Taky znáte ty, co brečí, že mají narozeniny o prázdninách?

A pak mají ty nejhezčí oslaveninové mejdany.

Samozřejmě - s těmi nejpěknějšími dárky.

Jako ABíčko s fantastickým polštářem Hacuboku s autorským sítotiskem od milé Grétky.

Ach ano, Marianne Bydlení v akci ... 

A kdo máte rád všecky ty drby a pikantérie, co se skrývají za autorem a jeho prací, prosím čtete Grétin blog Plameňák a oslice
a buďte taky šťastní!

Všichni.

Moje Nila šaty

Všechno se stalo v jednu chvíli.

K naši chystané knížce To je moje padl plán objednat si papírové pásky u českého výrobce. V téže okamžik se mi ozvala nadšená novinářka, že by se mnou o památníčku chtěla udělat krásný rozhovor a moje nejhodnější maminka mi při návštěvě Prahy přivezla k půjčení její vánoční náušnice, ať je premiérově ponosím na našem knižním křtu.

Byla jsem zoufalá, všecko tak pěkné, akorát ta knížka chyběla.

Navíc z jarní Nila párty jsem odcházela s papírovou taškou v ruce. V ní si nesla nejjednodušší šaty na světě. Měla jsem na ně chuť už doma u monitoru, chystala jsem se vyzkoušet si a vybrat šedé.  Ale na místě byla to překvapivě fuška: rozhodnout se které. Jestli hravé růžové. Nebo křehké fialové. Chladné modré. Éterické béžové. Nebo radši hřejivá hořčice. Holky mě nakonec ukecaly na smaragdové. A ty popelavé si odnesla Lenka, k ní šly fantasticky! Já se v kabince taky nakroucela hezky, ale už ve dveřích ven na Řipskou ulici jsem znejistila. Kam v té kráse budu chodit? Není to moc? Unosím je vůbec? Bude se letos aspoň někdo (znovu) vdávat?

"Si je vezmeš na křest", pomohly mi kámošky a dál se o tom se mnou nehodlaly bavit, zatímco jsme divoce a společně usedaly na večerní sklenku ve vinohradském bistru. A v tu chvíli bylo rozhodnuto. Musela jsem svůj projekt dotlačit do konce, hodně kvalitně a s velkou grácii. Když už jsem na to měla tak úžasné šaty.

A když nám věci stále nevycházely, výroba a tisk washi pásek byl v nedohlednu a termín vydání dětské knížečky se odsouval stále dál a dál, snažila jsem se nepropadat panice a sama se cukavě uklidňovala, že na podzimní slávu si pod ně třeba můžu vzít kamaše.

Když už ale byl Rubikon překročen - asijský trh poptán a japonská firma roztočila rotačky, zatímco knížka samotná se tiskla na pražském Smíchově, zamluvily jsme si prostor a datum na její veřejnou oslavu. A v tu chvíli jsem vůbec netušila, že spolu s jemnou zelenkavou viskózou jsem si z Nily odnesla i opravdu mimořádný servis. Pár týdnů před křtem mi totiž volala majitelka slow fashion obchodu Eva, jestli už jsem ty šatky měla na sobě. "Blázníš!", říkala jsem a snažila se ji vysvětlit, že ony jsou něco jako svatební šaty, jak si je jednou zkusím, tak už se nikdy nevdám/knížku nevydám. Evka je ale naštěstí ale na rozdíl ode mě zkušenější dáma(!) a hned mi vysvětlila, že pro tak významnou chvíli musím mít na sobě něco, v čem se cítím skvěle. Co vím, jak funguje. Jestli mi vůbec dobře sednou. Zda se krčí. Nebo někdo netáhnou.

A byla to právě Bratislava, kde jsem na její doporučení na sebe oversize tuniku prvně vzala. Abych si oblíbila její koketní rozparek nalevo. Slušivě splývavý vršek. Lichotící rukáv. A hlavně tu slavnostní barevnost, kterou jen málo kdo jen tak přejde mlčením. Jo, byla to moje dobrá volba a nebudete to dlouho trvat a ukážu vám, jak i jinak se tyhle šaty dají nosit ...

Andrea mi to knihkupectví dlouho nechtěla ukázat

A já ji chápu.

Takový skvostný úlovek si každý dobrý maniak sociálních sítí pečlivě tají, dokud o něm sám nenapíše.

Ale nakonec jsem z ní pár fotek v telefonu vydyndala. Užasla jsem, počkala na březnovou výplatu a hned pak si na Vinohrady naběhla. A udělala jsem dobře. Kasa cink, než jsem se otočila, můj účet byl skoro čtyřmístný. Ale za to se jako správná intelektuálka rozhodně nestydím. Ba naopak!

Větrníkové knihkupectví Pinwheels teď pro mě patří do výborné party osobních obchodů. Stejně jako u Lenky v Zahradě na niti nebo u Evy v Nile jsem při každé jejich návštěvě lichotivě potěšená, s jakou důležitostí mě ony vítají. I krásná majitelka Tereza mi hned držela dveře a hned se ptala, co mi nabídne. Ne školometsky podle příručky, ale protože to je její business. Jo, chce prodat(!), ale to co má úhledně naskládané v jednoduchých policích, tomu ona věří, to miluje, pro to dýchá. Aspoň já to tak z ní cítila.

A že to Terez se mnou neměla lehké, protože my taky už doma čteme kde co. Navíc já vybírám přepečlivě. Pro Mikeška k narozeninám nejlépe cokoli trojrozměrného, otevíratelného, dětskou rukou samoobslužného. Pro Kubínka zase příběh, ale dobrý a klučičí k tomu. Někdy se mi líbily lví a ptačí ilustrace, ale písmen bylo málo, u úžasného vesmíru v anglické verzi doteď váhám, kdo z nás dvou unavených rodičů to bude Kubkovi večer před spaním tlumočit a překrásnou sloní knížku jsem nakonec přece jen odložila, protože hlavnímu hrdinovi zemřou mamka a taťka a to ještě nechci.

Tereza je fantastická - sama všecko četla, a tak šikovná doporučení sype se svého štíhlounkého rukávu na počkání. A navíc pochopila i můj mitnikovsky smysl pro humor. Nechala jsem si svůj finální nákup sečíst, a pak si jako bonus sama sobě si ukázala prstem do skleněné vitríny na pipi hrneček. Ano, pro sebe. Ač nejsem ani zrzatá, ani pihatá, tu holku punčochatou na plecháčku prostě doma chci.

A nešít sama kabelky, kupuju si i XXL nákupní tašku značku Pinwheels. 
A mít už dceru, stahuju pro ní z ramínek šedé šaty, pověšené na dřevěném štendru hned u dveří do Anglické ulice. 
Šiju, nemám, 
a tak jsem pak už jen zamávala a s rozkošnými štěněcími autorskými dárky k nákupu v podobě papírových skládanek 
zas běžela dál svým každý den zábavným životem.

Taška na notebook aneb moje ikona Zoe

Propadli jsme s mužem seriálu Dům z karet.

Hned u prvního dílu se však ukázalo, že já jsem za poslední roky tak multi aktivně rozjetá, že mám-li volnou chvíli, potřebuju si u sledování televize ještě aspoň číst. Když jsem se však ale záhy obrátila na Davida s doplňujícím dotazem k politickému ději odehrávajícímu se na blikající obrazovce, obořil se na mě až hrubě. Ale copak já můžu za to, že dvě podstatné postavy jsou stejní středně mladí plešatí muži?!

A tak jsme se, navíc posedlí dalším seriálovým průběhem, rozhodli, že se dál budeme koukat v originálním zněním na ilegální kopie. Musela-li jsem proto odložit Hájičkovu knihu, o to víc se dívám: zaměřila jsem se nejen na dynamické dění z prostředí bílých mužů v bílých košilích v Bílém domě, ale i na skvělé a šarmantní herce. Tedy hlavně na drobnou novinářku Zoe. Úplně žeru její módu. Teď nemyslím tu scénu, kdy ji kongresman opřel o zeď a ona na sobě má jen mikinu. Líbí se mi hlavně, jak si ulicemi Washingtonem nosí vykasané rukávy bund a dlouhá trička pod nimi. Tmavé úzké nohavice. Neformální vzhled. Pohodlný. Ač nevýrazný, poutavý! Dotažený do poslední nitky. Do posledního puntíku.

Možná i tahle taška na notebook by se dravé investigativní krásce hodila.
Ale tu ji nedám, ta je pro Katku!

Třicet pět na dvacet pět. Dno uzoučké jen pět centimetrů. A celá taška je doměkka navíc vyztužená vatelínem.

S láskyplnou podšívkou vevnitř,
protože necháváte-li si šít něco na míru, musíte pak dostat něco extra. Co nikdo jiný nemá.
...
Krátká ucha. Dlouhé ucho. Nosit, jak jste zvyklá.

A tady už máme samotnou herečku Kate Mara v akci.

Jako bloncka.
A dole malinko jako Rózka. Že jsme si trošku podobné?
I když já se pravda nenarodila v bohaté americké rodině, která vlastní několik fotbalových klubů,
ale co - zas jsem se dobře vdala.

I když - tohle lehké tričínko by mi kouzelná Kate půjčovat mohla.
Já bych ji taky klidně své (státnicové) sako nabídla, kdyby chtěla!

Od cizího chlapa

Dostala jsem knížku.

Od cizího chlapa.

Jen tak.

Ne, protože jsem husa. Protože jsem Rosa.

Taky byste rádi? Stačí maličkost.
Předat objednané kabelky v devět večer na odpočívadle u dálničního motorestu někde mezi Vyškovem a Prostějovem.
...
(To se mi to hraje na hrdinku, když mám ve voze tři své mladíky, že?!?)

Ale k věci! Říkačky pro děti jsou výborné i romantické(!).

A zase ty ilustrace!!! Ilustrace MI-MO-ŘÁD-NÉ!!!

Jen díky této publikaci jsem pak objevila krásný blog od ještě krásnější Pavly Richterové. Ona je totiž jejich autorkou.
...
Je to jedna z mých největších on-line radostí.
Narazit na nepoznané stránky. A číst a rolovat a prohlížet si a žasnout a prohlížet si.
Všichni u nás doma spí, je ticho. Noc nebo ráno. A já nasávám sílu z úžasné aktivity jiných.
Výtvarné techniky, její práce, její nadšení. Její úspěchy, její úsměvy.
...
A mimochodem, nad těmito knižními obrázky nemusíme jen slintat.
Reprodukce se dají koupit. Ve dvou rozměrech.
...
Osobně si paní Ovečku hned dávám na vánoční seznam pro moji paní Mamku!!!
A pro sebe bych si tajně přála zajíce. Nebo lišku. Nebo veverku. Nebo nevím. Nebo všecko.

Spadla mi čelist

Hodně hluboko.

Objednala jsem Kubovi bundu a ta dorazila v balíčku, který mi zcela vyrazil dech.
Už jen ta krabice. S pozdravem. Jasné. Stručné. Kontaktní!

Uvnitř škatule pak vlnitá lepenka, prostě zalepená k sobě jednoduchou nálepkou.
Vše nature. Nejen mé oko proto napjatě čekalo, co bude dál!

Žádná divočina. Žádné barvy. Žádné cirkusy. Jak to tak většinou u baby obalů bývá.
Přitom se to nabízí: obsah asi bude(!) hrát všemi odstíny, sázka na přírodní balení je proto geniální!
S kontrabandem se netluče, naopak mu důstojně sekunduje. Och!

A místo běžně pohozených účetních dokumentů ...

... tady je vše, včetně formuláře k vrácení zboží, vtipně uložené ve svačinovém sáčku.

A nakonec mi ještě dali srdce.
...
No, nekup to!/No, nekup to zas!