda v kádi (750 l) zůstává přes zimu čistá a zamrzá.

Přečetla jsem knihu Chladová terapie od Libora Mattuše

a na instagramu sleduji vlny životního optimismu David Vencla.

...

Stále mám ale ráda dlouhou, horkou sprchu a večer, když jsem unavená, je mi zima, nosím bačkory

a spím ve svetru.

A upřímně otužování je rozhodně součástí mojí krize okolo čtyřicítky - pravidelně plavu, jím zdravěji, omezila jsem alkohol a vystoupila jsem ze své komfortní zóny, abych vlezla do kádě.

Protože věřím, že když budeš v životě dělat jen lehké věci, tvůj život bude těžký.

...

A co vy - chtěli byste to taky zkusit? Nebo vás ledová voda stále nechává chladnými?

A máte někdo otužovací sud na balkóně - na něj mi chodí moc dotazů?