čtvrtek 23. listopadu 2017

Fotky, které jste nikdy neměli vidět


Do dramaturgie blogu mi zatím nekecají, zatím.

K čemu se Kubka a Miki ale rozhodně vyjadřují – to je moje focení. Když jsem je naposledy poprosila, jestli by se mnou spolupracovali (za nocleh a stravu) na produktových obrázcích k naší nové látce a kolekci To je moje, souhlasili. Bylo podzimně prázdninové volné dopoledne, tak proč ne?!

Já jsem – jako ostatně u všeho v mém životě – měla (bohužel?) naprosto přesnou představu, jak by výsledné fotky měly vypadat. Jaké slunko by na nich mělo svítit. Jaký detail by měl patřičně vyniknout. A dokonce i jak by se tihle dva (až tři) moji mazlíčci měli navzájem na sebe tvářit. Realita života ale onen den zpytlíkovala úplně jinak. Původně měl v tu dobu být doma s námi i David a pomoct mi, což ale neklaplo a on zatím o pár kilometrů dál v Praze opět řídil svět. Pro mě by zas možná bylo lepší, kdybych toto ráno strávila pečlivým balením všeho a všech na náš rodinný prodloužený víkend v Orlických horách, ale riskla jsem to jinak.

Honem jsem telefonem uprosila sousedku, že si přijedu půjčit peřinu její nejmladší dcery. Opravdu nevím proč, ale žádné z mých děcek nemá na spaní standardní velikost deky pro děti. Až dosud mi to nikdy nevadilo a fakt, že jsem jim všecka (sebedražší) povlečení vždy přešívala na míru jsem prostě brala jako jednu (z těch milionů) náročných věcí, které pro ně dělám z lásky a ráda. Nacpala jsem tedy honem Kubu, Mikeše i Týnku na zadní sedadlo a vyjela autem o pár ulic dál. Jen co jsem jsem zahnula do první zatáčky, hned mi cinkl na mobil kurýr, že si dnes přijel vyzvednout mé balíčky o dost dřív oproti pravidelnému svozu, a jestli mi to nevadí … Zařadila jsem tedy v obci šestku, obratem vyzvedla cíchu a frčela zpátky. Týnečka už do oběda nevydržela a zalomila to v kočárku, zatímco kluci byli (jako vždy!!!) zcela plní energie – i s prázdnými žaludky – to naplno rozjeli.

Tyhle fotky jsou prosím naprosto jejich styling. Tak vidí moji značku oni. Věci, mezi kterými vyrůstají. Produkty, jejichž zkušební makety, vzorníky i zamítnuté pokusy dobře znají. Designové kousky, o kterých ví, jak mi na nich záleží. Pohádali se u toho (Mikeškovi se teď tak rozvinuly vyjadřovací schopnosti, že Kubuš by ho zabil). Ale výsledek stojí za to. Originálně jsem vám tyto snímky nikdy nechtěla ukázat; nejsou profesionálně dobré a patří spíš do našeho rodinného alba. Ale! Mají v sobě dobrou energii, pravdivost, obrovské zaujetí a víru v sebe sama.

Hoši, děkujem!
















K.O.L.E.K.C.E.
...
Polštáře, pytlík na hračky, vzpomínkový kufr a pamětní knížka.
úterý 21. listopadu 2017

Nový dům - to je nová výzva každý den


Muž se naučil štukovat zdi (až je škoda, že dokonale běloskvoucí výsledek jeho víkendových/nočních fušek je skromně k vidění jen v naši garáži nebo ve sklepě), oba chlapečci se na nové adrese nově naučili hbitě brát schody po dvou a já ... třeba poprvé v životě obouvám papuče. To jsou (mi) novinky.

A od včera - máme redesignované schodiště!







Chmury prostě nemaj´ šanci.
pátek 17. listopadu 2017

Zkusila jsem jet na zelenou


Zkusila jsem jít do barev - potřebuju to!

Málo spím a budím se nakrknutá. Blbá nálady mi brzdí tvůrčí myšlení a já musím pracovat rychle. Navíc teď nevím, kam skočit dřív: pro hotové etikety To je moje do grafického studia? Odsouhlasit finální maketu našeho nového/super tajného produktu pro festival Mini? Vybírat a klikat vánoční dárky na internetu? Honit u nás po vsi messengera s vánočními dárky nakoupenými přes internet? Motat adventní věnec? Motat logopedii? Pomoct dokončit našemu Mikuláškovi jeho postavu do velkoprojektového školkovského betlému? Vytvářet doma pokojně milou atmosféru? Sama ji nasávat? Nasát benzín do auta? Nasát Týnku? Nasát se? Je toho moc.

Sáhla jsem nyní proto po stoicky zelené kožence a čekala, jak to zenu bude slušet dohromady s mým miláčkem - šedivým tvídem.
A jak to dopadlo?
...
Navenek se směju a uvnitř se usmívám. Tvídová kabelka Donegal (zelená) je pro mě krásný kousek: 
ladí a pasuje.

A protože nové síly, energie, odhodlání a naděje není v tomto (ne)čase nikdy dost, 
Potěšte nejen své oko!






čtvrtek 16. listopadu 2017

Poslední organizéry


Dnes jsou v e-shopu mé poslední letošní/nové organizéry. A jsou tam jenom pro vás! Křehké a pudrové. Z noční oblohy. Zamilované až po uši v korunách stromů. Červeno-modré džínové. A rozjuchané melounovo-ananasové. 

Tak neváhejte si sami sobě dodat šťávu! V půlce listopadu jako když najdeš!

Všecko v lajně.

A kapsy, které jen čekají.

Na pořádek.
středa 15. listopadu 2017

Zatímco my se Zuzanou pijeme kafe


Když jsme se stěhovali z Prahy pryč, balila jsem nám život do kartónových krabic s tím, že na maloměstě zemřu v zapomnění, a až se tak stane, budu o tom muset napsat na blog, aby si toho vůbec někdo všiml. Těšila jsem na nové veliké prostory, a až mi vítr vyfouká čaj, zatímco já si s hrnkem budu sedět venku pod stromem. Hrnula jsem se do svého vlastního pokoje s šicím strojem, kde se mi v klidu a o samotě budou krásně lepit nitě na ponožky. Přála jsem si dvě koupelny a tři (pokoje pro) děti. A ani náhodou jsem netušila, že s novým bydlištěm získáme ještě něco. V inzerátu o nich nepsali ani písmeno, žoviální realitní agent nám je zamlčel a původní majitelé je beztak neznali - ale oni tady jsou! Naši báječní sousedé. Ti blízcí a ještě bližší.

Náš bonus. Překvápko. Více než vánoční dárek.

Jsou místní. Zkušení. Mladí a mladě se cítící. Vtipní, velkorysí, laskaví, družní. A všichni dohromady mají baj očko tak sto dětí. Tak my si tady u nás na vsi žijeme.

A zatímco my se Zuzanou pijeme kafe, ve zbytku našeho domu se odpoledne odehrává šou. Přišla návštěva - přišli sousedi. Čtyři chlapečci si hrají na ponorku. Do hry ponořit se to oni umí! Schody duní. Zuzka navrhuje, že musíme naše kvarteto jednou taky spolu vyfotit - jsou jako schody. Bábovka se rozpouští v kávě, i my se rozpouštíme v ní. Děti nahoře, my dole. Jen za decentní společnosti Týnky se v dámském klubu se Zuzou zrovna trumfujeme, která z nás zná bizarnější porodní historku. A pak přichází i Zuzanin muž a tématicky doplňuje volná okénka v aktuálním týdnu v kalendáři, kdy by se mu(!) hodilo, aby Zuzka přivedla na svět jejich třetího prince. Jméno furt tají. A pak si my tři taháme sirkou, kdo z nás půjde do patra říct mládeži, že mejdan končí. Neprůstřelné argumenty nám chybí; taková tma venku už je teď od čtvrt na dvě. Ale nakonec se přece jen všichni loučíme. Máváme hostím z tepla předsíně na jejich cestě k brance, oni mizí v černu. David je tentokrát nestihl, ale pozdě v noci se sám diví, jak může být Z. stále těhotná. "To není možné - vždyť ona čeká dítě snad celou dobu, co tady bydlíme. Dyť já ji ani netěhotnou neznám." A taky že jo: dnes slavíme devět měsíců v našem novém domě!

Tak díky, kámošové, za bezva oslavičku s vámi!

...

(Fotil Kubka)








pátek 10. listopadu 2017

Budu prodávat na Festivalu Mini


Celá kolekce To je moje vycházející z naší pamětní knížky je tak krásná, že nastal čas vyjít s ní ven!

Doteď kartonové kufříky, retro plakáty nebo autorskou saténovou látku obdivovali jen mojí blízci u nás doma v ateliéru. Sbírám tedy veškerou svou odvahu a jdu s kůží na trh. Poprvé v životě si ofiko stoupnu za pult a budu celé tři dny prodávat. Ale nebudu tam sama. Záda mi budou krýt úhledně do výšky vyskládané papírové palety s našimi kufry a od boku mě bude chránit nádherně voňavý dřevěný štendr od Lucie, na kterém bude viset a bimbat klasické dětské povlečení To je moje, malé i velké polštáře, pytlíky na hračky a všecko naše další papírenské a typografické zboží.

Ale hlavně. 
Moje největší štěstí a čest, která mě potkala, jsou, že prodejní stánek budu sdílet s Janou JouJou Nachlingerovou.

Přijďte za námi.

Čeká vás obrovský Janin talent vkreslený do milých ilustrací a poetických produktů pro děti i navždy malé dospělé. Kráska Jana se na vás bude plaše usmívat a vy nebudete vědět kam dřív s očima. Pohledem budete skákat z deníčku na obrázky, bude se nás ptát, jestli si to pěkné ložní prádlo a další dekor můžete i pohladit a kuferky určitě budete snadno těžkat v ruce. A ještě! Budete velmi překvapení, co vše dalšího jsme pro vás ušily, vymyslely, nechaly vyrobit. Na festivalu budeme totiž exkluzivně prodávat i NOVINKY, které jste dosud neviděli. A ani koutkem oka nezahlédli na sociálních sítích. Něco, co čeká naživo právě a jen na vás.

A k tomu všemu si já dovolím přidat snad i trochu vtipu a zaskočené radosti z osobního setkání s vámi.

Těším se na vás!!!

Snad ve své premiéře obstojím. Snad budu mít všeho dost: papírových tašek i entuziasmu po celou dobu. Snad nikoho z vás nezklamu, když se najednou před vámi oproti blogu trojrozměrně zhmotním. Snad nebudu mít pupínek na nose. Ani průvan v peněžence.

Když jsem stávala před tabulí a učila ve škole, taky jsem schválně nosila na sobě hezké hadry a i přes imrvére zpocená záda jsem na tom místě a před lidmi byla moc šťastná. Teď zkusím toto: (vyfintěná) budu prodávat své nápady, svou práci. Tak uvidíme.

Uvidíme se v pátek, sobotu a neděli 1. - 3. prosince.
Festival Mini.
V obchodním domě Kotva - 5. a 6. patro.
! POZOR: na festival bude zvláštní vchod z pasáže, odkud vás vyvezou výtahy přímo na Mini!
Náměstí Republiky 8, Praha 1

...

Na shledanou.