Carpe diem aneb nechceš po obědě kafe?

Už to někdo spočítal: kolik času člověk za život - v průměru - prospí, projí, promiluje. V mém žebříčku "top life aktivit" by se jistě na předních příčkách umístil i čas strávený na dálnici D1, trasa Praha - Ostrava. Mohla bych to vyjádřit exaktním číslem, pro orientaci ale stačí údaj "moc". Třeba minulý pátek jsem už měla pocit, že to Brno snad někdo ukradl, hodiny běžely a moravská zlatá loď nikde. Psát tady o nedostatečné kapacitě zmíněné dopravní komunikace, o řidičích/kách bez schopností ovládat své emoce či o zjevně "někde" frustrovaných mužích je zbytečné, všichni to znáte. Navíc - svou rodinu vídat chci a může opustit naopak vůbec ne, takže nemám jinou možnost, než takto pravidelně cestovat. Naposledy jsem zkusila dostat do auta nový způsob zábavy a jsem nadšená! Poslouchala jsem audioknihu. Neměla jsem moc na výběr - vlastně vůbec, v naší malé pobočce knihovny (tak malé, že když tam přijdu s kočárkem, musí přestavovat nábytek) jsem si půjčila jediné možné nabízené CD a to ne příliš známý román Michala Viewegha Andělé všedního dne (pardon, jestli vy ho znáte). Booklet pravil "svižná story o lidech, andělích a umírání". Tak jedeme! Lehký styl a těžké téma, Míšův typický humor, nezbytná erotika a poselství, kterak ač čas nás všech je dávno vyměřen, přesto se chováme, jako bychom tu měli být věčně. Tři ucpané pruhy, předjíždění zprava, problikávání, brzdění do travnatého pruhu a já přesto úsměv od ucha k uchu. Mluvené slovo dítě uspalo a já se zaposlouchala do příběhů Ester, Karla, Zdeňka a čtyř andělů. Příběhy měly pro mě o to konkrétnější kontury, odehrávají se totiž v městské části, ve které žiju a které jsem se (pomalu) zrovna vzdalovala. Všechna tři cédéčka jsem na jedné cestě odposlouchat nestihla, a tak jsem těšila(!) na nedělní cestu zpátky a slibovaný scénaristický okamžik, ve kterém se spojí osudy mladé vdovy, učitele autoškoly a sebevraha v jeden. Výborná kniha do ucha, příště si nesmím zapomenout půjčit další, prázdniny se blíží a počet cestovatelů naroste tak, že to podle mě ani spočítat nepůjde.


PS: Název jsem odvodila od pointy knihy a od přání vycházejícího z nejhlubších zákoutí mužské psychiky. Díky knížkám M.V. už od gymplu dostávám odpovědi na otázku "Po čem touží muži" a i tentokrát mi autor přidal další ( ... moka nápoj to není).