sobota 16. listopadu 2019

To byl 17. listopad, děti


Z redakce mi přišel náhled dvojstrany, dopsala jsem mu perex a nadpis a výtvarnice Petra Cífková ve finále dokreslila dvě listopadově tematické ilustrace. Přesně tak vznikly podle mě dvě nejhezčí strany nejnovějšího čísla S dětmi v Praze/S dětmi v Brně.

S tipy na knížky, které se váží k našemu důležitému zítřku. Knížky pro vaše děti i pro vás.
Pozvání na výstavu i do minorského divadla.
...
Tak to zítra krásně oslavte!





pátek 15. listopadu 2019

Od oka okr


Do třetice všeho okrového - po oversize kabele a malinkém psaníčku - vám dneska na rameni nesu i dámskou kabelku ušitou ze žlutavé vlny. Je s pravidelnou kostkou, pro váš báječně nepravidelný život!

A dalšími mými novinkami v e-shopu jsou i čistě šedé tašky všech tří velikostí, neokoukané červenomodré variace nebo romanticky černobílá klasika.

Prostě podzim v jeho nejhezčích barvách.
...
A kdo se v mých on-line policích rozhlédnete více, objevíte i další Marimekko malé etuje pro velké holky.
Vodu dovnitř ani ven nepropustné Labutě jak Williama Morrise, rozuměj nepromokavé etuje.
Nebo velmi jemné kosmetické taštičky se Zlatou loukou.





čtvrtek 14. listopadu 2019

Sangma, Lisk: Everest


Jestli hledáte knížku, ve které se něco dozvíte i budete plakat dojetím. Jestli milujete velký formát i velehory. Nebo jestli byste zrovna teď v životě potřebovali trošku dodat pořádné odvahy, čtěte Everest.

Pro kluky i holky; pro nás. O geografickém vývoji země, zeměpisná fakta i jak se kdysi - bez dnešní techniky - měřili kopce. O síle monzumových dešťů i křehkosti tamějších endemických rostlin a živočichů. O posvátnosti hory i tradičních oděvech šerpů. Čtěte Everest, jestli chcete vědět, proč jsou ledovce modré a jak zvláštní stavbu těla mají majestátní horští jakové.

A toužíte-li stát se také úspěšným horolezcem, načtěte si něco o kyslíku, o ledovcových splazech či séracích. A jestli z toho všeho jde na vás nepříjemný chlad, vězte, že skutečné příběhy o prvních pokusech o zdolání vrcholu vaše srdce zahřejí někdejším nadšením a dech beroucím odhodláním. Dost možná, že vám z toho bude běhat mráz po zádech a já k tomu měla i slzy v očích. Když jsem si četla o Tenzingu Norgayovi a Edmundu Hillary. O jejich patřičném původu i nevhodném počasí pro výstup. O pádu na ledový převis, ze kterého Hillaryho zachránil pevně vražený Norgayův cepín. Ti dva se rozhodně v ničem nemohli spolehnout na hory, ale na sebe od té chvíle už rozhodně ano. A taky to nakonec dokázali.

Lidé, čtete - o everestských rekordech i o tunách odpadků, které tam nejen po rekordmanech zůstávají. Čtěte si v závěrečném slovníčku pojmů i v doporučené literatuře. Nebo plačte u posledního slova první Češky, která zdolala tři nejvyšší hory světa Kláry Kolouchové.

"Asi by se slušelo mít Everest na pomyslném žebříčku někde úplně nahoře. Vždyť on sám je také největší, nejvyšší kopec na zeměkouli. Tehdy, 16. května 2007, jsem byla na jeho vrcholu a nic nebylo výš. Od té doby jsem zdolala mnoho svých dalších pomyslných Everestů a zpětně neumím říct, který byl nejvyšší. Pokaždé to asi byl ten, o který jsem usilovala a kterým jsem žila. Věřím, že se ještě potkám se spoustou Everestů, které budou stejně majestátní, zdánlivě nedosažitelné, a přesto krásné. Moc to přeji i vám, kteří před nějakým takovým pomyslným vrcholem stojíte a chystáte se vyrazit. Tak vzhůru! A ať se vám plní vaše sny!"
...

Dětskou encyklopedii, která jde přesně ve stopách současné výchovy - a to říkat i děckám pravdu a fakta, napínavě naučnou knížku o Bohyni nebes, Sagarmáthě,


Nádherně propracovaná předsádka luxusní knížky.



S ilustracemi, která vás zaručeně osloví!



A kdyby vás doma více zaujala konkrétně problematika (tajících) ledovců, vřele doporučuji se společně podívat na dobrodružný rozhovor s polární ekoložkou Marii Šabackou na DVTV
na rozdíl 
středa 13. listopadu 2019

Už zase skáču před tabulí


Učím teď dvě hodiny týdně, ekonomicko-právní seminář. Naskočila jsem před studenty zase po osmi letech a je to ještě větší radost, než jsem čekala.

Učím - snad z kapacitních důvodů - v atypické učebně bez katedry, se studenty sedícími u malých stolečků v půlkruhu. Učitelský stolek mi tam nechybí, jsem hlavně ráda, že mám internet, projektor a plátno. A k tomu patnáct žáků v publiku, kteří jsou tak stejní jako bývali, až se mi z toho v září chtělo nahlas smát. Prostě archetypy gymnaziálních studentů. Jedna ultras intelektuálka, se kterou se v diskuzi neshodnete na ničem, protože pro ni je všechno relativní a její nejčastější dvě věty zní: "To se tak nedá říct." a "To záleží." A je úplně jedno, jak se tato jmenuje, ale stejnou už jsem kdysi učila Terezu, Marii i Míšu. Na opačném poli akurátnosti pak sedí dívka, která (to na) mě zkouší. Exemplárně žvýká, houpe se na židli, je celkově výrazná. A vy ji na tu sladkou gumu v puse upozorníte jednou, podruhé a naposled(!) už ostřeji. Ale tyhle krásky nejsou zlé, nebyla taková ani Laura ani Ivana léta nazpátek. Tyhle osmnáctileté krasavy holt už dobývají svět, i když někdy trochu drsně. Kdysi jsem je při jejich extrovertních záchvatech zoufale posílala za dveře, dneska mám s nimi naštěstí větší trpělivost. Dalším typem je třídní Viki Cabadaj, toho taky potkáte všude. Vysoký, štíhlý, sportovec, hezoun. Který má ke všemu, co říct, i kdyby neměl. Kousek dál pak sedí ještě plachá klučičí duše, co se spíš než na vás v hodině kouká celou hodinu do země. A ob lavice za ním zas starý mladý seladon. A k tomu ještě typ nejhodnější holka na světě, která vám se vším pomůže, všechno řekne, všechno vyřídí. Kdysi to bývala Linda nebo Helena, letos mám takovou Elišku.

Na prvním semináři jsem začala trapasem: ptala jsem se po třídnici, ty prý už byly zrušeny - stejně jako omluvné listy, ten jsem zase chtěla po studentovi, který odcházel v půlce hodiny. A když jsem jim zadala domácí úkol, který mi měli do neděle poslat na mail, i to se jim zdálo jaksi letité a ptali se, zda mi onu esej nemůžou poslat přes vnitřní školní síť. Ještě štěstí, že některé věci se nemění vůbec, a to je láska studentů k hostům. Učím ekonomii, učím o ekonomice a současném podnikání, a proto si každý měsíc do semináře zvu jednoho ze svých bývalých studentů, co se dali na dráhu dravého byznysu. V říjnu za námi prvně přišel Matěj, divadelní režisér s nominací na Českého lva a děckám vyprávěl, jak ho dvakrát nevzali na FAMU nebo jak studoval v Písku, kde mu při obhajobě Jiří Strach rovnou řekl, že jeho absolventský film je sračka. Otevřeně vyprávěl o tom, jaké je to investovat všechny své peníze ze stavebního spoření do filmu. Jak natočit úplně první reklamu v životě pro obří elektronickou společnost za ještě gigantičtější rozpočet. Nebo jak v jeho produkční společnosti občas chybí cash na nájem. A studenti z něj byli úplně okouzlení a paf a ptali se na první práci, kde vzal první spolupracovníky, co se mu naposledy líbilo v českém kině nebo jak se mu žije s třemi nerealizovanými filmovými scénáři v šuplíku. Devadesát minut otázek a odpovědí uteklo rychle a celou tu příjemně motivační atmosféru jsem zařízla až já, když jsem jim za domácí práci zadala napsat úvahu, co by Matějovi doporučili pro jeho umělecké podnikání dál. Zmateni studenti na mě na půl zaraženě, na půl vztekle hleděli, cože oni mu mají poradit. Nakonec se s tím popasovali moc pěkně, s pokorou i velikým obdivem k mistru showbusinessu, který je jen o deset let starší než oni.

A ze stejného maturitního ročníku přišla i za měsíc vyprávět Aneta z Pokojovek.co svůj ne méně inspirativní příběh, kdy si první práci našla už pár dní po maturitě, jen aby na podzim nemusela o brigádu bojovat se všemi ostatními studenty, co se právě vzbudili z propařených prázdnin a začínají studovat výšku. Vyprávěla, jak pracovala celou vysokou školu, a na jaké manažerské místo to z původního fleku sekretářky dotáhla dodnes. Plachým hlasem i projevem se vyznala ke své celoživotní vášni - k pokojovým květinám a z plátěné nákupky vytáhla i svou první knížku, kterou spolu tři holky|Pokojovky loni před Vánocemi vydaly. Vysvětlila studentům, jak si na ni vybraly přes crowdfunding, tiše, ale upřímně nám ukázala, s čím v knížce nesouzní a popsala jejich úvodní nedomyšlené trable s distribucí květinové bichle. Bylo fascinující poslouchat, jaké je to dostat zakázku snů, která je tak boží a mega, že z ní nakonec sejde, protože ji prostě nedokážete zrealizovat. Jak se těžko se v Praze hledá slušný nájem pro podnikání a kolik je dneska slušné dát brigádníkovi. Studenti nahlásili za kolik a co dělají oni a tak trochu tuším, že nakonec někdo z nich si brzy plácne i s Pokojovkami.

A kdo za námi na gyml přijde zase příště? Kavárník, co o svou kavárnu už přišel - stejně jako o kamaráda, se kterým kšeft rozjel. Profesionální sportovkyně s angažmá v zahraničí. A když se mi dost dobře povede zatahat za všechny správné nitky, tak přijde i Lukáš, který se svým start-upem dokázal uspět v Silicon Valley. A teď už musím zase zpátky ke svým kabelkovým nitím.
pátek 8. listopadu 2019

Zváženo.cz


Nenechte se mýlit! Toto není Julia Roberts. To si moje kamarádka Marie s kamarádkami otevřela bezobalový obchod Zváženo - pár kroků od náměstí v Brandýse nad Labem a já vás do něj srdečně zvu.

Máte-li rádi čisté prostory, v historické zástavbě. Vyhledáváte-li osobní přístup. Vyhledáváte-li, když pro vás někdo vyhledává lokální dodavatelé. Když dobře zná jejich příběh a ten vám rád poví, zatímco vy si v klidu prohlížíte štítky na všech dózách a zásobnících do jednoho srovnaných v policích.

Za čerstvým projektem Zváženo stojí čtyři odvážné ženy - Barbora, Maru, Petra a Sophie, které vám nesou nabídku zboží bez obalu. Mouku, rozinky, kafe. A vy si můžete připravit a přinést vlastní nádoby, krabičky, plechovky a piksle z domova nebo rovnou na místě využít jejich skleněné banky uprostřed krámu a nakoupit do tamějšího skla.

My s dětmi jsme ve Zváženo strávili půl dopoledne a odnesli si základní chleba i ty nejsvátečnější dobroty jako je bezobalové sušené mango. A jsem ráda, že mám teď ve špajzu konečně nekonečné zásoby kypřícího prášku ve skleničce, špaldovou mouku ve větším skle a v oddělení kosmetiky jsem si prvně pořídila látkové odličovací tampony. Ač nesnáším praní čehokoli v ruce a prakticky to nedělám, u Zuz na instagramu jsem před časem viděla šikovný návod, jak se použité tampony dají dát jednou za týden v síťce do pračky s ostatním prádlem a dokonale vyprat. A to by šlo - snadné, praktické, normální.

Tak ať už jste místní nebo plánujete výlet za Prahu, stavte se do Zváženo a pozdravujte tam.
A buďte si jistí, že ani nemusíte říkat kód Rosa Mitnik, tam se vám totiž luxusní péče od entuziastických prodejců dostane zaručeně vždycky. A ještě k tomu navíc si zažijete ekologické blaho. Zvažte to!
Nakupovat bez obalu se totiž hodně vyplatí!

Adresa je Petra Jilemnického 15/4, Brandýs nad Labem.

Raw cukrovinky, sypané čaje, tabulky čokolády, čočka, bulgur, rýže, oleje - všecko o jejich sortimentu se dočtete na facebooku Zváženo.
A tady Miki, co mi zrovna váží makové musli se švestkami z Jankovy pece.


Je to zážitek - pro všechny!



Kdy ekologický postup nakupování je snadný. Na tabuli snad chybí jen 5. A přijďte zas.
...
A pro rodiče, co máte taky jenom jedny nervy, ještě honem doplním, že v krámku mají i malý dětský koutek s velikou tabulí.

čtvrtek 7. listopadu 2019

Festival Mini 2019


Myslím, že tvorba Jou Jou je opravdu na hranici světového umění, je to osobitý umělecký styl, ve kterém je vnitřní pravda absolutně bez špetky poplatnosti a kalkulu. Pro mě je její tvorba na úrovni třeba Chagalla nebo Gauguina."

Že taky souhlasíte s Janiným starším bratrem Jiřím Nachlingerem v rozhovoru pro CzechDesign. Já úplně a teď si představte, že Janča si letos dává pražskou pauzu a na festival Mini nepřijede. Ale už jsem si oči zalité slzami utřela do podšívky kabelky a prostě za vámi přijdu sama.

V pátek 29. a v sobotu 30. listopadu.

Opět v obchodním domě Kotva - náměstí Republiky 8, Praha 1, kde mě najdete tradičně v 5. patře.
Každý ten den od 10 do 18 hodin.
...
A velkou ženu Janu jsem vyměnila za svého malého muže Kubku
a oba nás potkáte mezi našimi tabulovými školnímu kufry a všemi novými plecháčky.
Zase přivezu a načechrám peřiny. Uložím si do nich panenky Rosy. A na štendr zavěsím To je moje šaty 
i Mitnik kabelky.

Nad našimi hlavami budou viset plakáty z pamětní knížky, a jestli všecko pěkně klapne, 
v klopě oba s Kubínkem budeme mít nové brože.

Však se na nás přijďte podívat - budeme moc rádi!

A kdo chce, může si už rovnou dneska zasoutěžit o dvě vstupenky na dětský prodejní festival.
Do komentáře mi napište, co byste mi radili, jak dobře sama zvládnout dva dny prodeje. 
Máte zkušenost? Znáte fígle?

Děkuji vám předem za vaše osobní doporučení a výherce lístků vylosuji za týden - v pátek 15. listopadu.

A tady už ochutnávka, čím vším vás budeme k sobě lákat. Třeba poetickou šatovkou.

Nerozbitnými hrnečky.





Nebo kufry, co kterých se vejde celý svět!



Tak určitě přijďte - na kus řeči, na fotku - ať tam sama nejsem tak sama!
středa 6. listopadu 2019

Vánoční organizéry s knížkou


Spolu s novou svátečně svěží dávkou organizérů do kabelky v e-shopu jsem pro vás připravila i pět knižních tipů. Jsou to tituly, které jsem četla naposled a souzníte-li s nimi, vezměte je i jako možné vánoční čtivo pro vás a vaše blízké. Všechno jsou to české ženy spisovatelky. Nuže!

Na Petru Hůlovou jsme se v létě na dovolené moc těšila, ale bylo to pro mě celé "ulepkané" a hodně beznadějné. Svět desetiletého Mikuláše ve střídavé péči; jeho lži a lsti, z výchovy zoufalý otec a z opuštění zoufalá matka. Nepochopila jsem, proč v knížce děti i dospělí nosí ortopedické korzety - co je to moralistickou metaforu. A na počítačových hrách závislý hrdina Miky byl celý román na přes držku, kdy ani konec příběhu to u mě nezachránil, žádný tam nebyl. Zlodějka mýho táty rozhodně není plážovým čtením, nutí k drsné úvaze o rodičích a dětech, o jejich odchodech od rodin, o nových partnerech, o patchworkových rodinách, o právu(!) na štěstí. Ale kdo miluje nikdy nepřikrášlenou Hůlovou a nenávidí střídavku, ten se tam najde. Nebo si pusťte pečlivou upoutávku autorky samotné.

S hravou pravidelností - organizér Puntík.

Za to Johana třech autorek - Pavly Horákové, Zuzany Dostálové a Aleny Scheinostové je snadná. Až se nepřestáváte divit, jak jednoduše se hlavní hrdinka stává věčně viktimizujícím typem člověka, kterému se život pořád nedaří. Nebo ne?! Nebo je šťastná? V socialistickém dětství, při amerických studiích a zpátky doma v Praze. Mně na knížku stačil jeden večer a stačilo. Dítě - dívka - žena a tři třetiny o zraněních lidské duše i její síle se zvednout a jít dál. O pomačkaných vztazích, o divokých devadesátkách, o hledání toho pravého a opět bez konce.

S něžnou vzletností - organizér Vlaštovky.

Tiché roky nejsou Hana! A přestože po dokonalé Haně už vždycky budu od Mornštajnové číst úplně všechno, nejdřív si bohužel těžko vybavuji dějovou linku jejího nejnovějšího románu. Když ale teď knížku znovu otevřu a na předsádce si přečtu jméno Bohdana, rázem mi v paměti naskočí mnohé. Úplně vidím jejich tichý dům i zahradu, slyším příšerného otce a skoro svatou Bělu. Příběh, dvou odlišných hrdinů - dcery a táty, příběh, který se cestou z československé minulosti k nám v jednu chvíli pro mě (ne)překvapivě protne. Příběh o kovaném komunistovi, o tutlaném rodinném tajemství, o zmizelé Blance a o hledání, kdo jsem já. Čtěte, pokud vám nevadí, když vás postavy v díle štvou.

S přírodní zemitostí - organizér Fikus.

A kousek čouhající Dědiny mám zatím přečtený jen malý kousek, zatímco koho si vzal oženěný kominík snad víte všichni! A Ester Nemjó v tvrdém leporelu Kalamajka mik mik mik lehce dynamickou rukou odilustrovala všechny naše lidovky a říkadla od utíkající Káči, přes myš v komoře až po selku, co jednou bude velká. Vzadu knížky se píše, že Ester je teď čerstvou maminkou, což jde z literární novinky pro malá děcka moc pěkně cítit. Voní hravou láskou.

A pohádka se šťastným koncem na konec - organizér Karkulka.
pondělí 4. listopadu 2019

Dušičky na Vysočině


Sjeli jsme se, naplánovali třídní sraz po dvaceti letech od maturity a oslavili mnohé narozeniny mnoha našich dětí. Tentokrát malý kousek od Nového Města na Moravě.

A jestli i vás je taky milion a společně hledáte ubytování 
třeba skutečně uprostřed lesů, s výhledem jen na stromy a toho času na mlhy. V úplném tichu.
V čistých apartmánech minimalistického designu i s velkorysou společnou místností s nádhernou historickou klenbou, za sebe šťastně odpočatá doporučuji Hájenku Zátoky
(a nemít všechny boty mokré, snad bych se odtud zpátky domů ani nevracela.)



Obrázky nahoře ze Zelené hory, dole pak před hájenkou.