čtvrtek 28. února 2013

Podnikatelka roku

Loni v únoru jsem si s roztřesenýma rukama a ruměnci ve tváři slavnostně otevřela svůj e-shop na fleru. S rámečky. Odkaz na něj rozeslala na všechny strany. A s vykulenýma očima čekala, co se bude dít - doma, v kuchyni, u počítače. Všichni kamarádi, rodiče, známí odepsali "Krásné!". Ano ano, krásné to je a vězte, že za uplynulý rok jsem prodala celé dva krásné rámečky, ho-ho-ho. Než tenhle svůj podnikatelský záměr navždy pošlu k šípku, poprosila jsem sentimentálně své milé zákaznice (pár nástěnek jsem přece jen osobně prodala, někdo zahlídl někde viset cizí a zatoužil hned po rámečku vlastním), aby mi fotly své osobní kousky v každodenním provozu. Koukám na ně a mám z těch obrázků radost. Při příležitosti opětovného a posledního uveřejnění svého zboží na fleru je ukážu i vám. Made by Rosa.

Na skříni v ložnici (všechny náušnice jsou autorské.)

U zrcadla.

Jasná koupelka.

A pracovní kout v kuchyni.
středa 27. února 2013

Když jste ...

... na sladké.




Střih už znáte.
Lékorky snad taky.

Výborná - tahle zevnitř omyvatelná koženka.
úterý 26. února 2013

Výherce giveaway

A ještě ...


... kdo vyhrál slona .

Kuba mé prosby o účast při losování zpočátku ignoroval, zlákat se nechal až na fix.

Úkolu se pak zhostil s naprostou vážností a vylosoval ...

Evku!!! Gratuluju.
A vás, kdo jste nevyhrály, může aspoň rozesmát historka, kterak než jsem si pěkně zaostřila na výherní lísteček, Kuba stihl počmárat ubrus.

Já to prostě přes foťák neviděla aneb matka vs. blogerka. 0:1

Na konci byl Kubínek nějaký smutný, asi držel palce jiné ... :o)

To je hlína!

Naše premiéra.
Poprvé jsme s Kubou zkusili keramickou hlínu.
Původně jsem plánovala výrobu úchytek na šuplíky.

Nachystána vykrajovátka Džungle a různé kuchyňské náčiní.


"Kubo, opakuj podle vzoru" aneb začínáme zpracováním kousku hlíny ...


... placičku pěkně vyválet ...


... vyber si vykrajovátko a TLAČ!


Zvířenu jsme společně zdobili otisky různých dekorů. Tohle jsou třeba u nás dosud nikdy nepoužité kleště na čajový sáček.


Nebo kempovací lžíce/vidlička.


Bylo to veselé dopoledne. Celé tvoření tentokrát netrvalo jen v řádu minut, Kuba si totiž s každým vyrobeným zvířátkem musel i chvíli pohrát.


Otisky od kostky Dupla.


A pak přišlo na řadu kolečko na brambory.








Na závěr Kubušák dostal do rukou i profi keramické očko.


Z hlíny jsme postupně vyráběli všelico - třeba kostičky, ze kterých syn nepřekvapivě začal stavět komín.


A tři nejsilnější jedinci, kteří dožili vcelku až do konce tvorby. Toho času se suší.
Až je nechám vypálit a naglazuju, vězte, že se jimi vám zase rychle pochlubím - mě znáte.
Udělala jsem to nich otvory, ale možná že místo úchytek to budou brože. Minimálně na toho velblouda mám zálusk. Úplně ho vidím na mém jarním tvídovém saku ...
pondělí 25. února 2013

Pro Vendulku

Čerstvě narozenou.

Její česká maminka kdysi rozhodla oživit svá akademická studia litevštiny létem stráveným na Klaipedě.
A právě tam potkala jejího (budoucího) tatínka, který na stejném místě aplikoval své teoretické poznatky námořní logistiky mimo rodné Maďarsko.
Aneb ať žije program Erasmus.

A teď mě omluvte, letím přikoupit ještě opravdický dárek. Si to vždycky šílené užívám, holčicí šaty! Vyberu něco z KappAhlu, Kuba má od nich úžasné džíny (měl je na sobě na Malichovi) - měkounké, z organické bavlny, šik. Sama bych je chtěla. Navíc pro kolekce Newbie mají šmrncovní dárkovou krabici, v ceně! Zatím mám vymyšlené, že jistojistě vezmu body s peříčky, více rozhodnu na místě.
Všecky zdraví teta Mitnik


Nápad jsem našla tady. Mezi látky jsem přišila dvě vrstvy pevného sáčku (od pyžama z Tchiba).

Šilo se to vcelku šíleně, klouzalo to všemi směry. Ale šustí krásně!
Ouška jsou z šikmých proužků, vnitřek vycpaný PES kuličkami. A tvar - něco mezi písmenem V a srdíčkem
- snad není na škodu.

Taštička je pro kamarádku - šťastnou maminku, na všechny ty bepatheny, rybilky a spol.
pátek 22. února 2013

Prototyp Lucie

Zkusila jsem nový typ taštičky. Lehká a tak efektní! Rozměry z návodu jsem si převedla na centimetry, základní obdélníky střihla 20 na 15, zip taktéž dvacet. Rohy jsem na závěr přešila a střihla o čtyři centimetry. Výsledné rozměry kabelečky jsou dvanáct krát sedm krát sedm, čili podtrženo sečteno: malinká - akorát tak na šminky do kabelky.

Tahle je (zase) pro kamarádku k narozkám. 
Uvnitř najde lístek na Kryštofy - dneska večer si jdeme spolu zaskákat, protože znáte to: Tak nějak málo tančím ... když je mi přes třicet ... :o)









Jsem strašná kamarádka, se mnou není radno se bavit - pro legrandu/vtip/ironii totiž udělám cokoli.
Gratulace k narozeninám. Text je z rozhovoru  s Jitkou Schneiderovou v únorovém Espritu LN. Uvnitř (snad) milé přání.
čtvrtek 21. února 2013

S gulama

Pro spřízněnou duši.
Co má taky ráda bílé reliéfní vázy.

K dnešnímu svátku.



Slovníkem pletařek: v každé řadě ubrat, kuličku. 
Bílá glazura. Uvnitř třikrát vylito transparentní a tečete!!!






Asi to není úplně normální, ale zatímco ji mám ještě doma, furt si ji hladím.
středa 20. února 2013

Retrospektiva Karla Malicha





Ta výstava je jiná.
Na zemi měkký koberec.
Objekty visí na niti.
A odkudsi promlouvá Jiří Lábus.

On je totiž Karel Malich jiný člověk. Vidí a dokáže zachytit světlo. Zhmotnit svět. Jemně. Lehce. Vidí a ztvárňuje dráhy energie - formou jedinečných drátěných plastik (rád pracuje s čistýma rukama a v tichu, proto žádná hlína, žádné letování plechu). (Jen) subtilní linka. V tom je novátor. Přijměte pozvání a zkuste poznávat jeho svět. Na výstavě zvedejte hlavu vzhůru k objektům, klekejte si na kolena k popiskům a sledujte v Jízdárně Pražského hradu jeho černobílé geometrické instalace zobrazující nebeské konstelace, přírodní děje nebo pohledy do vlastního těla. Vstup a konec výstavy jsou dost odlišné. Pro zjednodušení: tma versus světlo. Přistoupíte-li na hru autorů koncepce výstavy, můžete z nevědomí projít cestou až k Lidsko-kosmické souloži - k dílu, do něhož Malich promítl veškerý svůj úžas nad zázrakem života.

Odlehčit - když už ne hlavě, tak aspoň tělu - můžete pak na balkóně, v pohodlném sedáku. Expozice zde je naopak hodně barevná. Divoce. Jasnými barvami, které zahřejí. Malich v rozhovoru v katalogu k výstavě říká, že mu tempery smrdí, tak proto ty pastely, a ještě kvaše a kresby úhlem.

Ta výstava je krásná.
Trvá do května.
A já už se teď těším, až se na ni půjdu podívat znovu.


Černý začátek.
Tuto instalaci Kuba nazval kachnou, čímž mě na úvod naprosto šokoval a navždy přesvědčil, že tahat děcka na výstavy
má smysl.




Koukat a číst, číst a koukat, nutno. Bílý konec.


Instalace ve výšce, názvy děl u nohou.
Muž se pokouší vysvětlit synovi, že se jedná o geometrickou abstrakci, nikoli patrovou garáž ...
... a tak si Kuba s autem zajezdil aspoň na klimatizaci .
Kubínek relaxuje v patře a hledá, hledá, kde sedí ten pán, co čte Malichovy básně.




Po: zničení, oba. Já nejspokojenější.
V tašce - do které by se vešel i Kuba - velkoformátový katalog k výstavě, retro leporelo a minimalistická placka.

Prostě nedělní odpoledne podle mého gusta.