První výročí

"Tak teď teda už nevím, co po mně chceš!"

Foukla si Andrea do ofiny a rezignovaně se zády opřela do pohodlného zahradního křesla. Bylo léto 2016 a na my dvě spolu na chalupě už po několikáté seděly nad tehdejším půdorysem našeho budoucího domu. Tenkrát jsem své kamarádce na přeskáčku, divoce a nahlas vyprávěla, co vše od našeho nového bydlení očekávám. Co se mi líbí na Pinterestu. Co se mi líbilo v časopise. Co se mi líbilo u jiné mé kamarádky doma. A co má doma moje teta. Zmiňovala jsem asi tak dvě stě interierových směrů, nábytků a dekorací.

"Co chci? Stylově čistý interiér, který už si pak zprasíme sami. Životem, jaký vedem´ ...", odpověděla jsem se smíchem Andrejce, která mi moc chtěla pomoct, jen probůh netušila jak.

Přesně dneska - na zamilovaného Valentýna a milovanou Valentýnu - slavíme svůj první rok v našem domku. Bydlíme a zabydlujeme se, co to jde (až někdy propadám chvilkovému zoufalství, jestli si pro samé nové stolky, koberce a fíkusy pořídím ještě někdy třeba hezké drahé plavky). Po dvanácti měsících má však náš dům kromě lustrů u stropů a obrazech na zdi i: poškrábané a mastné stěny, obitou dlažbu, kachličky otřískané od kliky od dveří, schody oloupané (od kdoví koho) a deska mého designové pracovního stolu je od bujarého silvestrovského mecheche flekatě zvlněná. Ale je nám tu teplo - nejen protože jsme se všichni už naučili zavírat dveře. Je nám tu teplo i u srdce.

Se zabydlováním, zapouštěním kořenů a cítěním se v cizím městě jako doma nám ale ani tak nepomohly nové křehké bílé benátské rolety na oknech v celém přízemí jako J.! Ta mi napsala mail pár dní po našem rezidentním přemístění se, že z blogových fotek jasně pochopila, že jsme sousedky; že má čtyři děti a ať k ní přijdu kafe. Samozřejmě(!) že jsem si hned pomyslela, že je blázen - s tolika dětmi, ale znáte mě: na/za kafe já bych šla s každým. Bylo to tehdy pondělí, když mě před tyrkysovými dveřmi svého nádherného domu čekala ještě krásnější holka, která na mě hned přes plot volala, jestli si nemyslím, že je úchyl, když mi takhle napsala o přátelství. Posadila mě za stůl, dala mi plný hrnek, teplý koláč a už jsme byly kámošky. 

J. mi hned všecko řekla - o sobě, o obci, o škole, o dětech - jejich i cizích. Provedla mě svým snovým domem, kde se francouzské retro dokonale snoubí se skandinávským hygge a neplánovaně mi za čtyři hodiny na to naservírovala u nich i oběd. Společný velký počet dětí nám umožnil, že se naše děcka do sebe navzájem zamilovala, kdy nejstabilnější pár dosud tvoří náš Mikeš se stejně velkým Sebastianem, které k sobě hluboce pojí láska k dinosaurům a ustavičná rebélie na plavání, kam ti dva nyní také docházejí společně. J. je naprostá maximalistka, úspěšná ve všem, na co sáhne - včetně opravování domácích spotřebičů nebo pečení domácího chleba. Všude byla, se všemi se zná a o všem si něco vtipně myslí. Okatá, s dívčími rysy ve tváří a messy drdolem na hlavě. Vždycky má v uších autorské šperky a v rukou milion dárků, kdykoli k nám jde jen na čaj. Pokusila se mě (neúspěšně) dostat do televize, za to mě naopak navždy dostala, když jsme se tehdy znaly jen pár dní a ona mi na tajňačku pověsila na kliku branky dárek k svátku, poslala sms a honem v noci zase ujela. J. žije v dokonalém světě šmrncovně oblečených dětí ve věku dva až patnáct, které každé z nich navštěvuje asi tak dvě stě kroužků. J. si tyká s Krištofem Kinterou. J. mi radí, jak zastříhávat lísky a pivoňky. J. má abonentku do divadla v Praze. J. je kouzelným způsobem ironická k vlastním dětem a mně říká, že jsem blbá - když je to potřeba. J. umí dlouze a pozorně naslouchat o mých úzkostech i podnikatelských megaplánech. J. je světák, byla v Americe, ale vzhlíží i k jiným blogerkám, akorát mě nechce nechat ji s Klárou a Terezou seznámit (asi ji jedna strašná zkušenost stačí). J. obdivuhodně obdivuje svého manžela. Po nejmladší J. dceři dědí naše Týnka ty nejkrásnější hadry. J. mě naučila cestu autem do Ikey. J. sbírala ilustrace Jany JouJou Nachlingerové ještě dřív, než já jsem se narodila. A J. miluje (a nenávidí) Marii Kondo. 

Jitka mi před rokem poslala e-mail Vítejte, sousedi :) a tím mi pomohla, víc než si umí představit. Víc, než ji stíhám poděkovat. Víc než bych si vysnila. Perfektní domek na velkém pozemku je fajn, ale mít v jeho bezprostřední blízkosti perfektní babu s velikým srdcem je teprv něco. Takže jestli se také chystáte životně přestěhovat, určitě se ptejte, jestli tam někde bydlí i vaše J.

...

A jak šel čas. S námi a s naší zahradou. 

Mimochodem byla to opět J., kdo mě naprosto uhranul i inspiroval k vytvoření si vlastní fotoknihy o svém domě. Přes všechny rekonstrukce až po Vánoce. 

Kouzelný nápad, který při listování si na gauči dojme vás i každou návštěvu.

Tady/tedy základ už mám.

Březen 2017 a my se z okna naší nordic kuchyně koukáme právě měsíc.

Duben.

Květen.

Červen.

Červenec.

Srpen.

Září.

Říjen.

Listopad.

Prosinec.

Leden.

Únor 2018.