Jak se šije kapsář do školky/pytel do šatny

Ušít si bavlněný kapsář pro vašeho prince či princeznu je velmi jednoduché.

A klidně to může být váš úplně první šicí projekt.

Budete potřebovat:

0,5 m kostkované látky

0,5 m žluté látky

50 na 30 cm pěkné látky na titulní stranu

50 na 30 cm vatelínu

15 cm dlouhý zip

a malou karabinku.

Finální rozměry kapsáře jsou 50 na 40 cm, náš pytel do školkovské šatny bude mít jednu velkou kapsu na tepláky a triko a dvě menší/poloviční na drobné prádlo, ponožky a čerstvé umělecké výtvory. Součástí vašeho originálního setu bude i tajná kapsička na drobné osobní předměty štěstí.

A jdeme na to! Časová náročnost ušití je třicet minut (a více).

Takto bude náš kousek na konec vypadat.

Když si budete vybírat trojici látek, které na něm pro holku či kluka nakombinujete,
sáhněte po opravdu hezké látce na jeho čelní stranu.
I když se šitím teprv začínáte.
I když se kapsář celý rok bude bimbat na ramínku pouze v šatně.
Krásná látka na přední straně straně nám udělá nejlepší službu, udá vzhled a nepřehlédnutelný styl!
Ostatní látky volte bavlněné, čím větší gramáž, tím lépe bude pytel držet tvar.

Střih kapsáře si vyrobíte doma sami. Ten můj už je dva roky starý, když šel náš Kubka prvně vstříc MŠ.
Ti profesioálnější z vás použijte střihový papír, já šla v rychlosti do novin.
Rozměry obdélníku jsou 40 cm na šířku na 50 cm na výšku.

A ve vrchní část jsem místo křivítka použila jako šablonu právě věšák, na kterém kapsář visí.
Střih jsem si ještě ve finále osově srovnala a přesně zrcadlově sestřihla.
(Mimochodem dřevěné ramínko je lepší, protože na rozdíl od pevného plastového se může v kovové části točit a naše dítě s ním pak lépe manipuluje na zavěšené tyči.)

Záleží úplně na vás, zda střih bude počítat s centimetrem na zapošití nebo ne.
Já si vždycky věci vymýšlím, tak jak chci, aby nakonec vypadaly,
a tak si při střihání do látky právě onen 1 cm přidávám (viz nakreslená žlutá lajna).
...
Kapsář střihám zrcadlově napůl, ať mám obě strany fakt stejné.
...
Nyní máme tedy střižený zadní kostkovaný díl - A.

Následuje střih předního kostkovaného dílu - B. Ten je dlouhý 25 cm a k nim si připočtěte ještě další 4 cm, protože díl budeme dole začišťovat.

Teď střih čelní pěkné kapsy - D. 42 na 26 cm.
A úplně stejně velký obdélník si střihněte ze žluté látky F (není na fotce), která nám bude tvořit zadní stranu čelní kapsy.

Vrchní lem - C. 42 na 12 cm.

A jednotlivé díly na malou tajnou kapsičku.
1. Výztuž Ronofix. 2. Přední a zadní strana. 3. Podšívka. 4. Zip 5. Karabinka a malé ouško na karabinku. 6. Dlouhé ucho.
Taštičku si ušijte podle návodu, který jsem pro vás připravila už loni.

A teď si všechno úhledně vyžehlíme, včetně 8 cm širokého ucha na karabinku (dlouhé asi 50 cm),
které si složíme a přežehlíme na finální šířku 2 cm
a až si jej budeme šít, jeden konec si zahneme dovnitř a začistíme, to je tu stranu, na kterou pak přišijeme karabinku.

A toto je už mezistav před šitím.
A. Zadní díl. B. Přední vrchní díl. C. Lem vnější kapsy. D. Krásná látka vnější kapsy.
E. Vatelín, který nám poslouží jako výztuž vnější kapsy, aby nám kapsář držel koukatelně tvar.
F. Vnitřní strana vnější kapsy. G. Vnitřní kapsa. H. Komponenty na kapsičku.

Prvním krokem našeho šití je všít si žlutý lem vnější kapsy.

Protože šijeme bavlněné plátno, nastavíme si praktickou velikost stehu 3.

Oba švy mezi přední i zadní látkou rozžehlíme a mezi látky teď vložíme vatelín,
a aby nám uvnitř kapsy nelítal, prošijeme znovu celou kapsu ještě asi 3 mm pod žlutou látkou.

Teď si začistíme vrchní stranu vnitřní kapsy - G. 42 na 30 (26 plus 4 na začištění) cm.

Na stůl si položíme lícem vnitřní kapsu a na ni vnější kapsu, odměříme si polovinu a oba díly prošijeme.
Získáme tak dvě poloviční kapsy na rezervní gaťky a fusky.

Dále si začistíme vrchní část vrchního dílu, kudy bude procházet ven ramínko.
A spodní část vrchního dílu - kudy se budou do kapsáře strkat věci.

A už jdeme do finále. Čeká nám závěrečné sešití!
Na sebe naskládáme: lícem zadní díl A. Na něj nahoru rubem vrchní díl B.

A dolů pod B celý systém vnější kapsy. Pozor, díl B bude ten úplně nejvíc vrchní, který vnější kapsu překryje.

A ještě bacha - nezapomeňte si do jedné z malých vnitřních kapes vložit dlouhé ucho s karabinkou.

A teď jen všecko dobře sešijeme dohromady.
S jedinou výjimkou začištěného horního otvoru pro ramínko.
Když budeme mít sešito, celý kapsář si přetočíme na lícovou stranu a zkontrolujeme si, zda vše pěkně sedí, nikde po straně není díra a podobně.
Já pak kapsář ještě jednou vrátím zpátky na rub a celý si jej zevnitř obentluju. Aby se nepáral a vypadal čistě. 

Jaba daba dů - a tady máme hotový výsledek!!!

Ještě zbývá došít maličký necesér na tajemství. 15 na 10 cm.

A máme úplně hotovo.

Kapsičku připnutou na karabinku lze kdykoli odepnout a může sloužit třeba jako malá peněženka na školní výlety.

A tady ještě kontrolní pohled na dvě menší vnitřní kapsy a jednu velkou na všechno.

Teď už jen zbývá společně se doma pečlivě zamyslet, který amulet bude pro první školní den ten správně magický!

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky

Ale jo!

Po roce opět - vyrazily jsme mamky s dětmi na chalupu. A už podruhé v této letní sezóně opět do magických Orlických hor.

A protože už nejsme žádné maminky-žákyňky, pro přípravu celotáborové hry jsme se už dost brzy před odjezdem společně vypravily na večeři, kde jsme zůstali až do židlí a Týden s Pipi Dlouhou Punčochou naplánovaly do nejmenšího detailu. Vymyslely jsme tématické dny a soutěže. Rozdělily si úkoly a nákupy a pomůcky a tak. Kdo se těšil a kdo si to nakonec užíval víc, to se doteď neví.

Všecka děcka hned ze startu nafasovala svůj vlastní a originální plecháček a chalupu jsme rovnou v sobotu začali nazývat Vilou Vilekulou!

Už první noc jsme na tajňačku připravily velký plán a úhledně si nachystaly zlaťáky za splněné disciplíny,
které jsem už v Praze raznici vyrazila z metalického papíru z výtvarných potřeb a potiskla kulatým razítkem z Tigeru,
kde si libovolný text můžete doplnit podle své chutě.

První ofiko den byl dnem Koňským.
Pánskou vlněnou punčochu jsme vycpali PES kuličkami, přišili velké knoflíky místo očí a jedno koženkové ucho na každou stranu koní hlavy.

Tedy - výše mám hrubku. Všechna slovesa mají správně končit tvrdým y.
Protože pokud odhadujete, že jsme všecko skutečného odedřely my mámy, zatímco dětičky se furt netrpělivě doptávaly, kdy už to jako bude hotové, až nervozita vybublala natolik,
že jedna nejmenovaná z nás začala na svého syna pištět:
"Olivere, mám jenom jednu ruku!", tak to pak odhadujete správně!

Ve finále jsme přišily čupřinku a hřívu z hnědého papírového lýka (na balení dárků),
hlavu opásaly ohlávkou a vše nasadily na půlku připravené tyče na smeták - zakoupeno a nařezáno v hobby marketu.

A dostihy na čas okolo chalupky mohly začít!

Catch me if  you can.

Společná snídaně palačinek jako u Pipi doma se nám nemohla povést, protože naše milá robátka ráno vstávala v rozmezí dvou hodin,

za to na svačinu jsme si sláďoru z pánvičky mohli pěkně pohromadě dát.

Prostě prázdninky: no make-up, trocha cukru a ...

a k tomu navíc: all you need is love.

Odpoledne jsme pak strávili na místní farmě Ekolife.
...
Jízdu na shetlandském poníkovi si užili všichni - kromě Kuby, ten už po pár vteřinách v sedle hlasitě hlásil, že ho to neoslovilo ...

Jo jo, vlastní potůček na vlastním pozemku, to je ráj.

A cyklotrasa hned za dveřmi ještě větší.

Za to společné večerní čtení patřičné kapitoly o Pipi, Anice a Tomym, to bylo - Židovská škola.
Nikdy jsem tam nebyla. Nehospitovala. Ani neučila. Ale přesně tak si to představuju.
Jeden pobíhal okolo a nedával pozor, druhý si četl vlastní literaturu, třetí spal, čtvrtý se furt doptával ...
no, musely jsme se ve čtení všechny pravidelně /spravedlivě střídat. Dva večery po sobě, to by bylo o nervy.

Den druhý Uklízecí.

Po vzoru holky punčochaté a její šou na kartáčích čistili maloši jezírkovou folii politou vodou a popsanou křídou.

Chlupatý hadr na mop jsme rozstřihly vejpůl, aby z něj vznikly dvě praktické baby papuče na úklid.

Ano ano, podnikat cokoli s bytovou designérkou(!) je náročné. Všecko okolo totiž musí být krásné nebo nejlépe ještě krásnější.
Ale jak vidíte, snažily jsme s ní držet krok a děti i pomůcky ke hrám k sobě ladily. Modrej a zelená!

Druhou disciplínou byl slalom na skutečných rejžácích, kdy ...

... stylu ani obutí se meze nekladly.

A pak tady byly ještě doplňkové hrátky. Vzpěračství ala Pipi.

Protože obdivných pohledů krásných žen na silné muže není nikdy dost.

A naopak!

Celodenní výlet z Masarykovy chaty na Velkou Deštnou za rozhlednou, která už nestojí.
Povětrnostní podmínky jsou někdy holt silnější než člověk.
...
A noční (a nevyfotitelná) venkovní hra s vrcholným vypouštěním balónů přání.

Další den - pirátský, kterému předcházela noc, kdy jsme děti potajmu dočasně potetovaly ve stylu lodních lupičů.
...
Plátěné šátky na hlavu padesát na padesát jsem našila už doma, brambory byly čerstvé a mořské motivy si vymýšlely samy děti.
Pak už se jen tisklo textilní barvou.

Pro našeho Mikeška byly ale otisky jaksi příliš statické, a tak si raději sám dlabal dětskými nůžkami do zemáků.

A jestli vám podobný projekt přijde středně infarktový.
A myslíte si, jestli já jsem při něm náhodou nekřičela na své kamarádky a maminky na děti a děti zas na maminky. 
A všichni se museli raději posvlékat. A všechno to byl malinko chaos.
Tak to tipujete úplně správně!

Ale jako vždycky: v jednu chvíli vše do sebe zapadlo.

Nastal klid a ticho a všichni úžasně tvořili.

A abych nekřivdila Mikimu, ...

... i ten se nakonec rozmaloval, tedy v oceánské bouři.

...
Jeden za všechny, všichni za jednoho. A naše společná pirátská vlajka u vjezdu.

Lapily mě, ty Orlické hory. A Orlické Záhoří mě za srdce chytilo zvláště. Konec světa. Nejkrásnější konec nejkrásnějšího světa.

I když teda i v srpnu umí vykouzlit pěkný podzim.

Pátrání v lese.

Po správném materiálu na výrobu banditské lodě!

I s plachetkou (z kabelkových zbytků).

A na závěr pobytu jsme už v neúplné sestavě ochutnali Divokou Orlici na polské straně hranic.

Její dravost a chlad.

A skutečné letní léto.

A když jsme pak nakonec slunečného dne za náhle překvapivého deště a větru
zkoušely s Marťou (poprvé v životě) rozdělat oheň, kdy nám docházely sirky a zaboha se nám nechtěl vznítit ani papír,
zatímco všechny čtyři děti nalepené na našich zádech se snažily spáchat harakiri v nehořícím ohništi,
bylo nám ouva.
Jenže pak najednou silněji zafoukalo, táborák se sám rozhořel a my na sebe na vteřinu mrkly, že jako jo. A co teď bude dál.
Postavíme domy a zasadíme stromy a porodíme další děti - úplně samy?!?
...
Cherchez la femme.