pondělí 19. února 2018

Uměleckoprůmyslové museum


Jeho opravená a znovuotevřená historická budova uvnitř září až zrak přechází. Za to forma i obsah aktuální výstavy Výběr ze sbírek jsou tak očekávatelné, až by jednoho mohly nudit. Vezměte tam ale s sebou všecky hravé duše z vaší rodiny i okolí a tamější velkorysou edukační zónu si užijete maximálně.

Můžete společně stavět barevná města, lepit papírové domy, tyčit dřevěné věže, vymýšlet obrazce z obřích magnetů nebo si exponáty prohlížet na samoobslužném(!) rotačnímu výtahu ve vitríně.

Akorát pozor na to, že v pokladně muzea nepřijímají platební karty (ostuda). A že v nové přízemní jinak moc pěkné kavárně vám dvacet pět minut před zavřením už neuvaří kafe (hanba). Ale zas kvalitně zásobený muzejní obchod nabízí JouJou zboží (bravo!).








Kabelková. Druhá generace.
středa 14. února 2018

První výročí


"Tak teď teda už nevím, co po mně chceš!"

Foukla si Andrea do ofiny a rezignovaně se zády opřela do pohodlného zahradního křesla. Bylo léto 2016 a na my dvě spolu na chalupě už po několikáté seděly nad tehdejším půdorysem našeho budoucího domu. Tenkrát jsem své kamarádce na přeskáčku, divoce a nahlas vyprávěla, co vše od našeho nového bydlení očekávám. Co se mi líbí na Pinterestu. Co se mi líbilo v časopise. Co se mi líbilo u jiné mé kamarádky doma. A co má doma moje teta. Zmiňovala jsem asi tak dvě stě interierových směrů, nábytků a dekorací.

"Co chci? Stylově čistý interiér, který už si pak zprasíme sami. Životem, jaký vedem´ ...", odpověděla jsem se smíchem Andrejce, která mi moc chtěla pomoct, jen probůh netušila jak.

Přesně dneska - na zamilovaného Valentýna a milovanou Valentýnu - slavíme svůj první rok v našem domku. Bydlíme a zabydlujeme se, co to jde (až někdy propadám chvilkovému zoufalství, jestli si pro samé nové stolky, koberce a fíkusy pořídím ještě někdy třeba hezké drahé plavky). Po dvanácti měsících má však náš dům kromě lustrů u stropů a obrazech na zdi i: poškrábané a mastné stěny, obitou dlažbu, kachličky otřískané od kliky od dveří, schody oloupané (od kdoví koho) a deska mého designové pracovního stolu je od bujarého silvestrovského mecheche flekatě zvlněná. Ale je nám tu teplo - nejen protože jsme se všichni už naučili zavírat dveře. Je nám tu teplo i u srdce.

Se zabydlováním, zapouštěním kořenů a cítěním se v cizím městě jako doma nám ale ani tak nepomohly nové křehké bílé benátské rolety na oknech v celém přízemí jako J.! Ta mi napsala mail pár dní po našem rezidentním přemístění se, že z blogových fotek jasně pochopila, že jsme sousedky; že má čtyři děti a ať k ní přijdu kafe. Samozřejmě(!) že jsem si hned pomyslela, že je blázen - s tolika dětmi, ale znáte mě: na/za kafe já bych šla s každým. Bylo to tehdy pondělí, když mě před tyrkysovými dveřmi svého nádherného domu čekala ještě krásnější holka, která na mě hned přes plot volala, jestli si nemyslím, že je úchyl, když mi takhle napsala o přátelství. Posadila mě za stůl, dala mi plný hrnek, teplý koláč a už jsme byly kámošky. 

J. mi hned všecko řekla - o sobě, o obci, o škole, o dětech - jejich i cizích. Provedla mě svým snovým domem, kde se francouzské retro dokonale snoubí se skandinávským hygge a neplánovaně mi za čtyři hodiny na to naservírovala u nich i oběd. Společný velký počet dětí nám umožnil, že se naše děcka do sebe navzájem zamilovala, kdy nejstabilnější pár dosud tvoří náš Mikeš se stejně velkým Sebastianem, které k sobě hluboce pojí láska k dinosaurům a ustavičná rebélie na plavání, kam ti dva nyní také docházejí společně. J. je naprostá maximalistka, úspěšná ve všem, na co sáhne - včetně opravování domácích spotřebičů nebo pečení domácího chleba. Všude byla, se všemi se zná a o všem si něco vtipně myslí. Okatá, s dívčími rysy ve tváří a messy drdolem na hlavě. Vždycky má v uších autorské šperky a v rukou milion dárků, kdykoli k nám jde jen na čaj. Pokusila se mě (neúspěšně) dostat do televize, za to mě naopak navždy dostala, když jsme se tehdy znaly jen pár dní a ona mi na tajňačku pověsila na kliku branky dárek k svátku, poslala sms a honem v noci zase ujela. J. žije v dokonalém světě šmrncovně oblečených dětí ve věku dva až patnáct, které každé z nich navštěvuje asi tak dvě stě kroužků. J. si tyká s Krištofem Kinterou. J. mi radí, jak zastříhávat lísky a pivoňky. J. má abonentku do divadla v Praze. J. je kouzelným způsobem ironická k vlastním dětem a mně říká, že jsem blbá - když je to potřeba. J. umí dlouze a pozorně naslouchat o mých úzkostech i podnikatelských megaplánech. J. je světák, byla v Americe, ale vzhlíží i k jiným blogerkám, akorát mě nechce nechat ji s Klárou a Terezou seznámit (asi ji jedna strašná zkušenost stačí). J. obdivuhodně obdivuje svého manžela. Po nejmladší J. dceři dědí naše Týnka ty nejkrásnější hadry. J. mě naučila cestu autem do Ikey. J. sbírala ilustrace Jany JouJou Nachlingerové ještě dřív, než já jsem se narodila. A J. miluje (a nenávidí) Marii Kondo. 

Jitka mi před rokem poslala e-mail Vítejte, sousedi :) a tím mi pomohla, víc než si umí představit. Víc, než ji stíhám poděkovat. Víc než bych si vysnila. Perfektní domek na velkém pozemku je fajn, ale mít v jeho bezprostřední blízkosti perfektní babu s velikým srdcem je teprv něco. Takže jestli se také chystáte životně přestěhovat, určitě se ptejte, jestli tam někde bydlí i vaše J.

...

A jak šel čas. S námi a s naší zahradou. 
Mimochodem byla to opět J., kdo mě naprosto uhranul i inspiroval k vytvoření si vlastní fotoknihy o svém domě. Přes všechny rekonstrukce až po Vánoce. 
Kouzelný nápad, který při listování si na gauči dojme vás i každou návštěvu.
Tady/tedy základ už mám.

Březen 2017 a my se z okna naší nordic kuchyně koukáme právě měsíc.

Duben.

Květen.

Červen.

Červenec.

Srpen.

Září.

Říjen.

Listopad.

Prosinec.

Leden.

Únor 2018.
úterý 13. února 2018

Valentýnská novinka: Girlanda To je moje


Naše milovaná kolekce se rozrůstá o další kousek.

Látkovou bavlněnou girlandu se sedmi praporky. Ty vám i vašemu baby určitě přinesou štěstí, ať už si je pověsíte nad dětskou postýlku. Nebo s nimi ozdobíte okno či skříň v pokojíčku. A nebo si stylově barevná girlanda zahraje veselou roli na narozeninové oslavě.

Vždycky to budou jen kašpárci a auta a velká radost v malých očích vašich dětí.

...

A kdo si rádi můj e-shop procházíte pečlivě, určitě vám neunikne, 
že nově nabízíme plakáty To je moje za lepší cenu.

Protože jsem jsme u vás úspěšní, kromě velkých díků a blaženého štěstí, 
nám to dovoluje jít při dotisku sebevědomě do vyšších počtů tisků v zakázce. Tiskneme tak ve velkém
a pro vás máme cenu nižší.

Celý triptych pak 480 korun.

Může na ní oči nechat.

Prostě krása.

V každém detailu.
Skoro dvou metrovou girlandu jsem tentokrát začistila kontrastním tmavě modrý šikmým proužkem s motivem drobného kvítku.

Brm.

A můžete si na to nechat střihnout i autorskou látku Jany JouJou Nachlingerové.

Ze života.
Jablíčka na plakátech - píšete mi - si věšíte i do předsíně; ladí vám tam s interiérem a šťavnatě tak vítáte hladové hosty.

Plakát Jablko.


Za to Chrastítka vám nejčastěji hrají nad přebalovacím pultem miminek.

Plakát Chrastítko.
U vás to musí být tak hezké!
pátek 9. února 2018

Jarní kabelky aneb jestli už mi to nepřerůstá přes hlavu


Jako jestli mi všechny ty děti a všechny ty tašky k tomu už nepřerůstají přes hlavu?!
Vůbec!

Ale nad dramaturgii blogu bych se měla zamyslet! V pondělí sníh a dneska zas jarní slunce. Takový je holt život.

...

Pro ty, kdo oceníte novou radost, novou sílu, novou šťávu - nechte se nalákat ke mně do e-shopu.
Naskladnila jsem nejen tuto hořčicově moudrou soví kabelku.
Ale najdete v něm i přísně geometrické bílo-černé kousky. Šedivou vlaštovčí romantiku.
Nebo temně modrá kvítka.

Prohlížejte a užijte si to! Mě zrovna tahle práce pěkně nakopla.
Asi jako světlo, které už přes den zase svítí. Asi jako sněhule, co se ven tlačí z hlíny.
Asi jako intimně dámský valentýnský dárek, který si dnes sama sobě si hodlám koupit. Je mi hezky.



A kam s nimi? Vezměte je třeba do Atén!




A na závěr ještě nenáhodný detail: tohle je totiž ruční práce.
...
A teď už mě omluvte, já jdu - protože vidíte ty ručičky ...
středa 7. února 2018

Film Niť z přízraků


O víkendu jsme s mužem překvapeně zjistili, že máme malinké kino deset minut autem od domu. Ne zas tak malinké, ale přesto nás tam v sobotu večer na premiérovou Niť z přízraků koukalo celkem šest. A vy běžte určitě taky!

Máte-li velkou chuť na stylový film. Kde by se jednotlivé záběry kamerou mohly stát rovnou obrazy v tlumených měkkých barvách. Kde každý pečlivý detail ve filmovém obraze má svou váhu: detail zábradlí v domě, lampa na jeho stole nebo bílý keramický korálek na konci šňůrky od rolety na okně.

Děj snad natočený podle skutečné osobnosti se odehrává v Anglii padesátých let. Slavný oděvní návrhář Reynolds Woodcock je zralou/geniální osobností, včetně svého otravně puntičkářského pedantství a až patologického citového chladu. A vy spolu s s ním v poválečném Londýně prožijete jeho životní lásku, kterou neočekávaně potká při doporučené relaxační cestě na britský přímořský venkov. Na plátně však uvidíte milostné vzplanutí nasnímané vpravdě ostrovním způsobem - největší erotikou vám bude, když on ji chytne za ruku a odvede si k sobě do pokoje. Stačí a Stop! Vášně, fanatismus a hluboká oddanost má zde místo jinde - v lásce k dámské módě. A proto jestli milujete krejčovinu, sálony a noblesní parádu pro ženy, v kině se zblázníte radostí. Kameraman Paul Thomas Andreson (a scénárista a režisér v jednom) si krásně hraje třeba s tělem modelky v kontrastu s krejčovským metrem, když jsou manekýně brány míry na šaty. Detailní pozornost v záběru je věnována i každému zapíchnutému špendlíčku do krajkových svatebních šatů belgické princezny. A nejen fajnšmekr z šicího oboru si jistě velmi užije i snímání jehly a nitě, když se šije lem podšívky honosné róby místní smetánky. 

Nevím, jestli budete hlavního hrdinu milovat, ale ji rozhodně. Původně číšnice Alma je mladá, sošná, nejdřív plachá, potom oddaná; je nápaditá, tvůrčí, ambiciózní a velmi do něj zamilovaná. On má zas své jméno, prestiž, své (zlo)zvyky a věčně svou sestru.

Snímek není nikterak akční, hlučný či divoký. Je velmi anglický; s důstojně klidnou dramaturgií a pomalým tempem, kdy s napětím čekáte, jestli jej ona přiměje ji (a pouze ji!) skutečně milovat, i když jemu láska v uměleckém tvoření bohužel škodí.

Konec byl pro mě překvapivý, Alma sáhla v manželském boji k nečekaně nebezpečným zbraním, ale k tehdejší době, zemi i prostředí se, myslím, výborně hodí. No, však posuďte happy end sami.

Tak ať se vám podívaná líbí. Nadšení budou hlavně fanoušci staré dobré Anglie se všemi těmi tvrdými tousty k snídani, špatným počasím, upjatou zdvořilostí a dokonalou English. Je to tak trochu jiná silná staromilská romance, navíc se silnou hudbou.

Mistrný, noblesní a prý s kariérou se loučící Daniel Day-Lewis.

A nádherná zrzka Vicky Krieps.


Vše ve filmu je velmi uvěřitelné.

A velmi britské.

úterý 6. února 2018

Únorové číslo


Jsem ráda, že svatý Petr roztrhl peřinu a z nebe se teď všude sype sníh.

Bez chladné bílé nadílky by můj čerstvý úvodník v novém vydání časopisku S dětmi v Praze/v Brně vyzníval vcelku mimo a divně, přestože v něm schválně píšu o své vlastní mateřské trapnosti: tentokrát na lyžařském svahu.