Rok chladové terapie

Začala jsem loni únorový den, kdy tehdejší ministr školství řekl, že děti půjdou do školy možná do konce školního roku, m o ž n á! Z obavy o své duševní zdraví jsem se připadala k mému již otužujícímu se muži a vlezla spontánně na 10 vteřin do kádě.

Dnes se otužuji denně pět minut, počítám si; mlčím, koukám. Otužuji se ráno a miluji tu rázem čistou mysl - kategorie NEUMÍM, NEVÍM, NIKDY NEDOKÁŽU jsou pryč. Ledová voda mě zalívá nadějí a výbornými nápady. Je to kouzlo, na kterém jsem závislá.

Po roce rozeznávám mnoho druhů zim, mnoho druhů chladu vzduchu i chladu vody. Taky je otužování pro mě každý den jiné. Voda v kádi mě nestudí - ponořím se po ramena, první vteřiny dlouze a nahlas vydechuji, a pak se ve mně rozlívá zen. Někdy se mi chce v kádi blahem až usnout.

Po roce chladové terapie jsem přišla o lupenku, se kterou žiju celý život. Včetně vlasů, které si nenamáčím. Voda v kádi (750 l) zůstává přes zimu čistá a zamrzá.

Přečetla jsem knihu Chladová terapie od Libora Mattuše

a na instagramu sleduji vlny životního optimismu David Vencla.

...

Stále mám ale ráda dlouhou, horkou sprchu a večer, když jsem unavená, je mi zima, nosím bačkory

a spím ve svetru.

A upřímně otužování je rozhodně součástí mojí krize okolo čtyřicítky - pravidelně plavu, jím zdravěji, omezila jsem alkohol a vystoupila jsem ze své komfortní zóny, abych vlezla do kádě.

Protože věřím, že když budeš v životě dělat jen lehké věci, tvůj život bude těžký.

...

A co vy - chtěli byste to taky zkusit? Nebo vás ledová voda stále nechává chladnými?

A máte někdo otužovací sud na balkóně - na něj mi chodí moc dotazů?