pátek 15. března 2019

Animuk: Naše rodina


Jedeme na rodinné vlně. Příští měsíc nás čekají druhé Vánoce; protože kdo u nás v dubnu neslaví narozeniny, ten snad jakoby ani nebyl náš. Dorty a balónky budou létat všude! A taky už teď máme natěšeně vymyšlenou letní rodinnou dovolenku, kam nás o prázdninách zas pojede víc než dvanáct do tuctu.

Nastal tedy nejvyšší čas nachystat se na to. Ale pozor, ani-muková sada Naše rodina vás šíleně dojme. V precizně připraveném balení najdete tři krásné vzdělávací sady. Vašim úkolem bude vyrobit si váš osobní rodinný rodokmen, napsat o vaší rodině knihu a zahrát si výletní hru.

V kreativní krabici toho z pomůcek máte nabaleno dost, stačí si jen k tomu připravit slušivé fotky vašich příbuzných, ideálně aspoň tři generace nazpět a můžete se do toho pustit.

Dětský výsledek vás rozněžní. 
Protože děti jsou naprosto upřímné. Protože dětí vnímají víc, než si myslíme. Protože krev není voda!


Všechno ručně vyráběné, pěkně naskládané: plakát, centropen, nůžky, lepidlo a trojí návod k tomu.

Animučí sety jsou oficiálně určené dětem ve věku pět až jedenáct let, a tak bych řekla, že to i pěkně sedí.

U nás u všeho samozřejmě asistuje i dvouletá Týnka,
ale zrovna u tématu rodinu to slušně překousala s námi. Všechny poznala, zná své příjmení i v osobnostní kronice si uměla nadiktovat, co by si přála splnit od zlaté rybky (to stejné jako kluci).
...
Rodinu prostě umíme všichni!


Šikovný návod, jak si vytvořit vlastní genealogický strom.
Jakým směrem správně postupovat a co k příbuzným vypsat.

A jestli nemáte od všech svých pokrevní nebo sešvagřených příbuzných skutečné podobenky, sada obsahuje i stylové portréty k dokreslení,
kterým Týnka říkala "Panenky" a ty, co nám zůstaly velkoryse navíc, posloužily i k výborné výtvarné zábavě.




Rodinná kronika - Tak to jsme my.





Nejméně osmi členům vaší rodiny můžete vytvořit osobní profily plné seriózních i komických informací,
ale místa je v sešitku mnohem více - vyplnit speciální vizitku tak můžete, komu budete mít chuť.

Včetně autorského portrétu - tak, jak se vidíte právě vy sami. Ať už jste blondýna nebo ne!

Blondýna nebo p r i n c e z n a!!!


A finálovou stolní hru Hurá na výlet vám už neukážeme, ať taky máte nějaké to překvapení.
Jen prozradíme, že pokud v reálu cestujete hodně a rádi, dost se společně nasmějete,
ikonický prvek zapomínání při balení je totiž v(d)ěčný!

Mějte se rádi!
čtvrtek 14. března 2019

Psaníčko do divadla


Psaníčko do divadla. A na kávu a do kina. Na operu a na drink.

A taky do školky a ze školky. Do družiny z družiny. Na trénink. Na výtvarku. Na oční, ušní, krční. Do servisu, do hodinářství. Na nákup, na velký nákup. Do knihovny a na poštu. Na úřady. A domů.

...

Nesu vám nejšikovnější tašku na světě.
Pěkně plochou, že vám hezky přilne k tělu. Třicet na osmnáct centimetrů. S dlouhým uchem na karabinkách.

A s kovovým zipem a jednou malou kapsičkou uvnitř.
Ještě nikdy jste kapesník a telefon s sebou nenosila působivěji.
Navíc
si minimalistickou kabelčičku můžete vybrat ve dvou barvách a s výraznějším i křehčím vzorem na vintage potahových látkách.





Dominantnější verze s rastrem či s drobný rýžovým vzorkem.
úterý 12. března 2019

Brno: Jurkovičova vila


Brněnská teta o naše chlapečky pečuje špičkově. A tak jsem v sobotu ráno ani nemrkla, a zatímco celá naše rodina se lázeňsky odebrala do světa bazénů pro mimina a ještě menší, my s Kubkou a Mikim jsme od ní vyfasovali žabovřeščí adresu a odjeli společně na sobotní ateliér v Jurkovičově vile.

Jenže tam se na mě usmálo štěstí! Netuše do čeho jdeme, naskočili jsme bez předchozí rezervace na workshop V zajetí zlých duchů, který měl fantastický scénář. Nejdřív jsme se všichni přítomní prošli secesní vilou, osahali, co se dalo a k tomu poslouchali, jak tady před více než sto lety žil básník dřeva - pan Dušan Samuel se svou ženou a třemi syny. A pak to přišlo. Po necelého hodince jsem mohla chlapečkům vlepit pusu na čelo a rozloučit se s nimi, protože dál už pokračoval tajuplný folklorní program jen pro zájemce a zájemkyně ve věku šest až dvanáct let.

A přede mnou se najednou otevřelo nečekaně volné dopoledne. Vrátila jsem se do auta pro svůj termohrnek, do něj si dala kafe z mašiny v galerijní pokladně a s blaženým úsměvem náhle bezprizorní čas strávila opakovaným focením vily slovenského architekta venku a studiem instalace o jeho práci a životě uvnitř nebo listováním si uměleckých knih v muzejním obchodě. A taky šmírováním mezi laťkami plotu vedlejší vily v národním stylu, jejíž autorem byl také Jurkovič a navrhl ji na počátku století pro učitelský pár, zatímco dnes tam v designovém hávu jednadvacátého století bydlí nevím kdo. A nevěděl to ani kustod v galerii, ani kdo je autorem atraktivně minimalistické přestavby, ani zda je současný interiér domu někde nafocen pro veřejnost.

A zatímco dětská tvůrčí skupina se v tu chvíli pasovala s draky a temným prokletím, já ochala nad anglickou zahradou Jurkovičů, která i v nijakém březnu měla tak poutavou atmosféru, že jsem na mysticky bílé lavičce okouzleně seděla, aniž bych si všimla, že mi prší za krk (a na objektiv).




Velmi inspirativní interiérový počin s tradičně lidovými prvky - takzvaný Cozy corner.

Důstojná hala.

A kdysi Jurkovičův ateliér - dneska odkazující na jeho veliké pingpongové hobby.

Už cítíte, co jsem cítila?




A tak jsem si odnesla zážitek na celý život a chlapečci své pracovní listy.
...

A ještě můj tip na hlučný|nedělní|rodinný oběd. 
V Akvárně (Vachova 4) mají teď tolik trendy otevřenou kuchyň, k jídlu vynikající severoafrické tajine
a  milou obsluhu, která je na vás hodnější než doma. Máte-li hlad a vkus, 
vřele vám tento mladý podnik doporučuji!



čtvrtek 7. března 2019

Jarní občerstvení


Poprvé opravdu čekám na jaro. Před dvěma lety jsme měli plné ruce práce s přestěhováním, loni jsme ruku v ruce neumně pomáhali profesionálním zahradníkům s našimi starými stromy a růžemi.

Letos si prvně sama plánuji, špekuluji, maluji v barvách. Dost mi tedy k tomu napomáhá Týnka, kterou se mi přes celou zimu nepodařilo ukecat, že spát po obědě pěkně v teple své postýlky je taky moc príma. Zkusila jsem to s ní asi stokrát, ale ona si k výživnému šlofíku po jídle prostě vyřvala zase kočárek venku. A tak zatímco v kulichu a palčácích drkotám známým chodníčkem od domu k brance a zase zpátky, než ta rozumbrada zmlkne a usne - neposlouchám ji, ale mám v tu chvíli denně dost času naslouchat své hudbě budoucnosti. Chodím, koukám okolo a přemýšlím. Co teď v březnu změním. Jestli vykopu ibišky úplně pryč? Přikoupím si do uličky více pivoněk? I bílé? Kolik narcisů bude potřeba, abych dolemovala růžový záhon? A chytnou se zas staré tulipány nebo mám raději jít do nových?

Kolik nové levandule dosadit, když se té loňské mezi růžemi tak dobře vede? Angrešt zklikvidovat nebo mu dát ještě jednu šanci? A kolik malin je moc malin, když u nás doma je malin pořád málo?

Ještě nejsem se svými zelenými plány v myšlenkách ani náhodou u konce a z béžové boudičky už se ozývá pravidelný chrapot, píchnu tedy kočár pod ještě holou mandloň, honem se taky posvlékám a běžím domů ke své Mitnik práci. A to jsem si ani nestihla pomyslet, jaké to bude, až zase ven nataháme stůl a židle a kávu k tomu.

A kdo z vás si taky rádi venku sníte
a komu by se k tomu hodil pořádný smaltovaný hrneček na horký čaj nebo tři deci studeného piva.
Kdo rád srkáte na čerstvém vzduchu bílé bublinky nebo jíte první lesní bobule,

máme pro vás s Týnkou tip na jarní občerstvení.

Darujte sobě nebo jiným
dětský pamětní deník - nově s limitovanou okrovou gumičkou- a šikovně malý cestovní hrnek k tomu!

Hrneček třeba na ledovou vodu z horské studánky nebo na ledové kafe.
Dětem pod stan a dědovi pod strom.
Miminkům do ruky a všem maminkám na zdraví!
...

Cena dárkového setu je 600 korun a společnou koupí ušetříte sto devadesát korun.

To je moje - něžná sada smaltový hrneček a pamětní knížka.

Která mě pořád dojímá - Jsme spolu doma ...










Tak ať se i vám teď zjara a v období půstu podaří udržet ten správný balanc!