Synovi je teprve rok a půl a my už tam byli třikrát. V Národním technickém muzeu. Je vcelku nově otevřeno, a tak po něm touží nejeden náš moravský příbuzný, stejně jako můj muž, kterému se zdají auta, vlaky, letadla jako bezva nápad na neděli. Já tam trpím. Vysoké kozačky, šátek kol krku - dámička, schválně vypadám jak pěst na oko. Tentokrát jsem sice při vstupu do expozice Doprava zajásala nad novou voskovou figurínou, která se mi zazdála téměř dokonalá ve svém provedení. Leč - to nebyla panna, ale Saskia Burešová, natáčející pravděpodobně další díl Kalendária.
Jediné, co mě tam na vršku - na Letné - baví, je sekce Tiskařství. Byla by mě bavila i architektura, ale ta je tak nudně pojatá, že by tam jeden usnul, i po pravém italské ristrettu. Ale zpátky k tisku. Za rovnou stovku jsem si minulý týden poprvé zakoupila nálepku opravňující zde fotit, lípla si ji na prso a šla in. V první patře je krásně, industriální atmosféra a vždycky výrazně méně lidí než dole u přepravních strojů a modelů. A komu by bylo málo se tady koukat a číst ochytřovací texty, pro něj jsou připraveny i zdroje pro vjemy čichové. V zadní části si můžete (podle mě) přivonět k několika hadicím a ucítit různé vůně tiskařských barev. Já mám tohle ráda - tiskařské lisy (mám z výtvarky výrazně akční vzpomínky na tvorbu linorytů), štočky, šuplíky. Prsty od barvy, zástěra, spolupráce s druhým a okamžitý výsledek. Dost si to romantizuji, ale představuji tiskařinu jako si takový příjemný mix manuální a intelektuální práce.
Z expozice:
 |
Je teď něco víc trendy v interiérech než žebř? Tenhle je původní a krásný!
Jinak ty kachličky i umyvadlo byly totálně ekl, vskutku autentické. |
 |
Atmosféru tiskařské dílny nasajete bleskurychle.
A jste-li milovník industriálu, budete si lebedit. Třeba jen ty lampy ... |
 |
| Origoš nábytky. |
 |
| I tuhle šuplandii bych domů děsně "potřebovala" ... |
Před měsícem otevřelo muzeum ve stejném patře, naproti, ještě novou expozici Technika v domácnosti. Podobnou výstavku jsem viděla před lety ve Washingtonu a myslím, že i ta naše se povedla. Někdo si zavzpomíná, někdo se zasměje. Dotýkati se dovoleno jest, takže i náš Kuba byl exponáty osloven, svým způsobem ...
 |
| Úplně jako u mé tety Jaroslavy doma. |
 |
| Sifon a remoska forever. |
 |
Vypadá to jako zaujetí pro současný design Tescomy,
ve skutečnosti ale Kubínek poznal známou misku a lituje, že je prázdná. |
 |
| Ani v retro plastové ošatce nebylo ani kousíčku chleba ... |
Kafe i skutečný oběd si můžete dát dole v kavárně, obsluhu sice svou přítomností vyloženě nenadchnete, ale interiér je to veselý, včetně dětského stolečku. Celý objekt je bezbariérový, počet parkovacích míst pro návštěvníky zdarma je omezen, ale za peníze se dá dneska všechno!
A zatímco si mé mužstvo nekonečně dlouho hrálo se stavebnicí Merkur ve druhém patře, koupila jsem si - už z naprosté nudy - za dvacku pracovní listy pro děti. Vím, že jsem stará koza, ale moc mě neoslovily. Jejich pointa spočívá v tom, že máte lítat po muzeu, všímat si detailů a zaškrtávat a b c; žádný prostor pro vlastní invenci, fantazií, nápad, tvorbu. Takové školometské. Aspoň že si doma můžete slepit model auta. Hurá.
 |
| Takový stereotypní obrázek ... :o( |
Takže - čeká-li vás o víkendu nějaká podobná společná rodinná skopičina, pěkně si to žijte!
A půjde-li rovnou do NTM, nezapomeňte se kouknout z jejich čtvrtého patra na podzimní Prahu - za ten výhled dávám muzeum pět hvězdiček!
