Byli jsme na úžasné svatbě.
Má sestřenice si brala kluka z Chile. Vdavky byly v červeno-modro-bílých barvách. Což jsou české národní barvy. A taky chilské národní barvy. Ale ne nijak dogmaticky. Sama autorka barevné koncepce, vzhledu celé veselky, oznámení, cedulek, programu a svědkyně nevěsty byla v zeleném. To mě pobavilo hned v úvodu. A smála jsem se ještě mnohokrát a asi tak sedmnáctkrát jsem se nechala dojmout až k slzám.
Má sestřenice si brala kluka z Chile. Vdavky byly v červeno-modro-bílých barvách. Což jsou české národní barvy. A taky chilské národní barvy. Ale ne nijak dogmaticky. Sama autorka barevné koncepce, vzhledu celé veselky, oznámení, cedulek, programu a svědkyně nevěsty byla v zeleném. To mě pobavilo hned v úvodu. A smála jsem se ještě mnohokrát a asi tak sedmnáctkrát jsem se nechala dojmout až k slzám.
Poprvé při příchodu nevěsty. Oba novomanželé jsou hodně mladí, veselí, nonkonformní. Když jsem ale uviděla sestřenici v champagne šatech šitých na míru ve stylu Velký Gatsby přicházející důstojným krokem zavěšenou do svého otce - ach! Na vlastní jsem slyšela, jak si všichni přítomní v duchu řekli: "Ta je krásná!" Pohled na pyšného ženicha. Formální zákonné řeči. Dvojmo. Česky a španělsky. Nejen jejich vzájemné souhlasy jim tlumočila exotická kubánská kráska. Ta byla s námi po celou dobu veselí a překládala všechny projevy, přednesy, děkovačky, pravidla her i soukromé hovory. Byla úžasná, a kdykoli to jen trochu šlo, dělala svou práci s intenzivní - ale přiměřenou - dramatickou snahou. Po skončení obřadu si někteří třásli rukama, někteří se objímali, někteří líbali a někteří hosté oboje troje.
Podruhé mi řasenka tekla po nose při projevu matky nevěsty. Popisovala, jak se jim pár let nazpátek na prahu dveří objevil mladý muž se dvěma kufry. Přijel na pozvání sestřenice, která si několik měsíců před přijímačkami na španělštinu řekla, že by nebylo od věci prohodit poprvé v životě pár slov i s pravým Hispáncem. Zadala požadovaná kritéria konverzace na icq a vyhodilo ji to tohoto muže. Chvíli si psali a telefonovali, pak přijel. A teta si myslela, že jen na chvíli. I když dvě vlněná saka a dlouhé kalhoty ji v letních měsících trochu mátly. Asi intelektuál. Pohledný cizinec s kšticí Maxima Velčovského však zůstal, přes léto, do Vánoc, šest let. Našel si tu práci a se svou láskou se přestěhoval do Brna. Teta vzpomněla, jak musela tehdy opakovaně čelit dotazům rodiny a blízkých, zda se nebojí. Zda se nebojí nechat dceru s cizím člověkem. Jasně, lidé by to brali asi jinak, kdyby byl z Šenova u Ostravy, ale on je ze Santiaga de Chile. Ale teta se nebála. Věřila sestřenici. Věřila její úvaze a jejímu srdci.
Kapesník jsem si do nového psaníčka neuklízela ani při projevu matky ženicha. Děkovala. Za péči o syna. Za organizaci svatby. Za přijetí. Za starost. I za ten autobus. Naši jihoameričtí hosté se na svatbu sjížděli postupně, s mezistanicemi v Praze, Brně, Ostravě. Pochytat je všechny nebylo vůbec snadné. Závěrečný úsek cesty do Beskyd měli společně absolvovat v mikrobuse. Někde se však stala chyba a desítka stále se usmívajících přesoceánských hostí nakonec dorazila do Kunčic pod Ondřejníkem klasickou karosou. Těžko jim vybrat silnější kulturně-antropologický zážitek na úvod.
Pak se jedlo. Jednou lžící. Krájel dort. Patrový. Koukalo se na fotky promítané na plátně. Výborně vybrané, jak jsem slyšela pištění okolo: snad každý z hostů se na těch historických snímcích objevil. Dítě v zavinovačce. Pasení koníčků. Vánoce. První rok ve škole. Obdobné situace, stejné emoce, ač na dvou kontinentech, a i když pravda v trochu jiných kulisách. V (socialistickém) Československu žádné moře, pláže, písek, žádné mango a i palmu aby člověk u nás sakra pohledal. První společná cesta do Paříže, dovolené, kalby a priváty, tyhle fotky už měli čerství novomanželé tradiční.
Tradičně se navečer hráli taky svatební hry. Nevěstino koleno, ženichův zadní konec stehen, ubývající židle. Chilané ani v nejmenším netušili, o co tu půjde. Dlouhonohá tlumočnice seriózně překládala lidová pravidla, cizinci byli vřelí a hrr do všeho: navzdory věku, zdraví, konvencím nabízeli svá těla ke hře. Ohrané aktivity tak získali úplně jiný náboj. Jednotliví ženichovi strýcové pak opakovaně vyzývali vítěze k individuálním odvetám. No, a to si zkuste odmítnout šedivému indiánovi nabídku k tanci okolo jedné židle.
Rozbalovali se i dary. Nějak jsem asi chvíli nedávala pozor, ale najednou se děkování nad novým jídelním servisem (ten byl od nás) změnilo ve vlastivědný výklad tradic a zvyků Čechů. A nejen rodina ženicha v tu chvíli zírala na demonstrativní seřezání dobrovolné dívky. Ach, ty naše Velikonoce. A ty málo překvapené ještě dorazil ženich několika slokovým přednesem koledy. Kromě Hody, hody totiž umí česky jen další dvě věty "Proti gustu žádný dišputát." a "Kyšky lišky." Našli byste univerzálnější sdělení? Ta má sestřenice je ale geniální učitelka, že jo?!?
Snad abychom si napravili národní reputaci, tančili jsme - my Češi - jak o život na živou cimbálovou hudbu. To byl maratón. Rychle a zběsile. Na nekonečné songy, v stále obdobném rytmu. Teklo ze všech, ale nikdo se nechtěl nechat zahanbit. Štěstí že tlumočnice trsala taky, protože ta naše lidová slovesnost je někdy pěkně ... ehm ... taková přírodní.
Snad abychom si napravili národní reputaci, tančili jsme - my Češi - jak o život na živou cimbálovou hudbu. To byl maratón. Rychle a zběsile. Na nekonečné songy, v stále obdobném rytmu. Teklo ze všech, ale nikdo se nechtěl nechat zahanbit. Štěstí že tlumočnice trsala taky, protože ta naše lidová slovesnost je někdy pěkně ... ehm ... taková přírodní.
Na svatbě byl i jeden slabší moment, nevěsta si totiž vůbec nepamatovala, že měla úplně stejnou svatební kytici jako před sto lety já (krémové kaly). Tsss, příště už ji nepozvu.
Někdo šel spát o půl noci, někdo v devět ráno. Těžko říct, kdy tahle svatba skončila. Pro mého švagra možná až v neděli navečer na pohotovosti. Dopoledne se mu totiž při výletě na Pustevny ne tak úplně podařilo po mužsku rozchodit zlomenou nohu. Aneb proč o půl šesté ráno neskákat salta na trampolíně.
Tak hodně štěstí, novomanželé!
A hodně lásky, B. a A.!
A ještě můj sváteční ohoz, zkouška doma v předsíni. Kdyby vás to zajímalo. |
Fungl nové psaní. |
S tuze praktickým uškem. |
Já barvu držela! Bižu na krk jsem si vyrobila, z prstenu ve slevě a ze "šňůrky od špuntu do vany". |
A tohle? To je světem zatím světem neobjevená foto-pozice. Neeeeeeee, jen jsem vám chtěla ukázat, jaké měly ty šaty úžasná záda. |
Tohle setkávání dvou světů na svatbách je vždycky zážitek...a nemusí se chodit až tak daleko...na naší svatbě stačilo setkání Moravy a severu Čech ;-) ale to by bylo na dlouho...proč píšu...ty šaty jsou perfektní a tvoje nožky, botky a to opálení..myslím,že tlumočnice silně žárlila...;-)
OdpovědětVymazatDěkuji uctivě, Miru!
VymazatJá si brala kluka z vedlejší ulice, tak to nevím. I když vlastně - z jiného gymplu (z toho druhého a posledního v našem městě), takže ten "kulturní šok" taky znám ... :o)
Rosa Šik Mitnik! Micina jsi :-)!!! Bavíš mě, nejen se šňůrkou od špuntu:-D ...
OdpovědětVymazatDěkuju děkuju,
Vymazatsrandy po ránu není po náročných nocech nikdy dost, že jo?!?
Ty by si mala napisat knihu:) skvele citanie...vyzeras skvele:) a co tam robi na fotke Giddensova Sociologie?;)
OdpovědětVymazatGidedens odpírá zrcadlo,
Vymazataby se tam paní Mitniková-Narcisová vešla v celém svém rozměru ... :o)
Nad knížkou se zamyslím,
že by se to jmenovalo "Lesk a bída mateřství" ... ??? ... :o)
To je počteníčko a pokoukáníčko po ránu ... pruhy a tečky... jak Ti to ladí a sluší Rosi...VOKOPKA
OdpovědětVymazatDěkuju pěkně!
VymazatRosi, jsem se zase u snídaně pobavila :-) jsi kráska a puntíkované psaníčko je ach ach ♥
OdpovědětVymazatProsím tě,
Vymazatpůvodně jsem chtěla námořnicky modré šaty a z puntíků si ušít korále s mega mašli na zátylku = místo vlasů,
ale představ si, že vůbec nikde neměly šaty přesně podle mého zadání. No, pochopíš to?!? ... :o)
Úžasná story! Tyhle svatby prostě miluju. Přesně splňují ten účel, aby si je každý pamatoval až do smrti. V dobrém!
OdpovědětVymazatHodně lidí,
Vymazathodně jídla,
hodně lásky ... to nemohlo dopadnout špatně ... :o)
Kobra! <3 :* A ten příběh.....
OdpovědětVymazatKobra 31.
VymazatMoc ti to sluší, ta poslední fotka nemá chybu, to jsi celá ty. :-) A text super jako vždy. Jak tady už bylo, mohla by jsi napsat knihu. :-) Díky za příjemné ráno.
OdpovědětVymazatJo jo,
Vymazatcelá já.
Pro své čtenářky se klidně zlomím v pase!!!
A já děkuji - za příjemnou ranní poznámku.
sem si zaslzela! dvoujazycnou svatbu jsem zazila taky u sve sestrenky, to by bylo na podobne dlouhy prispevek, ale bylo to uchvatne, i s jejich jeste vic mezinarodnimi prateli vecer na mejdanku, na kterem nechybela nevestina hodneleta babicka a diky kteremu rodice dosli smireni s tim, ze si jejich jedina milovana dcera vzala klasickeho, z jejich pohledu "nepouzitelneho" intelektuala .))) a ta posledni fotka? mňááu ččč .))
OdpovědětVymazatMulti-kulti svatby jsou legranda,
Vymazatale i ryze české veselky jsou fajn - což?!? ... :o)
Sluuušííí!
OdpovědětVymazatAž jsem se popravdě sama lekla ... :o)
VymazatKrásně a poeticky popsáno to, z čehož já mám podobné, avšak poněkud zběsilejší zážitky z úhlu organizátora :-D Ale užila jsem si to i tak. Jsem ráda, že i Vy! A Kuba byl zlatíčko! Jirka říkal, že ho miluje, a že chce taky takového Kubu (jednou) ;-)... Jenom abych tedy uvedla na pravou míru záležitost s dress codem - já nic neponechala náhodě a šaty si nechala šít už někdy v březnu. Barevná koncepce svatby se vykrystalizovala o něco později a jejím autorem (navzdory tomu, že přáníčka, výzdoba atd. jsou opravdu moje práce) je - teď se podrž - sám ŽENICH! (to byl taky jeho první a poslední zásah do veškeré organizace! :-D) Přeju hezký den do Práglu a těším se příští rok na další recenzi ;-) Papa Mája
OdpovědětVymazatNo, neke - vážně ON??? Tak to bych do něj neřekla - dyť to bylo tak pěkné ... :o)
Vymazat(Opovaž se mu to překládat!)
Add Kubínek: a nechcete si ho vzít třeba na prázdniny - myslím, že to s ním určitě nebude nuda v Brně!
Add za rok: nechtěla jsem to tam psát, byl to Bětčin den, ale taky taky už stříhám metr a těším se!!! A nechci ti to říkat, ale už mám v hlavě i několik překvapení tentokrát PRO VÁS!!!
:-D Bojím se a těším zároveň! ;-)
VymazatJo a s tím Kubou... což o to, my bychom si ho klidně rádi vzali, ale jsme na štíru s volnem. Letos to vypadá tak špatně, že možná ani nezvládneme dětský tábor ve Stálkově :-( Ale kdyby náhodou byl (max. prodloužený víkend), tak můžete přijet s Kubim tam, určitě by se mu to líbilo, bude tam spoustu hyperaktivních dětiček! :-)
To je tak vtipne, ze jsem slzela taky:-) Hrozne se mi libi kombinace prouzku s puntiky, boty a psanicko super ladi, fakt, ma to napad, neni to zadna nudna sed. No a retizek...cha cha, taky mam takovy, ale varianta s koulickou by me nenapadla. Tleskam!!! Lucka
OdpovědětVymazatLuci,
Vymazatna vhodné botky jsem se ptala hned při koupí šatů,
prodavačka řekla, že záleží na kabelce,
řekla jsem, že tu si ušiju podle bot ... myslím, že tam ta paní s otevřenou pusou stojí doteď ... :o)
Pěknou domácí tvorbu přeju!
Krásný popis krásné svatby, musela být úžasná. A Tys taky byla. Tyhle výstřihy na zádech miluju, byla jsi šik!
OdpovědětVymazatVýstřih nejlepší,
Vymazatškoda že se člověk sám na něj ani nepodívá ... :o)
Krásná modelka,úžasná vtipná spisovatelka,jak ty to děláš???
OdpovědětVymazatSvatba musela být krásná.
Jinak my včera taky na pohotovosti,neb mému muži v půlce 25km tůry vlétla do ucha můrka a po zbytek cesty mu tam bzukala,konečně měl ofiko brouka v hlavě:)).Mávám Lada
Tak bacha,
Vymazatto se mi taky jednou stalo na kole a je strašné ale strašné psycho. Vyhnat brouka z hlavy je horší než vyhnat z hlavy boty/nutelu/chlapa!!!
Prsten ve slevě a šňůrka od špuntu do vany! Ty mě jednou zabiješ:c)))
OdpovědětVymazatA to mi přesně šlo!!! ... :o)
VymazatBravurně napsáno a krásné šaty i psaníčko, Roso.
OdpovědětVymazatDěkuji za taktéž bravurní komentář, Baru!
VymazatDenná dávka humoru splnená a večer sa asi neokúpem, lebo nám záhadne zmizne snúrka k zátke do vany...
OdpovědětVymazatNeva,
VymazatNiki,
dyť jsi především moje čistá duše, koho zajímá špinavý krk ... ?!? ... :o)
Jsi nádherná, máš úžasný šaty, psaníčko je boží a tenhle příspěvek byl...skvělej! Svatba musela být nejlepší. Ach!
OdpovědětVymazatLásko,
Vymazatobratem ti posílám flašku Bohemky, Brut!!! A velké díky!
Giddens nedbale položený v předsíni? Nějaké tajné znamení? :) Krásné psaníčko a sladění s botami dokonalé!
OdpovědětVymazat:o)
VymazatNe ne, jen je to nejtlustší knížka, kterou jsem narychlo našla - nějak jsem se v těch podpatcích nevešla do záběru,
a to pod miláčkem Anthonym musel být ještě Slovník cizích slov ... :o)
A děkuju za pochvalu, mami!
Skvela svatba!
OdpovědětVymazatJen tak mimochodem, ja mela take kremove kaly... ;)
Díky!
VymazatVšechny skvělé nevěsty mají krémové kaly!!! ... :o)
(Kolika z vás jsem se teď dotkla ... ???)
Moje mamka měla taky kaly, ale to jsme ještě nebyly na světě :o)
VymazatMy dostali jako svatební dar prase, byl prosinec, mrzlo, 3 dny před Vánocema. Běhalo kolem metodistické modlitebny, drahý ho chtěl vypustit do Strašnických ulic, svatebčané ho krmili cukrovím.
Miluju tenhle druh svateb. Správně prdlý lidi mají prdlý lidi i kolem sebe a to pak svatba nemůže být uhlazená a perfektní. A pak je na co vzpomínat i po letech. A tak to má být. Hlavně se nebrat tak vážně.
Takhle stylovou a veselou svatebčanku bych na své svatbě brala hned, jenže v té době si na sobě měla pruhované dupačky...ne že bych byla tak stará, to jen sem se vdávala docela brzo :o)
Puntíky, proužky, modrá, bílá, červená, to je prostě moje vlna, na tu zaberu vždycky. Přeji sestřence, aby je humor nikdy neopustil.
Moni,
Vymazatděkuji moc za přání.
Prase? Fakt jo?!?
Má teta se taky brala před Ježíškem, a vždycky když vidím její fotky, závidím ji ty krajkové dlouhé rukávy,
já byla při svých vlastních srpnových vdavkách celou dobu zpocená jak ... prase ... :o)
Jo fakt, s mašlí :o)
VymazatVýběr svatebních šatů skoro před 18 lety nic moc a zvlášť, když sem měla 45kg i s postelí a klíčem od prádelny a ještě chtěla dlouhej rukáv, vpodstatě neřešitelné...nakonec to dopadlo tak, že mě do šatů zašili a čerstvý novomanžel na mě pak vzal obrovský nůž, aby mě z nich dostal. A ráno jsme zjistili, že se nám "ztratilo" auto, našli jsme ho před manželovou prací naprosto šíleně infantilně pomalovaný včetně pneumatik na kterých to pak drželo několik měsíců a museli jsme ho vykoupit, aby nám ho vrátili :o)
Krásně napsáno, jako bych tam byla:)
OdpovědětVymazatMoc díky!
VymazatNapsáno hlavně na památku ... :o)
Krásná kabelka - v jednoduchosti síla že? :-)
OdpovědětVymazatŽe by "simply clever" ... ?!? ... :o)
VymazatMilé počtení, šik šatky, origo psaníčko, ale ty nožky, ty nožky!! Kde se dají prosím pořídit? ;)
OdpovědětVymazatBastliku,
Vymazatprosím tě,
sama jsem na ty fotky dost koukala - v reálu podle mě ty haksny tak ani nevypadají,
nebo že by to ty dva roky běhání za kočárkem ... :o)
A děkuju moc!!!
Rosinko.Milacku.Poklade.Ty drzticko zabavna:-)
OdpovědětVymazatDokonala figura.Dokonale nohy.Dokonale saty.
Kde nakupuji "chude"matky na MD?
Zdravi matka z Kuncic pod Ondrejnikem z posledni chalupy.Verka
Jeeeeeeee, Věru,
Vymazata neviděly jsme se tam - na trampošce s námi bylo plno "domorodců" ... :o)
Šaty tady http://www.pietro-filipi.com/d-8074-damske-saty.html.
krindi-pindy - ony jsou teď zlevněné!!!
Dekuji.Ale nepotkaly.My zrovna pobyvali u segry kousek za Prahou.Diky zma blog a tvuj nadhled.V.
OdpovědětVymazat