S novým školním rokem jsme s mými studenty mediálního semináře přivítali v hodině prvního hosta. A sportovní novinář a komentátor České televize Tomáš Jílek nastavil laťku pořádně vysoko - nejen proto že nikoho vyššího jsem si k nám na gymnázium nikdy nepozvala.
Jaké to je, když si vás už na fakultě do týmu vybere Robert Záruba, jaké to je, když svoláte před obrazovku obě babičky, aby vás poprvé viděly v televizi a jaké to je, když vám hokejista odmítne před zápasem dát rozhovor, takže nejen že nedostanete od ČT výplatu, ale ostrouhají i babi, protože kýžené první interview v přímém přenosu před kamerami se prostě nekonalo.
Tomáš studentům popsal svou profesní mediální cestu, životní touhu komentovat lední hokej i vlastně náhodu, jak se dostal k cyklistice. S obrovskou úctou mluvil o expertech ve studiu, těch, kteří se stali uznávanými komentátory, i když třeba tak slovutnými sportovci až tak nebyli. S citlivostí mluvil i o sportovních esech, kterým to po skončení kariéry naopak u mikrofonu a před kamerami vůbec nešlo. Nemůžu vám říct kdo, ale byli i tací, co si v noci chtěli balit kufry na olympiádě v Riu a letět domů, protože nervozita ze slovního projevu v přímém přenosu je paralyzovala k naprostému mlčení.
"Co je se děje, pane Jílku, už šestá etapa, o vy jste ani jednou nezmínil svoji oblíbenou kapelu Depeche Mode?", píšou Tomášovi divačky Tour de France. A pan Jílek to miluje, stejně jako vyprávět o zámcích na Loiře, o Francii, o sportovcích, jejich životech, partnerech a partnerkách.
Média mají bavit, ve smyslu přitáhnout diváka k přenosu, říkal nám ve škole Tomáš. A já v tu chvíli měla obrovskou chuť pustit si některý z přenosů tohoto sečtělé, vzdělaného muže, který raději než komentuje sportuje nebo se kouká na zápasy svých dětí. A co ho na práci v České televizi nebaví? Co prosil Zárubu, aby mu už nikdy nedával? Nebo jak dlouho trvá minuta mlčení v přímém televizním přenosu? To všechno se dozvěděla jen moje děcka na gymplu. A já si právě dneska ještě víc než kdy jindy přeji, aby z České televize přišlo k nám do školy takových výjimečných, odborných a laskavých hostů ještě mnoho. Držím sobě i našim veřejnoprávním médiím palce.
