Tipy na knížky na dovolenou

Markéta Lukášková: Výšina

Distopie není můj žánr, ale u Markéty Lukáškové ji mám velice ráda a její letošní novinky jsem se nemohla dočkat. 350 stran a příběh možné klimatické katastrofy, který nás všechny čeká, mě nejvíc bavil ve vztahové rovině, dcera - rodiče, žena - muž; v rovině, která mě bude vždycky zajímat, ať už to planetě Zemi bude vypadat jakkoli. Kdo máte rádi dramatické napětí boje se zločinem, přijdete si na své. Já byla největší fanynka super cool hlavní hrdinky Miy a fandila bych jí, i kdyby nežila v uměle vytvořené kolonii v horách. Protože každý rovný člověk je můj hrdina.

Dorota Ambrožová - Naháčci

Nemohla jsem se druhé knihy dočkat, protože její románovou prvotinu Poslední léto miluju. Esej o nespavosti matky dvou malinkých synů nedoporučuji současným mámám miminek, protože z toho by jeden mohl zešílet. Vy nespíte, vy prostě nemůžete usnout, ač totálně vyčerpaná a k tomu váš soused, kterému všechno denní dění ve vašem bytě strašně vadí. Autofiktivní knížka je kratinká, je ale osobní a tak zoufalá, že ve vás bude rezonovat ještě dlouho. Občas se přes slzy od srdce zasmějete tak, jak to v beznaději bývá. A kdybych šla s A.B. někdy na kafe, řekla bych jí, že stejně zoufalé jako nepsat je mít opakované noční můry, které jsem za šest let nočního kojení a přerušovaného spánku měla já. Ale o tom to není, to nádherné, co olomoucká spisovatelka popsala, je fungování a nefungování ženského těla. V rovině početí, péče a přijetí.

Jakub Stanjura - Medúzy

Ač to zkraje vypadá na detektivku, kdy vypravěčka románu najde svou nejbližší přítelkyni mrtvou v kaluži krvi a o pár stránek dál je to jak dívčí čtení, přesah této knihy je výjimečný. Ať pro ty, které trápí vlastní zdravotní handicap, tak pro nás, kteří máme okolo sebe ty, které trápí jejich zdravotní handicap. Mě ta knížka přímo tělesně bolela, průběh střevních trablů v ní byl vylíčen tak notně. Jedna věc je ale chronická břišní nepohoda a druhá je nepohoda na duši, která umí kontaminovat mezilidské vztahy. Jakub Stanjura pro mě píše nenápadně a jemně, ale říká skutečně silné věci.

Jakub Stanjura - Srpny

Stanjurův bestseller jsem četla až jako jeho druhou knihu, poté co jsem se stala jeho velikou obdivovatelkou pro přečtení Medúzy. A zase to bylo trápení. Trápení, kdy čtete, zoufáte si, ale v žádném případě nechcete se čtením přestat. Týrání od maminky, týrání od muže. Nikoli fyzické, ne s viditelnými šrámy - nenápadný teror bez zastání, pomoci a pochopení od okolí. Román o zvláštní formě manipulaci, která v oběti vyvolá pochybnosti o vlastní racionalitě, paměti i celkovém vnímání reality si musíte přečíst a prožít s Danielou kousek dětství, studium na filosofické fakultě a velkou lásku se Štěpánem.

Petra Dvořáková: Ordinace

Román zrovna čtu, ale její kniha Chirurg byla tak autentická a z lékařského prostředí výborná, že se nemůžu dočkat každé další stránky příběhu s přitloustlým obvoďákem v mém věku, kterému se nedá nefandit.

EXTRA TIP PRO DĚTI

Nina Špitálníková: Tota lítá

Dnes jsem měla tu čest uvést její workshop pro děti a příběh toho, co se nesmí a může v totalitě a proč je pro nás důležitá svoboda. Ano, je to pro děti těžké téma, ale přece nebudeme čekat, až jim bude 18, a pak jim řekneme, že stále máme na světě totalitní režimy. Takže jestli máte dcery a syny ve věku základní školy, kniha Tota lítá je pro ně nejlepší forma hodin politologie, navíc s nádhernými ilustracemi Dany Lédl/Myokard, které jsou tak boží, že byste je chtěli na tričko i na plakát nebo na oboje.

Zažij knížku s Ninou Špitálníkovou

Ráda bych vás pozvala na výjimečný workshop pro děti.

V neděli 31. května od 10 v radotínské Vindyšově továrně s výtvarnicí a ilustrátorkou Danou Lédl,

které vystupuje pod jménem Myokard.

Přijďte výtvarné setkání, kde společně proměníme černobílý svět v místo plné života.

Pomocí kreslení, lepení a tvoření budeme vracet barvy krajině, lidem i přírodě, a zároveň vytvoříme Strom svobody plný barevných listů.

Hravou formou si ukážeme, jak důležité jsou svoboda, radost a naděje.

Kdo je Dana Lédl? Za obálky časopisu Respekt byla nominovaná na Czech Grand Design. Ilustruje publicistické knihy i young adoult. Její tvorba často vychází z introspektivních skicáků a deníků, věnuje se tématům každodennosti, duševního zdraví a ženského pohledu.

O čem je kniha Tota lítá? Dívka jménem Tota se ráda toulá všude možně. Ve snech objevuje daleké říše a touží poznat celý svět. Do jejího bezstarostného potulování však jednoho dne vpadnou dědečkovy vzpomínky na totalitu, v níž vyrůstal. Je to první dětská kniha od držitelky Magnesia Litery Niny Špitálníkové, kde dětem přečte úryvek.

Poslední vstupenky jsou v prodeji.

Pět dní v Barceloně

Po přečtení průvodce Tři měsíce v Barceloně jsem nabyla dojmu, že stejně jako jejímu autorovi, architektovi Adamu Gebrianovi, i nám se v této katalánské metropoli stane spousta milých a laskavých náhod, které z návštěvy španělského velkoměsta udělají výjimečný životní zážitek.

A začalo to hned na letišti v Barceloně, kde nás oslovil tatínek s otázkou, jestli náš syn hraje basket, že si jej jeho syn pamatuje ze vzájemných zápasů. Miki si bohužel chlapečka hrajícího za Jižní supy nepamatoval, ale obě rodiny jsme se shodly, že míříme na sobotní zápas FC Barcelony.

Muž nám vybral kouzelný byt s balkónkem v posledním patře domu s výhledem na Sagradu Familii. A jestli může být něco ještě lepšího než byt s balkónkem v posledním patře domu s výhledem na Sagradu Familii, tak je to druhý balkónek, ze kterého můžete fotit lidi na prvním balkónku s výhledem na Sagradu Familii.

Hned první večer jsme museli dorazit až na pláž, vypít moře sangrie a sníst hory tapas. Druhý den jsme se společně ujistili, že jako rodina jsme spíš tým Miese van den Rohe než Antonio Gaudi aneb jak se nás děti ptaly, jestli všechny ty stavby od Casa Mila, Casa Batllo až po part Guell nejsou nějaké ... řekněme ... rozteklé.

Za to večeřet na náhodně objeveném náměstí ve čtvrti Gracia bylo přesně naše gusto. Místní Španělé tam v pátek večer seděli na zemi, všechny děti v modrokarmínových pruhovaných dresech hrály uprostřed fotbal a jedna půvabná žena měla na sobě stejné tričko, jako jsem si koupila ve vinohradské Nile. Kolik těch srdečných náhod ještě bude?

Rozhodnutí jednoho z našich synů, že práce v MACBA, galerii současného umění v Barceloně, by pro něj byla práce snů? Společně prolézání vintage second handů ve čtvrti El Raval, které my s dětmi milujeme, zatím co muž stojí s kopřivkou na ulici venku? A v sobotu se to stalo.

Z Barcelonského pavilonu jsme všichni blaženi na duši zamířili do mého snad nejmilejšího muzea, Fundació Juan Miró, kde jsme pohnuti jeho obrazy následně v bistru potkali Richarda Müllera, moji hudební ikonu. Nejradši bych se mu pověsila na krk, ale ovládla jsem se a jen jsem si na uši pověsila nový pár náušnic značky Joidart z tamějšího galerijního shopu. Pro mě se výlet rovná suvenýr.

Byla jsem v sedmém nebi, zatímco synové na svůj hvězdný okamžik ještě čekali. Ke vstupence na basketbalové utkání Barcelona vs. San Pablo Burgos jsme jim přikoupili setkání s hvězdami před zápasem. V třípatrovém shopu v ikonickém areálu fotbalového stadionu Camp Nou si každý koupil dres, který si následně nechali podepsat od všech z týmu. Zápas samotný byl parádní, famózní sportovní výkony nejvyšších lidí světa podpořené na tribunách těmi nejrytmičtějšími fanoušky, jaké jsem kdy potkala. A k tomu české vlajky v publiku, ačkoliv Satoranský s Veselým ten večer nehráli.

Adam Gebrian u každého muzea ve svém netradičním průvodci přidává i informaci, kdy je do něj vstup zdarma. My jsme tuto nabídku využili v neděli v Námořním muzeu (Museu Marítim de Barcelona) cestou na pláž Mar Bella. Sám architekt trávil čas v Barce s malinkým synem, a tak jeho bedekr obsahuje plno detailů a hravých míst pro malé děti. Jenže třeba tip na želvičky v jezírku prostě potěší v každém věku, stejně jako ušetřené vstupné, které jsme ten večer projedli s výhledem na moře.

Odlétali jsme s těžkým srdcem a plným břichem. Barcelona gaupa!

Jak přežít nový rok

Petra Soukupová: Katka už nebude divná

Tahle kniha rozhodně není young adult. Tahle báječná kniha je pro všechny holky světa. Je skvělá, stejně jako její hlavní hrdinka, která končí základku a nejí, protože když bude hubená, bude všechno v životě lepší. A teď hoďte kabelkou, která z vás jste si toto nikdy nemyslela! Absolutně mě bavily mistrně napsané dialogy mezi Katkou a její maminkou, mezi Katkou a jejími kamarády. V tom je Petra Soukupová bezkonkurenční, úsporná, přesná a přes všechnu bolest, která tam zazní, skvělá. A k té anorexii, všechny ty podvody, lži, vyloučení ze společnosti a pochvaly od společnosti k tomu, i toto vystihla spisovatelka famózně. Jsem šťastná, že Katka našla cestu ven a moc držím palce všem podobným Katkám, ať je jim patnáct nebo padesát - protože ta knížka vůbec není o hladovění, ale o mezilidských vztazích a cestě k sebepřijetí. Dokonalé čtení na leden.

Miřenka Čechová: Co já? Co ty?

Na tu jsem se strašně těšila, protože od Miřenky jsem četla už její předchozí knížku Baletky, a ta byla výborná. Opět těžkosti maminky, dcera, která nakonec musí být umístěna do dětského domova a jeden tamější učitel, který si na ní vezme úplně úplně všechno, co může. Zatím jsem v půlce knihy a nemůžu se od ní odtrhnout. Je napsána novou literární formou - stylizovaného zvukového záznamu, čte se výjimečně rychle, dobře a dost to bolí. Máma hlavní postavy dříve pracovala v kojeneckém ústavu a jeho dobový popis skoro nejde přežít. A jak se žije život po dětském domově ... ? Třicetiletá Laura vypráví svůj příběh exkluzivní prostitutky. Moc doporučuju.

Anna Fodorová: Vlastní krev

Pro Annu Fodorovou mám slabost. Její náročný vztah s maminkou Lenkou Reinerovou mě bavil už v jejich předchozích knihách a čekala jsem proto od jejího nového psychologického thrilleru o rodinných traumatech a potlačených vzpomínkách moc. Leč po první třetině jsem se začala nudit, jakkoli mám silné pochopení pro až posedlou touhu hlavní hrdinky Agáty najít své příbuzné, o kterých dosud nevěděla. Najít a navázat s nimi vztah, který jí tolik chybí. Naštěstí v následujících třetinách kniha dostala spád, rodinné vztahy dynamiku, politické dějiny švunk - a ten závěr?! Bravurní. 

Vánoce u našich

Třetí série mého oblíbeného seriálu na Netflixu. Kdo milujete Norsko, kdo milujte trapno a kdo toužíte po veliké lásce - to musíte vidět. Hlavní hrdinka Johanne pořád hledá toho pravého, v práci se stala vrchní sestrou a nechává si rekonstruovat kuchyň, aby celou svou bláznivou rodinu mohla pohostit na Vánoce. Taky se v tom vidíte? Nasmějete se, popláčete si, uvidíte nádherný sever. Nic hřejivějšího vám teď doporučit vážně nemůžu.

Emily in Paris

A když už jsem měla ten Netflix zapnutý, podívala jsem se i na pátou sérií. Od té první tvrdím, že to, co je v seriálu marketingového, na rozdíl od vztahové roviny, není vůbec hloupé. Tentokrát mě to tolik nebavilo, co jsem ale hltala s otevřenou pusou, byly vlasy a kostýmy. To se filmovým stylistům a kostymérům tak povedlo, že bych chtěla snad každý jeden kousek, který měla Lily Collins na sobě. Stejně jako jsem se naprosto přesně rozhodla, při jaké příležitosti roku 2026 se nechám ostříhat přesně jako ona. Ale zpátky k hadrům - ty barvy, ty vzory, ty střihy. Více energie, života a živočišnosti už jsem dlouho neviděla a budu z toho zážitku čerpat ještě dlouho.

Run, run, run

A když jsme u toho, co mě nabíjí, nově se musím popasovat s tím, že mě můj muž trošku opustil v našem společném běhu. Začal znovu chodit hrát basket a buď teď nemá na běh čas nebo je zraněný ... Hledám proto novou rutinu, jak běhat přes zimu, ale ne za tmy - to se sama u Berounky bojím. Zkouším víkendová rána, ale ta jsou jenom dvě a mně vyhovuje běhat třikrát týdně. Když uberu v běhu, za chvíli mě začínají tlačit kalhoty v pase. Jako člověk má úžasný nadhled, veliké zkušenost i hluboký zen v sobě, ale ten zpomalený metabolismus ve staří je fakt nefér!

A co fajn jste četli, viděli nebo pochopili v novém roce vy?

Jak potkat ikonu

Darinu Křivánkovou miluji od chvíle, kdy jsem loni na podzim přečetla její autobiografickou knihu Jak si nabít hubu.

A když tato novinářka přijala pozvání stát se hostem mého Mediálního semináře na gymnáziu, nemohla jsem dospat. Ten den jsem jí pak koupila puget a těšila se na výjimečné odpoledne v životě. Navíc nás obě čekal takzvaný dvoják, podnikatelka a dřívější majitelka českokrumlovského bistra Topinka přijala pozvání i do Ekonomického semináře.

Čekala mě před školou v nádherném vlněném kabátě a s radostí v očích. V obou třídách pak s mými studenty mluvila otevřeně a s takovou energií, že i tuto generaci Z dokázala vtáhnout zpátky před rok 1989, kdy sama maturovala. Řekla jim o svém následném těhotenství i studiu na filosofické fakultě již s dítětem. Vyprávěla o práci v Lidovkách a Reflexu. A popsala, jak pak od filmových recenzí odešla na gastroscénu i jak si založila vlastní podnik.

A studenti se ptali. Jestli mají pro práci v médiích vůbec studovat vysokou. Jestli se někdy nebála, že svou recenzí ublíží tvůrcům. A proč ji přestalo bavit psát o filmu. I proč její byznys skončil. Chtěli vědět, kam podle ní v Praze na jídlo, kam na kafe nebo co si myslí o filmech rappera Řezníka. A Darina povídala a povídala a povídala. Chválila otázky, chválila moje děcka.

Řekla, jestli se dá dneska uživit psaním knih i proč pokračování jejího tolik úspěšného životopisného románu už najdete jen na placené platformě Forendors.cz. Odtajnila, na čem pracuje teď i jestli ještě někdy plánujete otevřít bistro. A skutečně upřímně popsala, co stálo za koncem její Topinky.

Přiznala, zda jsou či nejsou pro ni v životě důležité peníze i koho na české mediálně scéně sledujete ona, koho si platí a proč. Doporučila mým studentům práci v České televize či jiných léta etablovaných médiích a ptala, kdo dělá brigádu v gastru. A protože v ekonomickém semináři o podnikání měli tuto zkušenost skoro všichni studenti, byla vzájemná debata živá, praktická, autentická.

Když nám oběma obě představení skončila, poprosila jsem v kabinetě paní Křivánkovou o podpis do její kuchařky pro mého muže. David ji stejně jako já bezmezně obdivuje, my dva jsme spolu měli předplacené Lidové noviny sto let, my dva jsme spolu chodili do kina na filmy podle Dariny zhruba stejně dlouho.

A pak se stalo něco kouzelného - novinářka vzala knihu Gastrokroužku do ruku a nalistovala stranu 186, kde byl v receptu překlep a manželovi do něj rukou dopsala dvě nuly, které tam správně měly být. No, má ten chlap ale štěstí!

Darino, děkuji Vám. Byla jste půvabnější a citlivější, než jsem si vás vysnila. Bylo mi ctí.  

Jak přežít podzim

Knížky, filmy, svetry - jinak to nevidím.

Linda Bartošová: Jako by mě opustila všechna síla

Tip na knížku jsem dostala od své studentky - mám jejich doporučení moc ráda, aspoň mi tak po maturantech každoročně něco zůstane.

Poslední kniha novinářky Bartošové jsou rozhovory s lidmi, kteří si prošli nebo procházejí terapiemi. Mně se četla tak dobře, že jsem ji dala za víkend. Nejdřív jsem si vybrala interview s těmi, které jsem z mediálního prostoru znala, ale to vám nedoporučuji. Mnohem zajímavější a napínavější pro mě ve finále byli fotbalista, spisovatel, influencerka, zpěvačka či novinář/ka, o kterých jsem dříve neslyšela. Jak pečovat o zdraví své duše je myslím dokonalé čtivo pro podzimní splín. Pravidelný a vydatný spánek, pohyb, málo alkoholu a knihy, to jsem si ze všech těch otevřených, upřímných, zraněných nebo stále bolavých zpovědí o vyhoření, poruchách příjmu potravy, depresích či úzkostné poruše odnesla do života. Ostatně jak píše i Linda v doslovu: "Knihy léčí." A to je i moje mantra.

Marek Torčík: Rozložíš paměť

Právě s básníkem a spisovatel Torčíkem vedla Linda jeden z rozhovorů, který byl mimo jiné dost o tom, jak silné mohou být sociální sítě. Markovi prý zajistily obrovský úspěch jeho prvního románu, i přesto k nim teď má ambivalentní vztah. Stejně jako Rosa Mitnik. V autofikci qeer kluka z Přerova jsem zatím na začátku příběhu, ale citlivě všímavé vypravování vám záhy osvětlí, proč autor dostal za svůj křehký debut Cenu Magnesia Litera 2024 v kategorii próza. 

Martin Váša: Rád bych, ale nechce se mi

Lehoučké čtení, další autofikce mladého/čtyřicetiletého homosexuála a vůně horké Sicílie k tomu. Co ale z knížky nezapomenu nikdy, je autorův/Proustův dotazník, který dřív nebo později v ději zodpověděla každá románová postava. Při jeho čtení jsem si musela v posteli sednout a smát se nahlas. Výborné, výborné, výborné. Plánuji se jeho otázky naučit nazpaměť a ptát se na večírcích svých přátel. Tak schválně - jak vy si představujete BRĎO?

13 dní, 13 nocí

Novinka z kin pro ty, kdo milují filmy jako Černý jestřáb sestřelen nebo Americký snipper. Já šla na promítání s mužem a nejstarším synem a bála jsem se, že budu celou dobu brečet. Děj podle skutečnosti popisuje události v afgánském Kábulu v srpnu 2021, kdy se zoufalí nestoupanci islámského Talibanu snažili všemožně opustit zemi. Plakala jsem jen třikrát; příběh je napínavý, ale největší drama je bohužel to, že se to všechno skutečně stalo. Není to válečný krvák, je to bolestná podívaná na náš svět. Doporučuji vidět.

Francouzský institut|Kino 35

A protože my u nás na vsi žádné kino nemáme, vybíráme si vždycky něco extra, kam pojedeme. A pro zmíněný francouzský thriller jsme si vybrali kino ve Francouzském institutu, kde jsem nikdy nebyla. Škoda, že ten večer nebylo otevřené tamější bistro, ale takřka prázdný kinosál jsme si užili maximálně i tak. A děkujeme Francouzské republice za toto šarmantní místo v Praze a merci i za ten Kábul.

Revamped

Na závěr ještě pár přízemních tipů, které mě v posledních dnech udělaly šťastnou. Cedrově hnědý kašmírový svetr z druhé ruky ulovený na Brugt closet, stejně jako vyhlížení dalších hřejivých kousků z jemné vlny kašmírských koz, kterých je online second hand Revamped teď každý večer plný.

Taky běhání, až do dnes ještě v kraťasech. Už otužování. Obrovský kus žemlovky s Týnkou cestou z gymnastiky. Mikiho glosy ze školy. Kubovy basketbalové plakáty z Paříže zarámované nad postelí. Moje barva N6. Pravidelný spánek a knihy.

A co teď na podzim nejvíc léčí vás?

Jak přežít školní rok

Gumy, ořezávátka, nejostřejší tužky v penálu i ti, kteří mezi ně rozhodně nepatří.

Ať už jste první školní týden zažili cokoli - mám pro vás Mitnik tipy, jak to celé zase přežít.

Běžte do kina na božskou italskou komedii Bláznivě. Viděli jste Naprostí cizinci? Tak tento nový biják je od stejných tvůrců a vy se budete opět smát, od srdce smát i dojímat. Pár středního věku má první rande a spolu s nimi vidíte a slyšíte na plátně i jejich vnitřní řeči a všechny archetypy v nás, v mužské i ženské mysli. Vlastně je to něco jako V hlavě, jen pro dospělé. Nechybí tam aluze na romantické velkofilmy, ani genderové stereotypy. Vezměte do kina svého kluka, svojí holku a budete se bavit.

Ideálně když si k tomu vyberete komorní plyšové kino jako třeba Bio Řevnice, kde vám bublinky a čipsy před promítání prodá kočka krásnější než italská herečka v hlavní roli.

Kdo k vnitřnímu zenu potřebujete spíše knihu než film, o prázdninách jsem se začetla do Veroniky Gonzáles. Její knihu Blízcí jsem spolkla za tři dny na pláži. Poprvé těhotná žena, submisivní partner, prostředí moravské vesnice a toxická atmosféra mužovy rodiny mě bolely, ale četly se výborně. Rozuměla jsem jak hlavní postavě fotografce(!) Báře, tak její upachtěné švagrové s nadváhou Petře.

Druhou knihu, kterou jsem od stejné autorka četla, byla její prvotina, Mezi nimi.  A přestože množství hlavních postav bylo vysoké, podle motta Zoufalí lidé dělají zoufalé věci jsem zase soucítila se všemi. Tři sestry a jejich matka, nevyjádřená i nevydařená láska. Život za Brnem a ženské touhy po třicítce i v sedmnácti. Příběh je komplikovaný, kniha tlustá; prostě všechno, co mám ráda.

Můj třetí knižní tip je komiks od Lucie Lomové Divoši, příběh původně pro dospělé oceněný komiksovou cenou Muriel ale bude skvěle bavit i vaše děti. Skutečný příběh mladého cestovatele Alberta Vojtěcha Friče, který si v roce 1908 přivezl z Jižní Ameriky do Prahy indiána Čerwuiše, je vtipný i dojemný zároveň. Kniha má spád, napětí, komické scénky i dobové reálie z naší metropole. A jak jsem se k ní dostala? Výtvarnice a komiksová autorka Lucie Lomová bude mým hostem na dalším workshopu ve Vindyšově továrně Zažij knížku. Čím jsem splnila sen sobě, protože od doby, kdy jsem četla její fantasticky sebeironický komiksový deník Každý den je nový, Lucii prostě miluju. A splnila jsem sen i své dceři, která má období komiksů a společně teď hledáme ty, které by bavily malé i velké holky.

A ještě z audioknih - v létě jsme si s mužem na cestách bez dětí dali oceňované dílo Muklové a šlajsny od Daniela Flashy. Drogový překupník a dealer kokainu nejdřív nasytil všechny hladové nosy v Praze, a pak skončil ve výkonu trestu. Jaké je to dneska sedět, kde se v Rotterdamu kupuje nejlepší matro, jaké je to na dovolené v Kolumbii a jaké ve vazbě na Pankráci, o tom kniha je. Flasha ji napsal otevřeně, snad upřímně, někdy dost ostře a ne úplně se sebereflexí, ale přesto dost doporučuji k poslechu. Nic podobného totiž neznám.

Kde se potkat s Belmondem

Než vyrazíte do Francie, doporučuju si sehnat knížku Jana Šmída Co v průvodci nenajdete.

Pokud stejně jako já máte silné radostné stavy z energií míst, o nichž víte, že se tam točila třeba závěrečná scéna nejlepšího francouzského filmu U konce s dechem, tuhle knihu si zabalte s sebou.

Kde bydlela patnáctiletá Brigitte Bardot, kde spisovatel a autor Malého Mikuláše René Gosciny, kde Miloš Forman 21. srpna 1968, když nás obsadily ruské tanky.

Kde Pablo Picasso namaloval Guernicu, kde žil Gérard Philipe, kde Milan Kundera poprvé potkal svou ženu Věru a kde Johnny Depp Vanessu Paradis.

Nebo si dáte kafé tam, kde si jej dávali Sartre, Saint-Exupéry, Camus i David Lynch. Či se pokusíte o rezervaci v bistru, ve kterém natáčel Woody Allen Půlnoc v Paříži.

Nás kniha provázela jak v Paříži, tak v Bordeaux a bylo to výborné.

Knížky na dovolenou

S červnem vám přináším čtivo, které jsem si s chutí dala v posledních týdnech. A máte-li vy pro mě taky tip, sem s ním a děkuji.

Pavla Horáková - Okno na západ

Tolik jsem se na novou knížku těšila - její Teorii podivnosti (2018) naprosto miluji a v řadě podivných teorií s ní absolutně souhlasím. Okno na západ jsem začala tedy číst s velikým nadšením a asi po padesáti stránkách jsem tápala, jestli mě tento "něco jako katalog" vlastně baví. Řada symbolů našeho socialistického dětství mi přišla až trapně zprofanovaná, ale četla jsem dál. A udělala jsem moc dobře, knížka o Martě a Davidovi a jejich vyrůstání v marasmu osmdesátých let komunistického Československa má totiž naprosto skvělé finále, vyústění, pointu a poté co jsem dočetla její poslední stranu, se na svět okolo sebe dívám jinak. Navíc scénku s ukradenými kozačkami ve škole nikdy nezapomenu; vzorce mojí výchovy byly stejné.

Jakuba Katalpa - Úlice

Dalších z mých oblíbených českých spisovatelek, jejíž poslední román Zuzanin dech (2020) byl fantastický. Knížka Úlice mě - učitelku dějepisu - svou syrovostí i surovostí nijak nešokovala. Co je však na tomto románu jedinečné a pozoruhodné, je to, co válka udělá s námi všemi! S dobrými i zlými. S padouchy i rovnými. S Němci i Čechy. A proto se ptejme, co válka dnes udělá s námi všemi, s i dobrými i zlými, S Rusy, Ukrajinci, ... s Čechy. Příběh Úlice, města s koncentračním táborem, je o osudu Anežky, Běly a Heleny. Slečny si své životy zcela jistě představovaly jinak, než naplánoval Adolf Hitler. A já si z knížky odnáším tak hnusný pocit, že bych ji ke čtení doporučila jen Vladimíru Putinovi. Čtenářsky je však kniha perfektní.

Zuzana Dostálová - Tichý nájemník

Její kniha Soběstačný (2020) je boží, její román Karneval zvířat (2023) k popukání. Příběh Tichý nájemník měl obrovský potenciál, téma současné výchovy dětí, rodinné péče a sebepoškozování našich teenagerů je aktuální, silné, těžké a bolavé. Za mě ale hlavní postava učitelky byla slabě napsaná, jakkoli scéna, kdy deváťákům na konci školního roku místo výuky pustí film, byla úžasně vymodelovaná, plastická a plná výjimečných postřehů. Jinak mě postava Rebeky nebavila a její vztah se šedesátiletým advokátem byl až úsměvné klišé. Pardon. Kniha má však výborně otevřený konec a já mám v životě doufám oči i srdce doširoka otevřené a koukám, kdy patnáctiletá Ester či jiné kotě nastoupí k nám na gympl.

Petra Dvořáková - Návrat

Dědina (2018), Chirurg (2019), Vrány (2020), Pláňata (2022), Zahrada (2022), všechno super - ale nový román Návrat mě od ní nebavil. Taky po padesáti stranách jsem pochopila, že mladinká dívenka Jana vstoupila do kláštera, zbytek byl očekávaná, čtenářská nuda. Do konce knihy se skoro nic nestane, zápletka s Karin nic moc a že je román autobiografický, každý ví, tedy i to, že hlavní postava v řádu nezůstane - stejně jako spisovatelka sama. Snad jen pasáže, kdy jedna z řádových sester mluvila opět nářečím, mě těšily; to prostě Petra Dvořáková umí fakt bravurně!

Jana Šrámková, Jan Němec - Byt: Román ve dvou

Janinu prózu Hruškodottir (2008) umím zpaměti, četla jsem ji jenom jednou, ale tehdy to pro mě bylo něco tak zlomového, že se do mě vryla hluboko. U dvojhlavého románu Byt jsem nejen proto začala polovinou, kterou napsala právě Šrámková. Hlavni hrdinka Zuzana je za mě viktimizující typ a já si říkala, že už jsem ze Šrámkové asi vyrostla. Když jsem se pustila do poloviny napsané Janem Němcem, nejdřív jsem mě mrzely vulgarity a nespojený vztah s nespokojeným otcem, ale pak mě hlavní mužský hrdina Daniel úplně uhranul, obrovsky bavil a měla jsem pocit, že každá jeho věta je citát, který bych si chtěla zapamatovat. Mužskou část jsem si fakt užila. A vám čerstvou novinku o ženě, která odešla s dítětem od muže a mužovi, kterému navždy odchází táta a oba spojuje jeden byt absolutně doporučuji!

Jan Němec - Možnosti milostného románu

Už když jsem četla Byt, googlila jsem si Jana Němce a zjistila, že mám od něj román, na který jsem pět let nesáhla. Teď jsem ho vdechla najednou. Jsme se spisovatelem stejný ročník a od začátku mi kniha přišla jako takové bravíčko pro intelektuály. Autofikce se mi četla skvěle, fandila jsem Nině i Janovi. Rozuměla jsem jim oběma. Prožívala jsem s nimi jejich sblížení i vzdalování a opětovné pokusy obého. Jen tu pasáž, kterou v knize jako že napsala sama Nina, si Němec mohl odpustit. Tahle kočka vůbec nebyla hloupá. Za to scéna s občankou je výborný bizár, včetně té fotky na konec. Tuto knihu balím mému muži letos na dovolenou, protože si myslím, že román o lásce a o psaní ve věku digitálního smutku může posloužit jako super párová terapie.

Kateřina Dubská - Třicátý kilometr

Spisovatelku Kateřinu Dubskou jsem objevila díky knize Vlastní pokoje (2023), kde mě zaujala tím, že má chatu kousek od Havířova, kde píše. A román Třicátý kilometr tam napsala opravdu skvostně. Snad nikdy jsem nečetla nic tak současného, nic, co by tak přesně a citlivě popisovalo fenomény doby, ve které žijeme. Ty obdivuhodné i ty zavrženíhodné. Mnoho románových postav a vy záhy pochopíte, že se všichni v jednu chvíli střetnou na D1. Kdo přežije? Kdo vyhraje? Kdo je vůbec dnes vítěz? Proč děláme to, co děláme? Jsme to my, kdo rozhodujeme o svých životech? Nebo je to osud? A dá se změnit? Otázky i román vřele doporučuji.

Lenka Pastorčáková - Žárlivka

I o novinářce a spisovatelce Lence Pastorčákové jsem se dozvěděla až z knihy Vlastní pokoje a všimla jsem si díky rodišti v Orlové (10 km od Havířova). Román Žárlivka je nenáročný, ale dobře napsaný. Love story v milostném trojúhelníku: ona, on a chorobná obsese. Nic převratného, odpočinkové čtivo, ale vrcholná dramatické scéna těch dvou v kuchyni vás stejně překvapí. Stejně jako rodinné souvislosti dramatické žárlivosti. Jak říkám, opravdu excelentně napsaná růžová knihovna.

Lenka Pastorčáková - Kandidát

A když jsem dočetla Žárlivku, hned si lačně na Knihbotu klikla další její román Kandidát. Lenka sama byla členkou volebního týmu Jana Drahoše jako jeho tisková mluvčí a své vlastní zkušenosti vepsala do této autofikce. Prvni třetinu knihy, kdy ještě pracuje v českých médií, absolutně doporučuji všem, kdo učí na gymnáziu mediální výchovu nebo těm, co se chtějí jen od srdce zasmát. Já se tedy dost bavila a věřím všemu. Další dvě třetiny věnované prezidentské kampani mě bavily i nebavily, možná byly příliš dlouhé a chtěly by proškrtat. Co určitě v knize ale zůstat rozhodně musí, je její spekulativní konec. Zcela totiž odpovídá mému osobnímu životnímu mottu: "To, že jsem paranoidní, neznamená, že po mě nejdou!" A kdo jste za prezidenta Zemana trpěl jak zvíře, vám se kniha bude líbit!

Jana Bernášková - Tři hodiny lásky

Na závěr mám pro vás tento šílený brak, ale já Janičku sleduji na instagramu a prostě ji miluji. Milostný román o milenecké lásce měl luxusní začátek, a kdo jste si stejně jako já ještě v životě nikdy nezaplatil hodinový hotel, budete nadšeni a okouzleni. Jana to mistrně rozjela, včetně vtipu o praštěné herečce Janě Bernáškové, které se asi zbláznila nebo co a předala roli právě naší hlavní hrdince Karolíně. Popis české herecké subkultury jde Bernáškové na jedničku, zápletka příběhu je slabší, Disney konec románu zoufalý a co je vůbec nejhorší, že kniha snad neměla korektora. Fakt to po ní nikdo nečetl? Jana totiž krom jiného ve svých knihách opakovaně nadužívá xenofobní přirovnání. I když holka z Krnova asi může, že?! Jako čtenářka jsem neuvěřila, proč by hlavního hrdinu Viktora někdo chtěl, natož ženy dvě - to ale neznamená, že si od Bernáškové nekoupím zase její příští knihu.

Jak přežít rok 2025

Toto jsou moje radosti posledních hodin, dní i minulého roku. Ty si teď hýčkám a pečuji o ně; tolik mě potěšily, pohladily po duši. A kouzlí mi úsměv na tváří, když si na mě zkouší sednout lednová chandra.

Výstava École de Paris

První letošní výstavu jsem měla tu čest vidět i s komentovanou prohlídkou a nejmilejším slovem mojí nejmilovanější kunsthistoričky Moničky Švec Sybolové. Do Valdštejnské jízdárny jsme šly spolu s Týnkou, nakoukat se a načichat Paříže, protože víte, jak to je - Paříž je vždycky dobrý nápad! A obrazy George Karse, Othona Coubina a Zdeňka Maurice Eberleho jsou nádherné, barevné, růžové i temné a bolestné, stejně jako jejich osud. Výstava Národní galerie Umělci z Čech trvá do 2. března.

Malý výlet do Paříže

A jestli si máte z výstavy, krom povznášejícího zážitku meziválečné Paříže, odnést ještě něco, pak je to dětská knížka, kterou k výstavě napsala právě Monika. Příběh francouzské vyjížďky je noblesně elegantní, jemně vzdělávací a díky siamskému kocouru Cyrilovi taky hodně vtipný. A zamilujete si jej stejně jako modré ilustrace v knize, které vás svou poetikou na Montmartre, do Provence i Maroka přímo vtáhnou. Pro děti od sedmi let.

Výstava Chiharu Shiota: Neklidná duše

"Tam musíš - je to jako dveře u vás doma!" Psala mi kamarádka Soňa, když výstavu v Kunsthalle sama viděla. Popadla jsem proto o prázdninách všechny naše děti a šli jsme se na to podívat. A byli jsme okouzlení, jakkoli teenager si přečetl všechny popisky k dílům japonské umělkyně žijící v Berlíně a disputoval nad jejími traumaty, zatímco malošci si nejvíc užívali červenou barvu a kinetiku objektů. Výstava je to půvabná, stejně jako dát si brownies v kavárně v posledním patře nebo vyjít schody ještě výš, úplně až do věže, sednout si na tamější okna a pozorovat malostranský cvrkot. To je moc fajn.

Petra Soukupová: Marta děti nechce

Knížku jsem si šetřila na vánoční svátky, vstávala kvůli ní ráno, když ještě všichni spali a moc jsem si ji užila. Smířlivá povaha hlavní hrdinky Marty mi konvenovala, jakkoli jsem v ději na ni snad sto krát pomyslně křičela: Tak už mu to řekni! Tak už jí to řekni! Běž pryč! Nebo naopak Tam nechoď! Bavila mě ta štreka s ní do Santiaga, oteklé nohy i instagramové sdílení. Nejvíc mě ale těšil vyzrálý styl vyprávění mojí oblíbené spisovatelky, stále píše studeně až chladně, dramaturgie tohoto příběhu ale vše krásně, hřejivě zabalila. Až se mi teď po Mimi/Martě stýská. 

Tomáš Padevět: Šest dnů

To je úplně jiný román. Na smrt nemocný bisexuální spisovatel si na Klinice experimentální důstojnosti nechá znovu promítnout celý svůj život od začátku do konce. Jeho socialistické dětství mě tradičně bavilo, o jeho polyamorním patnáctiletém svazku s mužem a ženou někde na konci Novohradských hor jsem četla se zdviženým obočím. Někdy mi hlavní hrdina Tomáš přišel až moc naivní, pak jsem si ale řekla: je to muž. Obočko dolů jsem ale dala, když jsem pak v poslední třetině knihy začala přemýšlet o vztazích, rodičích a dětech všeho druhu. Vlastních, nevlastních, chtěných, nechtěných. Milovaných i nemilovaných, mladých a starých. Tomáš je v knize velký estét a ještě větší experimentátor. Ale právě jeho překračování konvenčních hranic mě výborně donutilo k partnerským úvahám. Děkuji za to. 

David Walliams: Půlnoční gang

Jestli je něco na lednovou nenáladu perfektní, tak je to plánovaní letní dovolené. A jestli si něco budu navždycky spojovat s naší loňskou Korsikou, pak je to právě tato audiokniha opět načtená výtečným Jiřím Lábusem. Nelekejte se, je to nemocniční příběh hospitalizovaných dětí, ale jak prozrazuje sám název, po dvanácté v noci se tam dějí věci. A jestli chcete poslouchat zdánlivě smutný příběh o mateřském odmítnutí, profesním vyhoření i vážné dětské nemoci, stejně jako tuze vtipný příběh o kamarádství, laskavé péči a skutečném lidství, toto si s dětmi určitě pusťte.

Uno

A ještě něco je u nás doma dovolenková, stejně jako vánoční, klasika - karetní karban. Hru Uno milujeme už roky, proto jsme ocenili její perfektní a super akční mutaci Flip. Babička od nás pod stromeček dostala verzi Harry Potter, která má taky ohromné kouzlo. Čemu jsme zatím na chuť nepřišli, je Uno Flex. Návod to má dlouhý jak tapetu a s maminkou a sestrou jsme si k němu musely dát sklenku šumivého prosecca, jinak by nám vybublaly nervy. Vás Uno Flex baví?

Sézane

A když jsme u těch dovolených, nemůžu se s vámi nepodělit o mou další loňskou lásku, objev francouzské značky Sézane. Kamarádka Ivanka vynesla na party jejich košili a já od té doby ulovila na vintedu už dvě. Zbožňuji jejich videa na sociálních sítích - šik styling i šarmantní náladu. Jednou bych chtěla nosit jejich dlouhý kabát i puntíkatý černý top s mašlí. A jestli mě letos letní cesty zavedou přímo do jejich krámu, snad tam neomdlím naprostým blahem.

Umění, čtení, hraní i paráda - to dělá šťastnou mě.

A co Vy? Co blaží Vás?

Jak ušetřit čas v adventu

Tak to vážně nevím.

Ale mám pro vás tipy, jak si v příštích čtyřech týdnech udělat radost, vyčistit mysl, dobít energii. Jak se potěšit, odpočinout si a znovu se nastartovat.

Němá tajemství

Nový český film jsme s mužem náhodu objevili ve videotéce O2 a oba vám jej vřele doporučujeme. Manžela veterináře zraní kůň kopnutím do hlavy a krom mnoha zdravotních komplikací přijde také o schopnost komunikace. Manželka Jana Plodková se snaží o něj pečovat, maminka Milena Steinmasslová se snaží leckoho přivést k šílenství. A pak se něco stane a policie to začne vyšetřovat. Možná se dovtípíte rychle, kdo zemřel, možná se dovtípíte ještě rychleji, kdo to udělal. V každém případě je to výborná, autenticky drsná detektivka režiséra Tomáše Mašína (Bratři, 3 sezóny v pekle).

Až na věky

Norský debut scénáristky a režisérky Liljy Ingolfsdottir si letos na festivalu v Karlových Varech získal srdce diváků a obdržel pět ocenění, včetně Ceny za ženský herecký výkon. Opět jsme viděli s mužem, ač byl v kinosále snad jediný muž. Ale toto syrové konverzační drama o vztazích, péči oděti, budování kariéry a rozchodech se mu líbilo. Tam nebylo slovo navíc, přesně napsaná, bolestná podívaná v dokonalých skandinávských interiérech a setmělé atmosféře severu.

Substance

Americký biják, který jsme s Davidem viděli vlastně náhodou. Až na věky už bylo vyprodáno, ale muž jásal, když nám biletář kina Pilotů nabídl toto. Stárnoucí hvězda televizních obrazovek (Demi Moore) chce nezestárnout, což se jí trikem povede. I když ne tak úplně. Jestli máte rádi trochu sci-fi a trochu satiru na plátně, budete se ohromně bavit. A jestli milujete americkou herečku Margaret Qualley (dceru Andy MacDowell), oblečenou i neoblečnou, budete přímo nadšeni. Místy až šokující horor si z Cannes odvezl Cenu za nejlepší scénář.

Srdcerváči

Britský seriál na Netflixu, který letos na podzim uvedl už třetí sérií. Seriál od dvou pubertálních klucích, kteří se (asi) milují; o středoškolácích, o jejich láskách, o jejich učitelích, o láskách jejich učitelů. Pro mě byla tato televizní podívaná absolutní relax, fandila jsem jim všem, plakala s nimi. Nejvíc jsem se zakoukala do Taa a nikdy nezapomenu na výjimečnou postavu Charlieho sestry. Poznámka pod čarou: muž se se mnou nevydržel koukat ani pět minut.

Rudy Linka: Úplně jednoduché by bylo

Jazzového kytaristu jsme letos viděli několikrát, v zahradách Pražského hradu i ve Španělské sále tamtéž. A jsem šťastná, že jsme byli na Nové scéně Národního divadla, když se tam natáčela letošní silvestrovská šou Úplně jednoduché by bylo, tu si určitě 31. prosince na České televizi pusťte. Ale úplně nejšťastnější jsem byla, když jsem pana Rudyho Linku mohla minulé pondělí pozdravit na schodech Filosofické fakulty. On spěchal se ještě připravit, my šli s přáteli po schodech nahoru na jeho koncert do auly P131. O bolavém neštěstí nešlo nemluvit, přesto jsme se tam všichni pietně bavili, poslouchali jeho stand-up one man show i jeho hudbu. Smáli se vtipům i slzeli dojetím.

Mango Splash Oil

Pro mě a za mě nejlepší masáž na světě, kterou si prosím vydyndat od svého muže ke každému svátku či výročí. Peeling, obličejová maska, olejová masáž celého těla a na cestu domů dostanete mangový džus. Sladkých sto dvacet minut úplného blaha, po které bude vaše tělo i vaše duše k nakousnutí.

Běhání, běhání

Všechny adventní smutky zahání. I všechna vypitá prosecca. Pět kilometrů bude asi můj letošní strop, půl hodiny tři krát týdně. Teď když se stmívá už ve tři má večerní běhání i kontemplativní nádech. Zapnu bundu, zapnu čelovku a běžíme. Nikoho nevidím, skoro nikoho nepotkávám. Běžím, dýchám, přemýšlím. Po prvním kilometru mě začnou napadat věci. Nesmysly v hlavě ztrácí na síle, neřešitelné trable začínají mít řešení, bolesti přestávají bolet. Levé koleno i levá kyčel mě tedy po běhání bolí, hlava ale skáče radostí. Dobře mi tak!

Darina Křivánková: Jak si nabít hubu

Po knížce jsem v knihkupectví sáhla úplně náhodou, už jsem měla plnou náruč Ježíška a Darinu jsem si vzala pro sebe, miluji ji od dob, kdy jsem byla na gymplu a ona psala o filmu do Lidovek.

Ani jsem netušila, jestli si kupuji román nebo autobiografii. Po pár stránkách mi bylo jasné, že držím v ruce něco výjimečného. Upřímný příběh báječné padesátnice. Ač je o něco starší, dětství na Jižním Městě jsem jí věřila do posledního písmena, stejně jako první pochvalu v životě od paní učitelky, kterou člověk nezapomene nikdy. Její středoškolské studium jsem hltala, protože v okolí Křemencovy ulice to moc dobře znám, během revoluce jí fandila, stejně jako potom při studiu na fildě.

A pak jsem skoro přestala dýchat, jak jsem byla lapena světem médií v devadesátých a nultých letech. Jako filmovou kritičku jsem ji naprosto žrala, její přechod k vaření už mě pak nebavil, nerozuměla jsem tomu. V životopisné knize však její stěhování z Prahy i první veřejná gastro vystoupení dávala smysl.

Nenechte se mýlit, kniha nejde od dětství do současnosti a tečka. Zhruba v půlce se stane něco(!), vy se v ději vrátíte zpátky na střední školu chemickou a knížka Jak si nabít hubu se v tu chvíli stane dokonalou směsici drsného života ženy po čtyřicítce, vtipu, nadhledu, sebeironie i naděje.

Osud asi chtěl, abych si ji sama přečetla v čase svých narozenin, abych přestala na třech místech číst a silně si poplakala. To se mi zatím stalo jenom dvakrát v životě - u knížky Petry Soukupové Zmizet a Jany Šrámkové Hruškadóttir.

Byla jsem z Jak si nabít hubu úplně mimo. Je tak otevřená a citlivá. Tolik jsem se v tom viděla; jak vás některé křivdy prostě nepřebolí ani za desítky let nebo jak nikdo netuší, kolik je za vaší práci práce. Znám a miluji přesně ty stejné ulice na rozmezí Vršovic a Vinohrad, stejně tak dobře znám ten pocit, kdy dneska víte, že už byste stejnou věc udělala jinak, ale tehdy to tak prostě bylo. Můžete se za to omlouvat, ale i já mám své chyby stejně jako Darina v mnohém ráda.

Když jsem tu přímočarou a srdečnou knížku o ženách, mužích, práci a sexu dočetla, došlo mi, jak moc mě teď štve moje vlastní autocenzura. Jak při psaní myslím na své studenty, co by tomu asi řekli, kdyby si to přečetli. Co by tomu řekli jejich rodiče nebo lidé, pro které pracuji. A o to víc si vážím, jak opravdová, čtivá a sympatická je Darina Křivánková ve své první knize.

Děkuji za tu statečnost. Jste moje hrdinka, paní Darino!

Tipy na knížky pod vánoční stromeček

Jestli už vybíráte - jestli už házíte do košíků, nechte se inspirovat Mitnik tipy.

Michal Kašpárek: Fosílie

Knížku jsem od vás dostala doporučenou na základě mého tip Poslední léto a Fosílie je skvělá, opět mezigenerační, kdy otec, dcera i dědeček chtějí jediné - aby je někdo bral vážně. Román to je bolestně úsměvný a hlášku Kdo má IQ vyšší než sto dvacet a neprogramuje, okrádá vlastní rodinu! vidím okolo sebe denně. A kdo je kdo? Děda je tzv. starý bílý muž, otec Vladimír taky a dcera Julie nekompromisní ekologická aktivistka, která nechce děti. A mně se moc líbilo, jak se přes všechna nedorozumění a míjení měli všichni rádi.

Tereza Boučková: Dům v Matoušově ulici

Terezinu novinku jsem přečetla za víkend, je nádherná. Historie jednoho smíchovského domu, kde se potkali snad všichni, které mám v československých dějinách ráda. Od první republiky, přes nacismus, komunismus i kapitalismus. Od šoa až po Alzheimer. Neskutečně skutečné příběhy. O mateřské lásce, o milenkách, o starých rodičích. 

Jiří Hájíček: Drak na polní cestě

Miluji Hájíčkův styl psaní - studený a přesný. Já mu pak všechno věřím. V opět jihočeském románu bojuje ředitel místního statku Tomáš (55) proti drakům z velkého byznysu. Občas se mu do postele připlete učitelka hudby Kristýna (35), ale většinu času jde životem, který nehraje fér, sám. A i všechny vedlejší postavy příběhu jsem měla pocit, že dobře znám, jak uvěřitelně v těžkých životních situacích selhávaly. Nelehké čtení, které se krásně četlo.

Petra Soukupová: Marta děti nechce

Lačně očekáváná novinka vyjde 9. prosince, napsala jsem o ni Ježíškovi.

Jana Poncarová, Dita Pepe: Vlastní pokoje

Kniha, kterou si přeju k narozeninám. Dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami o přístupu k tvorbě, o strategií přežití nejen v umění. O podmínkách, ve kterých tvoří. O času a penězích na to, aby mohly tvořit. Spisovatelky dětné i bezdětné, s malými potomky i odrostlými, ženy krátce po škole a ženy zkušené; debutantky i české autorky světových bestsellerů. Tolik se na ni těším.

EXTRA TIP NA KNÍŽKU PRO DĚTI

Hvězdná velryba

Knížku v originále napsala britská bioložka a básnířka Nicola Davis a do češtiny je převeršoval Robin Král. My jsme s Týnkou byly na křtu v Praze a smějeme se doteď. Zvířatům v hlavní roli, co se jim přihodilo a co jim na planetě Zemi provedl člověk. Je to hezká knížka večer do postele, společně si můžete prohlížet, kochat se kouzelnými ilustracemi nejmilejšího Petra Horáčka, chechtat je trojkočce i pětipsu nebo hrochovi, co šel na Hrocházku.

...

A Vy máte fajn knižní novinku, co doporučujete?

Pište, pište, pište.

Křest v Božské Lahvici v Josefově - Petr Horáček a Robin Král.