Haló-futrál

Ušila jsem si obal na telefon. Původně jsem toužila po něčem takovém nebo takovém, auto-výroba mě nelákala, nějak jsem si to asociovala s takovými těmi ušmudlanými ponožkami na mobil - a to se mi nelíbí. Pak jsem ale uviděla, co má na telefon slovutná Andrea Tachezy a bylo rozhodnuto. 

Minulou sobotu jsem byla nějaká rozešitá a ještě mi zbývaly volné minuty osobního volna, a tak jsem proklikala internet, našla tohle a šla na to. Látky jsem nesešívala, ještě nemám takové zásoby, abych mohla vkusně kombinovat, prostě jsem šmikla, co bylo doma. Vnější látku podžehlila sakonem, přientlovala tenký vatelín, přišila zip a vše - včetně vnitřní látky - sešila do "u". Pak jsem tu parádu ale párala, protože jsem zapomněla všít ono frajerské ouško. A poslední párání bylo z důvodu přílišného zapošití zipu, obal byl sice tuze pěkný, jenže jaksi tlusté do tenkého, že ... prostě mobil nešel dát dovnitř, takže trochu prekérka.

Tyrkysová látka je taková klouzavá, a tak futrál funguje, jak má. Hezký víkend!

Můj kabát, peženěnka po mamince a brož!

Zip z bazaru, kus za čtyři koruny.
Tajnému informátorovi posílám pusu!

Ráda nosím tyhle placky, připadám si pak i v Praze tak ... světově ... chichi.

Barvy všecky

Kubínek pod stromečkem našel mimo jiné i parádní stavebnici DUPLO, čerpaní stanici. Výborná záležitost: zatímco syn neustále tankuje, odjíždí, přijíždí a zas tankuje, já si naoko popíjím mikro-kávičku a čtu kapesní vydání novin. Genderově i povahově spokojení všichni.

Mnohobarevné kostky jsou super, ale ta krabice! Velká, nevejde se nikam. Snad nemá žádnou jinou další funkci, kterou jsem nepochopila a nevadí, že skončila ve sběru, zatímco já na benzínku ušila nesrovnatelně menší košík. Podle už známého návodu, jen - řečeno kuchařskou terminologií - z dvojnásobné dávky.

Mimochodem: můj první výtvor na novém šicím stroji, taky dárek od Ježíška. Půjčenou mašinu jsem vrátila mamince, ona teď zažívá jakousi šicí renesanci. Naučila jsem ji hledat nápady a střihy na netu, ukázala e-shopy s látkami a blogy, co kdo vy šijete - měla slzy v očích. Nějak ji přišlo líto, že my se sestrou měly hračky v plastovém prádelním koši a že o současných vzorech na látkách a jejich kvalitách si mohly maminky v socialistickém Československu nechat jen zdát. Jinak - mamka už taky taštičkuje ... Ale věděli jste, že když dva šijí totéž, není to totéž?

A tady ještě můj stroj - ať máme to povánoční chlubení se kompletní.
Název jak z pěvecké soutěže, ale šije božsky!

Dekor vzadu je vnitřek papírové tašky, muž v ní přinesl nový oblek.
Rozstříhala jsem to - ne ten oblek, tašku -  a mám teď dva takové velké kartony, máte nápad co s nimi?

Sedmikrasavec

Můj současný snídaňový hrnek. Před časem jsem ho vyhrála v časopise Marianne Bydlení! Soutěžím nerada, když je to na výkon, opravdu nemám, v čem bych se měřila, a když je to v rukou Štěstěny, nerada si svůj životní příděl vyplýtvávám na blbostech. Ale - o tenhle designový skvost jsem loni chtěla poprosit Ježíška, a pak ho zahlédnu v jedné z bytových proměn časopisu. Krásný - jako vždy, myslím si na něj už léta. Už už málem volám sestře: "Sím sím, Hani!" a v tom si všimnu, že na další straně je o něj soutěž, včetně té roztomilé plechové krabky k němu. No, tak jsem tam napsala a vyhrála jsem.

A cože se jim zjevně tak líbilo? To co si tady spolu všechny říkáme dnes a denně - že v interiéru je nejlepší kombinovat staré a nové. Jako jasně - trochu jsem to rozepsala a přidala nějaký ten vtípek, však mě znáte.

A jaký je naživo? Miláček!

V krabičce jsem o Vánocích vozila po příbuzných repre vzorky cukroví a teď je pyšně na kredenci. Nevím, možná skorem hezčí než ten hrnek ...

Pryžové sítko se šik skleněným korálkem zatím moc nevyužiju, na tenhle druh čajových obřadů teď nemám tak úplně čas. ...

Kdo by chtěl ochytřit, prosím čtěte.
A kdo by si chtěl koupit, může třeba na KOKINODESIGN nebo v Naoko.

Multivitamín

Před Vánocemi jsem na designSupermarketu koupila Kubovi papírové domino od dvou mladých - ilustrátorů, grafiků, umělců - co chcete. Byli roztomile zmateni, když jsem s nimi chtěla zkonzultovat, zda roční děcko bude umět hrát domino a vtipně dispraktičtí, když mi papírovou hru balili domů - do potravinové fólie.

Jan Vajda a Zuzana Pavésková. Antimultivitamín. Seznámit se s jejich prací, propadnout jejich kouzlu, zasmát se - co chcete, můžete buď na jejich facebooku nebo zde.

Vloženo speciálně pro Lenku, jejího muže a syna!

Tohle mi přijde jako geniální vývozní dárek pro blízké za hranicemi;
ano - je to vlastně švýcarský výrobek,
ale tohle je holt ten globální svět.

A závěrečná otázka za pět set: hrál Kuba domino?

Ano!
I ne.
Kartičky jsme správně poskládali k sobě, zazvukovali ala zobrazená zvířata a hle - ony jsou to vlastně cesty pro auta či vlak ...

Na kartičky jsem doma našla výbornou krabičku, pasuje bezvadně.
(Od čokoládek z MaS)

Alespoň úklid probíhal standardně ...

Ale neeeeee, karty pryč a rázem je to depo! ... :o)

Musím

Tak jako kdysi někteří volili vnitřní emigraci, já si pro tento týden volím vnitřní jaro!
Udělá mi to dobře.

Do pátku, prosím, u mě očekávejte jen bláznivé příspěvky v modro-zeleno-žlutých barvách! Pro načerpání energie. Pro osvěžení. Ať je legrace.

A začínáme ptáčkem. Je z hračkářství. Využila jsem náhodné díry z boku kredence  - a mám háček na útěrky, po pěti letech fungování kuchyně.

Slyšíte ten zpěv?

Familiérně

Minulou sobotu jsme s Kubou poprvé vzali taťku na výtvarku.

Do Národní galerie.

Expozice ho bavily, ale v dílně se zapotil a místo kostýmní rukavice si anarchisticky stříhal koláž z novin ... sportovec!

Už jsem to tu psala, ale tyhle chvíle ... jsou lepší než jsem si kdy snila ... 

Aspoň že Kuba chvilku spořádaně plnil instrukce sličné lektorky stran oficiálního programu.

V expozici na Pištěkovi.

Ta trička jsou trochu úchylárnička ... ale na přání otce rodiny.
Velkej Tchibo, malej Next, cena stejná!

Šli jsme se podívat i na Koláře
aneb není nad to se po výtvarné dílně pořádně vyběhat ...

Křeček ... bez noční košile.

A Kubova obsese okamžitě exnout všecko, v čem je cukr.
Z kavárny ve Veletržním paláci, je taková punková, zejména obsluha, ale sympaťák ... :o).

Tady se dočtete o jejich experimentální koncepci.

A ještě jeden odkaz, speciálně k dnešku.

http://www.reflex.cz/clanek/nazory/49068/10-veci-ktere-byste-meli-vedet-nez-pujdete-volit-prezidenta.html

Docela jsem se uklidnila, jinak bych taky pro samé slzy nemusela najít cestu do volební místnosti ...

Růžové dvacítce

Pro mou mladinkou sestru.

Kterou mé šití, plstění či keramičení nechává ledově klidnou.

Až na organizér se zipem, ten chtěla!

Na přání pink a s puntíky.

Došitý dvacátého třetího před půlnocí, takže - pohodička, zívačka, stí-hám!

Tím labelem zakrývám kousíček, kde mi šikmý proužek trochu ujel ...  vidíte to?

Veronice

Olivová taštička pro nevlastní tchýni.

Výborná záležitost, máte-li patchworkovou rodinu.

Ona neradí, nekritizuje.

Vašeho syna taky bezmezně miluje.

A s vámi naopak u kafe rozebírá vlastní snachu a její výchovné pokusy/omyly.

A má vás ráda.

To se pozná.

Outdoor

A je to tu - jak jsem slíbila, tak činím. Je leden, tudíž pokračuje náš úterní seriál "Kubova džungle". V novém roce začneme v exteriéru a dobrosrdečně: krmítkem pro ptáky.

Mé inspirační zdroje: Marianne Venkov a Styl (speciál zima) a příloha Lidovek minulý pátek.

Krmítko jsem s Kubou teatrálně zavěsila na pavlači včera dopoledne a k tomu jsem mu vymluvila díru do hlavy všemi těmi informacemi, které jsem si zrovna nastudovala. Pointa by měla být v tom, že on sám může ptáčky sledovat ze svého pokoje, krmítko má přímo naproti. Jako neříkal nic pro ani proti, ale jako dobrá legranda v přestávce mezi hraním si s vláčky, četla jsem mu v očích ...

Prameny.

Podle mě nejlepší tip Marianne - styl Loosova vila :o),
jen: z keramické hlíny by to bylo strašně těžké a navíc vyrobit pravé rohy není žádná sranda. 

Nakonec moje inspirace.

A naše krmítko,
z bílé hlíny, ptáčky jsem vyškrábala do červené hlíny. Dva pláty hlíny a váleček, nic víc.
Akorát doporučuju umístit pod střechu.

Celkový pohled do našeho léta organicky vznikajícího vnitrobloku. Dům, ve kterém bydlíme, je z devatenáctého století.
Na fotce nalevo žlutý dům, kde žije zpěvačka, která si na své romanticky zpustlé zahradě nezřídka hlasitě zpívá,
(vím o ní z 13. komnaty)
napravo ultra nově opravený dům, ještě v létě vypadal takto.

Velmi užitečná stránka z Lidovek - kdo, jak vypadá, kdy a co jí,
patřím totiž k lidem, co nerozeznají pštrosa od kuřete.

Vyhlížení ...

A zase zpátky do starých kolejích ... :o).