Myslím, že největší holčičkové peklo jsou prstýnky. Týnce se snad ani jednou zatím nepodařilo s plastovým šperkem navlečeným doma na prst dojít dál než do garáže - kde se pod růžovým žužu-bižu navždy slehla zem. Nicméně kromě toho že se naše Týna snaží být ve všem jako já, touží být navíc i dokonalá matka. Snad proto se rozhodla, že své armádě panenek pořídí všecko na světě. Nebo jak jinak si vysvětlit, že poté co teď přestala panenky kojit, začala jim vařit příkrmy (ještě že má ten sporák!) a podrážděně se mě doptala, proč nemáme v kuchyni žádnou mimikovskou láhev na mlíko. A když jsme zakoupili lahvičku, táže se po mini-nočníku!
Červený kočárek na jaro už má rozjednaný s tatínkem, což není problém ani pro jednu stranu. Ona umí být rozkošná a David je mášlíčko. Kolébku z osmdesátých let zdědila po mně. Dudlíček, která sama zcela odmítala kdy vzít vůbec do úst, si našla ve svém vlastním kufříku na vzpomínky a krom toho, že jej páčí do úst panenkám, nosí ho sama komicky v puse, aniž by onen dudlavý grif vůbec uměla. Zato má v paži nikdy nekončící pásmo česko-slovenských lidovek, v jehož závěru nás všechny doma nahlas nutí absolutně mlčet, protože jí právě uspaná miminka spí.
A ještě bych na vrub její roztomilé síly chtěla poznamenat, že dokáže unést a kamkoli nanosit neskutečné množství dek, přikrývek a polštářů a umí být v té hoře deček a záhlavcům nesmírně šťastná.
Týnko, díky Ti - s Tebou k nám domů přišla taková něžná ženskost a mateřská samozřejmost, že zírám, jen co mi oči stačí.
...
 |
| "Mami, proč má ta panenka župan?!" "Týnečko, to je mončičák!" |
