Byl to takový hadr

Na kousku papíru zmuchlaném na dně kapsáře najdu den co den nějaký obrázek, co si Kubka v rychlosti načrtne pro radost a schová nám jej s Davidem jako dárek - pro chvíli, kdy pro něj přijdeme do školky.

Toto letadélko jsem našla zabořené přesně na stejném místě.
...
Honem jsem si jej poskládala a zastrčila do zadní kapsy kalhot, posbírala děti a jejich nedojezené svačiny
(ano, i náš Mikešek dostává ve školičce svačinu, i když tam vůbec nechodí, jenže ... on je prostě miláček a jsou tací, co mu na to letí),
dále špinavé kousky oblečení, čepice, autíčko a letěla jsem tradičně z šatny pryč domů.

A teprve tam, večer pod rouškou tmy a konečně na chvíli zklidněná, jsem se na obyčejnou Kubínkovu kresbu fixou zakoukala znovu
a došlo mi, jak obrovsky se mi jeho zjednodušená letecká mašina líbí.
...
I zaklekla jsem na kolena a poprosila Markétu Myynu , co má teď nový kouzelný eshop,
aby mi dětský obrázek převedla do digitálních křivek.
A ta to udělala tak fantasticky, že ji v grafickém studiu mohli uchválit. Až jsem trošku přešlapovala z nohy na nohu, jestli nechtějí říct i něco málo pěkného o mém šikovném synkovi. Ale nechtěli.

Nevadí! Zato trička pro Mikiho, Kubu a Davida tmavě modrou fólií na limetku, bledě modrou a tyrkys potiskli skvěle!!!
Trika jsem si sama objednala od tří různých značek, protože mé lásky jsou každý velký v jiném metrickém systému.
Dítě do tří let.
116 cm.
XXL.
...
A tady mi visí. Jo, když jdou v leteckém oblečku ven všichni tři najednou, je to moc.
Ono ale mít tři chlapy v chalupě je obecně moc. Moc fajn!