čtvrtek 30. června 2016

Když se narodí miminko


... můžu vám organizér na dětské věci a suštivý hrací čtverec s roličkou uvnitř a dřevěným korálkem ladit přesně do barev naší/vaší pamětní knížky.




Proto jestli hledáte dárek vhodný k narození nového člověka, tak už nehledejte. Toto je přesně ono!


A kdo byste rád viděl více stránek z naší knížky, taky nějaké ty zákulisní informace nebo pozvánky na neopakovatelné knižní akce,
tak už nepátrejte a
sledujte nově její instagram - https://www.instagram.com/knizka_to_je_moje/.
středa 29. června 2016

Dost jsem se za těch pět let zlepšila


V plavání s otevřenýma očima pod vodou.

Končíme s Mikšem společně druhý běh a ze mě se stal v dětském plaveckém klubu vcelku mazák. Sčuchla jsem se s milou obsluhou v kavárně, prostřídala všechny lektorky a vybrala si tu nejlepší ze všech a za celou tu dobu jsem jednou změnila kurz. Nesnesla jsem prostě se čtvrtek co čtvrtek potkávat s někým, kdo mi v šatně ani neodpoví na pozdrav. David mě od výměny termínu lekce zrazoval, že přece nebudu uhýbat řeznickým psům. Ale co se má stát, stane se. My začali nově s Kubkou chodit plavat ve středu a já tak poznala svou báječnou kamarádku Andreu. A toho si člověk cení, když má někoho, kdo s ním byl i dně!

Plavala jsem s Kubínkem, plavala jsem s Mikim, potkali jsme tak milion vodních dětí a ještě víc jejich maminek. Baby klub je velký mamaland. Mamky v teplácích, i ty co si po skončení lekce dokázaly fénovat vlasy přes kulatý kartáč fascinujících čtyřicet minut. Pěstěné i chlupaté. Sportovkyně i kypré. Maminky, co pracovaly. Maminky, co se střídaly s babičkami. Maminky, co kojily (skoro!) i v bazénu. Plavala jsem v lekci s manželem krásné české herečky, co podlehla rakovině a s jejich živelným synem. Plavala jsem se slavnou houslistkou a její dcerou, která vždy ve vodě začínala až na druhý takt - měla toho opravdu hodně, a tak nestíhaly. A maminka Elišky zas jednou (naštěstí ne ve sprše) odhalila mě.

Na třicetiminutovou hodinu ve vodě se mi za tu dobu povedlo přijít bez dětských plavek. Bez vlastních plavek. Bez vlastních plavek, za to s Davidovými. Snad jen ten ručník jsem vzala vždycky. Ostatní mi na recepci půjčili. I hřeben. I tampon. I bryndák. A personál tam mají tak báječný, že myslím, že kdybych si řekla, i nějakou tu voňku v případě potřeby by mi po hodině stříkli za ucho. Co mě ale vytočilo a dodnes beru jako (skoro až životní!) zradu, to jsou mé zapomenuté brýle ve sprše. Když jsem se po nich s klidem želvy ptala po týdnu, nikdo o nich nic nevěděl. Byly pryč. Dám své vyplavané paže do ohně za to, že podvodní skla mi rozhodně nevzal nikdo ze zaměstnanců. Proč by to dělal?! A tak si myslím, že mi brejle vzala jiná maminka. A tady se podle mě svět obrací hore nohama. Protože jestli si bude svévolně brát jedna žena zapomenuté věci po druhé ženě v prostředí čerstvých miminek a plazících se batolat. V prostředí, kde jedna lekce plavání stojí jako stejně jako lepší plavecké brýle, tak to je fakt konec! Ne, nesouhlasím se všemi mateřskými názory. Ano, u některých postojů k dětem a jejich výchově tajně i protahuju obličej, ale že matka má pomáhat jiné matce, to je pro mě svaté.

Ale to bylo už dávno. To spláchl čas. Za to lásku k vodě, pevné svalstvo, všechny ty lumpárny na hladině i naše polibky pod ní, další kamarády, netradiční podněty, důležité prvky sebezáchrany ve vodě i zkusmo si zkusit, jak se plave v oblečení, kdyby plaváček v létě spadl pod vodní plochu, to už mým dětem nikdo nevezme. Tyhle prachy, tenhle čas kanálem neodtekly.






úterý 28. června 2016

Romantika


Velká romantika!






Ale aby toho nebylo moc, řízla jsem ji uvnitř střízlivým(!) námořnickým proužkem.
...
Šaty jsem si narychlo koupila před šesti lety o prázdninách - na jednu ještě rychlejší svatbu.
Novomanželé jsou spolu dodnes a jejich druhá dcera konečně nese jméno, na které v prvním kole neměli dost odvahy.
To jen já tuhle svou lila louku s kulatým výstřihem od té doby nesundala z ramínka.
Takže špatné cost per wear.
Ale zase - kdyby mi Zuzan, pro kterou jsem dnešní kabelka šila,
půjčila svou tašku, hned bych věděla, co si k ní na vlahý letní večer na Náplavku vezmu na sebe.

neděle 26. června 2016

Obrázky ze křtu


Tak takové to bylo!

Přišla Gábi Hrdina (Houpací prkno).

I Ema JouJou.





IceIceBabyovci.



A Markéta Myyna Jinochová.



Mám průjev: vyprávím o mé mamince a jak kniha vznikala.


Kmotr naší knížky - Matěj Lejsal, ředitel Sue Ryder - domova, který pomáhá seniorům,
vypráví o stáří ...

... a vypráví o něm tak krásně, až to všecky dojalo.


Maličko napětí.


Špunt letí teatrálně daleko.

A je to.




Nečekaní hosté!




Fantastická Jana Šteflíčková.

Jaromír Koubek z Papírny.

A vy!

Báječná Anička a letadýlko straší děti, rozuměj hraje divadlo.




After.

Baby punk.

Tak zas, děcka, někdy příště!

A ještě jedno obrovské poděkování patří fotografce Evce
která naprosto s klidem a empatií v očích vyslechla můj bambilion přání, jak si nafocení křtu představuji.
Aby to pak sama udělala nejméně tisíckrát lépe! Děkuju.