Jak jsem nepotkala Rudyho Linku

Děkuji Rudymu Linkovi, že se vyfotil s mým mužem.

Oba se potkali na jenom večírku, který byl ohromně nóbl a kterým měl jen jedinou chybu - mezi pozvanými nebyla Rosa Mitnik.

A protože můj muž dělá práci, ke které má každý (svou) otázku, dal se s ním do řeči i mistr Linka, což mu už navždy budu závidět. Vyprávěli si společně zcela v duchu jeho fantastické a skvělé životopisné knihy Na cestě domů ... vždycky a Rudy byl stejně trefný a vtipný, akorát o poznání méně korektní - což z něj rázem dělalo toho nejtrefnějšího a nejvtipnějšího člověka na světě.

My s Davidem umíme jeho (audio)knihu zpaměti; milujeme pasáže ze švédské emigrace, amerických studiích i svatby jeho dcery Stephanie. Ovšem kapitola o Karlu Gottovi je ze všech nejlepší, a to včetně ikonické věty Rudovy maminky: "Rudolfe, toho si važ!", což si s mužem doma říkáme často.

My s mužem jsme Linkovi ultras fanoušci a počet jeho koncertů, na kterých jsme byli, už se nedá ani spočítat. Ten příští bude ve středu 15. října v Městské knihovně v Praze a lístky ještě jsou. Teda již ne do první řady, tam budeme viset na každém Rudyho slovu třeba my dva. Jeho One man show - Úplně jednoduché by bylo ... je báječný zážitek, trochu stand-up, k tomu kytarová sóla a ještě si můžete nechat podepsat Rudyho originální vinyl. Moc doporučuji.

Jak přežít podzim

Knížky, filmy, svetry - jinak to nevidím.

Linda Bartošová: Jako by mě opustila všechna síla

Tip na knížku jsem dostala od své studentky - mám jejich doporučení moc ráda, aspoň mi tak po maturantech každoročně něco zůstane.

Poslední kniha novinářky Bartošové jsou rozhovory s lidmi, kteří si prošli nebo procházejí terapiemi. Mně se četla tak dobře, že jsem ji dala za víkend. Nejdřív jsem si vybrala interview s těmi, které jsem z mediálního prostoru znala, ale to vám nedoporučuji. Mnohem zajímavější a napínavější pro mě ve finále byli fotbalista, spisovatel, influencerka, zpěvačka či novinář/ka, o kterých jsem dříve neslyšela. Jak pečovat o zdraví své duše je myslím dokonalé čtivo pro podzimní splín. Pravidelný a vydatný spánek, pohyb, málo alkoholu a knihy, to jsem si ze všech těch otevřených, upřímných, zraněných nebo stále bolavých zpovědí o vyhoření, poruchách příjmu potravy, depresích či úzkostné poruše odnesla do života. Ostatně jak píše i Linda v doslovu: "Knihy léčí." A to je i moje mantra.

Marek Torčík: Rozložíš paměť

Právě s básníkem a spisovatel Torčíkem vedla Linda jeden z rozhovorů, který byl mimo jiné dost o tom, jak silné mohou být sociální sítě. Markovi prý zajistily obrovský úspěch jeho prvního románu, i přesto k nim teď má ambivalentní vztah. Stejně jako Rosa Mitnik. V autofikci qeer kluka z Přerova jsem zatím na začátku příběhu, ale citlivě všímavé vypravování vám záhy osvětlí, proč autor dostal za svůj křehký debut Cenu Magnesia Litera 2024 v kategorii próza. 

Martin Váša: Rád bych, ale nechce se mi

Lehoučké čtení, další autofikce mladého/čtyřicetiletého homosexuála a vůně horké Sicílie k tomu. Co ale z knížky nezapomenu nikdy, je autorův/Proustův dotazník, který dřív nebo později v ději zodpověděla každá románová postava. Při jeho čtení jsem si musela v posteli sednout a smát se nahlas. Výborné, výborné, výborné. Plánuji se jeho otázky naučit nazpaměť a ptát se na večírcích svých přátel. Tak schválně - jak vy si představujete BRĎO?

13 dní, 13 nocí

Novinka z kin pro ty, kdo milují filmy jako Černý jestřáb sestřelen nebo Americký snipper. Já šla na promítání s mužem a nejstarším synem a bála jsem se, že budu celou dobu brečet. Děj podle skutečnosti popisuje události v afgánském Kábulu v srpnu 2021, kdy se zoufalí nestoupanci islámského Talibanu snažili všemožně opustit zemi. Plakala jsem jen třikrát; příběh je napínavý, ale největší drama je bohužel to, že se to všechno skutečně stalo. Není to válečný krvák, je to bolestná podívaná na náš svět. Doporučuji vidět.

Francouzský institut|Kino 35

A protože my u nás na vsi žádné kino nemáme, vybíráme si vždycky něco extra, kam pojedeme. A pro zmíněný francouzský thriller jsme si vybrali kino ve Francouzském institutu, kde jsem nikdy nebyla. Škoda, že ten večer nebylo otevřené tamější bistro, ale takřka prázdný kinosál jsme si užili maximálně i tak. A děkujeme Francouzské republice za toto šarmantní místo v Praze a merci i za ten Kábul.

Revamped

Na závěr ještě pár přízemních tipů, které mě v posledních dnech udělaly šťastnou. Cedrově hnědý kašmírový svetr z druhé ruky ulovený na Brugt closet, stejně jako vyhlížení dalších hřejivých kousků z jemné vlny kašmírských koz, kterých je online second hand Revamped teď každý večer plný.

Taky běhání, až do dnes ještě v kraťasech. Už otužování. Obrovský kus žemlovky s Týnkou cestou z gymnastiky. Mikiho glosy ze školy. Kubovy basketbalové plakáty z Paříže zarámované nad postelí. Moje barva N6. Pravidelný spánek a knihy.

A co teď na podzim nejvíc léčí vás?

Zažij knížku Divoši s Lucií Lomovou

Tak to tady ještě nebylo. Budeme kreslit komiks!

S kým – s výtvarnicí a komiksovou autorkou Lucií Lomovou, která nakreslila třeba Anču a Pepíka.

Kdy? V neděli 5. října od 10 hodin tady u nás ve Vindyšově továrně v Radotíně.

 

Kdo máte doma Luciinu knihu Divoši, která vypráví příběh o mladém cestovali Albertu Vojtěchu Fričovi, který si na počátku 20. století přiveze do Evropy z Jižní Ameriky indiána Čerwuiše, přineste si ji, autorka vám ji podepíše. Kdo ne, můžete si ji u nás koupit.

 

Vstupenky na workshop Zažij knížku už jsou v prodeji.

Těšíme se na vás, divoši!

Jak přežít školní rok

Gumy, ořezávátka, nejostřejší tužky v penálu i ti, kteří mezi ně rozhodně nepatří.

Ať už jste první školní týden zažili cokoli - mám pro vás Mitnik tipy, jak to celé zase přežít.

Běžte do kina na božskou italskou komedii Bláznivě. Viděli jste Naprostí cizinci? Tak tento nový biják je od stejných tvůrců a vy se budete opět smát, od srdce smát i dojímat. Pár středního věku má první rande a spolu s nimi vidíte a slyšíte na plátně i jejich vnitřní řeči a všechny archetypy v nás, v mužské i ženské mysli. Vlastně je to něco jako V hlavě, jen pro dospělé. Nechybí tam aluze na romantické velkofilmy, ani genderové stereotypy. Vezměte do kina svého kluka, svojí holku a budete se bavit.

Ideálně když si k tomu vyberete komorní plyšové kino jako třeba Bio Řevnice, kde vám bublinky a čipsy před promítání prodá kočka krásnější než italská herečka v hlavní roli.

Kdo k vnitřnímu zenu potřebujete spíše knihu než film, o prázdninách jsem se začetla do Veroniky Gonzáles. Její knihu Blízcí jsem spolkla za tři dny na pláži. Poprvé těhotná žena, submisivní partner, prostředí moravské vesnice a toxická atmosféra mužovy rodiny mě bolely, ale četly se výborně. Rozuměla jsem jak hlavní postavě fotografce(!) Báře, tak její upachtěné švagrové s nadváhou Petře.

Druhou knihu, kterou jsem od stejné autorka četla, byla její prvotina, Mezi nimi.  A přestože množství hlavních postav bylo vysoké, podle motta Zoufalí lidé dělají zoufalé věci jsem zase soucítila se všemi. Tři sestry a jejich matka, nevyjádřená i nevydařená láska. Život za Brnem a ženské touhy po třicítce i v sedmnácti. Příběh je komplikovaný, kniha tlustá; prostě všechno, co mám ráda.

Můj třetí knižní tip je komiks od Lucie Lomové Divoši, příběh původně pro dospělé oceněný komiksovou cenou Muriel ale bude skvěle bavit i vaše děti. Skutečný příběh mladého cestovatele Alberta Vojtěcha Friče, který si v roce 1908 přivezl z Jižní Ameriky do Prahy indiána Čerwuiše, je vtipný i dojemný zároveň. Kniha má spád, napětí, komické scénky i dobové reálie z naší metropole. A jak jsem se k ní dostala? Výtvarnice a komiksová autorka Lucie Lomová bude mým hostem na dalším workshopu ve Vindyšově továrně Zažij knížku. Čím jsem splnila sen sobě, protože od doby, kdy jsem četla její fantasticky sebeironický komiksový deník Každý den je nový, Lucii prostě miluju. A splnila jsem sen i své dceři, která má období komiksů a společně teď hledáme ty, které by bavily malé i velké holky.

A ještě z audioknih - v létě jsme si s mužem na cestách bez dětí dali oceňované dílo Muklové a šlajsny od Daniela Flashy. Drogový překupník a dealer kokainu nejdřív nasytil všechny hladové nosy v Praze, a pak skončil ve výkonu trestu. Jaké je to dneska sedět, kde se v Rotterdamu kupuje nejlepší matro, jaké je to na dovolené v Kolumbii a jaké ve vazbě na Pankráci, o tom kniha je. Flasha ji napsal otevřeně, snad upřímně, někdy dost ostře a ne úplně se sebereflexí, ale přesto dost doporučuji k poslechu. Nic podobného totiž neznám.

Malaga

Týden ve dvou už jsme potřebovali jako sůl.

Vybrali jsme si pro něj Španělsko, kam můj muž jezdí často, a tentokrát sbalil i mě. Vybrali jsme si malinkou vilku v horách, čtyřicet minut od Malagy. Nizozemský pár se o ni luxusně stará, stejně jako chtěl o nás.

Jenže my prochodili Malagu, Rondu i Granadu. Škvařili se na tripu v Camenito del Rey a každý den koupali v  moři. Pečující majitelé se nás ptali, jestli je všechno v pořádku, že k nim lidé většinou přijedou a nehnou se z místa. Měli pravdu, byla to oáza zenu - nad vyschlým korytem řeky, s výhledem na protější kopce. Občas štěkali psi a teplý vzduch voněl po květech.

Už první ráno jsem se koukala z postele doleva, z francouzského okna rovně a doprava, na muže - a každý jeden pohled by byla fantastická fotka. Nemohla jsem se vynadívat. Interiér i obě naše terasy byly směsicí vintage jižanských kousků, skandinávského designu a citu pro detail. Nevěděla jsem co dřív, jestli vzít do ruky foťák, plakat dojetím, být s Davidem.

Španělské srpnové vedro nezná míru, a tak jsme při našich cestách navštívili všechna muzea místního rodáka Pabla Picassa, včetně jeho rodného domu. Kde byla klimatizace, tam jsme šli. A totálně splavení z návštěvy města Ronda jsme skočili i do místní sladkovodní přehrady Guadalhorce.

Do Granady mě muž vzít nechtěl - horko, daleko, horko, ale nakonec jsme jeli i tam. A mě ten kluk nikdy nepřestane překvapovat; jak to že jsem s ním dvacet pět let a pořád ví něco, co mi nikdy neřekl? Jak to, že zná tak detailně režim generála Franca i šílený životní příběh frontmana kapely INXS Michaela Hutchence. "Odkud tohle všechno víš?!", ptám se ho pokaždé a pokaždé dojdeme k závěru, že zatímco on si na gymplu dvacet pět hodin denně četl, já stejnou dobu sháněla chlapce - ale vybrala jsem si skvěle. 

Bordeaux

Nikdy nejezděte do Bordeaux.

V Bordeaux totiž tak skvěle vaří, pečou a lisují, že byste se mohli zbláznit blahem - jako my.

V Bordeaux jsme si auto nechali v parkovacím domě na předměstí; google recenze parkoviště v centru města pro nebezpečnost nedoporučovaly. Navíc v ceně parkování tam máte rovnou jízdenku na tramvaji, kterou jsme pak pěkně jeli.

Navštívili jsme Národní operu, městskou tržnici, burzovní palác. A protože Bordeaux je maličké, asi jako Brno, nemusíte tam mít přesný plán, stačí chodit, kochat se, ochat, ochutnávat, nakupovat a zase ochutnávat.