Měla jsem z toho radost! Po lanovém centru a seniorském hřišti se nedaleko našeho domu staví hřiště další, tentokrát pro velmi malé děti. Kubo, hurá! Už z tramvaje jsem ho okoukávala a těšila se, jak si pan syn proleze tunelem (t. č. jeho velmi oblíbená aktivita, někam se schovat), pochodí si okolo makety hradu. U dřevěné stříšky v úhlu asi sto stupňů jsem se mírně zastavila pohledem. Jasně, lézt nahoru po jednotlivým příčkách, to bude batole bavit, ale pouštět se po hlavě dolů? Tohle je podle standardů EU? A co ta pneumatika na řetězech? Jak se tady zabaví mini-člověk? A v tom mi to došlo, tohle není hřiště dětské, tohle je hřiště psí!
...
Občas bývám dost překvapená z toho, že se okolo Kubínka (a mě) netočí svět ... :o)
No, nepřipadá mi, že by bylo tolik dětských hřišť, aby jsme si mohli myslet, že stavět cosi pro psíky je správné. Pohyb dětí je důležitější než všichni psi z Prahy, si myslím :-) Krásný den!
OdpovědětVymazatDěkuju! Bydlíme v tradičně rezidenční čtvrti, kde statisticky bydlí více pejskařů než rodičů s dětmi, tak městská část asi honí hlasy voličů. Ale abych těm modrým mafiánům na radnici nekřivdila, hřišť pro děti máme celkem dost - nových, hezkých, promyšlených, a jedno i radioaktivní ... :o).
VymazatHezké :D Ale zjišťuju, že děti mají s psíky hodně společného, určitě by si tam spolu vyhráli.
OdpovědětVymazatPřesně!!! Taky pro to mě to zmátlo. Naše baby by jistě do společné hry šlo, vrhá se na každého čokla. A pak má ještě rád holuby, chudák Pražák ... :o)
Vymazat