sobota 16. listopadu 2013

Muž odešel


Tak si tady sama v tichu o polední pauze ohlížím už nakoupené dárky.
A kdybyste se taky chtěli naladit do atmosféry, tak si třeba můžete přečíst nové číslo Bohemia Living, kde i já mudruju o Vánocích.


Manžek můj blog normálně nečte,
zjevně má trojrozměrné legrandy v běžném žití se mnou až dost
(teda - abych nekecela, dvakrát už se podíval: jednou, když ho v komentářích chválila Blondýna a podruhé scénaristka Lucie).
Ale když jsem sepsala své anketní odpovědi, poprosila jsem o korekturu - přece jen: je to časopis!
Řekl mi, že píšu příšerně.
Že tedy on slyší mou intonaci, vidí mou mimiku, gesta - zběsile pohyby rukou, když to čte,
ale prý se to čte strašně těžko. Každou větu musí dvakrát. 

A podle něj, když mě neznáte - nedá se tomu rozumět.
Ale hrubka tam prý nebyla.
Tak tak ... (intonace nahoru, intonace dolů).
...

Nebo: co myslíte vy? Strana 27.
pátek 15. listopadu 2013

Kabelka Barnetta Newmana

Tykaly jsme si asi dvanáct hodin, když mi napsala, že chce kabelku od mě. Má lektorka dějin umění. (Že šiju, ji prozradila kamarádka.)  Spadla jsem pod stůl. Šokem. Radostí. Vlastní sebedůležitostí.
Přála si kabelu na notebook a knihy a diář a tisíce drobných osobních věcí - inspirovanou obrazem!!!
Vypsala umělce.
Já si zprávu pečlivě přečetla a šla nastudovat, kdo je kdo. Jednoho abstraktního expresionistu jsem ji rovnou rozmluvila a s připravenými výpisky a podklady jsem pak vyrazila nakoupit možné látky. Z různých variant materiálů nakonec zvítězila taška podle obrazů mistra Newmana.

Pro někoho černá koženka s oranžovým pruhem,
ale ... modří už vědí ...


Uvnitř větší než malé množství kapes.

Spolupráce na této kabelce byla pro mě hodně výjimečná.
Její budoucí majitelka mi po celou dobu poskytla dokonalou zpětnou vazbu.
V každé zprávě mi psala, jak se cítí důležitá, že si navrhuje sama tašku.
(Chápejte, to mi sděloval člověk, co umí mluvit před stovkou lidí a ještě jí všichni milují.)

Že to nikdy nezažila.
Že se má jak prase v žitě.
...
Děcka, řeknu vám: mě to tak těšilo!

A na závěr ještě extra detail mých nových náušnic,
které jsem si běžela nasadit speciálně na focení,
abych posléze zjistila, že na fotkách nejdou vůbec vidět.
...
Mám je od Alchymisty,
při zkoušení se mi zdály příliš velké, ale překrásná tamější servírka mě přesvědčila, 
že já mám velkou hlavu, a proto mi sedí.
Že já se vždycky ptám ... 
čtvrtek 14. listopadu 2013

Tak to tu ještě nebylo!





Na kabelku nespěchala ona, ale já.
Popsala, co by si přála a s klidem želvy připojila info, že ve středu nastupuje do porodnice. Do té porodnice, co my máme pod okny. Takže je vám jasné, že si brašnu vyzvedla na cestě tam, protože já celá rozklepaná: "Jeee, ona rodí, ona rodí, co mám dělat, co mám dělat?", začala ze zmatku okamžitě šít.



A během šití mě napadla prudce geniální myšlenka, že bych mohla šít tašky do porodnice. Já vím, žádnou takovou tu pořádnou víkend kabelu jsem ještě nešila, ale myslela jsem, že až bych se to naučila, mohla bych busy ženám nabízet připravenou brašnu se všemi těmi iontovými nápoji, hroznovým cukrem, pomádou na rty, plínkami, dvěma kusy kojících prsenek a nejkrásnějšími oblečky pro mimčo na první cestu domů.

Prostě komplet porodnicová výbavička.
Prostě komplet služba.
K vyzvednutí vedle ÚPMD.

Prostě díra na trhu.
Nemyslíte?!?

Ale nebojte, až z toho strašně zbohatnu a koupím si jachtu, beru vás všecky na plavbu kol světa s sebou!
středa 13. listopadu 2013

Dečka


V poslední době chodím zhusta pro inspiraci k láskyplným hračkám k Madame Coquette
Ale nenechte se prosím zmást jménem, nejedná se o žádnou dospěláckou erotickou záležitost - tady jde čistě o hraní dětiček!

Mazlivý čtverec jsem ušila pro krásnou Helenu,
čerstvě narozenou dceru našich přátel.
...
Původně jsem chtěla ušít hrací kostku,
 ale při on-line objednávání molitanových kostek se projevila má letitá totální neschopnost odhadu vzdálenosti 
a objednala jsem si čtyři mega kusy o hraně patnáct centimetrů. 
To by malou Helen asi zavalilo.


Pro XXL-kostky jsem si proto vymyslela plán B (coming soon)

holčičce spíchla opticky kontrastní mazlící dečku, 
s uvnitř složenou igelitkou od Stoklasy 
(mimochodem od 14. do 16. listopadu tam mají akci - 20% slevy na všecko) 
- aby to šustilo!
...
Ušití mi - jako u každého prototypu - trvalo půl dne, za zmínku pak stojí zejména dvoje komplet párání při závěrečném sešivání.
Správně poskládat sendvič, aby taška byla uprostřed, pak dvě vrstvy vatelínu a zvnějšku látka (ne naruby) se ukázalo
jako pěkný IQ test pro mě.
Posnažila jsem!
Asi důsledek mých prvotrimestrálních pokusů opakovaně si vyzvracet mozek z hlavy ... :o)


Jo, a dovnitř jsem všila ještě rolničku,
která takhle zvoní - líbí?
úterý 12. listopadu 2013

Dámy a pánové, tohle je rosistický způsob, jak vám říct ...


... že se příští rok v březnu podruhé rozdvojím.


Stejná paní, ve stejně předsíni - jen ... bez kabelky!

A jestli chcete tipovat pohlaví našeho dítěte Dvojky, tak klidně! Každý můžete hádat dvakrát.
A abyste to neměli tak těžké, přidávám níže ještě malou nápovědu.


Mé mužstvo jede pro sobotní snídani
aneb
takhle nějak si představuji život s dvěma dětmi.

...
Držím palec!
pondělí 11. listopadu 2013

Zástěrka na vaření


Pro neteř mé kamarádky.
Kubka jen laskavě pózoval a vařil kávu s knoflíkem, hruškou a spol.





Střih jsem si namalovala na noviny
a
samo-zapínání na suchý zip jsem před časem viděla na stránkách Montessori doma,
návod tady.
...
Kubínek je trochu mužnější než Viktorka,
takže mu zástěrka v oblasti břišní krapátko pnula,
mechanismus auto-oblékání/svlékání ale hezky pochopil hned.
...
Níže má snaha o vyfocení oblečku vcelku ...



... vy ale máte invenci velikou, vy si to představíte, že jo?!?
...
A kdybyste se chtěli zeptat, cože to má Kuba na bradě, tak vězte, že ji má nově rozseklou
(o nákupní vozík v Intersparu),
ale zase - která hospodyňka dnes občas samou péči o domácnost nepadá na hubu ... :o)
neděle 10. listopadu 2013

Lásky čas



Tak už ho mám!
Svůj film roku 2013. Lásky čas. Viděla jsem ho včera a od té doby se usmívám. A všecko mi přijde krásné. A směju se. A usmívám.
Ve scénáři jeden sci-fi prvek popírající kvantovou fyziku, ale proč ne?! Film o pohledu na život. Můj muž se mnou nesouhlasí, tvrdí, že stejné okamžiky, které já na plátně viděla jako tři filosofické pravdy, jsou podle něj jen krásná klišé. Ale já si v kinosále vážně potvrzovala, že v některých mezilidských situacích skutečně ať cokoli řeknete, vždy je to špatně (lesbi-setkání), že některé nedobro opravdu nastat musí (autonehoda) a že v životě často člověk má(!) vyzkoušet tisíc a jeden způsob, než to konečně vyjde (sblížení Mary a Tima).

A jestli nemáte teď chuť mudrovat o lidském bytí a nebytí, tak na tenhle film běžte jen proto, že:
aniž byste se hnuli z místa, ocitnete se v londýnských ulicích - yes;
hubu od ucha k uchu si roztáhnete při originální žádosti o ruku;
zjistíte, zda má či nemá cenu sundat si kalhotky výměnou za Skotsko;
se seznámíte se strýčkem Desmondem, jehož komisní anglické hlášky si okamžitě zařadíte do své denodenní konverzace;
se dozvíte geniálně neprůstřelné zdůvodnění, proč mít právě tři děti
a jestli jste muž, tak možná i proto, aby vás trochu píchlo u srdce stran otco-synovského vztahu.

Plus ještě ...

... snad všemi smysly nasajete britský přímořský venkov ...

... a možná jako já upadnete do totální zamilovanosti s Rachel McAdams.
Ač jsem osobně přesvědčena, že v účesu, který teď nosím i zemřu,
včera večer jsem začala (hluboce a zcela vážně) přemýšlet, jestli si zas nenechám vlasy narůst - jako filmová Mary.
Ona je milá a milá a milá a krásná.
A ve třech záběrech měla DO-KO-NA-LOU kabelku!

Jo jo, hubení právníci mají něco do sebe - hned od prvního rande ... :o)

English wedding.

A abych nezapomněla - biják je i o dětech nebo spíš o dospělých kolem nich.
Toto oslava prvních narozek.
...
Tak ještě trailer: zapněte si zvuk a tady ho máte.
Užijte si to!
pátek 8. listopadu 2013

Pamatujete si na Prokopa?

Jak měl ty narozeniny! 
Kamarád Kuby. Nebo tedy spíše Prokopova maminka je moje kamarádka. A já zas její. Hlavně - my jsme spolu dříve pracovaly. A teďka už ne, což je škoda, protože tak mám v robotě o dost méně legrandy. On obecně po příchodu z mateřské to v práci už vůbec není můj gang - jiný pracovní kolektiv, hlavně v mé sekci. Ale tak to asi chodí. Zjevně měl Herakleitos pravdu - Panta rhei, vše plyne. A dvakrát, Roso, do stejně řeky nevkročíš. Ale neplačte, ona Prokopova maminka bude mít nově kavárnu, kde já budu pečená vařená, takže zase bude srandy kopec a slzy smíchu a tisíce sprostých slov a nekorektní vtipy a možná i nějaký ten vypitý panák. Prostě jako za starých dobrých časů, než jsme se s Lindou daly na rození.
Mimochodem - už jsem vám říkala, že má Kuba dvojče? Jmenuje se Bruno. A je to zlatý retrívr, pes od Prokopa. Já vím, ti normální z vás teď začnou namítat, že chlapeček a psík nemohou být twins, ale když oni se narodili úplně stejně. A teď - když jsou jim oběma dva roky, jsou stejně roztomilí, zlatovlasí a obdobně (ne)reagují na každý druhý udělený pokyn. Plus se jako každá dvojčata milují. Takže co?!
Ale abych to nezakecala, tak ten (v nadpisu zmíněný) Prokop má - krom Kuby - ještě jednoho kámoše : Maxe. Nebo zase spíše Prokop-mamka má za kámošku mámu Maxíka. A všichni tihle čtyři (a samozřejmě i další - asi tak taky čtyři sousedi) bydlí v jedné malé obci na Sázavě. A tam mají všichni krásný výhled na řeknu. A taky - tam mají všichni auta. A v těch autech: kapsáře ode mě.


Novinkou tohoto kapsáře pro Maxmiliána je
karabinka.
Prostě mě napadlo
- souvislost s mým mužem v tom prosím v žádném případě (ne)hledejte -
že občas potřebuje za jízdy trochu uvolnit napětí a pomazlit i pan řidič,
takže mobilní plyšák, co dosáhne i až k volantu,
se může šiknout!


Jinak
kapsy na tekutiny a na slovesnost v rýmu jsou už klasika.






Stejně jako kapsy skládané,
díky kterým si mohu vždy zopáknout počty:
jedna plus čtyři plus třináct plus čtyři plus čtyři plus třináct plus čtyři plus čtyři plus třináct plus čtyři plus jedna. Hu-rá!
čtvrtek 7. listopadu 2013

O tomto organizéru vám nemůžu nic říct


Snad jen že: šila jsem ho já.
A šila jsem ho z lásky.
A šila jsem ho z látky, která mi tolik připomíná mou oblíbenou Orlu Kiely.


A že jsem tentokrát do něj nakombinovala i
jemně hořčicovou koženku.


Zbytek je zase TOP SECRET!
středa 6. listopadu 2013

Kabelku máme my dvě ...

... ne nepodobnou, ale ...


... to luxusní pouzderko k ní - to už je jen její!


Seznamte se: Myšina a Růžena.


Černá koženka jednou tak 

jednou naruby
(však tu story už znáte).
Partnerky: do současných nečasů a plískanic.
pondělí 4. listopadu 2013

Zpívá celá rodina


Tedy - tomto případě: kabelky RM nosí celá rodina!
Dcera má tuto.
A maminka čerstvě: kašmírovou.

Kabelka s koženkovým dnem
má posunovatelné dlouhé ucho, plus dvě krátká.
Za uši můžete (kabelu) tahat nebo je schovat dovnitř - na co má kdo chuť!
A jak sami správně vidíte:
do dvojičky s taškou je tu i pan Organizér.

...
Takže až se takhle - má mimořádně oblíbená - rodina spolu vydá na podzimní špacírek
(moje tašky samozřejmě povinně s sebou!),

a bude si k tomu navíc i zpívat,
bude má radost největší!