čtvrtek 22. června 2017

Splnil se mi sen, bude ze mě Carrie Bradshaw


Nebo taky ne. Co se mi stalo ...

Píšu teď sloupek do novin.

No tedy. Není to sloupek, ale úvodník. A nejsou to noviny, ale měsíčník. S dětmi v Praze. Dostala jsem krásnou nabídku a skočila jsem po ní. S majitelkou periodika jsme si sedly nad kávou a sedly jsme si. U pohovoru jsem uspěla. A k tomu jsme se ještě společně s pochopením obě nasmály, až nám pěna z latté lezla nosem; třeba když jsem P. mateřsky hrdě vyprávěla o pěkném úspěchu našeho Kubky u přijímaček do školy, kdy zatímco mně noví pedagogové dchválili jeho nadání a naši podporu jeho talentu, já dost zaskočeně klopila zrak do země a doufala, že stejně tak se nikdo ani okem nepodívá na synovy zrovna dlouhé a špinavé nehty.

Když jsem se loučily, při stisku ruku na odchodnou jsem ji nadšeně a ochotně slíbila, že prvních dvanáct set slov včetně znaků odešlu redakci do sobotní půlnoci. To byla středa a já ve vteřině věděla, o čem budu psát. Tak jako každý herec má beztak celý život připravenou košatou řeč, kterou v přímém přenosu řekne, až(!) vyhraje Oscara, já mám v hlavě plno (ne)vypilovaných konceptů, kdy stačí jen lusknout prsty, dát mi platformu a už je sypu z klávesnice ven.

Když na druhý den ve čtvrtek večer naše pánská sekce rodiny odjela do jesenických hor na víkend a Týnka s plným bříškem větší než její hlava usnula na noc, sedla jsem si v noční košilce k notebooku, a přestože mám vlasy trochu kratší než Carrie a kožní řasu okolo pasu zas oproti ní trochu delší, chtěla jsem se cítit děsně newyorsky - jako ona. Posazená za stolem, rovná záda, nožky srovnané a písmenka mi na monitoru naskakovala jedno vedle druhého. Odstavec jeden, druhý, třetí. Bylo to tam! A téma? Vybrala jsem si jej maličko filosofické. Nosné. Pravdivé. Terapeutické. Jak to mám ráda. Však co: jsem učitelka nebo kabelka? A je to tohle časák jen pro děti? Není. Odhodila jsem zábrany i pochyby a psala a psala. Pak jsem text pro kontrolu hodila do programu na počet znaků a finální cifra mi seděla do poslední tečky. Své řádky jsem si polohlasem přečetla ještě jednou, a pak už plochý růžový kompjútr zaklapla a šla taky spát.

Pár dní uležený a vyzrálý text jsem podle slibu odeslala v určený termín a víc už na to nemyslela. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem den na to zrána otevřela poštu a v mailu si četla: "Roso, díky moc, úvodník je skvělý - přesně jak jsme si představovali, jen doufám, že se nebudete zlobit ... " a mně se úplně jako hollywoodské herečce zatočila hlava. Oni mě nechtějí, nelíbím se jim, nemají mě rádi, zahysterčila jsem si hned. Pravda ale byla taková, že po mně chtěli úvodník jiný! Rozklikla jsem si tedy nový prázdný textový dokument a začala do černých klapek s bílými písmenky rychle bušit znovu. A proč? Předběhla jsem dobu: už jsem se příliš vezla na prázdninové vlně, a tak si ode mě redakce s velkým prosíkem žádala ještě honem něco červnového/školního. I sepsala jsem Ódu na zmrzlinu, se kterou mi to v časopise už prošlo. Podpis lomeno blogerka a od prvního šestý si můj text může přečíst kdokoli.

Akorát mě z toho furt nebylo dobře: "Co je to za novinářský začátek?!", kousalo mě v hlavě. Není to tak trochu ulitý start?! Mohla být honem sepsaná Zmrzlina stejně dobrá jako původní filosofické pojednání??? Z úvah a mých labilních chmur mě ale vyvedl redakční mejdan. Tam mě minulý týden všichni premiérově vítali a šéfka představovala jako novou holku, co má dvě(!) jména a umí napsat dva(!) úvodníky do jednoho čísla. S tím, že to báječné počteníčko o sladkém mraženém pokušení si ona šéfredaktorka šikovně vyšetřila až do prázdninové dvojčísla. Uff! Děkuju děkuju, že jsou oba mé lehké/letní texty zaměňovány, to je dobrá pointa.

A ještě připíšu,
že ve známém měsíčníku S dětmi v Praze
vždy najdete kalendárium metropolitních akcí, dynamické rozhovory, dětské knižní tipy i detektivní komiks nakonec.
Na distribučních místech jej získáte (i se mnou) zdarma.  Nebo si jej můžete objednat až k sobě domů do schránky.
...
Protože nezapomeňte, můj editorial v červencovém čísle bude prý stát za to!

A vážení, vlezla jsem (se) i do moravské mutace S dětmi v Brně. Tož tak.
úterý 20. června 2017

Chytám lelky do kabelky


Chytám lelky do kabelky,
mám jich plný pytlík.
Chytám lelky do kabelky,
jeden se mi vyvlík.

(Logopedická básnička)




Však ono se to nemusí! Mít prázdniny naplánované do puntíky.
Třeba jedete po jiné linii: v létě prostě jen být. Chvíli sedět a koukat. Chytat lelky.
A nebo si jen tak někam vyrazit. Bez cíle. Nalehko. S lehkou hlavou. S lehkou mysli.
...
A koho by toto bavilo, vezměte si s sebou i mou kabelku Summer summer summer.
Je vtipná, azurová a nic neváží. Lepší mitnikovskou road-tašku najdete.
pondělí 19. června 2017

Without music


Říká reklamní slogan: ... life would be a mistake.





Tak všecko nejlepší k narozeninám! Spolu už po osmnácté. With our music.
čtvrtek 15. června 2017

Knížka Zakletý zámek


Je nádherná.

Jste-li unavení rodiče, co po spořádané večeři už sotva vidí, tohle je něco přesně pro vás. Velké plošné plnobarevné ilustrace, které nepřehlédnete. Písmo větší, co přečtou i prvňáčci. A pokud se vám navečer klíží nejen zraky, ale ztrácíte i svou vtipnou pohotovost a dětmi furt vyžadovanou neohranou nápaditost, kniha pohádek má pro vás všechny doma i široké otázky na úvod bájného příběhu. A po jeho skončení zase dotazy k právě proběhnuvšímu vyprávění. Stačí vám tak méně myslet a víc se ptát.

Na vzájemné souhře členů rodiny je celá knížka postavená. Čtěte si. Spolu. Navzájem. Hádejte, vymýšlejte. A taky spolu plňte na půl výtvarné úkoly, které jsou na konci každé ze sedmi kapitol.

Knížku si s sebou rozhodně berte na prázdniny! Na chalupě, u vody, v lese, v horách. Všude tam je to správné prostředí pro tradiční pohádky s dobrým/spravedlivým koncem, ve kterých nám hrají samé krásné archetypální postavy. Jsou tam čáry a momenty překvapení a naštěstí i statečnost. Tuhle knihu čtete, má-li zrovna chuť na nedlouhá klasická vyprávění plná třech dcer nebo třech synů, království, zahrad, kočárů s koňmi nebo lesklých zlaťáků.

Najdete ji vtipně na www.vecizpolicky.cz. A kdybyste si autorku všech strakatých obrázků uvnitř i na obalu chtěli nechat umělecky podepsat, není to nikdo jiný než naše známá Oringle. Poznali jste ji?

Čtení dělá divy - běžte na to.




Kvízování před spaním.













Je to tam! Petra Oringle Řehová.

A VĚCI Z POLIČKY.

Nové a nové příběhy ... Minimálně těch magických sedm příběhů uvnitř, úplně vhodných i pro předškolní děti.
středa 14. června 2017

Jak se šijí letní kalhoty pro miminko/Návod na šití


S chlapečky u nás tento problém nenastal, ale teď je to tady! Vyčuhující jednorázová plínka. V mnoha situacích je nenahraditelná a báječně funkční, ale co si budeme povídat - moc krásy papírová plenka nepobrala.

A tak jak nám s teplem teď Týnka kráčí světem v šatech a šatičkách, napadlo mě ušít ji přes plínku slušivé gaťky do terénu. A koho taky baví tahle parádivá mimi móda; umí začátečnicky šít, má doma stroj a půl hodinky volna, pojďte do toho.

Na šití kalhotek pro festovní půlroční děťátko budeme potřebovat:
0,5 metrů bavlněné látky
0,4 m kloboukové gumy
0,5 m prádelní gumy
ozdobičku dle vlastní fantazie

a střihový papír.

Hurá na to!

Začala jsem střihem.
...
Je mi to trochu stydno přiznat, protože pro bezděké poznámky a milé až ironické glosy na setkáních a mejdanech zjišťuji,
že můj blog dnes čtou i mé bývalé lásky nebo mužovi kamarádi,
ale já to prostě řeknu: střih jsem si připravila podle svých vlastních bezešvých kalhotek.

Přední díl je klasicky kratší v rozkroku.

Zadní přesně naopak. Použila jsem hedvábný papír a retro střih pak zrcadlově vycizelovala.

A stejně přes osovou souměrnost jsem stříhala i látku.


A teď už první krok jednoduchého šití:
přední a zadní díl jsem si na sebe položila lícovou stranou a sešila k sobě po stranách a v rozkroku.

Pak si nachystala dvakrát 20 cm kloboukové gumy, ale délku si vyměřte podle "vlastního" stehýnka!
Buďto zkusmo rovnou na nožce nebo podle jiného oblíbeného oděvního kousku, aby guma nepříjemně netlačila.

A potom jsem si pro gumičku ušila tunýlek.
A to tak že jsem si látku po okraji začistila = zahnula asi půl centimetru dovnitř a přežehlila, a pak ještě znovu asi 1 cm a zase zažehlila. Vzdálenější okraj jsem pak prošila.
S výjimkou koncových 2 cm, kudy jsem protáhla zavírací špendlík s gumou dovnitř.
Oba konce zauzlovala k sobě.
A otvírek zapošila ručně.
Pozor! Stále vše šijeme z rubu, abychom to měli pěkné, že ano!

Rubový pohled na obě navlečené gumičky na obou kejtkách.

A nyní náš čeká stejně snadný (a poslední) krok: v pase gatěk.
Začistit látku = zahnout, přežehlit, zahnout, přežehlit.
Tentokrát jsem ušila rovnou dvě řady stehů vedle sebe. Vzdálené od sebe asi 1 cm = zhruba šířku prádelní gumy.
Ušila jsem si tak přesně tunel na gumu a ještě se mi nahoře v pase udělalo u kalhotek pěkně řasení.
...
Zase jsem si nechala nezašitý kousek, kudy dovnitř strčím sichrhajsku s gumou.
Tu jsem protáhla obvodem a oba konce pak k sobě hezky na placato přišila. A dírku ručně zapošila.
Délka všité gumy je zase závislá na tělesných proporcí malého člověka, tedy měřte a zkoušejte individuálně.

No, a pak jsem katě obrátila lícem ven, a i když v tuto chvíli už jsem dost tušila průšvih ...

... ještě jsem si je vytunila rozkošně knoflíčkem přišitým doprostřed.
...
A v čem byl celý můj trabl?!? V neodhadnuté velikosti. Tyhle kalhotečky byly totiž příliš malé, dobré tak leda Kubovu medvědovi.
(A že ten je teď taky nosí!)

To se mi teda moc nepovedlo. I nadechla jsem se a vydechla, zakoukala na minutu na skoro stoletou lípu, co mi právě kvete za okny
a
vrhla se na šicí pokus číslo dvě.

Nový střih jsem zvětšila.
...
V nejširším místě je široký 37 cm.
Zadní díl je dlouhý 31 cm.
Přední pak 25 cm.

A protože látky s drobnější vzorem už jsem neměla tolik, sáhla jsem po jiné/větší (zase) modré kostce.
(To píšu jen, aby vás nemátlo měřítko.)
...
A opět jsem jela. Střihnout látku, sešít zrubu a tunýlky na nohy.
Ale aspoň že podruhé se mi to šilo lépe, rychleji a měla jsem to i čistěji ušité.

A jak už to bylo pro mě všecko snadnější,
napadlo mě, že by bylo pro vás reálnější blejsknout i jeden snímeček stroje, když už to na něm šiji.

A je to tady! Hotovo. Ještě ručně přišít knoflíček, ať se nám/tatínkům nepletou záda a předa a je to.
(Rozměry hotových kalhotek jsou pak asi dvacet tři na dvacet tři centimetrů.)

...

A tady už jsou gatě na malé slečně. Ostentativně nafocené s tričkem, aby jó vynikly.

Líbí se.

I když modelka nám pózuje všemožně.



A takhle já to nějak myslela.
Letní kalhoty přes jednorázovou plínku pro ležáky i už plazící se prcky a batolata. K blůzce, k triku nebo pod šatovku.

Nebo klidně k hořčicovým šatům, i když na ty se Týnečka zrovna netváří.

Pořádně se vyvalit/vyválet. 
Prostě si to léto užít. Třeba kdybyste byli o prázdninách blízko u brodu. Tak ať máte co stahovat!