Mám nové dělo

Nový šicí stroj. Janome (čti džanome) 393.

Když mi Jana tuhle mašinu on-line ukázala poprvé, pištěla jsem odporem. Pravoúhlá krabice, černá barva a chladný design mi do oka teda vůbec nepadly. Jenže - pak jsem zahlédla informaci o možných osmi vrstvách džínoviny, které je stroj schopen prošít a bylo rozhodnuto. Šla jsem do toho! To je totiž přesně to, co pro své koženkové kabelky potřebuju. Prošít elegantně mnoho vrstev, krásně a bez chybičky, aniž by si mašina při fušce byť škytla.

Svůj v životě první a teď už do krve sedřený Singer Talent jsem něžně pohladila a uložila do skříně pro rezervní užití. Kdybyste chtěl někdo ušít kapesník, to pán zvládne, ale na pořádnou robotu už to bez výměny stehové desky není.

A abyste viděli, že nekecám, hned vám ukážu, jak se na něm šije. A protože dobré duše do mě hučí, že mám šít pouze kabelky kožené, vrhla jsem se pro začátek na koženou kosmetickou taštičku.

Z nekonečných zásob mého tchána jsem vytáhla odstín vařící se čokolády a nakombinovala jej s temně modrou bavlnou.

Dovnitř půjde drobný pravoúhlý rastr a ve stejných rozměrech jsem si připravila i ronofixovou nažehlevací výztuž.

Všechny tkaniny do rovna slušně vyžehlit a se šitím můžu začít.

Nikdy jsem to nedělala a nebudu vám lhát ani teď, ale několik prvních šití mě stroj pěkně stresoval!
Ve srovnání se Singerem se odlišně navléká spodní nit (je kolmo), včetně pro mě nového kovového cívkového pouzdra.

Při navíjení nitě mi snad pro můj temperament či rychlost práce zase špulka lítala po celé kuchyni.

A na spletitých cestičkách navlečení horní nitě jsem šla mnohokrát špatnou cestou.

A jak se s Janome ještě dobře neznáme a on mi tak jinak cinká a břinká, 

nepoznala jsem po sluchu hned, že šiju blbě, spodní niť se mi v látce motala a já pak párala a párala.
Při každém novém navlékaní pot na zádech.
A tempo šití jak začátečník.

Úplně jako v září dva dvanáct, když jsem začínala. Když jsem celý večer šila jen rovně. Vzpomínky a pokora, tak to teď se mnou bylo.

A nejen že mi nový stroj v uchu jinak zní a ve srovnání s Talentem je i pro výrazně větší množství kovových částí hlučnější,
má i jiné prošvadlenské vychytávky.

Korýtko po pravé ruce je fajn, dávám si do něj odstřižky a nitě.

Za to odklápěcí destičku nalevo, tu jsem nejdřív myslela, že snad ukousnu.
Jednak je na místě, kam si já výhradně a vždy pokládám své nůžky
a jednak se mi pletla do šití a tahala mi kabelku, když jsem ji finálně sešívala.

Nakonec jsme si na sebe ale zvykly a já si své nabroušené kovy ukládám třeba pod ní.

No, a toto! To je největší zázrak celého stroje. Regulátor přítlaku. TEN MILUJU.

Díky němu patka na látku tlačí více, méně a já se zatím dostala na úroveň šesti vrstev koženek
a k tomu bezvadné šití. Stroj ani nemrkl. Nezadýchal se. Nehlásil chybu. Jen krásně makal.

Ale abychom nezakecali etuje. Takže začnu tím, že si sešiju kožené dno a čelní stranu taštičky.

Modrou látku ještě znovu prošiju.

Pokračuju sešitím dna a kožené zadní části.

A opět pěkné prošít. Jak vidíte, jsme na třech vrstvách kůže a steh je jeden jako druhý. Ve své maximální délka, velikosti 4.

Pokračuju nažehlením výztuže.

Na rubovou část kabelky a ještě si to pak hezky obstřihnu.

Vyměním si patku za zipovou, tu nostalgicky používám ještě značky Singer.

Našpendlím si zip.

Lícová strana kabelky, rubový zip a rubová strana podšívky.

A vše sešiju.

A totéž ještě na druhé půlce zipu. Líc, rub, rub.

Teď když už mám přišitý zip, sešiju po stranách celou kabelku. Mám-li potřebu cedulky a ouška, vložím si je před šitím dovnitř.

Pečlivě srovnám, aby dno na obou stranách spolu lícovalo, nezapomenu si rozepnout zip a jdu na to.

Mám prošito. Sním si pár borůvek a ...

sestřihnu si rohy.

Přetočím celou tašku ven na lícovou stranu.

Asijsou dřevěnou hůlkou pěkně vytlačím rohy pro pravého úhlu.

A zbývá mi poslední: z vnější strany sešít na dně otvor v podšívce.

Zahnu si látku dovnitř, našpendlím, prošiju a mám to.

Ještě kabelečku na závěr krasopisně přežehlit na tkaninových částech.
Pardon, zde se mi napařil i objektiv.

Takto, prosím.

A okolo zipu pěkně vžehlit dovnitř i podšívku.

A teď mi zbývá už jediné - kabelku pro vás pěkně nafotit za denního světla,
vymyslet si k ní slohové blbinky okolo a ...

... mám příspěvek na blog.

(A kdo jste si šikovně všimnul absence ouška na konec, tak vězte, že ucho neprošlo výstupní kontrolou,
bylo špatně přišité.
A protože fórové ucho na tašce je k ničemu a maximálně tak pro ostudu,
vypárala jsem vnitřní dno kabelky a jednu z bočních stran a sešila všechno do kupy ještě jednou, už bez úchytky.
Pět vrstev kůže se zatím ukázalo jako limit mého nového stroje,
ale uvidíme časem. S kolegou se zatím známe málo, tak se ještě ukáže, co v něm je
a k čemu se dá ukecat ... )
...
Takže teto Andrejo, tenhle opravdu kožkový necesér je pro tebe, víš to?!?