pátek 20. července 2018

Výborná hra - stačí čelenka a kartička


Hádej, kdo jsem!

A žijete-li taky ve společné domácnosti s malým/velkým filosofem, vůbec se nebojte jít do abstraktnějších pojmů.






...
Jen prosím zachovejte minimální lidskou důstojnost - ať ne|dopadnete jako já.

čtvrtek 19. července 2018

Plakátová novinka - dřevěné lišty s klipem


Čistě, jednoduše a nevšedně zarámované plakáty do dvou dřevěných lišt a na zdi zavěšené na kovovém klipu - takové vás u nás doma bavily, už když si chlapečci lepili své autorské obrazy Poppik - pamatujete? A odteď je přesně stejné dostanete od nás ke každému plakátu z Kolekce To je moje.

Překližková lištička je v ideálních mírách 30 na 2 cm a k ní pěkná třícentimetrová stříbrná sponka.

Pověsit na hřebíček na stěnu si tak obratem můžete naše něžné modré chrastítko plné rozházených puntíků, jablko z ráje k nakousnutí nebo prázdninovému režimu navzdory i hravě barevné počítadlo - všechno ilustrace Jany JouJou Nachlingerové, vycházející už z legendárního pamětního deníku.

Cena jednoho plakátu zůstává 200 korun.
A váháte-li, po kterém nejdřív sáhnout, vězte, že celý plakátový triptych je za výborně zvýhodněných 480 korun.

...

Poster formátu A3 je tištěný na papíru s gramáží 240g/m2.
Tak ať to máte u sebe pěkné!

Lišty k plakátu jednoduše přilepíte lepidlem na papír - třeba Herkulesem. L á s k a, co drží!







A celý ten bezvadný plakátový set pokupě.
pondělí 16. července 2018

Veronika


Rozloučili jsme s mojí babičkou.

Odešla chvíli po svých devadesátých třetích narozeninách. Maminka tří dětí. Babička šesti vnoučat - vlastních i osvojených. Prababička šesti pravnoučat. Drobná žena s dlouhým životním příběhem. Narodila se kousek od lázeňských Piešťan a namísto tradiční těžké práce na poli se v době Slovenského štátu statečně rozhodla jako sotva plnoletá odjet nočními vlaky až na konec světa - do severočeského Varnsdorfu, kde titěrně pracovala v továrně na punčocháče. Po návratu domů pak vystřídala nevonící zaměstnání v gumárnách za výrobu čokoládových pralinek a jiných dobrot - jak říkala maškrt. Dědu si vzala, protože prý měl krásné kučeravé vlasy, ale stejně jako jeho bujná kštice bylo divoké i jejich manželství. 

Se dvěma malými dětmi se oba nakonec nastálo odstěhovali na Ostravsko, kde její manžel získal náročnou, ale oceňovanou a dobře placenou práci důlního záchranáře. Pohledný chlap jako hora si však uměl užívat těžce vydělaných peněz, a to až do dna - každé sklenky! Fáral, pomáhal; zachraňoval i při velkém neštěstí na Dukle v roce 1961. Černobílé zažloutlé fotky s ohnutými rohy z té doby ukazují mladého silného chlapa vždy v centru pozornosti celé společnosti a jeho malou pěstěně načesanou ženu, třeba v nádherných brokátových  šatech. Tolik pohledná babička s velikýma tmavýma očima chodila pečlivě upravená a v botách na korkovém klínku bahnitými ulicemi teprv vznikajícího Havířova, kde ještě chyběly chodníky.

Moje nejstarší vzpomínky na ní jsou z osmdesátých let, kdy jsem u nich doma trávila s mou starší sestřenici letní prázdniny. Babičce nikdy nechyběla energie ani drajv, i když společnou domácností s dědou se spíš nesl strach z něj. Vzteklý důchodce bolestně trpící psychosomatickou lupenkou nám všem uměl zle hrozit svou oteklou pěstí. Když ale děda v šest večer odešel na noční brigádu, začal nám s naší zlatou babičkou zlatý čas. Všechny tři jsme se zabalily do chlupaté larisy a zavrtaly se v křeslech v obyváku. Babička nám k večernímu televiznímu kinu nanosila její/nejlepší ořechový štrúdl na světě a teplé kakao. Když pak děda dopoledne spával po službě vrátného, "tiško" jsme spolu za poslechu tranzistorového rádia na poličce nad ledničkou v kuchyni všechny holky krájely na dřevěném válu pomoučené domácí nudle do polívky nebo pekly povidlové buchty. Nebo jsme společně vyrážely naproti Budoucnosti na trh pro pěknou zeleniny a ovoce na zavařování a pamatuju si, že babička tehdy místo kabelky nosila bílý plastový lisovaný košík.

Moje babička byla nejhodnější. Upletla mi nepočítaně svetrů a strakatých vest a celý gympl i na vysoké škole mi tajně za dědovými zády při každé návštěvě strčila stovku do kapsy a pytlík mandarinek k tomu. Když se narodil Kubka, zapomněla se a ve svých osmdesáti šesti letech odhodila obě švédské hole a lehla si k tomu blonďatému nemluvněti pasoucí právě koníčky na zem. Jsou z toho kouzelně dojemné fotky, jen pak moje snaha zvednout ztuhlou stařenku zas kolmo vzhůru už tak něžná nebyla. Ovdověla babička, povídavá a společenská, špatně nesla prázdný byt a samotu. Když svou andulku z přátelství (poprvé a naposled) ochotně nakrmila ze lžičky společným kafem, mohlo to být k úsměvu. Naopak k sprostému vzteku nás všechny v rodině dovádělo, když se opakovaně stávala bezmocnou obětí podomních prodejců a jiných šmejdů.

Babička si vždycky ráda povídala. Ptávala se mě, jestli se David taky pere, když se napije a pokaždé s velkou úlevou přijímala mojí zápornou odpověď. Nechávala si popisovat dnešní Prahu, ve které za války jednou přestupovala na Hlavním nádraží. Jak šel čas a z jejich životních vzpomínek zůstávaly jen ostrůvky paměti, opakovaně mi vyprávěla o své dívčí touze krásně se oblékat, veliké chuti opustit dřinu rodinného hospodářství a mít se dobře někde jinde. Svými křehkými prsty mi mnohokrát předváděla, jak se náročně tkaly ty silonky. Líčila mi, jak jednou jedinkrát byla v Jugoslávii u moře nebo jejich mnohé léčebné pobyty v československých lázních, kam bývalí horníci mohli zaslouženě jezdit.

Když se narodil Miki, myslela si babička už skoro pořád, že je to holčička. Někdy si nás všechny pletla, ale při dobrých dnech mi správně říkala: Mirečka (a oslovovala mě - jako celý život - zásadně slovensky prvním pádem). I Týnku loni ještě stihla vidět.

Moje babička už není. Věřím, že je jí lépe. Zdědila jsem po ní cenné kuchyňské mísy a Atlas liečivých rastlin. A možná i trochu umu v ručních pracích. Naše babička nám smutně zemřela v den kulatých narozenin mé sestry. Ale tak to asi mělo být. Protože právě má sestra byla na jejím pohřbu čerstvou maminkou nejmladšího člena naší rodiny, kterého si na smutečnímu karu pak všichni šťastně ponosili. Mějte se rádi.
pátek 13. července 2018

Věrnější než labutě


Děkuji vám za vaše včerejší hlasy. I za ty předvčerejší. Za hlasy denní i noční. Před šichtou i po ní. Děkuji vám.

A ještě připisuji, že celé prázdniny - pořád dál platí moje nabídka kosmetické taštičky zdarma
ke každé objednávce kabelky.
oba však ptačí.
...
Stačí si je jen chytit!





Labuťka.
čtvrtek 12. července 2018

A co čtete u vody vy, paní?


Protože kdyby to bylo prázdninové dvojčíslo Marianne Bydlení a ztřeštěné děti, omezený čas a ta správná nálada by vám dovolily dolistovat se až na stranu třicet osm, tak to byste hned byli na Návštěvě u nás.

Najdete tam lehký letní rozhovor o mé druhé kariéře, o punkovém (ne)režimu s třemi dětmi teď doma nebo o tom, jak si zdobím naši stoletou zahradu k intelektuálním sedánkům i k indiánským hrám.

...

Tak kdybych se vám líbila, určitě si mě|časopis kupte!
A když už jsem u toho vtěrného vnucování sebe sama, poprosím vás zase o váš hlas v soutěži o reklamní prostor v magazínu Maminka.




středa 11. července 2018

Raketa - hravá kniha pro děti


Když jako nakladatel vymyslíte interaktivní knížku, které je výběrem toho nejlepšího ze všech dosud vyšlých patnácti čísel Rakety, musíte počítat s tím, že děti chytrých rodičů - což je taky podtitul tohoto výborného magazínu pro menší lidi - na to ve chvíli samy přijdou.

Což je ale myslím odpovídajícím rizikem tomu, že tak mají vaši potomci v ruce našlapanou publikaci plnou slovních i obrazových her, luštění a hledání, myšlenkových úkolů a výtvarných zadání. V tradičně pěkném formátu A4 s sebou můžete všude nosit v podpaží zaručenou obranu proti (ne)čekané nudě o prázdninách. 100 stránek. A navíc vysokogramážní papír, který s vámi zvládne tužku, propisku, fixy a hezky dokonce i efektní vodovky(!).

Jen bych vás chtěla z vlastní prožité zkušenosti nabádat, aby se vám nestalo, co naší rodině. Slovní hra "Naštěstí/bohužel" nás všechny o dovolené (málem) přivedla k šílenství. Ač vypadá jako veselé vyprávění pro více hráčů, kteří pracují se svou fantazií a ve vlastním společném příběhů pravidelně střídají věty začínající právě na jedním z obou výše napsaných příslovcí. Nene, je to holé bláznovství - hlavně pokud se vaší milí příbuzní rozhodnout tato dvě slůvka rytmicky používat i v běžné řeči; celý den, celý týden. Ale vy jste možná z normální famílie, takže vás to beztak nepotká.
...














Hravý úkolník se mi zdá vhodný pro předškolní děti a dál.

Tak létu v plenéru zdar!
úterý 10. července 2018

Krotitelka pražských strašidel


Divokou knížku sedmi tajemných příběhů pro děti napsala devítiletá Rozálie Vondráčková. Fakt!

Rodiče jí našli učitele angličtiny - Martina Babice a ti dva spolu vymysleli výborný projekt: že napíší dvojjazyčné česko-anglické pohádky ze současné Prahy. A když nám to vše dlouhovlasá Roza (dneska 13 let) na křtu knihy vyprávěla, smála se u toho vesele jako každý správný cool týnejdžr, zatímco M.B., sedíc na barově stoličce ve vinohradské kavárně vedle ní, měl v sobě klid a stručnou vyjadřovací i osobní skromnost.

Knížka vás nadchne. Na začátku každého vyprávění potkáte nevycválané dítě (co nejí, nespí nebo tahá se s druhými o hračky), které se svým nevy/chováním dostane do křížku s některým z metropolitních strašidel. Naštěstí je tu laskavá a milující kočka Františka - plná kladného očekávání, které žije spolu v bytě s obrovským stromem ginkovníkem uprostřed a ochotně zachraňuje dětské zoufalce.

Levá stránka knihy je s českým textem, kdy větší písmo pomalu přelouská i prvňáček, pravá je pak vždy anglická. Magické vyprávěnky se přesně odehrávají v pražských ulicích, takže oceníte i názorně otištěné mnohé mapy uvnitř, včetně zobrazení nynějších památek, které jsou do plánků kolážově zakomponovány v podobě reálných černobílých fotek. Je to poučné i šikovné najednou. A dynamicky nedlouhé pohádky mají v sobě na chlup stejnou energii jako expresivní ilustrace Soni Juríkové i celé typo|grafické zpracování publikace od Studia BREISKY, včetně rozkošně narazítkovaných přímých řečí.

Dobro, zlo, odpuštění. Pomoc, náprava a dobrý konec. Vtipné aluze na umělecko-společenská témata, která se dnes nesou Prahou, třeba rudé trenky na Hradě nebo nadživotní miminka na Žižkovské věži. Nebo fajn vybraná nomen omen postav (Viktor Neposlech, Johanka Vzteklá, Prokop Nespava). To vše vás doma bude poutavě bavit, ať už si hojně ilustrované pohádky budete společně číst na chalupě v trávě nebo rovnou použijete velkou modrou přiloženou rozkládací mapu a půjdete prázdninovou Prahou po kočičích stopách.

Netradičně vzniklá knížka bude podle mě dobře fungovat i jako chytrý suvenýr, který teď můžete vyvézt za hranice. A koho čeká delší letní cestování, ocení její audioknižní variantu, jež kouzelně načetla Simona Babčáková a Tonya Graves.

...

Tak čtěte a poslouchejte a dívejte se okolo sebe! Ať jsou vaše oči i hlava otevřené.











Fantastická mapa!