čtvrtek 7. června 2012

Na pískovišti aneb musíme tam všechny?

Za poslední rok jsem slyšela nesčetně tragi/komických mateřských historek. Mezi mé nejoblíbenější patří ta o kamarádce mé kamarádky, co odmítla jít po šestinedělí na kontrolu ke gynekologovi. Její muž nechápal, proč není ochotná se s dcerou a s ním sejít v čekárně, kde on by miminko pohlídal a ona šla zatím na vyšetření. Řekla ne - kvůli ostatním matkám, nechtěla, aby viděly její dceru, prý by jim to bylo líto, že ony samy nemají doma tak krásné dítě. "Copak si neviděl ta ostatní mimina v porodnici?, zakončila kamarádka kamarádky rodinnou debatu. Někdo se směje, někdo nevěří, matky chápou.

Mou nejčerstvější historkou je setkání mé kamarádky I. s jinou matkou na pískovišti. I. má teď v očích stále tu zvláštní směsici očekávání a obav, jakou jen žena v devátém měsíci může mít. Cizí žena si přisedla a ptala na věkový rozdíl mezi dětmi, zatímco budoucí starší bratr Jirka si hrál v písku. "Dvacet jedna měsíců," odpověděla I. Cizí žena řekla, že ona to měla úplně stejně, má chlapečka a holčičku. I. si nenechala ujít příležitost a okamžitě se zeptala, jaké to je.
"No, jak bych vám to řekla ... Ehm. ... Děti si spolu krásně hrají. ... Ehm. ... Ale já jsem se z toho zbláznila a skončila v Bohnicích. ... Ale napsala jsem o tom knížku."
I. na ní jen nevěřícně hleděla. Leč knížku si obratem ve středu koupila, ve čtvrtek přečetla a v sobotu už jsem s textem lezla do vany já. Je to takové lady-čtení, ale mně tekly i slzy. Od první stránky jsem byla sama zvědavá, zda nebudu taky vykazovat stejně symptomy jako hlavní hrdinka. ... Ehm. ... Pár odlišnosti jsem našla - dítě mám (jenom) jedno a (zatím) dvě plzně neobědvám. Hledáte-li něco na čtení do lázně, tahle knížka je pro to skvělá!






Žádné komentáře:

Okomentovat