Odpoledne v knihovně

S naší paní knihovnicí, co vám na přání rozestele koberce ...

... nebo i erární bačkory donese, aby vás nohy nezábly.

Tentokrát si tam spolu s námi četly/hrály i dvě veselé čerstvé teenagerky,
které s paní Světlanou řešily i životní volbu povolání, samy okouzleny prací mezi regály s knihami.
Smály se.
Mávaly rukami.
Ptaly se větami se spoustou balastních slov.

Knihovnice jim upřímně a samozřejmě popisovala, jak se jí jako malé taky líbila tato profese, u své příbuzné.
Jak studovala na střední škole.
Jak na vysoké škole.
A že si vybrala zaměření na literární práci s dětmi.
S výplatou za pět peněz.

Jak vydělává knihovna, vrtalo hned mladinkým kráskám hlavou.
A jestli by se k nim dalo jít na brigádu.
Spolek knihovnických dobrovolníků v ústřední knihovně je úplně nadchnul.
Mezi salvami smíchu.

Nedávno tam ostatně obě byly na školní exkurzi, jak říkaly v Úřední knihovně.
Jistému knihovníkovi se tam navíc povedlo je přesvědčit, že on sám přečetl snad všechny knihy světa
a s očima přes celé čelo nám koťata líčila, jak jim seznam dobrého doporučeného čtiva nadiktoval jen tak, si představte: z hlavy(!!!).

Pak se holky navzájem dohodly, která kterou doprovodí ke které tramvají domů.
Naposledy se ještě nahlas zasmály.
Naposledy mi ještě jednou pochválily chlapečky.
A zmizely.

Krásné to mládí.