Začíná to hned ráno. Čtvrtek má totiž muž opravdu extrémní.
Do školky odváží nejen Kubu, ale je to jeden ze dvou dnů v týdnu, kdy s nimi fičí i Mikeš. Bere tedy obě děti v čepicích a s batohy na zádech. K tomu vlastní ruksak s ručníky a šampony na odpolední lekci opět pro oba chlapečky a sebe. Na pravé rameno hází Ikea modrou tašku s kabelkovými expedicemi. A na levé, abych nezapomněla, pak jeho vlastní business tašku, protože i on chodí ten den na chvíli do fachy. A k tomu jak je můj muž mužný, v tu chvíli on sotva projde pavlačí. Zátěžová chvilka, trochu hysterie, malinko křiku, opakovaných pokynů a prostorového i časového presu. A to ještě nebylo ani osm hodin.
Pak se za nimi zaklapnou bílé dveře a je úplné ticho. Splavení s varhánky na prstech se všichni tři vrací až na večerníček. Takže vše, co se děje mezitím, znám jen z jeho vyprávění.
Spolu s mým pokročilým těhotenstvím na sebe David zcela převzal otěže dětského plavání. V klubu nám vyšli fantastický vstříc, takže nejdřív má svou lekci Miki spolu s tatínkem, zatímco Kuba už v plaveckém si sám hraje na břehu. Po půlhodině se vystřídají, první várka plavců odchází do sprch, zatímco Kubkovi sólo kondiční výuka právě začíná. V září měl David trochu obavy, jestli to zvládne: dorazit v odpolední špičce na čas, svléknout na správném místě správné dítě nebo mít vždy s sebou všechny ty plavecké serepetičky: průkazky, plavky, brýle, gely ... . Ale skočil do toho po hlavě a odvážně plaval. Pravda z počátku si stěžoval, jak jsou na něj všichni zaměstnanci Juklíku hodní, že mu třeba dovolí si vzít i šálek kávy k bazénu, což si celé sám vyhodnotil, jako že vypadá zcela zmaten a neschopně a kdo může, ten mu pomůže. A ano, z premiérově lekce se domů vrátili bez jednoho kusu pánských plavek a mycí Weledy (ale obé se o týden později našlo).
Myslím, že tatínskovský soucit k němu není vůbec na místě. Byla jsem se na ně teď ve čtvrtletí podívat a byla jsem tam regulérním pátým kolem u vozu. Nebylo kde a komu pomáhat. Muž pokyny k chlapečkům vydává stručně a jasně, nošení členský průkazek odboural - prý sází na naši blogovou popularitu a organizační nahotu uvnitř šaten a sprch má v paži. A zatímco plave druhý Kuba, ukázalo se, že s ostatními přítomnými táty přešli plně na systém otevřeného účtu na baru, tedy objednávají si kontinuálně celé odpoledne kávičky, zákusky a slané tyčky. A tady bych chtěla upozornit ještě na jednu výraznou změnu. Počet otců doprovázejících svá dítka do vody ve srovnání s mou docházkou výrazně vzrostl. Možná by to chtělo podrobnější/odbornější studii, ale David tvrdí, že je to jeho zásluha! Úplný pionýr. Prý jak jej tam viděly ostatní matky, vykopaly z gaučů své drahé chotě a teď je to tam pěkná partička. Dokonce končí-li docházka kurzu či je možno něco oslavit, i bublinky v zelené lahvi si na závěr přinesou, prostě pohoda jazz. A musím vám napsat, že si to nesmírně užívají všichni, mírně anarchistická děcka i punkoví rodiče. Až se mi teď naposled s ruměncem ve tváři svěřila jedná přítomná maminka, jak je to tam fajn, že ona se za celý týden tak nezasměje, jak ve čtvrtek s mým mužem a spol. No, co na to říct ...
 |
| Mikešova lekce aneb plavat s dítětem mezi druhým a třetím rokem to je trochu očistec. Vlastní hlavu si staví i na vratké vodní hladině. |
 |
| Opička. |
 |
| Cvičená. |
 |
| A Kubovy olympijské přípravy. |
 |
| Prostě ryba ve vodě. |
